24 C 365/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 59 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 874 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 874 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 711 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9 209,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 718,13 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 172 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 253,07 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 379,07 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 4 172 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 26 253,07 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 59 585 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 2. 2. 2012 smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 19 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách i částku 15 884 Kč (dále též jen „poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 426 Kč, úroků ve výši 21 % ročně podle článku 3 smluvních podmínek, z administrativního poplatku za zpracování půjčky ve výši 3 610 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 848 Kč. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne 15. 6. 2017, přičemž podle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 28. 3. 2013. Následně uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 12. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 29 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách i poplatek ve výši 24 827 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 133 Kč, úroků ve výši 28,63 % ročně podle článku 4 smluvních podmínek, z administrativního poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 7 224 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 470 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jeho příjmů a výdajů, pracovní smlouva, výplatní pásky a doklady SIPO. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne 15. 6. 2017, přičemž podle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 6. 7. 2017. Smlouvou ze dne 24. 6. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávky za žalovaným z obou smluv, a to ve výši 13 406,02 Kč ze smlouvy č. hodnota, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 4 172 Kč a poplatku ve výši 9 234,02 Kč, a ve výši 46 178,98 Kč ze smlouvy č. hodnota, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 26 253,07 Kč a poplatku ve výši 19 925,91 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 24. 6. 2019. Po datu postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 2. 2. 2012 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou poplatek ve výši 15 884 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 2 426 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 610 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 848 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že půjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 3 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady půjčky v 60 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 21 % ročně. Dojde-li k prodloužení doby trvání smlouvy podle článku 20, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Podle článku 9 smluvních podmínek se smluvní strany dohodly, že pro případ uzavření více než jedné smlouvy o půjčce mezi nimi budou jakákoliv splátky zaplacené žalovaným v daném období použity na úhradu splátek všech jednotlivých půjček, a to v pořadí od splátky splatné nejdříve, a bude-li takto splatných splátek vícero, pak se tyto uhradí poměrně v závislosti na výši splátek jednotlivých půjček. Podle článku 11 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku. Podle článku 20 je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky. Bude-li však žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky.

4. Z protokolu o platební historii ke smlouvě ze dne 2. 2. 2012 soud zjistil, že hodnota půjčky činila 19 000 Kč, výše poplatků činila 15 884 Kč a celková splatná částka činila 34 884 Kč. Žalovaný hradil dlužnou částku nepravidelně a v různých částkách, jeho poslední splátka byla evidována dne 25. 1. 2018 ve výši 224,99 Kč; celkem žalovaný uhradil částku 21 477,98 Kč.

5. Ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 12. 5. 2016 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyní žalobkyně s žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 29 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto zápůjčkou poplatek ve výši 24 827 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 5 133 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 7 224 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 470 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že předmětnou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 4 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky v 60 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 28,63 % ročně. Podle článku 8 smluvních podmínek budou splátky celkové dlužné částky započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky. Podle článku 12 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku. Podle článku 20 je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky. Bude-li však žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.

6. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12. 5. 2016 se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 35 964 Kč, jeho běžné měsíční výdaje činí 25 938 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi žalovaným uvedenými příjmy a výdaji činí 10 026 Kč. V části nazvané Ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti pracovní smlouva, výplatní pásky a doklady SIPO. Z tabulky umoření soud zjistil, že ke dni 4. 8. 2019 žalovaný na svůj dluh ze smlouvy č. hodnota uhradil celkem částku 7 648,02 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazené pohledávky za žalovaným ze smluv č. hodnota a Anonymizováno. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni a požádala jej o uhrazení celkové dlužné částky 59 585 Kč do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2024 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 8. 2024.

8. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy, na jejichž základě poskytla žalovanému částky 19 000 Kč a 29 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu příslušné smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s poplatky ve výši 15 884 Kč a 24 827 Kč. Při uzavírání smlouvy ze dne 12. 5. 2016 ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a na základě jeho prohlášení zjistila, jaké jsou jeho příjmy, výdaje a disponibilní částky. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky a doklady SIPO žalovaného. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na svůj dluh ze smlouvy ze dne 2. 2. 2012 částku 21 477,98 Kč a na svůj dluh ze smlouvy ze dne 12. 5. 2016 částku 7 648,02 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně obě pohledávky za žalovaným v dosud neuhrazené celkové výši 59 585 Kč na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.

9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru 2011“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zákona o spotřebitelském úvěru 2011 spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 2011 je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru 2011 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

11. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru 2014“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zákona o spotřebitelském úvěru 2014 spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 2014 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru 2014 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

12. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve vztahu ke smlouvě uzavřené dne 2. 2. 2012 ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013 a ve vztahu ke smlouvě uzavřené dne 12. 5. 2016 ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku i zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při těchto právních jednáních nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka, je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku či zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v obou případech spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, čímž nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit jeho schopnost splácet půjčku, respektive zápůjčku. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to při sjednávání smlouvy ze dne 12. 5. 2016 pracovní smlouva, výplatní pásky a doklady SIPO žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Z tohoto důvodu soud posoudil smlouvu o půjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 2. 2. 2012 jako smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, a tudíž je od počátku absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval, tj. přede dnem 25. 2. 2013. Soud má rovněž za to, že v uvedeném případě je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, již z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezech ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). V tomto rozsudku Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Pokud se jedná o smlouvu ze dne 12. 5. 2016, ani v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru 2014. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají z obou smluv, a proto je soud žalobkyni nepřiznal.

19. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na svůj dluh ze smlouvy ze dne 2. 2. 2012 celkem částku 21 477,98 Kč. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatné a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni pouze částku, kterou obdržel od její právní předchůdkyně, tj. jistinu ve výši 19 000 Kč, jinak by mu vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení. Jelikož žalovaný žalobkyni tuto částku již vrátil a na jiné plnění žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce nemá nárok, došlo k úplnému zániku dluhu žalovaného z této smlouvy. Proto soud žalobu jako nedůvodnou v této části týkající se smlouvy o půjčce ze dne 2. 2. 2012 zamítl.

20. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému ze smlouvy ze dne 12. 5. 2016 finanční prostředky ve výši 29 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 7 648,02 Kč. Tuto úhradu i přeplatek na úhradě jistiny ze smlouvy ze dne 2. 2. 2012 ve výši 2 477,98 Kč soud započetl v souladu s článkem 9 smluvních podmínek smlouvy ze dne 2. 2. 2012 na dluh ze smlouvy ze dne 12. 5. 2016, a tudíž žalovaný nedoplatil jistinu ze smlouvy ze dne 12. 5. 2016 v částce 18 874 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny zápůjčky bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatné a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 18 874 Kč. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

21. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení podanou k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení. Výzva byla žalovanému doručena na základě domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 22. 7. 2019, a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 1. 8. 2019. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 18 874 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení.

22. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek ze smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 5. 2016 soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatku za poskytnutí zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny v celkové výši 18 874 Kč (v rámci požadované celkové částky 26 253,07 Kč) od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné částky byla podána k poštovní přepravě až dne 17. 7. 2019, žalovanému byla doručena na základě domněnky třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 22. 7. 2019, a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 1. 8. 2019, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 2. 8. 2019, a nikoliv již 25. 6. 2019.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 18 874 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 40 711 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.