24 C 397/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobce: Anonymizováno (dříve Jméno žalovaného ), narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Anonymizováno sídlem Adresa advokátky B o náhradu nemajetkové újmy – bolestného ve výši 33 784 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci bolestné ve výši 30 066 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 718 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 33 858 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky AIV. Účastníci jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech státu podle míry úspěchu každého z nich v tomto řízení částku, jejíž výše a splatnost budou stanoveny samostatným usnesením.

1. Podanou žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 33 784 Kč jako bolestného vyčísleného znalcem za způsobenou bolest. , jméno FO2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že žalobci nezpůsobil žádné zranění, proto nemůže odpovídat za požadovanou nemajetkovou újmu. Žalovaný popřel, že by žalobce napadl; tvrdil naopak, že napaden byl on sám. Ten den stál u rozvodné skříně zarovnané stavebním materiálem bez možnosti pohybu. Situace na místě mu tak ani neumožňovala se po žalobci ohnat. Rozporoval také tvrzení, že od té doby měl žalobce s kolenem velké problémy. , jméno FO, Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a zraněním žalobce proto není dána. Žalovaný rozporoval odborné zaměření znalců a požadoval vypracování nového znaleckého posudku. Pro případ, že by soud shledal nárok důvodným, žalovaný navrhl započtení částky 1 500 Kč jako náhrady škody, kterou mu žalobce způsobil posprejováním obrazu. Za to byl žalobce uznán vinným z přestupku, přičemž v přestupkovém řízení sám uznal, že škodu v této výši způsobil. Závěrem žalovaný navrhl podanou žalobu zamítnout.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec8. Součástí znaleckého posudku , tituly před jménem, , Anonymizováno, je (na čl. 309 spisu , spisová značka, ) lékařský záznam ze dne , datum, z něhož vyplývá, že dne , datum, byla žalobci provedena „punkce 40 ml žl tekutiny“. Následuje lékařský záznam ze dne , datum, , na kterém je uvedeno: „plánován k plastice LCA, znovu otok, poslední punkce cca před týdnem, potíže nyní ale nemá, doporučeno bez punkce vzhledem k plánovanému výkonu.“9. Z lékařské zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že uvedeného dne byl žalobce vyšetřen, jako diagnostický závěr je uvedeno: „, Anonymizováno, “ Jako doporučení je uvedeno „OP řešení – bude zařazen do programu vzhledem k nestabilitě kolene a vzhledem k v[ě]ku, dle domluvy se ozvou k termínu po rozvolnění opatření – telefonicky“.

10. Z ambulantní zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce byl dne , datum, vyšetřen; jako nynější onemocnění je uvedeno „v , podezřelý výraz, “. Žalobci byla provedena punkce kolene: 30 ml čiré jantar. tekutiny.

11. Z protokolu o hlavním líčení ze dne , datum, soud zjistil, že při tomto hlavním líčení byl vyjma výslechu znalce (viz výše) proveden také důkaz výslechem žalovaného, matky žalobce – , jméno FO, a žalobce samotného. Svědkyně , jméno FO, k incidentu ze dne , datum, , AnonymizovánoAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec16. Z rozhodnutí Magistrátu města , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, č. účtu, , soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, kterého se dopustil tím, že v blíže neurčeném období v roce , Anonymizováno, a v období mezi 14. 2. 2021 a 17. 2. 2021 poškodil obraz žalovaného tak, že jej posprejoval, čímž mu způsobil škodu v přesně nezjištěné výši nepřesahující 10 000 Kč. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Poškozený , Jméno žalovaného, (žalovaný) byl s nárokem na náhradu škody odkázán na soud nebo jiný orgán veřejné moci. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný vyzval žalobce k úhradě způsobené škody ve výši 1 500 Kč prostřednictvím své právní zástupkyně.

