24 C 342/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 111 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 111 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 228 000 Kč od 29. 2. 2020 do 17. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 111 000 Kč od 18. 3. 2020 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 42 398,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 228 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] poskytl žalobce žalovanému zápůjčku v uvedené výši. Jelikož si účastníci nesjednali splatnost této zápůjčky, požádal žalobce žalovaného výzvou ze dne 17. 1. 2020 o její splacení. Žalovaný slíbil částečnou úhradu tohoto dluhu do 28. 2. 2020, avšak do dne 5. 3. 2020, kdy byla podána žaloba, neuhradil ničeho; poté, co žalovaný uhradil dne 19. 3. 2020 částku 117 000 Kč, vzal žalobce svou žalobu částečně zpět. Pokud se jedná o platby žalovaného ze dne 16. 7., 8. 9. a 5. 10. 2017 v celkové výši 111 000 Kč, tyto úhrady nebyly nijak blíže identifikovány, a proto je žalobce započetl na starší dluhy žalovaného a nikoliv na splacení žalobou uplatněné zápůjčky. Žalovaný si od žalobce zapůjčil v období od 8. 6. 2016 do 2. 4. 2019 celkem 697 657 Kč a vrátil žalobci ke dni 19. 3. 2020 pouze 451 773,39 Kč. Jednalo se o 99 ústně uzavřených smluv o zápůjčce bez dohodnutého data jejich splatnosti; žalobce tyto zápůjčky písemně vypověděl dopisem ze dne 18. 2. 2021 a požádal žalovaného o jejich splacení. V období od 8. 6. do 8. 11. 2016 byla na účet žalobce zasílána mzda žalovaného, kterou však žalobce žalovanému obratem vracel.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a ve svých vyjádřeních uvedl, že sice nepopírá, že mu žalobce poskytl dne [datum] zápůjčku ve výši 228 000 Kč, avšak tuto částku žalovaný žalobci již celou vrátil, a to platbami ze dne 16. 7. 2017 ve výši 15 000 Kč, z 8. 9. 2017 ve výši 16 000 Kč, z 5. 10. 2017 ve výši 80 000 Kč a z 19. 3. 2020 ve výši 117 000 Kč. Pokud se jedná o ostatní platby žalobce žalovanému v období od 8. 6. 2016 do 2. 4. 2019, jejich účel žalovaný nechtěl soudu sdělit, nicméně šlo o platby různého druhu vyplývající z přátelství účastníků. Žalovaný si také nechal posílat v období od května do září 2016 na účet žalobce svou mzdu z důvodu zablokování svého účtu exekutorem, neboť proti němu byla v [anonymizováno] [rok] vedena exekuce. Naopak žalovaný pro žalobce koupil v období od [datum] do [datum] movité věci, a to mobilní telefon [anonymizována tři slova] za cenu 22 429 Kč, kameru [anonymizována dvě slova] za cenu 4 029 Kč a hodinky [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] za cenu 3 599 Kč. Oba účastníci také prováděli různé práce načerno, za něž dostávali odměny tzv. na ruku, a tyto odměny si pak vzájemně přeposílali na účet. Pokud se jedná o částky, které žalobce přeposílal žalovanému po obdržení jeho mezd, tyto byly v součtu nižší než součet mezd převedených na účet žalobce zaměstnavatelem žalovaného, a to proto, že žalobce si tak kompenzoval své nároky vůči žalovanému. Žalovaný rovněž u jednání soudu prostřednictvím své zástupkyně odmítl blíže doplnit svá tvrzení týkající se nákupů materiálu pro práce, které měl spolu s žalobcem provádět, a dále namítl započtení svých plateb zaslaných žalobci v období od [datum] do [datum] proti platbám žalobce, které zaslal žalovanému v tomto období s výjimkou částek představovaných vrácenou mzdou, kterou žalobci zaslal zaměstnavatel žalovaného.

