24 C 332/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 128 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 128 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 828 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 6 128 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného příspěvku ve výši 5 828 Kč za období od datum do datum, během něhož bylo vozidlo žalovaného registrační značka provozováno v rozporu s povinností uvedenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a nákladů 300 Kč spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Jelikož žalovaný je státním občanem země, zabýval se soud nejprve příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 4 odst. 1, 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Podle čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Žalovaný měl podle sdělení odboru cizinecké policie Krajského ředitelství Policie Kraje obec v době zahájení řízení bydliště v České republice na adrese adresa žalovaného, a proto se příslušnost soudu určuje podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“). Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 84 o. s. ř. ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. Určení rozhodného práva se řídí čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), (dále jen„ nařízení Řím II“), podle něhož mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země; podle čl. 2 odst. 1 nařízení Řím II zahrnuje pro účely tohoto nařízení škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Podle čl. 23 odst. 1 věty první nařízení Řím II se pro účely tohoto nařízení za obvyklé bydliště v případě společností a jiných zapsaných nebo nezapsaných právnických osob považuje místo jejich ústřední správy. Sídlo, tj. ústřední správa, žalobkyně se nachází v České republice na adrese adresa, žalovaný má své bydliště rovněž v České republice, jak je uvedeno výše, a proto je rozhodným právem, podle něhož soud posuzuje mimosmluvní závazkový vztah účastníků, právo české. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu obec anonymizována dvě slova za vozidlo registrační značka, jehož byl žalovaný v předmětné době vlastníkem a provozovatelem, a to za nepojištěné období od datum do datum včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalobkyní odeslána dne datum. Dne 21. 6. 2022 odeslala zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil zákonnou povinnost uvedenou v § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon“) a provozoval vozidlo, jehož byl v rozhodném období vlastníkem, na pozemní komunikaci, aniž měl platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně odeslala výzvu k úhradě příspěvku žalovanému ve lhůtě uvedené v § 4 odst. 6 zákona a vznikl jí tak vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona ve výši určené podle § 4 odst. 3 zákona jako součin počtu dní, kdy byla žalovaným porušována povinnost uvedená v § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona ve výši podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše nároku žalobkyně tak činí 6 128 Kč a je představována součtem součinu denní sazby ve výši 47 Kč a počtu 124 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a tuto částku přiznal žalobkyni včetně úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1968 o. z. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z dlužného příspěvku ve výši 5 828 Kč v sazbě podle nařízení vlády č. 351/2014 Sb. ode dne 23. 1. 2022, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí lhůty splatnosti uvedené ve výzvě doručené žalovanému dne 11. 11. 2021, tj. třetí pracovní den po jejím odeslání ve smyslu § 583 o. z., do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 6 128 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.