24 C 330/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vydání věci

I. Žalovaný je povinen vydat žalobci flash disk anonymizována čtyři slova 3.0 64 GB, černé barvy se anonymizována dvě slova uprostřed, s anonymizováno nápisem anonymizováno a s polovinou strany s anonymizována dvě slova anonymizováno, který žalobci odcizil dne datum, a to neporušený se zachovaným obsahem dat představovaných rodinnými a firemními fotografiemi žalobce za období let 2002 až 2020, knihovnou čítající soubor asi 1 200 knih, osobními soubory s pracovními podsložkami a soubory týkající se anonymizováno žalobce a s ním souvisejících řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce po žalovaném domáhal vydání flash disku značka automobilu anonymizována tři slova 3.0 64 GB (dále jen„ flash disk“). V odůvodnění uvedl, že v roce 2021 pracoval v země jako anonymizováno a dne datum byl zprostředkovatelem zaměstnání, právnická osoba, ubytován na pokoji se žalovaným. Žalovaný téhož dne žalobci v jeho nepřítomnosti odcizil veškeré osobní věci s výjimkou cestovního pasu. Žalobce obratem kontaktoval policii a událost nahlásil. Zprostředkovatel zaměstnání dne datum vyplatil žalobci náhradu škody ve výši 20 400 Kč, která nezahrnovala náhradu za flash disk. Dne datum žalovaný kontaktoval žalobce a nabídl mu, že mu vrátí odcizené věci, pokud právnická osoba zaplatí žalovanému částku 100 000 Kč, kterou má tato společnost žalovanému dlužit. Žalovaný opakovaně kontaktoval žalobce a nabízel mu vrácení flash disku výměnou za finanční obnos, přičemž svůj požadavek snižoval z původních 100 000 Kč na 5 000 Kč a poté jej navýšil na 10 000 Kč. Pro žalobce má flash disk mimořádnou hodnotu, protože obsahuje rodinné fotografie, osobní spisy žalobce, digitální knihovnu, která souvisela s činností žalobce jako anonymizována dvě slova pro anonymizována dvě slova, spisy anonymizována dvě slova. Žalobce se pokusil setkat se žalovaným v obec, kam žalovaný nepřijel a místo toho navýšil požadovanou částku. Dále se měli setkat v obec, kam se žalovaný opět nedostavil. Dne datum se žalobce obrátil na Policii ČR, přičemž tuto skutečnost rovněž oznámil žalovanému. Dne datum žalovaný vrátil anonymizována dvě slova na Obvodní oddělení Policie ČR na obec a číslo jako nález. Dne datum Policie ČR případ odložila, neboť se jí nepodařilo vyslechnout žalovaného. Žalobce proto vzhledem k uvedenému požaduje žalobou vydání věci včetně dat, která se na flash disku nacházejí.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a jméno příjmení soud zjistil, že žalobce mu oznámil odcizení svých věcí a požádal o uhrazení škody ve výši 23 600 Kč. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a německou policií ze dne datum soud zjistil, že žalobce obdržel dokumenty ohledně řešení krádeže. Z anglicky psaného poučení soud zjistil, že se jedná o poučení německé policie pro oběť trestného činu. Z vyrozumění podle § 74 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení i nich, soud zjistil, že oznámení žalobce bylo odloženo, neboť se nepodařilo vyslechnout žalovaného. Z dopisu Policie ČR ze dne datum soud zjistil, že žalobce byl odkázán na civilní soudní řízení. Z kopií obrazovky mobilního telefonu soud zjistil, že zachycuje zprávy mezi žalobcem a žalovaným, ve kterých se domlouvají na předání flash disku a dojednávají cenu za předání. Z úředního záznamu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný odevzdal stříbrný notebook zn. anonymizována tři slova, č. bankovní účet, jako nález a uvedl, že žalobce si u něj tuto věc schoval; žalovaný ale poté musel odcestovat, a tak si uschovanou věc vzal s sebou. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalobce požádal policii o vydání nalezených věcí. Z úředního záznamu o vrácení věci ze dne datum soud zjistil, že žalobce si převzal vrácený notebook. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne datum soud zjistil, že žalobce oznámil krádež věcí žalovaným a jeho požadavky na platbu za vrácení flash disku. Žalobce dále předložil fotografie odcizeného flash disku. Z popisu flash disku a jeho obsahu, předloženého žalobcem, soud zjistil, že odcizený flash disk byl značka automobilu anonymizována tři slova 3.0 64 GB, černé barvy se anonymizována tři slova, s anonymizováno nápisem anonymizováno a s polovinou strany s anonymizována tři slova a že v době odcizení žalovaným obsahoval rodinné a firemní fotografie žalobce za období let 2002 až 2020, knihovnu čítající soubor asi 1 200 knih, osobní soubory s pracovními podsložkami a soubory týkající se rozvodu žalobce a s ním souvisejících řízení.

4. Z předložených listin soud zjistil, že žalovaný dne datum odebral žalobci flash disk s obsahem osobní povahy. Žalobce řešil celou záležitost včetně požadavku na vrácení flask disku prostřednictvím německé i české policie, přičemž sám žalovaný přiznal držení předmětného flash disku a jeho vrácení podmiňoval zaplacením určité finanční částky, jejíž výši několikrát změnil. Žalovaný disponoval i dalšími věcmi žalobce, zejména notebookem, který poté jako nález zanesl na služebnu policie.

5. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

6. Na základě zjištěných skutečností a podle citovaného zákonného ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce doložil, že mu coby vlastníku předmětného flash disku žalovaný neoprávněně tento flash disk odebral a ponechal si jej u sebe. Uvedené skutečnosti žalovaný v řízení nijak nerozporoval, naopak tyto skutečnosti jsou potvrzeny mimo jiné předloženými textovými zprávami mezi účastníky. Z nich vyplývá, že žalovaný si je vědom toho, že flash disk je vlastnictvím žalobce a že pro něj má vysokou hodnotu. Z tohoto důvodu žalovaný nabídl žalobci vrácení flash disku výměnou za finanční částku. Žalovaný není vlastníkem flash disku a rovněž mu nesvědčí žádné právo, které by ho opravňovalo k ponechání si flash disku, a proto je povinen žalobci předmětný flash disk coby jeho nepoctivý držitel vydat včetně výše specifikovaných souborů, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč, představované zaplaceným soudním poplatkem. Soud nepřiznal žalobci náhradu dalších nákladů řízení, neboť žalobce nesplnil povinnost podle § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy nezaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním žaloby. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože pro jinou lhůtu soud neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.