24 C 253/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13 422 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 422 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 422 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 13 422 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 20. 6. 2023 elektronicky smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému převodem na účet částku 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnou částku spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky 14. 5. 2024. Žalovaný však svůj dluh řádně nesplácel, ke dni podání žaloby uhradil pouze částku 17 023 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky, poplatek a na část jistiny. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, zadal své osobní údaje a seznámil se s textem smlouvy i všeobecných obchodních podmínek. Svou totožnost žalovaný prokázal kopií dokladu totožnosti s fotografií a verifikační platbou 1 Kč převedenou na účet žalobkyně. Smlouvu žalovaný podepsal elektronicky zadáním PINu zaslaného na jeho telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných a majetkových poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do dostupných databází. Výše smluvní pokuty v důsledku prodlení žalovaného činí podle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce 0,1 % denně z dlužné jistiny 15 000 Kč za období od 15. 5. 2024 do 2. 6. 2025, tj. částku 5 745 Kč, a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného (písemné výzvy) činí podle čl. 2.3 smlouvy 2 500 Kč; oba tyto nároky byly umořeny částečnou úhradou žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listiny nazvané „Smlouva o zápůjčce“ ze dne 20. 6. 2023 soud zjistil, že tato smlouva měla být uzavřena elektronickou formou mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž žalobkyně je zde označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailovou adresou a doručovací adresou. Žalobkyně se měla ve smlouvě zavázat poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč vyplacením na účet žalovaného č. , č. účtu, do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč ve třech splátkách: první splátka ve výši 7 400 Kč měla být splatná 31. den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka ve výši 7 400 Kč měla být splatná 62. den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátka ve výši 7 400 Kč měla být splatná 93. den ode dne poskytnutí zápůjčky. Podle čl. 2.4 smlouvy se měl klient zavázat uhradit věřiteli v případě prodlení s plněním závazků podle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Podle čl. 2.5 smlouvy měl být klient povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, podle rozpisu sazeb uvedených níže ve smlouvě; sazba za písemnou (listinnou) upomínku měla činit 500 Kč. V místě pro podpis klienta je uvedeno: „, Jméno žalovaného, , , datum, , Anonymizováno, , PIN kód: , Anonymizováno, “. Podle čl. 2.9 a 2.10 všeobecných obchodních podmínek (VOP) klient vyplní na stránkách věřitele formulář návrhu na uzavření smlouvy podle jím požadovaných parametrů, klient odešle návrh na uzavření smlouvy prostřednictvím stránek věřitele a tento je povinen opatřit prostým elektronickým podpisem ve formě identifikátoru. Následně je nutné provést ověření totožnosti klienta provedením autorizace platební karty. Podle čl. 2.13 VOP smlouva je uzavřena v okamžiku, kdy bude akceptace návrhu na uzavření smlouvy doručena klientovi.

4. Z upomínky ze dne 3. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že neobdržela splátku jeho půjčky, že žalovaný je v prodlení s částkou 13 913 Kč a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě této částky. Z upomínky ze dne 17. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že neobdržela splátku jeho půjčky, že žalovaný je v prodlení s částkou 15 283 Kč a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě této částky. Z upomínky ze dne 28. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že neobdržela splátku jeho půjčky, že žalovaný je v prodlení s částkou 16 157 Kč a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě této částky. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 25. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě částky 16 646 Kč včetně smluvních poplatků, úroků z prodlení a nákladů spojených s vyhodnocením a odesláním upomínky. Z oznámení o zesplatnění úvěru – výzvy k úhradě ze dne 16. 6. 2024 soud zjistil, že v důsledku prodlení žalovaného se celý jeho dluh ve výši 16 059 Kč stal splatným a že žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu ve výši 16 647 Kč do tří dnů; tento dopis byl odeslán žalovanému dne 6. 2. 2025.

5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 30. 9. 2025 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byl v červnu 2023 žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za měsíc červen 2023 soud zjistil, že dne 20. 6. 2023 byla na tento účet připsána částka 15 000 Kč z účtu žalobkyně č. , č. účtu, s poznámkou „Identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, s. , datum, “.

6. Soud neprovedl k důkazu listinu Výpis z běžného účtu, neboť žalobkyně předložila soudu tuto listinu ve zcela nečitelné podobě.

7. Z provedeného dokazování a z nerozporovaných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně měla uzavřít s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu měla poskytnout částku 15 000 Kč a v níž se měl žalovaný zavázat splatit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se na webových stránkách žalobkyně zaregistroval a elektronicky požádal o předmětný úvěr. Dne 20. 6. 2023 byla na účet žalovaného připsána z účtu žalobkyně částka 15 000 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel ani přes zaslané upomínky, žalobkyně jej vyzvala k úhradě dluhů před podáním žaloby. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil na svém dluhu vůči žalobkyni částku 17 023 Kč.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku, kterou je nutno považovat podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za spotřebitelský úvěr, a to v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně však soudu neprokázala, že dostatečně zkoumala schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet: žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využila i dokumenty, které jí žalovaný při sjednávání úvěru předložil, soudu nijak neprokázala. Žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, čímž poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou, a to z úřední povinnosti podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž neplatná jsou tudíž i ujednání o smluvní pokutě i souvisejících poplatcích včetně nákladů na upomínání, jak vyplývají ze smlouvy. (V podrobnostech soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020-68, dostupný v databázi ASPI.)

13. Soud rovněž dospěl na základě právního posouzení zjištěných skutečností k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a uvedení SMS kódu v tomto smyslu nemůže nahradit jedinečnost vlastnoručního či zaručeného elektronického podpisu žalovaného, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít tuto smlouvu v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

14. Žalobkyně soudu nicméně tvrdila a prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a že žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni uhradil částku 17 023 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy započetl na dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný tudíž zaplatil žalobkyni částku o 2 023 Kč přesahující výši poskytnuté částky, čímž došlo k úplnému zániku jeho dluhu vůči žalobkyni. S ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy o zápůjčce, jež je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru, a úplné splacení poskytnuté částky proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, neboť soud žalobu zcela zamítl, a tudíž mu náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože však žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.