17. Z informace ČSÚ ze dne 8. 3. 2019 o výši průměrné mzdy za 4. čtvrtletí 2018 soud zjistil, že v roce 2018 dosáhla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství 31 885 Kč.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec24. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

25. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

26. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

27. Podle § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

28. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

29. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

30. Podle § 1982 odst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

31. V části čtvrté, hlavě III., dílu 1. o. z. je zakotvena povinnost k náhradě majetkové a nemajetkové újmy. Za splnění předpokladů k odpovědnosti za škodu je škůdce povinen nahradit poškozenému, co vlastním zaviněním v důsledku porušení (mj.) zákonné povinnost způsobil. Takovými předpoklady odpovědnosti za škodu jsou 1. škodní událost, 2. vznik újmy, 3. příčinná souvislost a 4. zavinění. Soud se proto zabýval jednotlivými předpoklady samostatně, přičemž dospěl k následujícím závěrům.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec36. Třetím předpokladem k odpovědnosti za způsobenou újmu je příčinná souvislost mezi škodní událostí a vznikem újmy. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda (újma) následkem protiprávního úkonu škůdce, popř. následkem škodné události, tedy, je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu či škodné události, ke škodě by nedošlo. Při zjišťování příčinné souvislosti soud zkoumá, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou o. z. odpovědnost v daném případě spojuje. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007). Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, respektive poznatků adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události (tzv. adekvátní příčinná souvislost). Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015; viz také usnesení ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2999/2018).Anonymizovaný odstavec38. Pokud jde o poslední z předpokladů odpovědnosti za škodu, tj. zavinění, v případě vzniku újmy v důsledku porušení zákonné povinnosti stanoví § 2910 o. z. domněnku nedbalosti. Existenci zavinění v této věci pak násobí pravomocné odsouzení žalovaného za způsobené ublížení na zdraví žalobce. I tato podmínka tak byla naplněna. Soud proto uzavírá, že žalovaný odpovídá za způsobenou újmu na zdraví žalobce. Všechny předpoklady odpovědnosti byly naplněny.

39. Pro určení výše náhrady za bolest obsahuje metodika Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, Cpjn 14/2014, jednotlivé položky (popis bolestivých stavů), kterým jsou přiřazeny bodové hodnoty. Pro účely výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Metodika doporučuje hodnotu bodu odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest. Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu s tím, že výši nároku lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti. Bolest může vznikat jak při samotné škodné události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví.

40. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ohodnotil zranění žalobce 90 body (10 b. za , Anonymizováno, ), což zcela odpovídá tabulce bodů uvedené v metodice Nejvyššího soudu. Výsledných 90 b. znalec navýšil o 10 % z důvodu komplikací spojených s opakovanými punkcemi kolene. I toto navýšení odpovídá popisované metodice, neboť jde o komplikace spojené se zraněním, které samy o sobě nejsou zahrnuty v bodovém ohodnocení. Skutečnost, že tyto opakované punkce žalobce podstupoval, přitom vyplývá z lékařských zpráv ze dne 18. 5. 2020, 1. 5. 2021, 11. 6. 2021, 16. 7. 2021 a 30. 7. 2021. Bodové ohodnocení učiněné znalcem , tituly před jménem, Lorencem je tak zcela v souladu s metodikou Nejvyššího soudu.

