24 C 349/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 53 634,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 711,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 711,92 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 922,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 804,46 Kč za období od 27. 3. 2015 do 11. 12. 2018, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 5 344,96 Kč za období od 27. 3. 2015 do 11. 12. 2018, s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 53 334,36 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 53 334,36 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 53 634,36 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu poskytla převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně a s poplatky v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 2 171,14 Kč, počínaje dnem 15. 4. 2015. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a nahlédnutí do dostupných databází, a to do insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru a databáze MV ČR. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením více než dvou splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dopisem ze dne 11. 12. 2018 v souladu se smlouvou zesplatnila a pohledávku za žalovaným následně postoupila na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný opět vyzván k úhradě dluhu. Celkem žalovaný zaplatil na svůj dluh částku 82 288,08 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč a uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 22 000 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč, že je zaměstnán jako anonymizováno u právnická osoba a.s. a že vyživuje jedno dítě. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a to převodem na jeho účet č. bankovní účet, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně a s poplatky podle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 171,14 Kč včetně sjednaného pojistného ve výši 169 Kč za pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 4. 2015, na úvěrový účet č. bankovní účet. Z dodatku ze dne datum ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si ujednali, že k datu účinnosti tohoto dodatku se ruší pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr; podle čl. III odst. 2 tento dodatek nabývá účinnosti posledního dne kalendářního měsíce, ve kterém došlo k jeho podpisu. Z formuláře nazvaného Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného dne datum o podmínkách, za nichž je úvěr poskytován. Ze dvou změn smluvní dokumentace a produktových podmínek soud zjistil, že ke dni datum a datum došlo ke změně produktových podmínek spotřebitelského úvěru. Z dokumentu nazvaného Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne datum, sepsaného právní předchůdkyní žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila úvěruschopnost individuálně, vycházela z údajů uvedených žádosti o úvěr ze dne datum a tyto údaje ověřovala zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MV ČR atd.; při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků.

4. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet za období od datum do datum soud zjistil výši čerpání a splácení úvěru žalovaným a výši účtovaných úroků a poplatků právní předchůdkyní žalobkyně: žalovaný čerpal poskytnutý úvěr ve výši 100 000 Kč převodem na účet dne datum a na svůj dluh uhradil ke dni datum celkem částku 82 288,08 Kč. Z platební historie žalovaného ke smlouvě číslo soud zjistil, že k čerpání úvěru ve výši 100 000 Kč došlo dne datum, že poslední splátku žalovaný učinil dne datum a že celkem na svůj dluh z této smlouvy zaplatil 82 288,08 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum a z podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že úvěr č. bankovní účet ke dni datum zesplatnila, a vyzvala žalovaného k úhradě jeho nesplacené části ve výši 56 579,94 Kč do datum.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo na žalobkyni. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum a z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

6. Na základě shora uvedených zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru včetně pojištění schopnosti splácet úvěr, na jejímž základě žalovaný bezhotovostně čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč a v níž se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami se sjednaným úrokem. Před uzavřením smlouvy poskytl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně údaje o své finanční situaci a právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do dostupných registrů a databází. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto jej právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila, vyzvala žalovaného k jeho úhradě, a následně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Na svůj dluh žalovaný celkem uhradil částku 82 288,08 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1968 věty první o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného v jeho žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využila její právní předchůdkyně i další zdroje, a to insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registry a databázi MV ČR soudu nijak neprokázala. Navíc ani tato lustrace nepostačuje k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla a měla ověřit tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích tím, že jej měla vyzvat k předložení listin prokazujících jím poskytnuté údaje o jeho finanční situaci, tj. zejména výpisu z bankovního účtu, pracovní smlouvou apod. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy, a proto je soud žalobkyni nepřiznal. Jako neplatné pak soud posoudil i ujednání o pojištění schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr pro období od uzavření smlouvy o úvěru do datum, kdy nabyl účinnosti dodatek smlouvy rušící toto pojištění, sjednané ve smlouvě o úvěru, neboť se sice jedná o právní jednání oddělitelné od právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o úvěru, avšak nelze důvodně předpokládat, že věděl-li by žalovaný o neplatnosti smlouvy o úvěru, přesto by uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně i pojistnou smlouvu, jejímž předmětem by bylo pojištění schopnosti žalovaného tento neplatně sjednaný úvěr splácet. Soud proto posoudil žalovaným zaplacené pojistné jako splátky poskytnutých finančních prostředků v původní výši 100 000 Kč.

11. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 100 000 Kč, z nichž žalovaný dosud vrátil pouze částku 82 288,08 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající poskytnuté peněžní prostředky ve výši 17 711,92 Kč žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru včetně pojistné smlouvy uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dosud neuhrazenou část poskytnutých finančních prostředků, tj. částku 17 711,92 Kč, a to z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ohledně této částky.

12. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení z přisouzené částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum s datem splatnosti 27. 12. 2018. Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení v kapitalizované výši 5 344,96 Kč za období od datum do datum, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou svého dluhu, soud žalobkyni úrok z prodlení za toto období nepřiznal; dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení až ode dne 26. 2. 2020, kdy již prodlení žalovaného trvalo, a proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 17 711,92 Kč od tohoto dne do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků a pojistného za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr (v období do jeho sjednaného zrušení) soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 17 711,92 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 35 922,44 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.