24 C 341/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr et Mgr Bc Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 17 554 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 234 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 234 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 320 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 523,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 497,45 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 448,79 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 214,79 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 448,79 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 17 554 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne [datum] a [datum]. Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty částky 8 000 Kč a 10 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smluv. Ve smlouvě ze dne [datum] se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách i částku 5 920 Kč (dále jen„ poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně podle článku 1.2 smluvních podmínek, z administrativního poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a pojistné ve výši 232 Kč za životní pojištění [anonymizována dvě slova]. Ve smlouvě ze dne [datum] se zavázala vrátit v 58 týdenních splátkách i poplatek 7 400 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně dle článku 1.2 smluvních podmínek, z administrativního poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovanou poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jejích příjmů a výdajů, výpis z insolvenčního rejstříku a dokumenty předložené žalovanou, a to pracovní smlouva, výplatní pásky, výměr podpory/důchodu, nájemní smlouva a doklady SIPO. Žalovaná však svůj dluh řádně neuhradila, poslední splátku ze smlouvy ze dne [datum] zaplatila dne 27. 8. 2017, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 6. 6. 2017, a poslední splátku ze smlouvy ze dne [datum] zaplatila také dne 27. 8. 2017, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 1. 9. 2017. S účinností ke dni [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávky z obou smluv za žalovanou v neuhrazené výši 5 529 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 4 188,08 Kč a poplatku ve výši 1 250,28 Kč, a ve výši 12 025 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 9 260,71 Kč a poplatku ve výši 2 764,29 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 29. 11. 2019. Po datu postoupení pohledávek žalovaná na svůj dluh již ničeho neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dluhu z uvedených smluv.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Jelikož žalovaná je státním občanem [země], [anonymizováno] se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) může smluvní partner spotřebitele v případě sporů ze spotřebitelských smluv podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis je možné se od ustanovení tohoto oddílu odchýlit pouze dohodou uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. Podle čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Spotřebitelem je v tomto sporu žalovaná, jeho smluvním partnerem je právní předchůdkyně žalobkyně, která s žalovaným uzavřela dne [datum] a [datum] dvě smlouvy o půjčce, jejichž nedílnou přílohou jsou smluvní podmínky, v jejichž článku 9.5 si strany ujednaly, že v případě sporů vzniklých na základě těchto smluv bude rozhodováno před obecnými soudy České republiky. Žalovaná měla v době podání žaloby obvyklý pobyt v České republice na adrese [adresa žalované]. Soud neshledal důvod, proč by dohoda o příslušnosti soudu uzavřená pro rozhodování sporů ze smluv o půjčce nebyla dle českého práva přípustná, a proto s ohledem na bydliště žalované dospěl k závěru, že soudem příslušným k rozhodnutí věci je český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle ustanovení § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), si mohou strany spotřebitelské smlouvy zvolit v souladu právo rozhodné pro takovou smlouvu, přičemž v důsledku této volby nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit a jež by se v případě neexistence volby práva jinak použila. V tomto případě si smluvní strany v záhlaví předmětných smluv ujednaly, že se uzavřené smlouvy budou řídit ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. rozhodným právem je zde právo české, které zároveň poskytuje žalované coby spotřebiteli požadovanou míru právní ochrany.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou poplatek ve výši 5 920 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a pojistné ve výši 232 Kč za životní pojištění [anonymizována dvě slova], a to vše v 58 týdenních splátkách. Žalovaná podpisem této smlouvy potvrdila, že půjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že i tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou poplatek ve výši 7 400 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách. Žalovaná podpisem této smlouvy potvrdila, že i tuto zapůjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy.

5. Z článku 1.2 smluvních podmínek, jež tvořily součást obou smluv, soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy a v případě úhrady půjčky v 58 splátkách činí 23,72 % ročně. Podle článku 2.2 smluvních podmínek budou uhrazené splátky započteny nejprve na poplatky a poté na jistinu půjčky. Podle článku 8.1 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku. Dle článku 9.7 je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky. Bude-li však žalovaná v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.

6. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 26. 4. 2016 se podává, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem a že žalovaná uvedla, že její příjem činí 25 000 Kč, její běžné měsíční výdaje činí 20 000 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji činí 5 000 Kč. V části nazvané Ověřené dokumenty zaškrtla právní předchůdkyně žalobkyně možnosti pracovní smlouva, výplatní pásky, výměr podpory/důchodu a nájemní smlouva. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 22. 7. 2016 se podává, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem a že žalovaná uvedla, že její příjem činí 28 000 Kč, její běžné měsíční výdaje činí 21 098 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji činí 6 902 Kč. V části nazvané Ověřené dokumenty zaškrtla právní předchůdkyně žalobkyně možnosti výměr podpory/důchodu, nájemní smlouva a doklady SIPO.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazené pohledávky za žalovanou ze smluv [číslo] [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení obou pohledávek na žalobkyni a požádala ji o uhrazení dlužných částek 5 529 Kč a 12 025 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2020 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7. 5. 2020.

8. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o půjčce, na jejichž základě jí poskytla částky 8 000 Kč a 10 000 Kč, přičemž obě tyto částky si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaná se zavázala dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s poplatky ve výši 5 920 Kč a 7 400 Kč a s pojistným ve výši 232 Kč. Při uzavírání obou smluv o půjčce ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalované, zjistila výši jejích příjmů, výdajů a disponibilních částek na základě jejího prohlášení a v zákaznických kartách zaškrtla, že k ověření majetkových poměrů žalované byly použity pracovní smlouva, výplatní pásky, výměr podpory/důchodu, nájemní smlouva a doklady SIPO žalované. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovanou v dosud neuhrazené výši 5 529 Kč a 12 025 Kč na žalobkyni. Žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě dluhů před podáním žaloby.

9. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle ustanovení § 1982 odst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

13. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při těchto právních jednáních nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, jímž se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě při uzavírání smluv o zápůjčce spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky, výměr podpory/důchodu, nájemní smlouva a doklady SIPO žalované, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet obě zápůjčky, a proto soud posoudil obě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatné dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv.

15. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela platně s žalovanou pojistnou smlouvu a že jí poskytla ze smlouvy uzavřené dne [datum] finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila částku 8 623 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měla žalovaná na základě neplatné smlouvy o zápůjčce uhradit (14 152 Kč), a žalobou uplatněným nárokem (5 529 Kč), a ze smlouvy uzavřené dne [datum] finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila částku 5 375 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měla žalovaná na základě neplatné smlouvy o zápůjčce uhradit (17 400 Kč), a žalobou uplatněným nárokem (12 025 Kč). Tyto úhrady žalované soud s ohledem na neplatnost obou smluv započetl na dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a 10 000 Kč a na dlužné pojistné ve výši 232 Kč, přeplatek na úhradě jistiny a pojistného ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 391 Kč započetl na dluh ze smlouvy ze dne [datum], a tudíž žalovaná nedoplatila jistinu ze smlouvy ze dne [datum] v částce 4 234 Kč. Soud provedl započtení pohledávky žalované, neboť se jednalo o vzájemné pohledávky stejného druhu a týchž smluvních stran, které se vzájemně kryjí a které byly způsobilé k započtení v okamžiku jejich dospělosti, přičemž toto započtení mohla provést již právní předchůdkyně žalobkyně před postoupením těchto pohledávek na žalobkyni. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že zbývající část poskytnuté jistiny zápůjčky bez souvisejících poplatků ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 4 234 Kč žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jsou absolutně neplatné a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu, a ohledně nesplacené částky 4 234 Kč toto bezdůvodné obohacení nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 4 234 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019, žalované mohlo být doručeno nejdříve následující den, lhůta k plnění žalované uplynula dne 24. 12. 2019 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 4 234 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

16. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků za administrativní činnost a poplatků za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost obou smluv zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků za poskytnutí zápůjček podle smluv o zápůjčce, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedených smluv nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny ve výši 4 234 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k plnění mohla být žalované doručena nejdříve dne 14. 12. 2019, lhůta k plnění jí uplynula dne 24. 12. 2019 a prodlení žalované započalo až dnem 25. 12. 2019 a nikoliv již 30. 11. 2019.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 4 234 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 13 320 Kč s příslušenstvím, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jejího úspěchu v řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.