24 C 292/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 26 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 200 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 091,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 043,04 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 177,11 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 177,11 Kč od 19. 1. 2020 zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 177,11 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 26 200 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o půjčce, a to dne [datum] a [datum]. Na základě těchto smluv byly žalovanému poskytnuty částky 15 000 Kč a 15 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smluv. Ve smlouvě ze dne [datum] se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách i částku 11 100 Kč (dále jen„ poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 2 100 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně podle článku 1.2 smluvních podmínek, z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Ve smlouvě ze dne [datum] se žalovaný zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách i poplatek 11 100 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 2 100 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně dle článku 1.2 smluvních podmínek, z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jeho příjmů a výdajů, výpis z insolvenčního rejstříku a dokumenty předložené žalovaným, a to výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku ze smlouvy ze dne [datum] zaplatil dne 30. 9. 2016, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 28. 1. 2016, a poslední splátku ze smlouvy ze dne 12. 3. 2015 zaplatil rovněž dne 30. 9. 2016, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 21. 4. 2016. S účinností ke dni [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávky z obou smluv za žalovaným v neuhrazené výši 10 350 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 7 970,75 Kč a poplatku ve výši 2 379,25 Kč, a ve výši 15 850 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 12 206,36 Kč a poplatku ve výši 3 643,64 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení obou pohledávek žalovanému dopisem ze dne 6. 12. 2019. Po datu postoupení obou pohledávek žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu z uvedených smluv.

2. Opatrovnice pro řízení žalovaného ve vyjádření k žalobě uvedla, že soud by měl zvážit, zda právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěrů posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného předmětné úvěry splácet, a rovněž vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

3. Jelikož žalovaný je státním občanem [země], zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) může smluvní partner spotřebitele v případě sporů ze spotřebitelských smluv podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis je možné se od ustanovení tohoto oddílu odchýlit pouze dohodou uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. Podle čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Spotřebitelem je v tomto sporu žalovaný, jeho smluvním partnerem je právní předchůdkyně žalobkyně, která s žalovaným uzavřela dne [datum] a [datum] dvě smlouvy o půjčce, jejichž nedílnou přílohou jsou smluvní podmínky, v jejichž článku 9.5 si strany ujednaly, že v případě sporů vzniklých na základě těchto smluv bude rozhodováno před obecnými soudy České republiky. Žalovaný měl v době uzavření obou smluv pobyt v České republice na adrese [adresa žalovaného]. Soud neshledal důvod, proč by dohoda o příslušnosti soudu uzavřená pro rozhodování sporů ze smluv o půjčce nebyla dle českého práva přípustná, a proto s ohledem na bydliště žalovaného dospěl k závěru, že soudem příslušným k rozhodnutí věci je český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle ustanovení § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), si mohou strany spotřebitelské smlouvy zvolit v souladu právo rozhodné pro takovou smlouvu, přičemž v důsledku této volby nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit a jež by se v případě neexistence volby práva jinak použila. V tomto případě si smluvní strany v záhlaví předmětných smluv ujednaly, že se uzavřené smlouvy budou řídit ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. rozhodným právem je zde právo české, které zároveň poskytuje žalovanému coby spotřebiteli požadovanou míru právní ochrany.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou poplatek ve výši 11 100 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že půjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že i tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou poplatek ve výši 11 100 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že i tuto zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy.

5. Z článku 1.2 smluvních podmínek, jež tvořily součást obou smluv, soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy a v případě úhrady půjčky v 58 splátkách činí 23,72 % ročně. Dle článku 2.2 smluvních podmínek budou uhrazené splátky započteny nejprve na poplatky a poté na jistinu půjčky. Podle článku 8.1 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku. Dle článku 9.7 je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky. Bude-li však žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.

6. Z karty zákazníka právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 22 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí 8 400 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji činí 13 600 Kč. V části Dokumenty k ověření zaškrtla právní předchůdkyně žalobkyně možnosti pracovní smlouva a nájemní smlouva. Z karty zákazníka právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 24 450 Kč, jeho měsíční výdaje činí 9 200 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji činí 15 250 Kč. V části nazvané Dokumenty k ověření zaškrtla právní předchůdkyně žalobkyně možnosti výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva.

7. Z přehledu uhrazených plateb ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zaplatil na svůj dluh z této smlouvy o půjčce ke dni [datum] celkem částku 15 750 Kč. Z přehledu uhrazených plateb ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zaplatil na svůj dluh z této smlouvy o půjčce ke dni [datum] celkem částku 10 250 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazené pohledávky za žalovaným ze smluv [číslo] [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek na žalobkyni a požádala jej o uhrazení dlužné částky 26 200 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu; toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14. 5. 2020.

