24 C 329/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 35 029 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 899 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 899 Kč od 5. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 130 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 29 104 Kč od 25. 4. 2024 do 24. 7. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 29 104 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 104 Kč od 25. 4. 2024 do 4. 5. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 205 Kč od 5. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 288,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 35 029 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 22. 12. 2023. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, z nějž byla částka 27 500 Kč vyplacena na bankovní účet žalované a částka 2 500 Kč byla vyplacena jako odměna zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peníze a zaplatit úrok v celkové výši 40 000 Kč, a to ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po úhradě verifikační platby žalovanou ve výši 1 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné části jistiny úvěru ve výši 29 104 Kč s příslušenstvím v podobě úroků ve výši 28,17 % ročně, které byly částečně kapitalizovány částkou 1 982 Kč, nákladů vymáhání ve výši 300 Kč a úroků z prodlení, a dále smluvních pokut ve výši 1 996 Kč za čtyři odeslané upomínky po 499 Kč a ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 31 086 Kč za dobu od 25. 4. 2024 do 16. 6. 2024 ve výši 1 647 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, ale žalovaná dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradila. Úvěruschopnost žalované ověřila žalobkyně informacemi poskytnutými žalovanou podloženými výplatními páskami, lustrací v dostupných databázích a prohlášením žalované a její matky. Žalobkyně dále vycházela z normativních nákladů a existenčního a životního minima, přihlížela ke statistikám rodinných účtů a časových řad výdajů, kdy za použití těchto údajů došla k závěru, že žalované při zohlednění splátek poskytovaného úvěru zbyde k dispozici částka 11 503 Kč měsíčně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky je žalobkyně oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry. Z dokumentu označeného jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ soud zjistil, že žalobkyně je označena jako poskytovatel a žalovaná jako úvěrovaný. Žalobkyni měl zastupovat jako zprostředkovatel , tituly před jménem, , jméno FO, , místem podnikání , adresa, , IČ , IČO, . Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, číslem OP, trvalou a současnou adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a bankovním účtem č. , č. účtu, . Smlouvou se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, z něhož měla být částka 2 500 Kč vyplacena zprostředkovateli jako provize a ve zbytku měl být poukázán na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se měla zavázat vrátit žalobkyni částku 40 000 Kč ve 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Ve smlouvě je sjednán úrok ve výši 28,17 % ročně, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý případ prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Smlouva ani úvěrové podmínky nejsou opatřeny žádným podpisem, k oběma je připojena poznámka formou připojených stránek o tom, že do systému byly dokumenty vloženy , tituly před jménem, , jméno FO, . U jména žalované v závěru smlouvy je poznámka, že smlouva byla žalovanou podepsána verifikační platbou ve výši 1 Kč. V části nazvané „Místo pro ověřovací doložku podpisu zákazníka“ není připojena žádná doložka, prostor je ponechán prázdný. Z tabulky umoření soud zjistil rozpis 25 splátek úvěru. Ke smlouvě byl také připojen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva; ani tento formulář není nikým podepsán.

4. Z dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 22. 12. 2023 soud zjistil, že k osobě žalované je vyplněno, že její příjem činí 31 700 Kč a příjmy domácnosti činí 70 000 Kč. V části „výdaje spotřebitele“ je uvedeno bydlení u rodičů s úhradou 3 000 Kč a poznámka „prohlášení + katastr“. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované činil 28 700 Kč. Vyživované osoby nebyly k žalované vyplněny. Dále je v dokumentu vyplněno, že žalovaná žije v , adresa, , normativní náklady na bydlení činí 13 737 Kč, životní minimum činí 4 860 Kč a nezabavitelná částka činí 12 398 Kč. V nepodepsaném dokumentu „Závazky spotřebitele – čestné prohlášení“ jsou k poměrům žalované uvedeny shodné informace. Z výplatních pásek žalované u společnosti , právnická osoba, . za období měsíců září a říjen 2023 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalované činil 47 101 Kč a 43 233 Kč. Z prohlášení rodiče , jméno FO, ze dne 22. 12. 2023 soud zjistil, že tato osoba prohlásila, že žalovaná je její dcerou a přispívá jí na bydlení v bytě či domě měsíčně částkou 3 000 Kč. Z listu vlastnictví č. , hodnota, vedeného KÚ pro , adresa, , soud zjistil, že , jméno FO, je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, v bytovém domě č.p. , Anonymizováno, . Z předložených výpisů sous zjistil, že žalovaná neprocházela lustrací v insolvenčním rejstříku ani v Centrální evidenci exekucí. Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil její osobní údaje. Z detailu úhrady z účtu , č. účtu, soud zjistil, že dne 14. 11. 2023 byla na tento účet připsána částka 30 576 Kč z účtu společnosti , právnická osoba, . s poznámkou „, jméno FO, Převod mzdy na účet“.

5. Z dokumentu „Statistika rodinných účtů“ vyplývá, že pro rok 2016 činily čisté peněžní příjmy na osobu při dvoučlenné domácnosti s pracujícími členy bez dětí celkem 225 232 Kč a spotřební vydání 166 137 Kč.

6. Z listiny označené jako „Bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalovaná uhradila na dluh ze smlouvy dne 22. 12. 2023 částku 1 Kč a dne 14. 2. 2024 částku 1 600 Kč. Podle potvrzení , právnická osoba, . ze dne 22. 12. 2023 byla téhož dne ve prospěch bankovního účtu žalobkyně připsána částka 1 Kč z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, s VS , var. symbol, . Podle potvrzení , právnická osoba, . ze dne 16. 6. 2024 byla z účtu žalobkyně odepsána dne 22. 12. 2023 částka 27 500 Kč s VS , var. symbol, ve prospěch účtu č. , č. účtu, a částka 2 500 Kč s VS , var. symbol, ve prospěch účtu č. , č. účtu, .