3. Žalobce podáním ze dne [datum] vzal žalobu částečně zpět co do částky 117 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 18. 3. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný uhradil žalobci dne 19. 3. 2020 část předmětné zápůjčky ve výši 117 000 Kč. Proto soud usnesením ze dne 16. 11. 2020, č. j. EPR 61054/2020-8, řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] spolu ústně uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému částku 228 000 Kč, a že si účastníci u této zápůjčky nesjednali datum splatnosti. Dále je mezi účastníky nesporné, že žalobce zasílal na účet žalovaného v období od 8. 6. 2016 do 2. 4. 2019 různé finanční částky a že ani u těchto finančních částek nebyla sjednána data jejich splatnosti.

5. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel pracovní poměr na dobu určitou do 30. 11. 2011 se zaměstnavatelem [právnická osoba] Ze změny pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný a společnost [právnická osoba] se dohodli na změně pracovní smlouvy tak, že pracovní poměr žalovaného se mění na dobu neurčitou. Z faktury ze dne [datum], splatné dne [datum], soud zjistil, že žalovaný objednal mobilní telefon [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] s příslušenstvím v ceně 22 429 Kč. Z faktury ze dne [datum], splatné dne [datum], soud zjistil, že žalovaný objednal kameru [anonymizována dvě slova] s příslušenstvím v ceně 4 029 Kč. Z faktury ze dne [datum], splatné dne [datum], soud zjistil, že žalovaný objednal chytré hodinky [příjmení] [příjmení] 360 [příjmení] [příjmení] v ceně 3 599 Kč.

6. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] byl v období od [datum] do [datum] žalovaný (dále též jen„ účet žalovaného“). Z výpisu z účtu číslo [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že majitelem tohoto účtu je žalobce (dále též jen„ účet žalobce“) a že od [datum] převáděl žalobce na účet žalovaného platby v různých výších; ke dni [datum] včetně činila výše takto odeslaných plateb 422 082 Kč, pro další období do [datum] činila výše odeslaných plateb 275 575 Kč; společnost [právnická osoba] zaslala na účet žalobce dne [datum] částku 22 662 Kč, dne [datum] částku 23 086 Kč, dne [datum] částku 22 824 Kč, dne [datum] částku 19 136 Kč, dne [datum] částku 21 059 Kč a dne [datum] částku 21 324 Kč a žalobce odeslal na účet žalovaného dne [datum] částku 20 600 Kč, dne [datum] částku 23 086 Kč, dne [datum] částku 22 800 Kč, dne [datum] částku 19 000 Kč, dne [datum] částku 21 059 Kč a dne [datum] částku 15 500 Kč; na účet žalobce byly v období od [datum] do [datum] připisovány platby z účtu žalovaného v různých výších, celkem 334 773,39 Kč, přičemž některé z těchto plateb měly v poznámce uvedeno„ Nekompromisně“,„ [variabilní symbol] Nekompromisně“ či„ [variabilní symbol]“. Z výpisu z detailu úhrady z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne [datum] odeslal žalobce na účet č. [bankovní účet] částku 228 000 Kč.

7. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla v období od května do listopadu 2016 zasílána mzda na účet č. [bankovní účet], a to ve výši 22 662 Kč v květnu 2016, 23 086 Kč v červnu 2016, 22 824 Kč v červenci 2016, 19 136 Kč v srpnu 2016, 21 059 Kč v září 2016, 21 324 Kč v říjnu 2016 a 24 692 Kč v listopadu 2016. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný je v uvedené společnosti zaměstnán od [datum] dosud a od [datum] do [datum], tj. počínaje výplatou za květen 2016 a konče výplatou za říjen 2016, byly žalovanému odeslány výplaty na účet č. [bankovní účet] v celkové výši 130 091 Kč.

8. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že z tohoto účtu bylo na účet žalobce č. [bankovní účet] převedeno u v různých výších celkem 451 773,39 Kč. Ze čtyř potvrzení o provedené úhradě z účtu žalovaného na účet žalobce soud zjistil, že dne [datum] byla zaúčtována platba ve výši 15 000 Kč se zprávou pro příjemce„ Nekompromisně“, dne [datum] byla zaúčtována platba 16 000 Kč se zprávou pro příjemce„ Nekompromisně“, dne [datum] byla zaúčtována platba 80 000 Kč se zprávou pro příjemce„ Nekompromisně“ a dne [datum] byla zaúčtována platba ve výši 117 000 Kč se zprávou pro příjemce„ Vratka zápůjčky“. Z nedatovaného soupisu plateb žalovaného soud zjistil, že žalovaný odesílal v období od [datum] do [datum] na účet žalobce různé finanční částky, celkem 334 773,39 Kč.

9. Z výzvy k plnění ze dne 17. 1. 2020 a z potvrzení o podání zásilky soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k bezodkladné úhradě zápůjčky ve výši 228 000 Kč poskytnuté dne [datum], a to podle § 1957 odst. 2 občanského zákoníku. Z odpovědi na výzvu k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že zástupkyně žalovaného informovala zástupce žalobce, že žalovaný zápůjčku ve výši 228 000 Kč již částečně uhradil, a to dne 16. 7. 2017 částkou 15 000 Kč, dne 8. 9. 2017 částkou 16 000 Kč a dne 5. 10. 2017 částkou 80 000 Kč, a že zbývající část neuhrazené zápůjčky ve výši 117 000 Kč žalovaný uhradí do 28. 2. 2020. Z výpovědi smluv o zápůjčkách ze dne [datum] a z potvrzení o podání zásilky soud zjistil, že žalobce vypověděl veškeré zápůjčky podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku, které poskytl žalovanému v období od 8. 6. 2016 do 2. 4. 2019 a jejichž výše a data poskytnutí v dopise uvedl, s tím, že výpovědní doba činí 6 týdnů a začne běžet dnem doručení této výpovědi; pro případ, že by poskytnuté částky nebyly vyhodnoceny jako zápůjčky, vyzval žalobce žalovaného k vydání těchto částek z důvodu bezdůvodného obohacení.

10. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce poskytoval žalovanému finanční částky v období od 8. 6. 2016 do 2. 4. 2019 z důvodu ústně uzavřených smluv o zápůjčce, a to vždy po předchozí domluvě. Finanční částky, které žalovaný posílal na účet žalobce v období od 28. 4. 2016 do 19. 3. 2020, představovaly splátky těchto poskytnutých finančních částek. Žalovaný své platby žalobci neidentifikoval v tom smyslu, že se jedná o úhradu konkrétní zápůjčky, kterou mu předtím žalobce poskytl. Vždy, když žalobci došla na účet mzda žalovaného, obratem ji přeposlal žalovanému; pokud žalobce nezaslal žalovanému celou výši jeho mzdy, strhl si z ní částku, která představovala úhradu dluhu ze zápůjčky, který u žalobce žalovaný v tu dobu měl. Žalobce potvrdil, že žalovaný pro něj zakoupil na faktury vystavené dne [datum], [datum] a [datum] zboží za celkovou částku 30 057 Kč a že žalobce následně tyto částky vracel žalovanému převodem na jeho účet. Žalobce si již nepamatoval, jak byla určována výše jednotlivých částek poskytovaných žalovanému, a rovněž si nebyl vědom toho, že by v rozhodném období spolu s žalovaným pracoval na nějakých zakázkách.

11. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný nadále nechce soudu sdělit důvod plateb, které mu žalobce zasílal na účet v období od 8. 6. 2016 do 2. 4. 2019. Ohledně plateb, které posílal žalovaný na účet žalobce, nemohl žalovaný vyloučit, že šlo o zápůjčky žalobci a že některé platby představovaly vyrovnání za činnosti, s nimiž žalovaný žalobci pomáhal; pravděpodobně šlo o částky za nákup materiálu. Žalovaný následně žalobci posílal vyrovnání těchto částek, jednalo se o kamarádské poskytování peněz a o platby například za obědy, které zaplatil ten, kdo měl u sebe hotovost. Krácení mezd zasílaných z účtu žalobce na účet žalovaného představovalo vyrovnání za předchozí měsíc, kdy si žalobce takto strhl částku, kterou mu žalovaný dlužil. Někdy dlužil žalobce nějakou částku žalovanému a následným přeposláním peněz svůj dluh vyrovnal. Žalobce vždy věděl, na úhradu kterého dluhu je daná platba určena, protože se jednalo o nedávný dluh a žalobce si pravděpodobně vedl evidenci; navíc se žalovaný domnívá, že většinou žalobci výslovně řekl, na jaký dluh je platba určena. Někdy nešlo o úhradu dluhu, ale o rozdělení odměny za společně provedenou práci. Rozdíl ve výších plateb zasílaných si navzájem účastníky byl způsoben platbami v hotovosti, které hradili například za obědy nebo nákup materiálu. Účelem poznámek u plateb zasílaných žalobci byla pouze identifikace žalobce, [číslo] žalovaný vyťukal spíše náhodně.

12. Pro nadbytečnost soud neprovedl dokazování mzdovým listem žalovaného za rok 2016, výplatními lístky žalovaného za období od května do října 2016, oznámením o skončení exekuce žalovaného a listinami ze spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 18 C 38/2021.

13. Z provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobce poskytl žalovanému v období od [datum] do [datum] finanční částky v různých výších včetně zápůjčky ze dne [datum] ve výši 228 000 Kč, celkem 697 657 Kč, a žalovaný žalobci vrátil v různých částkách celkem 451 773,39 Kč. U žádné z částek poskytnutých žalobcem žalovanému si účastníci nesjednali datum splatnosti. Žalobce rovněž uhradil žalovanému v uvedeném období cenu za objednané zboží na základě tří faktur ve výši 30 057 Kč. Zaměstnavatel žalovaného zaslal na účet žalobce v témže období mzdu žalovaného ve výši 130 091 Kč, z níž si žalobce ponechal částky představující úhradu dluhů žalovaného a zbývající část vyplacených mezd ve výši 122 045 Kč vrátil na účet žalovaného. Následně žalobce písemně vyzval žalovaného k vrácení zápůjčky ve výši 228 000 Kč a poté písemně vypověděl všechny smlouvy o zápůjčce a požádal o jejich splacení.

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2393 odst. 1, 2 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

15. Podle § 1933 odst. 1 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

16. Podle § 1982 odst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

17. Na základě provedeného dokazování a citovaných právních předpisů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Jak vyplynulo z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků, dne [datum] sice žalobce s žalovaným uzavřeli ústně smlouvu o zápůjčce na částku 228 000 Kč bez sjednaného data splatnosti, avšak pro posouzení, zda byla tato zápůjčka žalovaným splacena, se soud musel rovněž zabývat jak platbami zaslanými žalobcem žalovanému, tak platbami, které uhradil žalovaný žalobci. Pokud se týká důvodu plateb, jež žalobce poskytl žalovanému v období od [datum] do [datum], soud je posoudil jako zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smluv o zápůjčce, uzavřených ústně účastníky, a to na každou zaslanou finanční částku a bez sjednání data splatnosti těchto zápůjček, s výjimkou částek v souhrnné výši 30 057 Kč, které soud posoudil jako úhrady žalobce za zboží zakoupené pro něj žalovaným a vyúčtovaným mu fakturami splatnými dne [datum], [datum] a [datum]. Pokud se jedná o platby jiné než ty, které sloužily na úhradu uvedených faktur, soud zde vyhodnotil jako věrohodnou výpověď žalobce, že zasílal žalovanému finanční částky z titulu zápůjček, a nikoliv žalovaného, neboť ten soudu opakovaně odmítal sdělit důvod těchto transakcí, a když se k nim v rámci své účastnické výpovědi vyjádřil, tedy že šlo mj. o částky za nákup materiálu na provádění prací společně s žalobcem nebo o vyrovnávací platby za společné obědy, tato svá tvrzení pak odmítl dále konkretizovat a uvést příslušné podrobnosti. Tyto důvody poskytování předmětných finančních částek v daném období neuvedl ve své výpovědi ani žalobce, a proto soud uzavřel, že i s ohledem na zmíněné odmítnutí žalovaného sdělit soudu účel těchto plateb jde o zápůjčky, u nichž nebyla sjednána jejich splatnost.

