24 C 324/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 54 550,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 32 500 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 050,15 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 984,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 411,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 419,84 Kč od 28. 1. 2025 do 14. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 919,84 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 32 500 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 33 419,84 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 54 550,15 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 11. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 35 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 15 měsíčních splátkách i částku 21 981 Kč (dále též jen „poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 15 808 Kč, úroků ve výši 60,80 % ročně podle strany 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, z poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a z poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 673 Kč, a dále z pojistného ve výši 2 385 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovanou poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jejího příjmů a výdajů, výplatní pásky. Žalovaná však svůj dluh řádně neuhradila, poslední splátku zaplatila dne 10. 3. 2023, přičemž podle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 11. 4. 2024. Smlouvou ze dne 27. 1. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovanou v neuhrazené výši 54 550,15 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 33 419,84 Kč a poplatku ve výši 21 130,31 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 27. 1. 2025. Po datu postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh již ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 1. 2023 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 21 981 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 15 808 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 673 Kč, a dále pojistné ve výši 2 385 Kč, a to vše v 15 měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaná svým podpisem potvrdila, že poskytnutou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Z druhé strany smlouvy soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 60,80 % ročně. Z článku 3.8. smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na zákazníkovy dluhy v pořadí podle data jejich splatnosti, a to od nejstaršího dluhu. Z čl. 9.1. smluvních podmínek soud zjistil, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Z listiny nazvané Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 11. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná přistoupila k životnímu pojištění poskytovanému právní předchůdkyní žalobkyně coby pojistníkem a pojišťovnou , právnická osoba, .

4. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 11. 1. 2023 se podává, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem a že žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí 35 327 Kč a její měsíční výdaje činí 2 600 Kč. V části nazvané „Čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti výplatní pásky.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, . Z tabulky umoření soud zjistil, že ke dni 3. 2. 2025 žalovaná na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, uhradila celkem částku 2 500 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala ji o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 27. 2. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 1. 5. 2025.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě jí poskytla částku 35 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 21 981 Kč a pojistným ve výši 2 385 Kč. Při uzavírání smlouvy ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalované a na základě jejího prohlášení zjistila, jaké jsou její příjmy a výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to výplatní pásky žalované. Žalovaná na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 500 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy na žalobkyni. Žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě dluhů před podáním žaloby.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to výplatní pásky žalované, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a pojistném, jak vyplývají ze smlouvy.

10. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila pouze částku 2 500 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru započetl na dlužnou jistinu úvěru ve výši 35 000 Kč, a tudíž žalovaná dluží na této jistině částku 32 500 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 32 500 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 1. 5. 2025; žalovaná na tyto výzvy došlé do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na adrese www.nsoud.cz).

11. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jejím možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaná nevyvolala spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byla povinna uhradit dlužnou část jistiny na základě výzvy k zaplacení obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, podaném k poštovní přepravě dne 27. 2. 2025 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jeho doručení. Výzva byla žalované doručena na základě domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 4. 3. 2025, a lhůta k plnění tak žalované uplynula dne 14. 3. 2025. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné části jistiny úvěru ve výši 32 500 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené proto soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru s příslušenstvím neshledal důvod.

12. Zbývající část žaloby v částce 22 050,15 Kč ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, poplatku za komfortní a flexibilní splácení a pojistného soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků a pojistného podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto částky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků a pojistného. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny v celkové výši 32 500 Kč (v rámci požadované dlužné části jistiny úvěru ve výši 33 419,84 Kč) do 14. 3. 2025, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné části jistiny byla podána k poštovní přepravě až dne 27. 2. 2025, žalované mohla být doručena nejdříve následující den a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 14. 3. 2025, tedy prodlení žalované započalo až dnem následujícím, tj. 15. 3. 2025, a nikoliv před tímto dnem. Dále soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené částky 32 500 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení ve výši přesahující zákonnou výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 71 670,73 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 35 459,72 Kč, tj. z 49 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 36 211,01 Kč, tj. z 51 %. Míra úspěchu obou účastníků tak byla v zásadě stejná, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.