41. Pokud jde o samotné vyčíslení bolestného, znalec vynásobil 99 b. částkou 341,25 Kč, která měla odpovídat jednomu procentu hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2019, neboť ke stabilizaci bolesti došlo v roce 2020. V navazujícím podání ze dne 19. 4. 2025 znalec uvedl, že v posudku nesprávně pracoval s hodnotou jednoho bodu ve výši 341,25 Kč; správě měl pracovat s hodnotou jednoho bodu ve výši 318,85 Kč odpovídající poměrné části hrubé měsíční mzdy zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2018. Rovněž při svém výslechu u jednání dne 26. 6. 2025 znalec zopakoval, že bolestné mělo být vyčísleno podle výše mezd z roku 2018. Metodika Nejvyššího soudu váže hodnotu jednoho bodu na jedno procento měsíční mzdy za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest, přičemž vznik bolesti odvozuje od akutní fáze bolestivého stavu. I Když podle znalce došlo ke stabilizaci bolesti v roce 2020 a výši nároku lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti, rozhodný moment je vznik nároku – vznik bolesti. K akutní fázi bolestivého stavu došlo v nyní řešené věci dne , datum, . Soud proto dospěl k závěru, že hodnotu jednoho bodu je nutno odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2018. V tomto roce činila podle dat ČSÚ hrubá měsíční nominální mzda na přepočítané počty zaměstnanců v národním hospodářství 31 885 Kč, tudíž hodnota jednoho bodu činila 318,85 Kč, výsledná částka bolestného tak činí 31 566 Kč (99 b. x 318,85 Kč, zaokrouhleno na celé koruny). I když znalec ve svém podání ze dne 19. 4. 2025 uvedl, že ve znaleckém posudku pracoval s nesprávnou hodnotou jednoho bodu, i v tomto „opravném podání“ opět pracoval s nesprávnou hodnotou bodu, neboť sice uvedl, že je nutné jeho hodnotu odvozovat od kalendářního roku 2018, fakticky však pracoval s hodnotou bodu za rok 2019. Soud však dospěl k závěru, že nebylo nezbytné vypracovávat doplnění znaleckého posudku, neboť bodové ohodnocení zcela odpovídá metodice Nejvyššího soudu, k pochybení došlo pouze v závěru v rámci samotného výpočtu, aniž by toto pochybení mělo vliv na samotné odborné hodnocení bolestivých stavů žalobce.

42. Pokud jde o odbornost znalce k vypracování znaleckého posudku, je-li vedeno řízení o náhradu nemajetkové újmy – bolestného, doporučuje metodika Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. Cpjn 14/2014, aby byly jako důkaz v soudních sporech využity znalecké posudky vypracované znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví odškodňování nemateriálních újem na zdraví, který splňuje následující kvalifikační předpoklady: 1. dokončené vysokoškolské magisterské vzdělání ve studijním programu všeobecné lékařství; 2. specializovaná způsobilost podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů (v minimálně jednom z oborů podle vyhlášky č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění pozdějších předpisů); a 3. nadstavbový kurs odškodňování újem na zdraví. Tyto požadavky znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , který stanovil ohodnocení bolestného, splňuje. Jde o znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví (ve smyslu metodiky odškodňování nemateriálních újem na zdraví), přičemž tento znalec má dále specializaci posudkové lékařství. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, byl tedy odborně plně kompetentní bodově zranění žalobce ohodnotit. Rovněž odbornost , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, odpovídala účelu vypracování znaleckého posudku. , tituly před jménem, , jméno FO, zpracovával posudek pro účely trestního řízení a hodnotil mj. to, jaká zraněná žalobce utrpěl a jaký byl mechanismus vzniku zranění. To dostatečným způsobem vysvětlil a při svém výslechu v rámci hlavního líčení dne , datum, jasně popsal i vztah obou žalobcových zranění (dne , datum, a , datum, ). V tomto ohledu se oba znalci shodují, soud proto nepovažoval za nezbytné i s ohledem na procesní ekonomii zadávat zpracování nového znaleckého posudku. Soud rovněž vycházel z toho, že závěry obou znalců byly zcela dostačující i pro odvolací senát trestního soudu k jeho závěru ohledně existence právního základu pro přiznání bolestného žalobci (poškozenému v trestním řízení) i ohledně výše tohoto nároku; jak sám trestní odvolací soud uvedl, nemohl v tomto směru změnit rozsudek nalézacího soudu jen z procesních důvodů spočívajících v absenci odvolání státního zástupce v neprospěch žalovaného. Za této situace a s ohledem na zásady legitimního očekávání, právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování soud postupoval ve shodě se závěry odvolacího senátu trestního soudu a rovněž shledal důvodnost žalobcem uplatněného nároku na základě provedených důkazů.

