24 C 388/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 499 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 501 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 501 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 395,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 29. 12. 2024 elektronicky smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnou částku spolu s úroky prostřednictvím měsíčních splátek po 7 500 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 4. 2025, proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou dopisem ze dne 28. 7. 2025 zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve výši 50 000 Kč a náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě svého dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listiny nazvané „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ ze dne 29. 12. 2024 soud zjistil, že tato smlouva měla být uzavřena elektronickou formou mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž žalobkyně je zde označena jako „poskytovatel“ a žalovaný jako „spotřebitel“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu , č. účtu, . Žalobkyně se měla ve smlouvě zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč s vyplacením na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutý úvěr do 15. 12. 2025 s tím, že úrok činí 15 % měsíčně z poskytnuté jistiny a hrazen má být formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny ve výši po 7 500 Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce a současně s poslední splátkou úroku je splatná i poskytnutá jistina úvěru. V místě pro podpisy smluvních stran je jen podpis zástupce žalobkyně, v záhlaví první strany smlouvy je uvedena „Autorizační doložka – identifikátory a časový klíč“ s uvedením IP adresy, datum podpisu – , datum, , Čas podpisu – , Anonymizováno, , SMS kód – , Anonymizováno, a SMS kód potvrzen z tel. čísla – , hodnota, . Z čl. X smlouvy se podává, že smluvní strany sjednávají, že smlouvu uzavírají elektronicky, prostřednictvím tzv. „klientského účtu“, přičemž spotřebitel obdrží odkaz na svůj klientský účet a k tomu mu bude zaslán na jeho telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu unikátní SMS kód, po jehož zadání do klientského účtu se spotřebiteli zřídí přístup; pokud spotřebitel souhlasí se zněním navržené smluvní dokumentace, odškrtne políčko „Souhlasím se zněním smluvní dokumentace“ a klikne na tlačítko „Podepsat“, v tento okamžik je spotřebiteli odeslána zpráva s jedinečným SMS kódem na jeho telefonní číslo, spotřebitel následně ve svém klientském účtu zaslaný autorizační SMS kód opíše u vygenerované smluvní dokumentace a klikne na „Potvrdit SMS kód“; tím je smlouva považována za podepsanou; pro dostatečné ověření a určení identity jednající osoby je spotřebitel povinen uhradit poskytovateli tzv. „verifikační platbu“ ve výši 1 Kč ze svého osobního bankovního účtu. Z přílohy č. , hodnota, smlouvy o úvěru soud zjistil, že v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 43 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 15 000 Kč a jeho pravidelné finanční závazky činí 5 000 Kč; podle lustrace žalovaného v dostupných databázích nemá žalovaný nikde žádný záznam, podle registru SOLUS má žalovaný měsíční závazky ve výši 6 156 Kč. Z předsmluvních informací a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl informován o parametrech poskytovaného úvěru.

4. Z datového výstupu z , Anonymizováno, soud zjistil, že ke dni 29. 12. 2024 neměl žalovaný v registru SOLUS negativní záznam a že zde má závazky ve výši 6 156 Kč, že v insolvenčním rejstříku nemá aktivní insolvenci a že v Centrální evidenci exekucí nemá žádnou aktivní exekuci. Z kopie občanského průkazu a průkazu o povolení k trvalému pobytu žalovaného soud zjistil jeho osobní údaje a fotografii. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 10. 7. 2024 do 20. 12. 2024 soud zjistil obraty na tomto účtu, počáteční stav -92,92 Kč, konečný zůstatek 85,17 Kč a měsíční příchozí platby od společnosti , právnická osoba, v rozmezí od 29 036 Kč do 40 532 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 1. 2026 soud zjistil, že jediným vlastníkem a disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

5. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 31. 12. 2024 byla na tento účet připsána částka 50 000 Kč z účtu žalobkyně č. , č. účtu, s poznámkou „, Anonymizováno, úvěr“ a s variabilním symbolem , var. symbol, , že dne 30. 12. 2024 byla na účet žalobkyně č. , č. účtu, odeslána 1 Kč s VS , var. symbol, a že dne 13. 1. 2025, 11. 2. 2025 a 11. 3. 2025 byly na účet č. , č. účtu, odeslány tři platby po 7 500 Kč s VS , var. symbol, . Z potvrzení o platbách soud zjistil, že na účet žalobkyně č. , č. účtu, byla dne 30. 12. 2024 připsána platba ve výši 1 Kč z účtu č. , č. účtu, s poznámkou „, jméno FO, “ a dne 31. 12. 2024 byla z účtu č. , č. účtu, odeslána na účet č. , č. účtu, platba ve výši 50 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, úvěr“.

6. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 4. 2025 a z e-mailové zprávy totožného obsahu, odeslané na adresu , e-mail, , soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dosud neuhrazené splátky úvěru ve výši 8 000 Kč a nákladů na upomínku ve výši 500 Kč do 4. 5. 2025. Z upomínky č. 2, Anonymizováno, ze dne 5. 5. 2025 a z e-mailové zprávy téhož obsahu, odeslané na adresu , e-mail, , soud zjistil, že žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě dosud neuhrazené splátky úvěru ve výši 8 500 Kč a nákladů na dvě upomínky ve výši 1 000 Kč do 20. 5. 2025. Z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 28. 7. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně informoval žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzval jej k úhradě jeho dluhu ve výši 83 704,19 Kč do 11. 8. 2025; tento dopis byl odeslán žalovanému dne 28. 7. 2025.

7. Pro nadbytečnost a nemožnost vyčíst tvrzené údaje soud neprovedl důkaz výpisem , Anonymizováno, data – podklad k posouzení úvěruschopnosti z internetového bankovnictví.

8. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně měla uzavřít s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu měla poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a v níž se měl žalovaný zavázat splatit poskytnutou částku spolu s úrokem. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se na webových stránkách žalobkyně zaregistroval a elektronicky požádal o předmětný úvěr. Při uzavírání smlouvy zjistila žalobkyně na základě informací žalovaného, jaké jsou jeho příjmy a náklady na bydlení a provedla lustraci žalovaného v dostupných rejstřících a registrech. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel ani přes zaslané upomínky, žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. V souvislosti s tímto úvěrem žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 22 501 Kč.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle odst. 1 písm. d) pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

13. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

18. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

19. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Soud dospěl na základě právního posouzení zjištěných skutečností k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a uvedení SMS kódu v tomto smyslu nemůže nahradit jedinečnost vlastnoručního či zaručeného elektronického podpisu žalovaného, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít tuto smlouvu v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

25. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 22 501 Kč. Žalovaný tudíž dluží na jistině úvěru částku 27 499 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že nesplacenou část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků a úroků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena a že mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč s úrokem z prodlení z této částky, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou část poskytnutých finančních prostředků na základě předžalobní výzvy k zaplacení, podané k poštovní přepravě dne 28. 7. 2025 s lhůtou splatnosti do 11. 8. 2025. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 27 499 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

26. Soud žalobu zamítl ohledně částky 23 501 Kč, zahrnující částku 22 501 Kč, představovanou již uhrazenou částí poskytnuté jistiny úvěru, a částku 1 000 Kč, představovanou náklady na upomínání; tyto náklady na upomínání měly být založeny smlouvou, kterou soud shledal nicotnou, proto na jejich zaplacení žalobkyně nemá nárok. Soud žalobkyni tudíž nepřiznal ani úrok z prodlení z částky 22 501 Kč, neboť žalovaný tuto část jistiny žalobkyni již uhradil. Soud proto žalobu v této části zamítl pro její nedůvodnost.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 55 867,80 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 30 176,19 Kč, tj. v rozsahu 54 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 25 691,61 Kč, tj. v rozsahu 46 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 8 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 4 944 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 8 %, tj. částka 395,52 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to podání ze dne 18. 12. 2025, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažené mohlo a mělo být již součástí žaloby; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.