9. Po poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. u jednání dne [datum] navrhla žalobkyně provedení důkazu výslechem [jméno] [příjmení], obchodní zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně. S ohledem na velký časový odstup od okamžiků uzavření obou smluv i na to, že zástupkyně žalobkyně u jednání soudu sdělila, že není schopna tvrdit, že by si navržená svědkyně žalovaného vůbec pamatovala, soud tento důkaz neprovedl. Pro nadbytečnost soud neprovedl ani důkaz listinami ze spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 6 C 161/2019 dle návrhu opatrovnice pro řízení žalovaného.

10. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o půjčce, na jejichž základě mu poskytla částky 2 x 15 000 Kč, přičemž obě tyto částky si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaný se zavázal dlužné částky vrátit ve splátkách spolu se sjednanými poplatky. Při uzavírání obou smluv o půjčce ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného, zjistila výši jeho příjmů, výdajů a disponibilních částek na základě jeho prohlášení a v kartách zákazníka zaškrtla, že k ověření majetkových poměrů žalovaného byly použity výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva žalovaného. Žalovaný uhradil na svůj dluh z obou smluv celkem částky 15 750 Kč a 10 250 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.

11. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Podle ustanovení § 1982 odst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

14. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle ustanovení § 1982 odst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

16. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při těchto právních jednáních nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, jímž se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě při uzavírání smluv o zápůjčce spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využila právní předchůdkyně žalobkyně i další zdroje, a to výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Navíc soud dospěl k závěru, že ani navrženou svědeckou výpovědí obchodní zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně, která s žalovaným předmětné smlouvy uzavírala, nelze s ohledem na uplynutou dobu přibližně 6,5 let od uzavření smluv tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného prokázat. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet obě zápůjčky, a proto soud posoudil obě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatné podle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv.

18. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému ze smlouvy uzavřené dne [datum] finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 15 750 Kč, a ze smlouvy uzavřené dne [datum] finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 10 250 Kč Tyto úhrady žalovaného soud s ohledem na neplatnost obou smluv započetl na dlužné jistiny ve výši 2 x 15 000 Kč a přeplatek na úhradě jistiny ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 750 Kč započetl na dluh ze smlouvy ze dne [datum], a tudíž žalovaný nedoplatil jistinu ze smlouvy ze dne [datum] v částce 4 000 Kč. Soud provedl započtení pohledávky žalovaného, neboť se jednalo o vzájemné pohledávky stejného druhu a týchž smluvních stran, které se vzájemně kryjí a které byly způsobilé k započtení v okamžiku jejich dospělosti, přičemž toto započtení mohla provést již právní předchůdkyně žalobkyně před postoupením těchto pohledávek na žalobkyni. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část poskytnuté jistiny zápůjčky bez souvisejících poplatků ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 4 000 Kč žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatné a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ohledně nesplacené částky 4 000 Kč toto bezdůvodné obohacení nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

19. Pokud se jedná o námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, tuto soud shledal nedůvodnou. Tento nárok je peněžním nárokem, jenž je vymahatelný u orgánu veřejné moci, a tudíž tříletá promlčecí lhůta podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. počne běžet podle ustanovení § 619 odst. 1 o. z. ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Jelikož soud posoudil nároky z obou neplatných smluv jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení, je pro počátek běhu uvedené promlčecí lhůty rozhodný okamžik, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnutého finančního plnění. K tomu došlo výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky se lhůtou k zaplacení v délce 10 dnů od doručení této výzvy; výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve dne [datum], lhůta k plnění uplynula žalovanému dne 18. 1. 2020 a teprve následujícím dnem, tj. 19. 1. 2020, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu z bezdůvodného obohacení, tedy teprve tohoto dne mohl být žalovaný nárok důvodně uplatněn u soudu coby orgánu veřejné moci, což zároveň znamená, že až od tohoto dne počala běžet tříletá promlčecí lhůta. Žaloba byla na soud podána dne [datum], tudíž nedošlo k uplynutí uvedené promlčecí lhůty. Pokud se jedná o desetiletou promlčecí lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 638 odst. 1 o. z., tato počíná běžet od okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení, tj. v tomto případě od předání příslušných finančních částek žalovanému, k čemuž došlo při podpisu smluv, tj. dne [datum] a [datum], což s ohledem na výše uvedené datum podání žaloby na soud znamená, že ani tato promlčecí lhůta dosud marně neuplynula.

20. S ohledem na výše uvedené závěry je žalovaný povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Proto soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne [datum], žalovanému mohlo být doručeno nejdříve následující den, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 18. 1. 2020 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 4 000 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

21. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků za administrativní činnost a poplatků za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost obou smluv zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků za poskytnutí zápůjček podle smluv o zápůjčce, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedených smluv nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné částky 4 000 Kč od [datum] do [datum], neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k plnění mohla být žalovanému doručena nejdříve dne 8. 1. 2020, lhůta k plnění mu uplynula dne 18. 1. 2020 a prodlení žalovaného započalo až dnem 19. 1. 2020 a nikoliv již 7. 12. 2019.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 4 000 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 22 200 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.