24 C 381/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 42 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 22. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 000 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 080,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 42 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tj. poté, co se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně s uvedením požadovaných údajů, požádal o poskytnutí úvěru, zaslal ověřovací platbu ve výši 1 Kč a odsouhlasil podmínky jeho poskytnutí. Žalobkyně poskytla žalovanému dojednaný úvěr ve čtyřech částkách dne 20. 3. 2023, 20. 4. 2023, 14. 7. 2023 a 18. 7. 2023 převodem na jeho účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny, přičemž úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou a žalovaný měl splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto jej žalobkyně ke dni 23. 12. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Podanou žalobou žalobkyně požaduje vedle nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč i kapitalizovaný úrok ve výši 12 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V dokumentu označeném jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 20. 3. 2023 je žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem účtu , č. účtu, . Dokument žalovaný vlastnoručně nepodepsal, pouze v místě pro jeho podpis je uvedeno jeho jméno a příjmení. Ve smlouvě je uvedena výše úvěrového limitu 30 000 Kč s čerpáním prostřednictvím webové aplikace dostupné na webových stránkách žalobkyně, doba trvání úvěru je uvedena jako neurčitá s tím, že smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny, úroková sazba je uvedena ve výši 40 % měsíčně a ohledně způsobu splácení je uvedeno, že úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 19. dni v měsíci, úrok přirostlý za minulé období. Podle čl. 6.2. smlouvy se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení úvěrovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší se bez dalšího stává splatný celý dluh. Podle čl. 10.9. smlouvy se podpisem úvěrovaného rozumí také potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, v žádosti o úvěr. Z čl. 7.4. všeobecných obchodních podmínek, na jejichž konci je jako úvěrovaný uvedena , jméno FO, , narozená , datum, , s uvedením data 10. 8. 2017 (dále jen „VOP“) soud zjistil, že klient se musí zaregistrovat na webových stránkách žalobkyně, kde vyplní požadované osobní údaje a zvolí si heslo. Podle čl. 7.

5. VOP je registrace a vstup do klientské zóny podmíněn bezvýhradným souhlasem klienta s příslušnou smluvní dokumentací; souhlas klienta se osvědčuje tím, že zaškrtne příslušná políčka formulářů s odkazy na příslušnou smluvní dokumentaci. Podle čl. 7.

6. VOP dokončením registrace klienta a zadáním bezpečnostního SMS kódu se považují příslušné elektronické kanály pro doručování a komunikaci za jednoznačně spojené s podepisující osobou a umožňující identifikaci podepisující osoby, a jsou bezvýhradně odsouhlasené. Z kopie občanského průkazu a z kopie řidičského průkazu žalovaného soud zjistil jeho osobní údaje poskytnuté žalobkyni.

4. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc leden 2023 soud zjistil počáteční a konečný stav na účtu a měsíční obrat. Z výplatních lístků za prosinec 2022, leden 2023 a únor 2023 soud zjistil, že žalovanému vyplatil jeho zaměstnavatel měsíční mzdu ve výši 29 356 Kč, 30 973 Kč a 31 657 Kč. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že z tohoto účtu byla dne 20. 3. 2023 převedena částka 15 000 Kč, dne 20. 4. 2023 částka 5 000 Kč, dne 14. 7. 2023 částka 7 000 Kč a dne 18. 7. 2023 částka 3 000 Kč, to vše na účet č. , č. účtu, vždy s poznámkou „, Anonymizováno, “.

5. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 10. 2. 2025 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný; z výpisů z tohoto účtu za měsíce březen, duben a červenec 2023 soud zjistil, že na tento účet byla dne 21. 3. 2023 připsána částka 15 000 Kč, dne 21. 4. 2023 částka 5 000 Kč, dne 14. 7. 2023 částka 7 000 Kč a dne 18. 7. 2023 částka 3 000 Kč, a to pokaždé z účtu žalobkyně č. , č. účtu, . Z dopisu ze dne 20. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila ke dni 20. 12. 2023 úvěr žalovaného z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 85 926 Kč do tří dnů od doručení dopisu. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě nesplaceného úvěru s příslušenstvím do tří dnů; z podacího lístku soud zjistil, že tato výzva byla odeslána žalovanému dne 13. 9. 2024.

6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně měla uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu měla poskytnout úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a v níž se měl žalovaný zavázat splatit poskytnutou částku spolu s úrokem. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se na webových stránkách žalobkyně zaregistroval a elektronicky požádal o předmětný úvěr. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně na základě výpisu z účtu žalovaného a jeho výplatních lístků. Na účet žalovaného byly po datu sjednání smlouvy připsány z účtu žalobkyně čtyři platby v celkové výši 30 000 Kč. Z důvodu porušování smluvních podmínek žalovaným měla žalobkyně předmětný úvěr zesplatnit. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu.

7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a uvedení jeho jména v tomto smyslu nemůže nahradit jedinečnost vlastnoručního či zaručeného elektronického podpisu žalovaného, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyně navíc soudu předložila znění všeobecných obchodních podmínek, jež měly být součástí smlouvy o úvěru, s identifikací zcela jiného úvěrovaného (, jméno FO, , narozená , datum, ) a s uvedením data 10. 8. 2017, přičemž předmětná smlouva o úvěru měla být uzavřena s žalovaným až dne 20. 3. 2023; není tudíž ani jasné, zda žalovanému byly vůbec obchodní podmínky předloženy k akceptaci, a pokud ano, v jakém znění. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít tuto smlouvu v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému celkem částku 30 000 Kč převodem na jeho účet. V projednávané věci žalovaný netvrdil a neprokázal, že dluh nevznikl, zanikl, byl převeden na jiného nebo že by jej žalovaný splatil, byť jen částečně. Jelikož mezi účastníky není jiné platné ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení dluhu jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, kterou žalobkyně zaslala na účet žalovaného. Jelikož byl žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení z přisouzené částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za období od 22. 9. 2024 do zaplacení; žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě celého svého dluhu až předžalobní výzvou ze dne 13. 9. 2024 s lhůtou 3 dnů ke splnění závazku (žalobkyně soudu neprokázala odeslání dopisu ze dne 20. 12. 2023 žalovanému). Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 9. 2024, doručena mu byla na základě domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 18. 9. 2024, tudíž mu lhůta k zaplacení uplynula dne 21. 9. 2024 a prodlení žalovaného započalo dne 22. 9. 2024. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.

13. Zbývající část žaloby ohledně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč soud s ohledem na výše uvedenou zdánlivost právního jednání zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z kapitalizovaného smluvního úroku, protože z důvodu zdánlivosti uvedeného právního jednání nemá žalobkyně na smluvní úrok nárok, a tudíž jí nenáleží ani nárok od něj odvozený, tj. úrok z prodlení. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z přisouzené jistiny ve výši 30 000 Kč za období od 24. 12. 2023, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že prodlení žalovaného započalo až dnem 22. 9. 2024, a nikoliv již 24. 12. 2023; navíc v období vzniku prodlení žalovaného činila sazba zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně a nikoliv žalobkyní požadovaných 15 % ročně.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 50 750,95 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 32 452,19 Kč, tj. z 64 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 18 298,76 Kč, tj. z 36 %. Žalobkyni proto náleží pouze částečná náhrada nákladů ve výši 28 %. Pro výpočet náhrady nákladů řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.“), neboť se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 680 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. a. t. sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepsání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. z tarifní hodnoty 42 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 3 858 Kč, z nichž žalobkyni náleží část 28 %, tj. částka 1 080,24 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to za podání ze dne 12. 3. 2025, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.