24 C 322/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 60 832,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 832,58 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 381,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 746,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 000 Kč od 28. 1. 2025 do 14. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 26 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 26 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 60 832,58 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 30. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 21 měsíčních splátkách i částku 36 669 Kč (dále též jen „poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč, úroků ve výši 86,00 % ročně podle strany 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, z poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a z poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 246 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jeho příjmů a výdajů, pracovní smlouva a výplatní pásky. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne 28. 12. 2022, přičemž podle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 30. 8. 2024. Smlouvou ze dne 27. 1. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovaným v neuhrazené výši 60 832,58 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 26 000 Kč a poplatku ve výši 34 832,58 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 27. 1. 2025. Po datu postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 11. 2022 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 36 669 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 28 923 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 246 Kč, a to vše ve 21 měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že poskytnutou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z druhé strany smlouvy soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 86,00 % ročně. Z článku 3.8. smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na zákazníkovy dluhy v pořadí podle data jejich splatnosti, a to od nejstaršího dluhu. Z čl. 9.1. smluvních podmínek soud zjistil, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky.

4. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 30. 11. 2022 se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 22 083 Kč a jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč. V části nazvané „Čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti pracovní smlouva a výplatní pásky.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, . Z tabulky umoření soud zjistil, že ke dni 3. 2. 2025 žalovaný na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, uhradil celkem částku 4 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala jej o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 27. 2. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 1. 5. 2025.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla částku 30 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 36 669 Kč. Při uzavírání smlouvy ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a na základě jeho prohlášení zjistila, jaké jsou jeho příjmy a výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného. Žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 4 000 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

10. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 4 000 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru započetl na dlužnou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, a tudíž žalovaný dluží na této jistině částku 26 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 26 000 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 1. 5. 2025; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na adrese www.nsoud.cz).

11. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaný nevyvolal spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byl povinen uhradit dlužnou část jistiny na základě výzvy k zaplacení obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, podaném k poštovní přepravě dne 27. 2. 2025 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jeho doručení. Výzva byla žalovanému doručena na základě domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 4. 3. 2025, a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 14. 3. 2025. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné části jistiny úvěru ve výši 26 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené proto soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru s příslušenstvím neshledal důvod.

12. Zbývající část žaloby v částce 34 832,58 Kč ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru poplatku za komfortní a flexibilní splácení soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto částky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny v celkové výši 26 000 Kč (v rámci požadované dlužné části jistiny úvěru ve výši 26 000 Kč) do 14. 3. 2025, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné části jistiny byla podána k poštovní přepravě až dne 27. 2. 2025, žalovanému mohla být doručena nejdříve následující den a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 14. 3. 2025, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 15. 3. 2025, a nikoliv před tímto dnem. Dále soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené částky 26 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení ve výši přesahující zákonnou výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 26 000 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 34 832,58 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.