7. Z dopisů žalobkyně z 26. 2. 2024 a 24. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu splátek smlouvy ve výši 1 599 Kč a 3 199 Kč. Podle dvou prohlášení , jméno FO, ve spojení se seznamy a přehledy měly být upomínky odeslány obyčejnou zásilkou dne 26. 2. 2024 a dne 24. 3. 2024. Dopisem ze dne 24. 4. 2024 oznámil zástupce žalobkyně žalované zesplatnění dluhu ze smlouvy a současně ji vyzval k úhradě dluhu ve výši 32 384 Kč do 10 dnů od odeslání výzvy; podle podacího lístku byl dopis odeslán dne 24. 4. 2024.

8. Soud nezjistil žádnou pro rozhodnutí relevantní skutečnost z dokumentu označeného jako „email“. Předmětný dokument byl soudu předložen ve formátu .pdf a není z něj zřejmé, zda skutečně šlo o e-mailovou zprávu (formát tomuto ani neodpovídá), kým byla odeslána, na jakou adresu a kdy. Dále soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz listinami „Výše normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2023“, „Životní minimum 2023 od 1. 1. 2023“ a „, Anonymizováno, Výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu – národní pojetí“.

9. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně předložila žalovanou nepodepsaný dokument označený jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, který obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované částku 30 000 Kč a závazek žalované hradit 25 měsíčních splátek po 1 600 Kč. Částka měla být poskytnuta ve výši 27 500 Kč na účet žalované a v částce 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Z účtu žalované byla na účet žalobkyně zaslána dne 22. 12. 2023 částka 1 Kč. Z bankovního účtu žalobkyně byla odeslána na účet žalované dne 22. 12. 2023 částka 27 500 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni na splátkách poskytnuté částky celkem 1 601 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 24. 4. 2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od odeslání.

10. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsala. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovanou vlastnoručně podepsána a uvedení jejího jména v tomto smyslu nemůže nahradit jedinečnost vlastnoručního či zaručeného elektronického podpisu žalované, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovanou bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla prokázána vůle žalované uzavřít tuto smlouvu v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu.

15. Pro případ, že by smlouva měla být posouzena jako platná, je nutné na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením konstatovat, že na tvrzený závazkový vztah mezi účastníky je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované hodlala poskytnout úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nevystupovala jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované prověřením v dostupných databázích a zohledněním získaných informací od žalované, nadto také přistoupila k aplikaci legislativně normovaných částek výdajů a statistických údajů, které jí byly dostupné. Tato svá tvrzení žalobkyně také doložila, když soudu předložila dokumenty, z nichž vycházela; podle názoru soudu však žalobkyně poměry žalované prověřila nedostatečně, respektive zjištěné skutečnosti nesprávně posoudila. Podle názoru soudu žalobkyně měla na základě informací poskytnutých žalovanou přistoupit k bližšímu zkoumání jak příjmové, tak zejména výdajové stránky hospodaření žalované. Při zohledňování výdajů žalované na bydlení totiž žalobkyně zohlednila pouze velmi nízkou částku, kterou žalovaná přispívá na domácnost (podle prohlášení), nicméně nezohlednila další nezbytné výdaje žalované. Částka výdajů by za této situace činila odlišnou částku; jak je nakonec zjevné ze samotného tvrzení žalobkyně, bylo-li by vycházeno z normativních částek nákladů, nebyly by příjmy žalované na úhradu veškerých jejích výdajů dostatečné (respektive by jí měsíčně zbývaly částky v řádu stokorun). V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly měsíční zůstatky i debetní operace, či další doklady o úhradách životních nákladů. Žalobkyně tak podle názoru soudu postupovala způsobem nenaplňujícím účel institutu zkoumání schopnosti splácet, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). S ohledem na výše uvedené by byl na místě závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto by bylo nutné případnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a pokutách. Povinností žalované by pak bylo vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem.

16. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 27 500 Kč, přičemž žalovaná na tuto částku uhradila 1 601 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že zbývající peněžní prostředky žalobkyni vrátila nebo že se jeho plnění zprostila jinak. Jelikož nebylo prokázáno, že byl mezi účastníky platně sjednán závazkový vztah, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí žalobkyně plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má nárok na vrácení toho, oč se žalovaná obohatila. Soud proto rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a nevrácenou částku 25 899 Kč. Žalobkyni dále náleží úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Podle výzvy k úhradě, u které žalobkyně prokázala odeslání žalované, měla žalovaná plnit do 10 dnů od odeslání, tj. do 4. 5. 2024. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 5. 5. 2024, kdy se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého dluhu, do zaplacení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.

17. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, zahrnujících náklady vymáhání a smluvní pokuty, včetně smluvního úroku a zbytku požadovaného úroku z prodlení za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná s ohledem na výše uvedené zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizované částky 41 958,70 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 28 567,83 Kč, tj. ze 68 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 13 390,87 Kč, tj. ze 32 %. Žalobkyni proto náleží pouze částečná náhrada nákladů ve výši 36 %. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 402 Kč a náhrady nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”) ve výši 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkové náklady řízení činí 3 580 Kč. Po zohlednění míry úspěchu soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 288,80 Kč. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a další). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.