24 C 271/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32 599,34 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 999,34 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 600 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 912,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 32 599,34 Kč. V odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 19. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru na jejímž základě, byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit poskytnuté peněžní prostředky vždy nejpozději do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a to na základě vyúčtování vystaveného žalobkyní. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to nahlédnutím do dostupných registrů a na základě výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho, přestože k tomu byla žalobkyní vyzýván. Žalovaná částka zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru ve výši 30 999,34 Kč a poplatky za zaslané upomínky v celkové výši 1 600 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o balíčku , Anonymizováno, ze dne 19. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je zde uvedena jako „, právnická osoba, “ nebo „my“ a žalovaný je ve smlouvě uveden jako „zákazník“ nebo „Vy“. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Smlouva byla podepsána pomocí zaslaného kódu do Žalovanému měl být na základě této smlouvy poskytnut revolvingový úvěr až do výše 30 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k vyčerpání finančních prostředků. Součástí smlouvy jsou i podmínky balíčku , Anonymizováno, a ceník. Žalobkyně si podle ceníku účtuje u revolvingového úvěru částku 100 Kč za upomínku při 5 dnech po splatnosti a částku 300 Kč za každou upomínku v případě 10 a více dnů po splatnosti. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil jeho osobní údaje a podobenku.

4. Z lustrace v databázi NRKI/BRKI ze dne 18. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný měl evidovánu jednu žádost o osobní úvěr ve výši 10 000 Kč ze dne 12. 12. 2024, dvě žádosti o revolvingový úvěr ze dne 12. 12. 2024 ve výši 2 x 20 000 Kč a jednu žádost o kreditní kartu ve výši 36 000 Kč. Z přehledu příjmů na účtu žalovaného za období od 14. 12. 2024 do 18. 12. 2024 soud zjistil, že tento přehled obsahuje celkem 8 příjmových položek v celkové výši 61 348,60 Kč.

5. Z vyúčtování poskytnutého úvěru za období od prosince 2024 do února 2025 soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 30 999,34 Kč a žalobkyně mu na sankčních poplatcích naúčtovala celkem částku 1 600 Kč. Z dopisu ze dne 4. 3. 2025 a z dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení se splacením závazků, proto žalobkyně využila svého práva a celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 32 599,34 Kč do 8 dnů od odeslání výzvy, přičemž tato výzva byla odeslána žalovanému dne 7. 3. 2025. Dále soud z oznámení zjistil, že žalovaný podle vyúčtování vyčerpal z revolvingového úvěru v prosinci 2024 částku 29 033,34 Kč, v lednu 2025 částku 966 Kč a v únoru 2025 částku 1 000 Kč; dále žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 1 600 Kč za poplatky za 6 upomínek; celková dlužná částka tudíž činila 32 599,34 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2025 a z dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 32 599,34 Kč do 8 dnů od odeslání této výzvy, přičemž tato výzva byla odeslána žalovanému dne 9. 5. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 a z potvrzení o podání soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 32 599,34 Kč do 7 dnů od vyhotovení této výzvy.

6. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz listinou Kudy tečou půjčené peníze při placení mallpay kartou?.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným prostředky elektronické komunikace smlouvu, na jejímž základě žalovaný vyčerpal celkem částku 30 999,34 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a pro případ prodlení s úhradou se zavázal zaplatit poplatky za odeslané upomínky. Při uzavírání smlouvy provedla žalobkyně lustraci žalovaného v rejstříku NRKI/BRKI a měla k dispozici přehled příjmů na účtu žalovaného za období 4 dní. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr ani přes zaslané upomínky, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a naúčtovala žalovanému poplatky za odeslané upomínky. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně však soudu neprokázala, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně spolu s žalobou předložila soudu důkazy (přehled příjmů na účtu žalovaného za období od 14. 12. 2024 do 18. 12. 2024), kterými sice prokázala, že se při posuzování úvěruschopnosti zabývala příjmy žalovaného, nicméně toto zkoumání pokrývalo jen velice krátké období čtyř dnů, z čehož nelze dovodit, zda se jednalo pouze o příjmy výjimečné a nepravidelné, nebo zda šlo o příjmy pravidelně se opakující a ve stabilní výši. Žalobkyně navíc měla podle názoru soudu rovněž přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala žádným přehledem výdajových plateb žalovaného. Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které mohly ověřit a doplnit tvrzení žalovaného ohledně výše jeho výdajů, a tudíž jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, a to ve vztahu k jeho příjmům i výdajům za delší období, než pouhé čtyři dny bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou, přičemž neplatná jsou tudíž i ujednání o sankčních poplatcích za odeslání upomínek, které byly přímo navázány na smlouvu o úvěru. (V podrobnostech soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020-68, dostupný v databázi ASPI.)

16. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 30 999,34 Kč, z nichž žalovaný nevrátil ničeho. Žalovaný tudíž dluží na jistině úvěru tuto celou poskytnutou částku. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že poskytnutou jistinu bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené jistiny úvěru nadále trvá. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 30 999,34 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v dopise ze dne 4. 3. 2025, jímž jej informovala o zesplatnění úvěru, s lhůtou splatnosti do 8 dnů od odeslání dopisu, a dále ve dvou předžalobních upomínkách ze dne 26. 4. 2025 a 21. 5. 2025 s lhůtou splatnosti do 8 dnů od odeslání, respektive do 7 dnů od vyhotovení; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhovaných lhůt k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedených lhůt (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Soud proto považuje lhůtu tří dnů od právní moci tohoto rozsudku za dobu přiměřenou možnostem žalovaného dlužnou jistinu úvěru vrátit.

17. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných poplatků za upomínání ve výši 1 600 Kč soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 32 599,34 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 30 999,34 Kč, tj. v rozsahu 95 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 1 600 Kč, tj. v rozsahu 5 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 90 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 304 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 32 599,34 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., odměna stanovená podle § 7 bodu 5. a. t. ve spojení s § 14b odst. 4 a. t. z téže tarifní hodnoty sestávající z částky 2 420 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný po podání návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (účast u jednání před soudem dne , datum, ) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 5 270 Kč ve výši 1 106,70 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 7 680,70 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 90 %, tj. částka 6 912,63 Kč. Soud přiznal zástupci žalobkyně odměnu podle § 14b a. t., neboť žalobkyně podala svůj návrh, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu např. pod sp. zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, ). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to podání ze dne 22. 10. 2025, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažené mohlo a mělo být již součástí žaloby; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.