24 C 394/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 96 753,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 62 564,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34 188,76 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 267,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 618,73 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85 480,33 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 84 580,33 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 96 753,60 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 4. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta celkem částka 96 723,91 Kč, jež byla vyplacena na účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v měsíčních splátkách i úrok ve výši 42 % ročně a případné poplatky podle smlouvy, pokud na ně právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok. K posouzení úvěruschopnosti žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovanou poskytnuté údaje, ověřené doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaná však svůj dluh řádně nehradila, dostala se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 5. 11. 2024 zesplatnila. Smlouvou ze dne 28. 4. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovanou v neuhrazené výši 96 753,60 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 84 580,33 Kč, poplatků ve výši 900 Kč a úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 11 273,27 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 28. 4. 2025. Žalovaná na svůj dluh uhradila do postoupení pohledávky na žalobkyni celkem částku 34 159,07 Kč, po datu postoupení pohledávky na svůj dluh již ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 4. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se jako věřitel měla ve smlouvě zavázat poskytnout žalované jako zákazníkovi úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se měla zavázat tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem úrok ve výši 42 % ročně, a to formou tzv. minimální měsíční platby, přičemž informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které měl být zákazník povinen věřiteli hradit, měla být zákazníkovi sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb dostupném online na účtu www., Anonymizováno, .cz. Z článku 8.4. smluvních podmínek, jež tvořily součást návrhu smlouvy, soud zjistil, že při prodlení s úhradou částek uvedených v rozpisu plateb delší než 14 dní může být zákazníkovi zaslána upomínka k úhradě dlužné částky, vždy však maximálně 2 za měsíc, přičemž za každou zaslanou upomínku k úhradě dlužné částky bude zákazníkovi účtována částka 300 Kč, představující účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením zákazníka a s odesláním upomínky. Z čl. 11.3. smluvních podmínek soud zjistil, že v případě prodlení zákazníka s plněním platebních povinností podle smlouvy bude věřitel oprávněn smlouvu vypovědět a/nebo požadovat splacení čerpaného úvěru v plné výši, včetně do té doby vzniklých úroků a dalších do té doby vzniklých a nesplacených částek. Z náhledu elektronického formuláře soud zjistil, že žalovaná se měla dne 3. 12. 2023 zaregistrovat jako nový zákazník; z dalšího náhledu elektronického formuláře soud zjistil, že dne 4. 12. 2023 zde byla vyvěšena informace, že právní předchůdkyně žalobkyně děkuje žalované, že si ji vybrala jako finančního partnera a že žádost žalované o , Anonymizováno, půjčku byla schválena, kreditní limit je 90 000 Kč a první výběr ve výši 90 000 Kč je na cestě na účet žalované. Ze sdělení , jméno FO, kódu ze dne 3. 12. 2023 soud zjistil, text zprávy: „, právnická osoba, , , jméno FO, kód je , Anonymizováno, . Vložením kódu do Vaší žádosti žádáte o , Anonymizováno, půjčku za podmínek předložených ve smluvní dokumentaci.“ Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry poskytovaného úvěru. Z kopie občanského průkazu žalované a její fotografie soud zjistil podobenku žalované a její osobní údaje.

4. Ze tří potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně převedena dne 4. 12. 2023 částka 90 000 Kč, dne 13. 3. 2024 částka 5 202,29 Kč a dne 7. 5. 2024 částka 1 521,62 Kč, vždy se zprávou „, Anonymizováno, půjčka od , právnická osoba, “. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 1. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vyzvat žalovanou k obnově splácení dluhu, jinak bude právní předchůdkyně žalobkyně dluh zesplatnit.

5. Z výpisu z portálu zákaznické péče ze dne 4. 12. 2023 se podává, že žalovaná požádala o půjčku ve výši 90 000 Kč, že úvěr byl schválen, že žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí 42 000 € a její měsíční závazky činí 34 520 €; podle informací z části „Historie aplikací“ byla dne 4. 12. 2023 změněna hodnota kontroly poměru dluhu k příjmu z 94,25 % na 93,89 %, stav byl schválen;6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, . Z tabulky umoření soud zjistil, že ke dni 28. 4. 2025 žalovaná na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, uhradila celkem částku 34 159,07 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala ji o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 22. 5. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 8. 2025.

7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 8. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaná je majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, . Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za prosinec 2023, březen 2024 a květen 2024 soud zjistil, že dne 4. 12. 2023 byla na tento účet připsána částka 90 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, půjčka od , právnická osoba, “, dne 13. 3. 2024 byla na tento účet připsána částka 5 202,29 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, půjčka od , právnická osoba, “ a dne 7. 5. 2024 byla na tento účet připsána částka 1 521,62 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, půjčka od , právnická osoba, “.

8. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít s žalovanou v elektronické podobě smlouvu, na jejímž základě jí vyplatila na účet celkem částku 96 723,91 Kč. Žalovaná se měla zavázat dlužnou částku vrátit v minimálních měsíčních splátkách spolu s případnými poplatky spojenými s prodlením žalované a s úrokem ve výši 42 % ročně. Při uzavírání smlouvy poskytla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně kopii svého občanského průkazu a v žádosti o úvěr uvedla, jaké jsou její příjmy a výdaje. Žalovaná na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 34 159,07 Kč, poté právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila, neboť žalovaná řádně nehradila splátky svého dluhu. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy na žalobkyni. Žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě dluhů před podáním žaloby.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované, čímž nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 96 723,91 Kč, z nichž žalovaná vrátila pouze částku 34 159,07 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru započetl na dlužnou jistinu úvěru, a tudíž žalovaná dluží na této jistině částku 62 564,84 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 62 564,84 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 13. 8. 2025; žalovaná na tyto výzvy došlé do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na adrese www.nsoud.cz). S ohledem na výše uvedené proto soud žalované uložil, aby neuhrazenou část jistiny ve výši 62 564,84 Kč zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru s příslušenstvím neshledal důvod.

13. Pokud jde o příslušenství, soud poukazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupném na www.nsoud.cz, podle nichž je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přičemž výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Jelikož žalovaná se tak dosud nedostala do prodlení s úhradou nesplacené části jistiny úvěru, nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z této jistiny, a proto jí jej soud nepřiznal.

14. Zbývající část žaloby v částce 34 188,76 Kč soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto částky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné části jistiny úvěru, a to s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu, formulované v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 129 827,79 Kč, úspěšná však byla jen co do částky 62 564,84 Kč, tj. v rozsahu 48 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 67 262,95 Kč, tj. v rozsahu 52 %. Žalované proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 4 %. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.