24 C 286/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 658,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 400 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 258,42 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 970 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 180,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 15 658,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 9. 4. 2023 v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta dne 9. 4. 2023 částka 13 000 Kč a dne 17. 4. 2023 částka 10 400 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru do 9. 5. 2023. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách žalobkyně a zaslání kopie občanského průkazu žalovaného žalobkyni. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla žalobkyně do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalovaný uhradil na jistině úvěru celkem částku 10 490 Kč, a to dne 11. 4. 2023 částku 2 490 Kč a dne 14. 4. 2023 částku 8 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 24. 3. 2024 předžalobní výzvu, ale žalovaný již ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné části jistiny úvěru ve výši 12 910 Kč, dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 060 Kč a rovněž požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru od 10. 5. 2021 do 8. 8. 2023 v kapitalizované výši 688,42 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z žalovaným nepodepsaného dokumentu nazvaného „Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne 9. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „dlužník“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem účtu. V uvedeném dokumentu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr do výše 13 000 Kč. Podle čl. IX smlouvy měl žalovaný úvěr splatit do 9. 5. 2023 převodem na účet žalobkyně (číslo účtu , č. účtu, je ve smlouvě uvedeno na jejím počátku v rámci identifikačních údajů věřitele) pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč při čerpání celého úvěrového limitu. Součástí smlouvy je dokument „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, ze kterého soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy byl dále sazebník a všeobecné obchodní podmínky. V čl. 6.4 smluvních podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny pro případ prodlení. Z dokumentu „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že totožnost spotřebitele měla být ověřena službou BankID k protiúčtu žalovaného č. , č. účtu, . Z dokumentu „BankID výpis“ soud zjistil přehled vybraných osobních údajů žalovaného. Z dokumentu „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že měl být ověřen příjem žalovaného ve výši 45 343 Kč čistého měsíčně. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 9. 4. 2023 byla žalovanému vyplacena částka 13 000 Kč a dne 17. 4. 2023 mu byla vyplacena částka 10 400 Kč. Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalovaný měl uvést svůj příjem ve výši 17 000 Kč, přičemž jeho příjem byl ověřen ve výši 45 343 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši 8 000 Kč, disponibilní příjem měl činit 13 000 Kč. Z dokumentu „Souhlas se zpracováním osobních údajů“ soud zjistil, že žalovaný měl souhlasit se zpracováním svých osobních údajů. Z dokumentu „Obecné principy posuzování úvěruschopnosti“ soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupuje při prověřování úvěruschopnosti.

4. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2024 a z podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 16 050,49 Kč do tří dnů; tato výzva byla odeslána žalovanému dne 24. 3. 2024. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný byl vlastníkem účtu č. , č. účtu, . Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že na tento účet byla dne 9. 4. 2023 připsána částka 13 000 Kč a dne 17. 4. 2023 částka 10 400 Kč a že dne 11. 4. 2023 a 14. 4. 2023 byly z tohoto účtu odeslány na účet č. , č. účtu, platby ve výši 6 000 Kč a 8 000 Kč, v obou případech s variabilním symbolem , var. symbol, .

5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle žalovaným nepodepsaného dokumentu s názvem „Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne 9. 4. 2023 se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému možnost čerpání úvěru do výše 13 000 Kč a žalovaný se měl zavázat splatit vyčerpaný úvěr spolu s poplatkem do 9. 5. 2023. Žalovaný vyčerpal celkem částku 23 400 Kč a uhradil celkem částku 14 000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.

6. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu, tj. smlouvy ze dne 9. 4. 2023. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z obdržení plateb z účtu žalobkyně), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně nicméně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 9. 4. 2023 v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se sice podařilo prokázat, že dne 9. 4. 2023 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

11. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 23 400 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 14 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část poskytnuté jistiny ve výši 9 400 Kč žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena a že mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zbývající neuhrazenou částku 9 400 Kč s úrokem z prodlení z této částky, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou část poskytnutých finančních prostředků na základě předžalobní výzvy k zaplacení, podané k poštovní přepravě dne 24. 3. 2024 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Výzva byla žalovanému doručena na základě domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 27. 3. 2024, a lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 30. 3. 2024. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 9 400 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

12. Soud zamítl žalobu ohledně částky 6 258,42 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru, již uhrazenou část jistiny, smluvní pokutu za období od 10. 5. 2021 do 8. 8. 2023 a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 970 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení, neboť tyto nároky platně nevznikly z důvodu neexistence předmětné smlouvy o úvěru a žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dosud neuhrazené části poskytnutých peněžních prostředků až dne 31. 3. 2024 a nikoliv již dne 10. 5. 2023.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 19 202 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 10 349,65 Kč, tj. z 54 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 8 852,35 Kč, tj. z 46 %, a žalobkyni proto náleží pouze částečná náhrada nákladů ve výši 8 %. Pro výpočet náhrady nákladů řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), neboť se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepsání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 2 252 Kč, z nichž žalobkyni náleží část 8 %, tj. částka 180,16 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.