24 C 297/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr et Mgr Bc Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 452,11 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 452,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 452,11 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 452,11 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), zahrnujícího dlužnou jistinu ve výši 2 700 Kč s příslušenstvím a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 752,11 Kč s příslušenstvím.

2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o úvěru číslo [anonymizováno]“ ze dne [datum] je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, pohlavím, emailovou adresou a číslem bankovního účtu [bankovní účet]. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 2 700 Kč splatný dne [datum] a klient se měl zavázat uhradit spolu s jistinou úvěru i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 752,11 Kč. Na místě pro podpis klienta je vytisknuto jméno a příjmení žalovaného a SMS kód. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a poskytnutí požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet], jehož jedinou majitelkou a disponentkou byla od [datum] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], připsána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně platba ve výši 2 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila dopisem ze dne 17. 4. 2020. Předžalobní výzvou z téhož dne vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu do tří dnů.

3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 /93/). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být uvedená smlouva uzavřena účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný měl smlouvu o úvěru podepsat uvedením svého jména a SMS kódu. Z okolností kontraktačního procesu tudíž nelze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala o uzavření předmětné smlouvy o úvěru právě s žalovaným; nicméně i pokud by tomu tak bylo, nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy se smluvní strany dohodly. Žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy v okamžiku jejího odsouhlasení žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne [datum] v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Zadání uživatelského jména a hesla v uživatelském účtu ani zadání jména a příjmení žalovaného a SMS kódu přitom nijak neprokazuje, že smlouvu uzavřel skutečně žalovaný a že tím potvrdil svou vůli uzavřít smlouvu ve znění, jež žalobkyně předložila soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle ustanovení § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru v podobě předložené soudu.

4. Žalobkyně soudu prokázala, že její právní předchůdkyně platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupila nárok na vrácení částky ze„ Smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno]“ ze dne [datum] na žalobkyni; zároveň však soud v rámci dokazování zjistil, že poskytnuté peněžní prostředky byly vyplaceny na účet, jehož majitelem ani disponentem nebyl žalovaný. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru ve znění, podle něhož mu mají být poskytnuté prostředky vyplaceny na cizí účet. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalovaný výše uvedenou částku od právní předchůdkyně žalobkyně neobdržel, nemohlo na jeho straně dojít ani k bezdůvodnému obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., respektive žalobkyně s ohledem na platné postoupení předmětné pohledávky. Z uvedeného důvodu soud uzavřel, že žaloba je nedůvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V řízení byla zcela úspěšný žalovaný, a tudíž mu náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože mu však v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.