24 C 240/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 420,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 620,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 620,63 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 637,20 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 420,63 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 620,23 Kč od 3. 5. 2023 do 30. 7. 2023 a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 620,63 Kč od 31. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 798,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 10 420,63 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 9. 11. 2016 smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet a následně mu poskytovat kontokorentní úvěr , Anonymizováno, k tomuto účtu. Nedílnou součástí smlouvy jsou mimo jiné Dispozice ke kontokorentního úvěru, na jejichž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě a v dispozicích ke smlouvě zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání úvěru a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve sjednané výši. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o výši jeho příjmů a výdajů a z nahlédnutí do dostupných databází. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek běžného účtu ve výši 8 620,63 Kč převedla dne 28. 12. 2022 na nově otevřený úvěrový účet. Tuto částku však žalovaný řádně a včas nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku dopisem ze dne 2. 5. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k její okamžité úhradě. Kromě jistiny úvěru byl žalovaný podle smlouvy povinen hradit také smluvní úrok a poplatky podle ceníku. Smlouvou ze dne 15. 11. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ve výši 11 057,83 Kč na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem odeslaným dne 8. 12. 2023. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 620,63 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč a smluvní úrok a úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na základě částečného zpětvzetí žaloby, doručeného soudu dne 7. 8. 2024, soud usnesením ze dne 2. 9. 2024, č. j. 24 C 240/2024-27, řízení zastavil ohledně smluvního úroku ve výši 14 % ročně z částky 8 620,63 Kč od 31. 7. 2023 do zaplacení.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 9. 11. 2016 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytovat žalovanému sjednané služby, zejména vést žalovanému platební účet pro vedení platebního styku a poskytnout mu spotřebitelský kontokorent kontokorentní úvěr , Anonymizováno, povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit s tím, že pokud debetní zůstatek překročí povolený limit, bude mu za překročení povoleného limitu účtován sankční poplatek podle sazebníku. Součástí smlouvy byly dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb, základní produktové podmínky, speciální produktové podmínky, sazebník, úrokový lístek a podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům. Z Všeobecných obchodních podmínek a z Všeobecných produktových podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil obecné postupy pro uzavírání smluv obecná práva a povinnosti smluvních stran. Z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 5. 11. 2020, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr , Anonymizováno, s povoleným limitem 5 000 Kč ode dne 15. 3. 2017 s úrokovou sazbou 21,99 % ročně a s úrokovou sazbou z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % ročně. Dispozice obsahovaly i seznam poplatků, které byl žalovaný povinen hradit ve stanovených případech a závazek právní předchůdkyně žalobkyně vydat žalovanému debetní kartu k běžnému účtu. Žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu minimální kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Ze základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru , Anonymizováno, soud zjistil podrobné podmínky poskytnutí spotřebitelského úvěru a povinnosti úvěrovaného. Z úrokového lístku platného od 17. 12. 2013 soud zjistil, že smluvní úrok z nepovoleného debetního zůstatku pro fyzické osoby nepodnikatele činí 29 % ročně a že minimální zůstatek pro běžný účet s , Anonymizováno, činí 500 Kč. Ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele soud zjistil konkrétní výši poplatků účtovaných klientům právní předchůdkyně žalobkyně za poskytované služby. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 3. 2017 soud zjistil parametry poskytovaného úvěru.

5. Z žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 15. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal o výši úvěrového rámce 5 000 Kč a že uvedl, že je svobodný, bydlí u , Anonymizováno, , pracuje jako dělník/řemeslník, pracovní poměr má na dobu určitou do 31. 5. 2017, jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 13 065 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 25. 7. 2024 soud zjistil používaný právní výklad a judikaturu, kterou právní předchůdkyně žalobkyně používala při posuzování úvěruschopnosti svých klientů, a z tabulky na konci tohoto dokumentu soud zjistil, že v případě žalovaného činí jeho čistý měsíční příjem 13 065 Kč, je zaměstnán na dobu určitou, čistý měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč, žadatel je svobodný, bydlí u rodičů, jeho podíl na nákladech na bydlení činí 52,26 %, požadovaná i schválená výše úvěru/rámce činí 5 000 Kč a výsledná měsíční splátka činí 250 Kč.

6. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 3. 5. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému s ohledem na jeho prodlení s plněním smluvních ujednání, že jeho dluh na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, činil ke dni 2. 5. 2023 částku 10 420,63 Kč a zároveň jej vyzvala k úhradě této částky do 17. 5. 2023. Z výpisů úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od prosince 2022 do listopadu 2023 soud zjistil, že po celé toto období měl žalovaný dluh na jistině úvěru ve výši 8 620,63 Kč, na splatných poplatcích, pojištění a pokutách narostl postupně jeho dluh za toto období na částku 1 800 Kč a kapitalizovaných splatný úrok z prodlení z jistiny činil 594,72 Kč. Z platební historie žalovaného soud zjistil, že 28. 12. 2022 došlo k prvnímu čerpání úvěru ve výši 8 620,63 Kč a že dne 13. 2. 2023, 13. 3. 2023 a 11. 4. 2023 byly žalovanému naúčtovány tři poplatky za upomínku v jednotlivé výši po 600 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, . Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2023 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 8. 12. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2024 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 3. 2024; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 27. 2. 2024.

8. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz dohodou o úplatě uzavřenou dne 15. 11. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a potvrzením o zaplacení postoupených pohledávek ze dne 21. 11. 20239. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla úvěrový limit do výše 5 000 Kč, z něhož žalovaný vyčerpal částku 8 620,63 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky průběžně vracet spolu s poplatky a úrokem. Při uzavírání smlouvy zjistila právní předchůdkyně žalobkyně na základě prohlášení žalovaného, jaké jsou jeho příjmy. Žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy neuhradil ničeho. Následně právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy zesplatnila a postoupila ji na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o jeho příjmech. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, když si žalovaným tvrzené skutečnosti nijak neověřila, a navíc se ani nezajímala o výdajovou stránku hospodaření žalovaného. Proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ve formě dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 5. 11. 2020 jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

13. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného.

14. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 620,63 Kč, z nichž žalovaný ničeho nevrátil. Žalovaný tudíž nadále dluží na jistině úvěru tuto částku. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že jistinu úvěru bez souvisejících poplatků žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 8 620,63 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu předžalobní výzvou s datem plnění do 13. 3. 2024; žalovaný na tuto výzvu došlou do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Soud v tomto případě nepřihlížel k výzvě k úhradě obsažené v oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 3. 5. 2023, v němž právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 17. 5. 2023, neboť žalobkyně soudu neprokázala odeslání tohoto oznámení žalovanému. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na www.nsoud.cz).

15. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaný nevyvolal spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byl povinen uhradit dlužnou část jistiny na základě předžalobní výzvy k zaplacení, podané k poštovní přepravě dne 27. 2. 2024 s lhůtou splatnosti do 13. 3. 2024. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 620,63 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

16. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků a smluvních poplatků soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků podle smlouvy o úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny v celkové výši 8 620,63 Kč (v rámci požadované celkové částky 10 420,63 Kč) za období do 13. 3. 2024, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že lhůta k plnění obsažená v předžalobní výzvě žalovanému uplynula dnem 13. 3. 2024, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 14. 3. 2024.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) částky 17 114,98 Kč, úspěšná byla jen ohledně částky 9 690,11 Kč, tj. z 57 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do částky 1 765,69 Kč, ohledně níž bylo řízení zastaveno zaviněním žalobkyně a ohledně zamítnuté částky 5 659,18 Kč, tj. ze 43 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 14 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč, náklady zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 10 420,63 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč a z částky 1 540 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (účast u jednání soudu dne , datum, ) učiněný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t., náhrady cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 475/2024 Sb. ve znění pozdějších předpisů za jízdu osobním automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, k jednání soudu dne , datum, v trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou 6,6 litru nafty na 100 km při vyhláškové ceně 34,70 Kč/l podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve znění pozdějších předpisů a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,80 Kč podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb. v celkové výši 412,60 Kč, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 3 započatých půlhodin po 150 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 4 052,60 Kč ve výši 851,05 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 5 703,65 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 14 %, tj. částka 798,51 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to podání ze dne 6. 8. 2024, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažená mohla a měla být již součástí žaloby a částečné zpětvzetí žaloby v něm rovněž obsažené bylo zaviněno žalobkyní a nikoliv žalovaným; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.