24 C 250/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 37 252,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 252,07 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 338,22 Kč od 8. 1. 2025 do 29. 5. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 338,22 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 37 252,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 6. 9. 2024 v elektronické podobě smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty dne 6. 9. 2024 a 10. 9. 2024 bezhotovostním převodem na účet tři částky v celkové výši 17 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku do 28. 2. 2026. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách žalobkyně. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla žalobkyně do dostupných rejstříků a vyžádala si od žalovaného údaje o jeho příjmech a výdajích. Jelikož žalovaný splátky úvěru řádně nehradil, žalobkyně smlouvu podle čl. 7 odst. 1 vypověděla a informovala o tom žalovaného e-mailem. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 21. 5. 2025 předžalobní výzvu, ale žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 16 999,92 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 338,30 Kč, smluvní úrok ve výši 18 815,72 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, od 7. 10. 2024 do 5. 1. 2025 v kapitalizované výši 1 098,13 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z žalovaným nepodepsaného dokumentu nazvaného „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 6. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem účtu. V uvedeném dokumentu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr do výše 39 100 Kč. Podle čl. V smlouvy měl žalovaný úvěr splácet v pravidelných denních splátkách ve výši podle čl. 5 VOP, přičemž splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, nejpozději do 28. 2. 2026, a to převodem na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ve smlouvě byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úroková sazba 0,933 % denně. Čl. VIII odst. 1 smlouvy obsahuje nárok věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení. Součástí smlouvy je dokument „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, ze kterého soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy byl dále předpis denních splátek, z něhož soud zjistil výši denní splátky úvěru 66 Kč pro období od 7. 9. 2024 do 28. 2. 2026, a všeobecné obchodní podmínky (VOP). V čl. 5.9 VOP je uveden vzorec pro výpočet denní splátky úvěru. Z dokumentu „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že ověření totožnosti žalovaného bylo provedeno prostřednictvím služby , Anonymizováno, od společnosti , právnická osoba, . Z dokumentu „, Anonymizováno, výpis“ soud zjistil přehled vybraných osobních údajů žalovaného. Z dokumentu „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že příjmy žalovaného měly být ověřeny prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, přičemž výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 21 695 Kč. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byly vyplaceny: dne 6. 9. 2024 částka 2 x 7 000 Kč a dne 10. 9. 2024 částka 3 000 Kč. Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalovaný měl uvést svůj příjem ve výši 21 700 Kč, přičemž jeho příjem byl ověřen ve výši 21 695 Kč měsíčně, žalovaný uvedl své výdaje v celkové výši 21 000 Kč, disponibilní příjem měl činit 11 100 Kč. Z dokumentu „Souhlas se zpracováním osobních údajů“ soud zjistil, že žalovaný měl souhlasit se zpracováním svých osobních údajů. Z dokumentu „Informace pro spotřebitele“ soud zjistil obecné principy poskytování úvěrů žalobkyní. Z dokumentu „Obecné principy posuzování úvěruschopnosti“ soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupuje při prověřování úvěruschopnosti.

4. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , IBAN, za období od 15. 7. 2024 do 6. 9. 2024 soud zjistil jednotlivé příchozí i odchozí platby, počáteční stav 0 Kč a konečný stav 17,21 Kč.

5. Z e-mailové zprávy ze dne 7. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně s okamžitou platností vypověděla smlouvu o půjčce, neboť žalovaný nesplácel předepsané splátky; tato zpráva měla být zaslána na adresu , e-mail, . Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 37 917,07 Kč do tří dnů; tato výzva byla odeslána žalovanému dne 21. 5. 2025. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vlastníkem a disponentem účtu č. , č. účtu, . Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že na tento účet byly dne 6. 9. 2024 připsány dvě částky po 7 000 Kč s poznámkami „, Anonymizováno, Váš , Anonymizováno, úvěr“ a „, Anonymizováno, Váš , Anonymizováno, úvěr“ a dne 10. 9. 2024 byla na tento účet připsána částka 3 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, Váš , Anonymizováno, úvěr“.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle žalovaným nepodepsaného dokumentu s názvem „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 6. 9. 2024 se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému možnost čerpání úvěru do výše 39 100 Kč a žalovaný se měl zavázat splácet vyčerpaný úvěr spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru a smluvním úrokem denními splátkami, přičemž poslední splátka měla být splatná dne 28. 2. 2026. Žalovaný vyčerpal celkem částku 17 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru měl žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu. Žalobkyně vypověděla smlouvu uzavřenou s žalovaným z důvodu jeho prodlení se splácením úvěru. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.

7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů: zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z obdržení plateb z účtu žalobkyně), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně nicméně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 6. 9. 2024 v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se sice podařilo prokázat, že dne 6. 9. 2024 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

12. Pokud se jedná o povinnost žalobkyně posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr, soud dospěl k závěru, že žalobkyně tuto svou povinnost řádně nesplnila, a proto ani z tohoto důvodu nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou. Žalobkyně sice soudu předložila výpis z účtu žalovaného za období 54 dnů před poskytnutím úvěru, nicméně z tohoto výpisu vyplývá nulový stav účtu na počátku a stav pouze 17,21 Kč na konci, přičemž není zřejmé, z jakých prostředků by žalovaný měl hradit splátky poskytovaného úvěru, když denní splátka úvěru měla činit 66 Kč, tj. za sledované období 54 dnů měl žalovaný zaplatit na splátkách úvěru částku 3 564 Kč; i kdyby byly splátky úvěru nižší, ani tak by je žalovaný podle předloženého výpisu z účtu neměl z čeho hradit.. Soud má proto za to, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť kdyby tak učinila, musela by za daného stavu dospět k závěru, že úvěr žalovanému nelze poskytnout, neboť žalovaný nemá prostředky na jeho splácení.

13. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, z nichž žalovaný nevrátil ničeho. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že poskytnutou jistinu nebo její část žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena a že mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou část poskytnutých finančních prostředků na základě předžalobní výzvy k zaplacení, podané k poštovní přepravě dne 21. 5. 2025 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Výzva byla žalovanému doručena na základě domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 26. 5. 2025, a lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 29. 5. 2025. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 17 000 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. Soud zamítl žalobu ohledně částky 20 252,07 Kč, představující poplatek za vyplacení tranší úvěru, smluvní úrok a smluvní pokutu za období od 7. 10. 2024 do 5. 1. 2025, neboť tyto nároky měly být založeny smlouvou, kterou soud shledal nicotnou. Soud žalobkyni tudíž nepřiznal ani úrok z prodlení z těchto neexistujících nároků a ani úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 8. 1. 2025 do 29. 5. 2025, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že předžalobní výzva k plnění byla odeslána žalovanému dne 21. 5. 2025, na základě domněnky doby dojití došla žalovanému dne 26. 5. 2025, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 29. 5. 2025 a teprve dne 30. 5. 2025 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, a nikoliv již 8. 1. 2025. Proto soud žalobu v uvedené části jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 37 252,07 Kč s příslušenstvím, úspěšná však byla pouze co do částky 17 000 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 20 252,07 Kč s příslušenstvím. Žalovanému tudíž náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.