24 C 257/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 639,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 865,43 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 774,34 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,62 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 639,77 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 14 639,77 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek dne 10. 7. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit do 30 dnů včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného využila žalobkyně žalovaným poskytnuté údaje o výši jeho příjmů a výdajů, lustraci v dostupných registrech a výpis z účtu žalovaného. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, na splátkách úvěru zaplatil celkem 12 134,57 Kč. Žalovanou částku tvoří neuhrazená jistina ve výši 12 985,43 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 49 Kč, náklady na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 545,34 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě svého dluhu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z úvěrové a rámcové smlouvy ze dne 10. 7. 2017 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 30 dnů a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a související poplatky: platbu pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru ve výši 2 980 Kč, poplatek za Desetiprocentní odklad ve výši 980 Kč, korunový odklad ve výši 1 Kč, poplatek za Korunový odklad ve výši 1 580 Kč, poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč a pro případ nedodržení termínu splatnosti úvěru smluvní pokutu ve výši ve výši 3 % z jistiny úvěru. Pro případ opoždění se zaplacením splátky je žalobkyně oprávněna naúčtovat žalovanému účelně vynaložené náklady, které je žalobkyně oprávněna stanovit i paušálně (např. v sazebníku). Z listiny Dohledání informací o činnosti klienta soud zjistil IP adresu žalovaného dne 10. 7. 2017 v , Anonymizováno, hodin, pod kterou schválil smlouvu včetně identifikátorů jeho elektronického podpisu. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry poskytovaného úvěru. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného soud zjistil jeho podobu a osobní údaje.

4. Z karty klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 10. 7. 2017 žalovaný sdělil žalobkyni, že je nemá děti, je OSVČ s měsíčním příjmem 34 000 Kč, nesplácí žádné splátky jiným společnostem a jeho rodné číslo nefigurovalo v rejstříku ISIR. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za listopad 2016 soud zjistil, že počáteční stav činil 10 171,97 Kč, konečný stav činil 127,61 Kč a že dne 1. 11. 2016 byla na účet připsána částka 14 000 Kč s poznámkou „Pujcka , Anonymizováno, “ od společnosti , právnická osoba, , dne 2. 11. 2016 byla na účet připsána částka 10 000 Kč s poznámkou „Pujcka dle sml., Anonymizováno, , Anonymizováno, “ od společnosti , Anonymizováno, s.r.o., dne 4. 11. 2016 byla na účet připsána částka 15 000 Kč s poznámkou „, právnická osoba, , cislo smlouvy , Anonymizováno, “ od společnosti , právnická osoba, , dne 8. 11. 2016 byla na účet připsána částka 5 000 Kč s poznámkou „Schvalena pujcka , právnická osoba, .cz na 14 dni“ od společnosti , právnická osoba, a dne 22. 11. 2016 byla na účet připsána částka 7 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “ od společnosti , Anonymizováno, s.r.o. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne 10. 7. 2017 byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka 20 000 Kč s VS , var. symbol, . Z potvrzení Převody peněz – Platba do ČR soud zjistil, že ke dni 11. 9. 2015 byla z účtu č. , hodnota, odeslána na účet č. , č. účtu, částka 6 300 Kč s VS , var. symbol, .

5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 10. 7. 2017 byla z účtu společnosti , Jméno žalobkyně, . odeslána na účet č. , č. účtu, částka 20 000 Kč. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za červenec 2017 soud zjistil, že majitelem tohoto účtu je žalovaný a že dne 10. 7. 2017 byla na tento účet připsána částka 20 000 Kč s VS , var. symbol, . Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že v období od 10. 7. 2017 do 10. 6. 2025 žalovaný vyčerpal částku 20 000 Kč a uhradil celkem 12 134,57 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 5. 2025 a z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 23. 5. 2025.

6. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz listinou Posouzení úvěruschopnosti klienta – Metodika, Judikatura.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů spolu s poplatky a případnou smluvní pokutou. Při uzavírání smlouvy žalobkyně na základě prohlášení žalovaného zjistila, jaký je jeho příjem, nahlédla do insolvenčního registru a měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za listopad 2016, z něhož vyplývalo, že v uvedeném měsíci žalovaný čerpal celkem 5 půjček od různých společností v souhrnné výši 51 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradil žalobkyni částku 12 134,57 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupném na stránkách www.nssoud.cz, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupném na www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici pro ověření žalovaným tvrzených příjmů výpisu z jeho účtu. Jednalo se však o výpis za měsíc listopad 2016, tj. za období předcházející o 8 měsíců datum uzavření smlouvy o úvěru; šlo tudíž o výpis již neaktuální a neodrážející současné finanční a příjmové poměry žalovaného v době poskytnutí úvěru. Již z tohoto důvodu má soud za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost ověřit s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet. Nicméně, i kdyby bylo možné vyjít z předloženého výpisu z účtu, v žádném případě nelze na základě údajů v něm uvedených dospět k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit: bilance počátečního a koncového zůstatku na jeho účtu byla záporná (10 171,97 Kč proti 127,61 Kč, tedy výdaje převýšily příjmy o více než 10 000 Kč), tj. žalovaný nebyl schopen pokrýt své výdaje dostupnými příjmy. Co je však zcela zásadní, žalovaný si v uvedeném měsíci nabral (minimálně) pět zápůjček od různých úvěrových společností v celkové výši 51 000 Kč, což znamená, že bez těchto zápůjček by jeho hospodaření bylo s největší pravděpodobností ještě více deficitní, a navíc tyto zápůjčky musel žalovaný následně splácet, přičemž z předloženého výpisu nevyplývá, z jakých zdrojů by tak měl činit. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí ověřit žalovaným tvrzené údaje o jeho finančních poměrech a tím posoudit jeho schopnost splácet úvěr. Proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluvní pokutě, nákladech na vymáhání dlužných splátek úvěru a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

11. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 12 134,57 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započetl na dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, tudíž žalovaný dluží na této jistině částku 7 865,43 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 7 865,43 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu předžalobní výzvou s datem plnění do 23. 5. 2025; žalovaný na tuto výzvu došlou do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná.

13. Pokud jde o příslušenství, soud poukazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupném na www.nsoud.cz, podle nichž je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přičemž výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Jelikož žalovaný se tak dosud nedostal do prodlení s úhradou nesplacené části jistiny úvěru, nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z této jistiny, a proto jí jej soud nepřiznal. S ohledem na výše uvedené proto soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku, neboť tuto lhůtu k vrácení dlužné části jistiny úvěru soud považoval s ohledem na výši dlužné částky za přiměřenou možnostem žalovaného.

14. Zbývající část žaloby ohledně částky 6 774,34 Kč představované poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatky za SMS servis, náklady na vymáhání a smluvními pokutami soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků a smluvních pokut podle smlouvy o úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky a smluvní pokuty nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z dlužné části jistiny úvěru, a to s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu, formulované v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. V této části soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 16 098,12 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 7 865,43 Kč, tj. v rozsahu 49 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 8 232,69 Kč, tj. v rozsahu 51 %. Míra úspěchu obou účastníků tak byla v zásadě stejná, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.