18. Pokud se jedná o zesplatnění všech zápůjček poskytnutých žalovanému žalobcem v období od 8. 6. 2016 do 2. 4. 2019, žalobce tak učinil dopisem odeslaným žalovanému dne 18. 2. 2021, jímž vypověděl všechny tyto smlouvy o zápůjčce včetně zápůjčky ze dne [datum] ve výši 228 000 Kč podle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. s tím, že výpovědní doba činí šest týdnů a začne běžet dnem doručení výpovědi žalovanému. Soud proto vyšel z toho, že tato výpověď mohla být žalovanému doručena již následující den po odeslání, nejpozději pak fikcí po uplynutí desetidenní úložní doby, tj. nejpozději dne 1. 3. 2021, výpovědní doba tudíž uplynula nejpozději dne 12. 4. 2021 a všechny zápůjčky se staly splatnými nejpozději dne 13. 4. 2021. Žalobce sice zaslal žalovanému dne 17. 1. 2020 i výzvu k plnění, v níž jej podle ustanovení § 1957 odst. 2 (správně dle § 1958 odst. 2) o. z. vyzval k bezodkladnému uhrazení zápůjčky ze dne [datum] ve výši 228 000 Kč, avšak toto zesplatnění uvedené zápůjčky soud vyhodnotil jako neplatné, neboť není-li ve smlouvě o zápůjčce určen čas k vrácení sjednaného předmětu zápůjčky, nastane její splatnost po vypovězení smlouvy podle speciálního ustanovení § 2393 o. z. a nikoliv podle obecného ustanovení § 1999 o. z., respektive § 1958 odst. 2 o. z. (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2018, č. j. 25 Co 98/2018-43, dostupný v databázi ASPI, a rovněž viz Komentář k § 2393, In: Hulmák, Milan, et al. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 -3014). 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014). Zápůjčka ze dne [datum] se tudíž stala splatnou nikoliv dříve než ostatní zápůjčky poskytnuté žalovanému žalobcem v období od [datum] do [datum], ale zároveň s těmito ostatními zápůjčkami. Jelikož účastníci v řízení ani netvrdili, že poskytnuté zápůjčky byly sjednány jako úročené, mohl zároveň žalovaný kteroukoliv z poskytnutých zápůjček kdykoliv splatit podle ustanovení § 2393 odst. 2 o. z.

19. V řízení bylo rovněž zjištěno, že žalobce požádal žalovaného o objednání a zakoupení movitých věcí, a to mobilního telefonu [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], kamery [anonymizována dvě slova] a chytrých hodinek [příjmení] [příjmení] 360 [příjmení] [příjmení] za celkovou kupní cenu 30 057 Kč, splatnou podle jednotlivých faktur v částech dne [datum], [datum] a [datum]. Jelikož tyto úhrady kupní ceny byly splatné dříve než žalobcem vypovězené smlouvy o zápůjčce, započetl soud nejstarší platby žalovaného právě na úhradu těchto faktur, jak je uvedeno níže.

