24 C 357/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 236 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 260 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 976 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 892,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 576,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8 252,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 8 252,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 14 236 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 11. 2011 smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 11 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 45 týdenních splátkách i částku 7 976 Kč (dále též jen „poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 049 Kč, úroků ve výši 21 % ročně podle článku 3 smluvních podmínek, z administrativního poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 760 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 167 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jeho příjmů a výdajů, pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne 27. 8. 2012, přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 28. 9. 2012. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovaným v neuhrazené výši 14 236 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 8 252,32 Kč a poplatku ve výši 5 983,68 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 29. 9. 2023. Po datu postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 18. 11. 2011 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou poplatek ve výši 7 976 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 1 049 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 760 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 167 Kč, a to vše ve 45 týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že půjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 3 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady půjčky ve 45 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 21 % ročně. Dojde-li k prodloužení doby trvání smlouvy podle článku 20, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Podle článku 11 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku. Podle článku 20 je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky. Bude-li však žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky.

4. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 11. 2011 se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a že žalovaný uvedl, že příjem jeho domácnosti činí 17 000 Kč, běžné měsíční výdaje jeho domácnosti činí 5 000 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi žalovaným uvedenými příjmy a výdaji činí 12 000 Kč. V části nazvané Ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva.

5. Z přehledu splácení půjčky žalovaným soud zjistil, že hodnota půjčky činila 11 000 Kč, výše poplatků činila 7 976 Kč a celková splatná částka činila 18 976 Kč. Žalovaný hradil dlužnou částku nepravidelně a v různých částkách, jeho poslední splátka byla evidována dne 27. 8. 2012 ve výši 20 Kč; celkem žalovaný zaplatil ke dni postoupení pohledávky částku 4 740 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ve výši 14 236 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala jej o uhrazení dlužné částky ve výši 14 236 Kč do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2024 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14. 8. 2024.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla částku 11 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 7 976 Kč. Při uzavírání smlouvy o půjčce ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a na základě jeho prohlášení zjistila, jaké jsou jeho příjmy, výdaje a disponibilní částky. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva žalovaného. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené celkové výši 14 236 Kč na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.

8. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

10. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet půjčku. Z tohoto důvodu soud posoudil smlouvu o půjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, a tudíž je od počátku absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval, tj. přede dnem 25. 2. 2013. Soud má rovněž za to, že v uvedeném případě je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, již z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezech ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). V tomto rozsudku Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy, a proto je soud žalobkyni nepřiznal.

14. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 4 740 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měl žalovaný na základě neplatné smlouvy uhradit (18 976 Kč), a žalobou uplatněným nárokem (14 236 Kč). Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce započetl na dlužnou jistinu ve výši 11 000 Kč, a tudíž žalovaný dluží na jistině částku 6 260 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny půjčky bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila z neplatného právního úkonu. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 6 260 Kč. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

15. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle § 517 a násl. obč. zák. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení podanou k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení. Výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující pracovní den, tj. dne 30. 10. 2023, a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 9. 11. 2023. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 6 260 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení.

16. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatku za poskytnutí půjčky podle smlouvy o půjčce, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny v celkové výši 6 260 Kč (v rámci požadované celkové částky 8 252,32 Kč) od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné částky byla podána k poštovní přepravě až dne 27. 10. 2023, žalovanému mohla být doručena nejdříve následující pracovní den a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 9. 11. 2023, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 10. 11. 2023, a nikoliv již 28. 9. 2023.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) částky 42 901,08 Kč, úspěšná byla jen ohledně částky 7 425,38 Kč, tj. ze 17 %, zatímco žalovaný byl úspěšný ohledně zamítnuté částky 35 475,70 Kč, tj. z 83 %. Míra úspěchu žalovaného tudíž dosáhla 66 % a v tomto rozsahu mu náleží náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.