24 C 331/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 60 436,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 440 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 32 996,19 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 995,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 791,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 090 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 650 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 27 440 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,04 % ročně z částky 30 090 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 60 436,19 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 16. 6. 2022 a 8. 7. 2022. Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty částky 8 000 Kč a 31 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smluv. Ve smlouvě ze dne 16. 6. 2022 se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 45 týdenních splátkách i částku 6 388 Kč (dále jen „poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 3 396 Kč, úroku ve výši 86 % ročně podle strany 2 smlouvy, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 492 Kč, a dále z pojistného ve výši 1 350 Kč, a ve smlouvě ze dne 8. 7. 2022 se zavázala vrátit v 65 týdenních splátkách i poplatek ve výši 28 034 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 19 763 Kč, úroku ve výši 86 % ročně podle strany 2 smlouvy, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 771 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovanou poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jejích příjmů a výdajů, bankovní výpisy a výměr podpory. Žalovaná však svůj dluh řádně neuhradila, poslední splátku ze smlouvy ze dne 16. 6. 2022 zaplatila dne 9. 7. 2022, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 27. 4. 2023, a poslední splátku ze smlouvy ze dne 8. 7. 2022 zaplatila dne 13. 7. 2022, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 6. 10. 2023. S účinností ke dni 29. 1. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávky z obou smluv za žalovanou v neuhrazené výši 60 436,19 Kč, sestávající z dlužných částí jistin ve výši 0 Kč a 30 090 Kč a poplatků ve výši 4 332,44 Kč a 26 013,75 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 29. 1. 2024. Po datu postoupení pohledávek žalovaná na svůj dluh již ničeho neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dluhu z obou smluv.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 6. 2022 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 6 388 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 3 396 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 492 Kč, a dále pojistné ve výši 1 350 Kč, a to vše ve 45 týdenních splátkách. Žalovaná podpisem této smlouvy potvrdila, že poskytnutou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 7. 2022 soud zjistil, že i tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 31 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 28 034 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 19 763 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 771 Kč, a to v 65 týdenních splátkách. Žalovaná podpisem této smlouvy potvrdila, že i tuto poskytnutou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy.

4. Z druhé strany obou smluv soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 86 % ročně pro smlouvu ze dne 16. 6. 2022 i pro smlouvu ze dne 8. 7. 2022. Z článku 3.8. smluvních podmínek, jež tvořily součást smluv, soud zjistil, že každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na zákazníkovy dluhy v pořadí podle data jejich splatnosti, a to od nejstaršího dluhu. Z čl. 9.1. smluvních podmínek soud zjistil, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky.

5. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 6. 2022 se podává, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem a že žalovaná uvedla, že její příjem činí 27 430 Kč a její měsíční výdaje činí 2 000 Kč; v části nazvané „Čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti: bankovní výpisy. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 8. 7. 2022 se podává, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem a že žalovaná uvedla, že její příjem činí 27 430 Kč a její měsíční výdaje činí 2 000 Kč; v části nazvané „Čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti: výměr podpory.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazené pohledávky za žalovanou ze smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, . Z tabulek umoření soud zjistil, že ke dni 2. 2. 2024 žalovaná na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, uhradila celkem částku 10 650 Kč a na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, uhradila celkem částku 910 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení obou pohledávek na žalobkyni a vyzvala ji k uhrazení dlužných částek 4 332,44 Kč a 56 103,75 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 20. 2. 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 16. 7. 2025.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dvě smlouvy, na jejichž základě jí poskytla částky 8 000 Kč a 31 000 Kč, přičemž obě tyto částky si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaná se zavázala dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s poplatky ve výši 6 388 Kč a 28 034 Kč. Při uzavírání obou smluv ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalované, zjistila výši jejích příjmů a výdajů na základě jejího prohlášení a v zákaznických kartách zaškrtla, že k ověření majetkových poměrů žalované byly použity bankovní výpisy a výměr podpory žalované. Na svůj dluh z obou smluv žalovaná vrátila právní předchůdkyni žalobkyně částky 10 650 Kč a 910 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovanou z předmětných smluv na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhů před podáním žaloby.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při těchto právních jednáních nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě při uzavírání obou smluv spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to bankovní výpisy a výměr podpory žalované, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v zákaznické kartě. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet oba úvěry, a proto soud posoudil obě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatné podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a pojistném, jak vyplývají ze smluv.

11. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované ze smlouvy uzavřené dne 16. 6. 2022 finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila částku 10 650 Kč, a ze smlouvy uzavřené dne 8. 7. 2022 finanční prostředky ve výši 31 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila částku 910 Kč. Tyto úhrady žalované soud s ohledem na neplatnost obou smluv započetl na dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a 31 000 Kč, přeplatek na úhradě jistiny ze smlouvy ze dne 16. 6. 2022 ve výši 2 650 Kč započetl v souladu se smluvními podmínkami na dluh ze smlouvy ze dne 8. 7. 2022, a tudíž žalovaná nedoplatila jistinu ze smlouvy ze dne 8. 7. 2022 v částce 27 440 Kč. Soud provedl započtení pohledávky žalované, neboť se jednalo o vzájemné pohledávky stejného druhu a týchž smluvních stran, které se vzájemně kryjí a které byly způsobilé k započtení v okamžiku jejich dospělosti, přičemž toto započtení mohla provést již právní předchůdkyně žalobkyně před postoupením těchto pohledávek na žalobkyni. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že zbývající část poskytnuté jistiny úvěru bez souvisejících poplatků ze smlouvy ze dne 8. 7. 2022 ve výši 27 440 Kč žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jsou neplatné a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna uhradit žalobkyni zbývající dluh na neuhrazené jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 27 440 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávek odeslaném žalované dne 20. 2. 2024 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 16. 7. 2025; žalovaná na tyto výzvy došlé do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

12. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, podaném k poštovní přepravě dne 20. 2. 2024 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jeho doručení. Výzva byla žalované doručena na základě domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 23. 2. 2024, a lhůta k plnění tak žalované uplynula dne 4. 3. 2024. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 27 440 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené proto soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru s příslušenstvím neshledal důvod.

13. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků za zpracování spotřebitelského úvěru, poplatků za komfortní a flexibilní splácení a pojistného soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost obou smluv zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků podle smluv o úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedených smluv nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny ve výši 27 440 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k plnění byla podána k poštovní přepravě až dne 20. 2. 2024, žalované byla doručena na základě domněnky dojití třetí pracovní den, tj. dne 23. 2. 2024, a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 4. 3. 2024, tedy prodlení žalované započalo až dnem následujícím, tj. 5. 3. 2024, a nikoliv již 30. 1. 2024. Dále soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené částky 27 440 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení ve výši přesahující zákonnou výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 27 440 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 32 996,19 Kč s příslušenstvím, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jejího úspěchu v řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.