20. Soud se také zabýval výplatami mezd žalovaného, které v období od 8. 6. 2016 do 8. 11. 2016 zasílal na účet žalobce zaměstnavatel žalovaného. Z provedeného dokazování soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako zaměstnavatel žalovaného zaslala v uvedeném období na účet žalobce celkem částku 130 091 Kč a že žalobce vždy obratem převedl na účet žalovaného vyplacenou mzdu, z níž si v některých měsících strhl určitou částku jako splátku některé ze zápůjček. V témže období tak žalobce zaslal na účet žalovaného částku 122 045 Kč představující vyplacenou mzdu zaměstnavatelem žalovaného; jelikož se nejednalo o zápůjčky, ale o mzdy, soud tuto částku odečetl z plateb zaslaných žalobcem žalovanému v období od [datum] do [datum] a rozdíl mezi přijatými platbami od zaměstnavatele žalovaného a výší mezd přeposlanou žalobcem na účet žalovaného ve výši 8 046 Kč soud připočetl k úhradám žalovaného zasílaných žalobci.

21. Celkem žalobce zaslal v období od [datum] do [datum] na účet žalovaného částku 697 657 Kč, z níž soud odečetl částku 122 045 Kč představující vyplacené mzdy žalovanému, což znamená, že z titulu zaplacení kupní ceny za movité věci zakoupené pro žalobce žalovaným a vyúčtovaných na základě faktur splatných dne [datum], [datum] a [datum] a z titulu ústně uzavřených smluv o zápůjčce poskytl žalobce žalovanému částku 575 612 Kč; z této částky poskytl žalobce žalovanému ke dni [datum] včetně částku 300 037 Kč, zahrnující i zápůjčku z uvedeného dne ve výši 228 000 Kč. Jelikož úhrady kupní ceny za zboží zakoupené pro žalobce žalovaným byly dle předmětných faktur splatné již dne [datum], [datum] a [datum] (všechny smlouvy o zápůjčce byly vypovězeny a zápůjčky se tak staly splatnými až v roce 2021, jak soud vyložil výše), posoudil soud částku 30 057 Kč z úhrad zaslaných žalobcem žalovanému nikoliv jako poskytnutou zápůjčku, ale jako úhradu splatné kupní ceny za výše specifikované zboží, které pro žalobce objednal a zakoupil žalovaný, a o tuto částku soud ponížil celkovou sumu, kterou žalobce poskytl žalovanému; to tudíž znamená, že z uvedené částky 575 612 Kč je celková výše poskytnutých zápůjček představována částkou 545 555 Kč, přičemž pro období od [datum] do [datum] včetně poskytl žalobce žalovanému z titulu zápůjček celkem částku 269 980 Kč.

