24 C 326/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr et Mgr Bc Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 000 Kč od 28. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 17. 11. 2014 do 27. 5. 2020.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 923,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátky.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že podle nepodepsaného dokumentu označeného jako„ Prohlášení pro stávajícího klienta“ požádal žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, adresou pobytu, rodným číslem, číslem účtu, číslem občanského průkazu, telefonním číslem a emailovou adresou, neurčeného dne o poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč převodem na bankovní účet se splatností dne 16. 11. 2014. Podle nepodepsaných úvěrových podmínek se musel klient coby zájemce o úvěr zaregistrovat na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a zde i požádat o poskytnutí úvěru, dále musel uhradit ověřovací poplatek 1 Kč a vyjádřit svůj souhlas se smlouvou zmáčknutím tlačítka„ potvrdit“ ve svém klientském účtu. Dne 30. 10. 2014 byla na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem a jediným disponentem byl žalovaný, připsána částka 1 000 Kč, odeslaná z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uvařena smlouva o postoupení pohledávek, jíž byla na žalobkyni převedena předmětná pohledávka za žalovaným. Toto postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, jež byla podána k poštovní přepravě dne 19. 5. 2020, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od doručení uvedené výzvy.

3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu. Podle obsahu se sice jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, nicméně podle ustanovení § 2 písm. e) ve spojení s § 3 písm. k) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, se na ni tento zákon nevztahuje. Podle předložených listin a žalobních tvrzení byla uvedená smlouva o úvěru uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně v písemné formě, přičemž za písemnou formu se dle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost dle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 5. 2014 do 19. 9. 2016, rozlišuje dva druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis. Jelikož uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě tyto funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být předmětná smlouva uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalovaného), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího přijetí žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána, a tudíž nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tak sice podařilo prokázat, že v říjnu 2014 jednala její právní předchůdkyně s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se dle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží.

4. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 1 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má nyní žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je podle ustanovení § 1968 věty první o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 19. 5. 2020 s lhůtou splatnosti do 7 dnů. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění mu tak uplynula dne 27. 5. 2020 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 1 000 Kč až od 28. 5. 2020 do zaplacení a zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z téže částky za období od 17. 11. 2014 do 27. 5. 2020, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou svého dluhu. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 1 516,08 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 1 087,94 Kč, tj. z 81 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 428,14 Kč, tj. z 19 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 62 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1 489 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 62 %, tj. částka 923,18 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.