24 C 327/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 473 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 271,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč jako nevrácené jistiny úvěru ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nepodepsaném žalovaným a nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka]“ ze dne [datum rozhodnutí] je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, pohlavím, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 2 000 Kč s datem splatnosti dne 21. 11. 2019. Poplatek za poskytnutí úvěru měl činit 426,91 Kč a výše zápůjční úrokové sazby měla činit 36 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru si měly strany ujednat, že žalovaný je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené výše závazku za každý den prodlení až do úplného zaplacení všech dluhů. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a poskytnutí požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Upomínkami ze dne 26. 11. 2019 a 7. 6. 2021 měl být žalovaný vyzván k úhradě aktuální dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2021, odeslanou dne 12. 8. 2021, byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu do 18. 8. 2021. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným dne 4. 5. 2021. Podle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání ze dne [datum] navštívil dne [datum] a [datum] pracovník žalobkyně žalovaného v místě jeho bydliště a dne 7. 6. 2021 byl žalovanému zaslán obyčejný dopis. Podle potvrzení o úplatě od společnosti [právnická osoba] byla na účet právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] připsána částka 1 Kč z účtu č. [bankovní účet]. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný byl v říjnu 2019 jediným vlastníkem a disponentem účtu č. [bankovní účet] a že na tento účet byla dne [datum] připsána částka 2 000 Kč.

3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru (zejména zaslání ověřovací platby 1 Kč a poskytnutí jistiny úvěru na účet žalovaného), lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v říjnu 2019 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

4. Žalobkyně však soudu prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným platně a v souladu s § 1879 a násl. o. z. postoupila na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnil bez právního důvodu, a ve smyslu § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu § 1968 věty první o. z. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení ze dne 3. 5. 2021, která byla odeslána dne 4. 5. 2021, a desetidenní lhůta k plnění tak uplynula dne 15. 5. 2021 a následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Pokud se jedná o upomínky ze dne 26. 11. 2019 a 7. 6. 2021, u těch žalobkyně neprokázala jejich odeslání žalovanému. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 2 000 Kč až od 16. 5. 2021 do zaplacení. Soud zamítl žalobu ohledně nákladů vymáhání ve výši 473 Kč, neboť výše těchto nákladů nebyla s žalovaným sjednána a žalobkyně ani netvrdila, že se s ním dohodla na tom, že po něm bude takové platby vůbec požadovat, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 271,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, neboť úrok z prodlení je požadován částečně za období, v němž žalovaný nebyl v prodlení s vrácením svého dluhu, a navíc požadovaná výše úroku z prodlení převyšuje sazbu úroku z prodlení stanovenou uvedeným nařízením vlády. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 5 108,73 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 2 150,08 Kč, tj. z 42 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 2 958,65 Kč tj. ze 58 %. Míra úspěchu žalovaného tudíž dosáhla 16 % a v tomto rozsahu mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.