24 C 342/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 16 536 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 536 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 5 404 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 349 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 536 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum kupní smlouvu na dodávky technických plynů, na jejímž základě žalované mimo jiné pronajala obal – tlakovou lahev. Jelikož žalovaná neuhradila dlužné nájemné za tento obal ve výši 5 404 Kč, požaduje po ní žalobkyně tuto částku spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši sjednané v čl. 4 kupní smlouvy. Žalovaná navíc předmětnou tlakovou lahev ani přes výzvu žalobkyni nevrátila, proto po ní žalobkyně požaduje podle čl. 5 i sankci ve výši 11 132 Kč s DPH, uvedené v ceníku žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z kupní smlouvy na dodávku technických plynů v lahvích číslo spisová značka uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako podnikající fyzickou osobou dne datum soud zjistil, že žalobkyně se zavázala dodávat žalované a následně pravidelně vyměňovat žalovanou pronajaté prázdné lahve za lahve naplněné technickými plyny uvedenými v příloze číslo smlouvy a žalovaná se zavázala převzít sjednané roční množství zboží, zaplatit za něj žalobkyni sjednanou kupní cenu a nájemné za pronájem lahví. Podle čl. 1 smlouvy tvoří nedílnou součást smlouvy všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Podle čl. 4 smlouvy je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením kupní ceny a/nebo nájmu za pronájem lahví i úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z přílohy číslo ke smlouvě na dodávky technických plynů v lahvích soud zjistil, že žalovanou odebíraným zbožím je plyn Food 22 v množství 4,4 m3 za cenu 400 Kč za láhev a že služby poskytované žalobkyní žalované v souvislosti s prodejem zboží zahrnují pronájem lahví ve výši 2 Kč denně, certifikát lahve ve výši 500 Kč za rok, poplatek ADR ve výši 20 Kč, mýtné poplatek ve výši 20 Kč a EKO poplatek ve výši 10 Kč. Z čl. 5 všeobecných obchodních a dodacích podmínek soud zjistil, že žalobkyně je oprávněna účtovat za obaly, které nebudou vráceny v souladu s tímto článkem, sankci podle platného ceníku. Z ceníku služeb – denní a dlouhodobé pronájmy soud zjistil, že poplatek za ztrátu tlakové lahve ocelové (bez rozdílu) činí 9 200 Kč bez DPH, respektive 11 132 Kč s DPH. Z faktury číslo vystavené dne datum a splatné dne 20. 1. 2021, soud zjistil, že žalobkyně naúčtovala žalované poplatky za nájem lahví za období od 31. 12. 2019 do 31. 12. 2020 v celkové výši 5 404 Kč s DPH. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 8. 2021, z poštovního podacího archu a z kopie nedoručené obálky soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužného nájemného ve výši 5 404 Kč s příslušenstvím a dále k zaplacení částky 11 132 Kč za nevrácenou lahev, nebo aby tuto lahev žalobkyni vrátila.

4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: žalobkyně zapůjčila žalované na základě uzavřené smlouvy tlakovou lahev, a to za sjednané nájemné. Žalovaná neuhradila žalobkyni řádně vyfakturované a ani přes zaslanou výzvu jí nevrátila předmětnou lahev. Proto žalobkyně požaduje úhradu dlužného nájemného se smluvním úrokem z prodlení a sankční poplatek za nevrácenou lahev ve výši podle ceníku žalobkyně.

5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2048 odst. 1 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

6. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citované právní předpisy dospěl soud k závěru, že v rámci kupní smlouvy na dodávku technických plynů v lahvích uzavřeli účastníci také nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo přenechání tlakové lahve k užívání žalované za nájemné sjednané v příloze k uvedené kupní smlouvě. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou splatnou dne 20. 1. 2021 nájemné za užívání předmětné tlakové lahve za období roku 2020. Žalovaná však svůj dluh ani po zaslání výzvy k úhradě nezaplatila. Účastníci si v předmětné smlouvě rovněž ujednali, že nevrátí-li žalovaná žalobkyni pronajatou lahev, je žalobkyně oprávněna uplatnit nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši podle platného ceníku. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty předžalobní výzvou, avšak dlužné nájemné ani smluvní pokutu neuhradila. Dostala se tudíž do prodlení s úhradou svého dluhu, a proto soud rozhodl, že žaloba je důvodná, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 536 Kč s úrokem z prodlení z dlužného nájemného ve výši 5 404 Kč v sazbě podle čl. 4 předmětné smlouvy od 21. 1. 2021, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou příslušné faktury, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

8. S ohledem na povahu žalovaného nároku, kterým je vzájemný závazek podnikatelů, soud žalobkyni přiznal podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i částku 1 200 Kč za náklady spojené s uplatněním její pohledávky. Soud nicméně zamítl žalobu ohledně dalších nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, tj. ohledně této částky za jeden dílčí nárok uplatněný žalobou. Žalobkyně ve formulářovém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum rozdělila žalovanou částku do dvou dílčích nároků a za každý z těchto dílčích nároků požadovala uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč. Každou uplatněnou pohledávkou se však rozumí pohledávka se samostatným právním základem (blíže viz např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 5. 2018, č. j. 56 ICm 4966/2017-33), přičemž v projednávané věci vycházely oba dílčí nároky z téhož právního základu, a to z kupní smlouvy na dodávku technických plynů v lahvích uzavřené účastníky dne datum, ve znění všeobecných obchodních a dodacích podmínek, které byly nedílnou součástí uvedené smlouvy. Zároveň platí, že řádně předepsaná splátka nájemného či faktura samy o sobě nejsou právním základem vzniku pohledávky, neboť v případě faktury jde jen o daňový doklad a v případě předepsané splátky o ujednání o způsobu hrazení nájemného. Skutečnost, že se v této věci jedná o jednu pohledávku s týmž právním základem, vyplývá i z jednání žalobkyně vůči žalované, neboť k úhradě obou žalovaných dílčích nároků ji vyzvala jednou předžalobní výzvou ze dne 24. 8. 2021, a dále uplatnila oba dílčí nároky u soudu jednou žalobou, pro stanovení výše soudního poplatku i pro výpočet výše náhrady nákladů řízení vycházela ze sumární částky za oba dílčí nároky, tj. z částky 16 536 Kč, a v žalobních tvrzeních obou dílčích nároků uvedla (v žalobě ve znění jejího doplnění ze dne datum) jako právní základ těchto nároků uvedenou kupní smlouvu. Proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky pouze ve výši 1 200 Kč a ve zbývající částce 1 200 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala včetně příslušenství kapitalizovanému ke dni rozhodnutí soudu částky 19 992,48 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 18 792,48 Kč, tj. z 94 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 1 200 Kč, tj. z 6 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 88 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1, odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 16 536 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 240 Kč ve výši 1 311 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkony právní služby spočívající v podání ze dne datum, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 8 351 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 88 %, tj. částka 7 349 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.