24 C 303/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 6. 2018 do 22. 11. 2019.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 250,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v nedatovaném dokumentu nazvaném„ Úvěrová smlouva [číslo]“ je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ společnost“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou a telefonním číslem, jako„ klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek společnosti, že poskytne klientovi úvěr ve výši 6 000 Kč, a závazek klienta splatit tento úvěr do 24. 6. 2018 spolu s úrokem odpovídajícím zápůjční úrokové sazbě 276 % ročně. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se zaregistroval na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a odsouhlasil znění smlouvy zadáním unikátního alfanumerického kódu vygenerovaným systémem společnosti. Dne 25. 5. 2018 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] od právní předchůdkyně žalobkyně připsána částka 6 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 9. 2018 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na [právnická osoba], [IČO], a smlouvou ze dne 14. 8. 2019 postoupila tato společnost uvedenou pohledávku na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno dopisem ze dne 18. 11. 2019. Téhož dne vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o úvěru ve lhůtě tří dnů; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 18. 11. 2019.

3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření„ Úvěrové smlouvy [číslo]“ mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. Podle tvrzení žalobkyně měla být smlouva uzavřena v písemné formě, přičemž za písemnou formu se podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 /93/). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., lze k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na webových stránkách www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena elektronicky na internetových stránkách právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž žalovaný uvedený dokument nijak nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména ze zaslání platby na účet žalovaného), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovaným, avšak nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy se smluvní strany dohodly. Žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy v okamžiku jejího odsouhlasení žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Zadání uživatelského jména a hesla v uživatelském účtu přitom nijak neprokazuje, že smlouvu uzavřel skutečně žalovaný a že žalovaný tím potvrdil svou vůli uzavřít smlouvu ve znění, jež žalobkyně předložila soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle ustanovení § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru v podobě předložené soudu.

4. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť obdržel plnění bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen vydat žalobkyni to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je podle ustanovení § 1968 věty první o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou k zaplacení, podanou k poštovní přepravě dne 18. 11. 2019 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění mu tak uplynula dne 22. 11. 2019 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 6 000 Kč až od 23. 11. 2019 do zaplacení a za předchozí období, tj. od 25. 6. 2018 do 22. 11. 2019, nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítl. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 7 384,68 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 6 780,82 Kč, tj. z 92 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 603,86 Kč, tj. z 8 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 84 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) v celkové výši 600 Kč a náhrady hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a z náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1 489 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 84 %, tj. částka 1 250,76 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.