22. Žalovaný zaslal na účet žalobce v období od 28. 4. 2016 do 19. 3. 2020 částku 451 773,39 Kč, přičemž po započtení částky 8 046 Kč, kterou si žalobce strhl z vyplacených mezd žalovaného před jejich přeposláním žalovanému, zaplatil žalovaný žalobci celkem 459 819,39 Kč. Poznámky uvedené u těchto plateb neměly dle provedeného dokazování žádný význam, a tudíž tyto platby nebylo možno přiřadit jako splátky konkrétních zápůjček; proto soud započítával nejstarší platby žalovaného na nejstarší dluhy, které u žalobce měl. Pokud se jedná o pořadí splácení dluhů z vypovězených smluv o zápůjčce podle dat jejich splatnosti, jak již soud uvedl, u žádné z těchto smluv si účastníci nesjednali datum splatnosti, a proto se všechny zápůjčky staly splatnými až po jejich výpovědi žalobcem, tj. nejpozději dne [datum]. Soud proto neměl jiné kritérium pro započítávání úhrad žalovaného na dluhy ze zápůjček poskytnutých mu žalobcem než datum vzniku těchto nároků, tj. než okamžik uzavření těchto smluv s převedením příslušné částky na účet žalovaného. Jinak řečeno, soud započítával platby žalovaného nejprve na nejstarší dluh a postupoval dále chronologicky až k dluhu nejnovějšímu. Jak již soud uvedl, částka 30 057 Kč představuje úhradu splatné kupní ceny za zboží, které pro žalobce objednal a zakoupil žalovaný. Úhradu této částky, splatné ve třech částech dne [datum], [datum] a [datum], pokrývají platby v různých jednotlivých výších zaslaných žalobcem žalovanému v období od [datum] do [datum] (celkem 32 plateb v celkové výši 27 037 Kč) a dále část platby ze dne [datum], konkrétně částka 3 020 Kč z platby ve výši 7 000 Kč; přeplatek z této platby ve výši 3 980 Kč soud vyhodnotil již jako zápůjčku poskytnutou žalobcem žalovanému, a to jako zápůjčku nejstarší, a tudíž nejdříve hrazenou z finančních prostředků zaslaných žalobci žalovaným, konkrétně z částky 6 000 Kč, kterou žalovaný zaslal žalobci již dne [datum]. Na další zápůjčku, konkrétně ze dne [datum] ve výši 38 000 Kč, soud započetl zbývající část platby žalovaného ze dne [datum] ve výši 6 000 Kč, tj. částku 2 020 Kč, jeho platby v období od [datum] do [datum] v celkové výši 34 924,01 Kč a část platby ze dne [datum], konkrétně částku 1 055,99 Kč z platby ve výši 1 500 Kč. Poté již ze strany žalobce následovalo poskytnutí zápůjčky uplatněné žalobou, tj. ze dne [datum] ve výši 228 000 Kč, na kterou soud započetl zbývající část platby žalovaného ze dne [datum] ve výši 1 500 Kč, tj. částku 444,01 Kč, jeho platby v období od [datum] do [datum] v celkové výši 220 783,12 Kč a část platby ze dne [datum], konkrétně částku 6 772,87 Kč z platby ve výši 7 747,50 Kč. Tím došlo ke dni [datum] k úplnému splacení žalované zápůjčky, čímž dluh žalovaného z této smlouvy o zápůjčce zanikl a v době podání žaloby tudíž již neexistoval. To rovněž znamená, že úhrada žalovaného ze dne [datum] ve výši 117 000 Kč, označená jako„ [jméno] zápůjčky“, nemohla být soudem posouzena jako částečná splátka žalované zápůjčky, neboť tato byla v době zaplacení uvedené částky žalovaným již zcela splacena. Z uvedeného důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 398,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 111 000 Kč (před vydáním usnesení o částečném zpětvzetí žaloby ze dne 16. 11. 2020, č. j. EPR 61054/2020-8, neučinil žalovaný v řízení žádný úkon, za nějž by mu příslušela náhrada nákladů řízení z vyšší tarifní hodnoty) sestávající z částky 5 540 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření po podání odporu ze dne [datum], 3 x vyjádření ve věci samé ze dne [datum], [datum] a [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 35 040 Kč ve výši 7 358,40 Kč. Soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení za neodůvodněný odpor ze dne [datum], který nelze bez připojeného vyjádření ve věci považovat za úkon právní služby uznatelný pro účely náhrady nákladů řízení ve smyslu § 11 a. t., za návrh na provedení důkazů ze dne [datum], neboť tímto podáním se žalovaný nově nevyjádřil ve věci ve smyslu § 11 a. t. a navíc mohl toto své podání s důkazními návrhy připojit k některému ze svých dřívějších vyjádření, a rovněž soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení za další poradu s advokátkou uskutečněnou dne [datum] ve smyslu § 11 písm. c) a. t., neboť podle sdělení zástupkyně žalovaného u jednání soudu trvala tato porada jednu hodinu, čímž však nebyla splněna podmínka § 11 písm. c) a. t. pro přiznání odměny za tento úkon právní služby, tj. aby další porada s klientem přesáhla trvání jedné hodiny. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalobci uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalovaného ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.