43. Soud považoval účastnickou výpověď žalobce ohledně průběhu škodní události a jejích následků i ohledně veškerých jeho zranění předmětného kolene za důvěryhodnou, neboť tato výpověď je ve shodě se zjištěními učiněnými z ostatních provedených důkazů (z listin, zejména pak z lékařských zpráv, z obou soudních spisů i z výslechů znalce , tituly před jménem, , Anonymizováno, i svědkyně , jméno FO, ), zatímco účastnickou výpověď žalovaného soud za věrohodnou nepovažoval, jak je odůvodněno v odstavci 23 tohoto rozsudku. Soud proto s ohledem na zjištění učiněná z lékařských zpráv, a to zejména z lékařských záznamů žalobce založených v trestním spise, které spolehlivě prokazují jeho zdravotní stav i potíže spojené se zraněním kolene, závěrů i výslechů znalců a z výslechů žalobce i jeho matky dospěl také k závěru, že kromě úrazu kolene ze dne , datum, , který však spočíval v poranění jeho jiné části, a to v natažení postranního vazu, přičemž toto koleno se do , datum, zahojilo, si žalobce předmětné koleno v období od 2. 11. do 24. 11. 2019 nebo v období od 24. 11. 2019 do 17. 1. 2020 znovu nezranil. Žalovaný se v tomto snažil přenést důkazní břemeno ohledně negativní skutečnosti (nezranění levého kolene žalobce ve výše uvedených obdobích) na žalobce, přičemž sám ohledně těchto zranění nic konkrétního netvrdil, pouze spekuloval ohledně jiných možných zranění žalobce, aniž by tyto spekulace měly reálný základ; takovýto postup však soud neakceptoval, neboť nelze provádět v řízení důkazy a z nich teprve zpětně dovozovat skutková tvrzení (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1037/2020).

44. S ohledem na výše uvedené tak žalobci náleží bolestné ve výši 31 566 Kč. Jelikož žalobce při jednání dne , datum, učinil nesporným, že žalovaný má vůči němu pohledávku ve výši 1 500 Kč z titulu náhrady škody za poničený obraz a že tato pohledávka dosud nebyla uhrazena, a jelikož souhlasil s jejím započtením proti svému nároku na bolestné, soud s ohledem na skutečnost, že oba nároky jsou stejného druhu, určité a splatné, provedl započtení pohledávky žalovaného proti pohledávce žalobce, tj. odečetl od vyčísleného bolestného ve výši 31 566 Kč částku 1 500 Kč a výslednou částku přiznal I. výrokem tohoto rozsudku 30 066 Kč žalobci a uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod.

45. Žalobce v řízení požadoval částku 33 784 Kč, jeho žaloba však byla důvodná pouze co do částky 30 066 Kč, proto soud rozdíl těchto částek ve výši 3 718 Kč II. výrokem tohoto rozsudku jako nedůvodný zamítl.

46. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. Žalobce byl se svým nárokem, pokud jde o jeho základ, plně úspěšný, přičemž konkrétní výše jeho nároku závisela na znaleckém posudku. Proto je na místě dílčí závěr o plné náhradě nákladů řízení žalobci. Zároveň však soud vyhověl námitce započtení žalovaného ohledně částky 1 500 Kč, o kterou byla částka přiznaná žalobci snížena. Tudíž z částky 31 566 Kč, představované bolestným stanoveným na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , Anonymizováno, a přepočteným soudem, byl žalobce úspěšný ohledně částky 30 066 Kč, tj. z 95 %, zatímco žalovaný byl úspěšný ohledně částky 1 500 Kč, tj. z 5 %. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 90 %, jenž odpovídá míře jeho úspěchu v řízení. K tomuto závěru dospěl soud i přesto, že žalobce nezaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř. Soud totiž shledal, že jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř., který umožňuje výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat i v případech, kdy žalobce takovou výzvu nezašle. Za zásadní soud považoval tu skutečnost, že nemajetkovou újmu způsobil žalovaný žalobci trestným činem, za který byl pravomocně odsouzen, přičemž žalovaný je otec žalobce. Přehlédnout nelze ani tu skutečnost, že žalovaný se trestného činu ublížení na zdraví vůči žalobci dopustil v době, kdy byl žalobce ještě nezletilý (v době spáchání skutku mu bylo , Anonymizováno, let). Žalobce přitom svůj nárok uplatňoval již v trestním řízení; žalovaný tak o uplatňovaném nároku prokazatelně věděl a ani po podání žaloby neučinil žádné jednání směřující k zániku žalované pohledávky. Soud proto shledal, že zde jsou důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu závěrů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, a přiznal žalobci, který byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 90 %, neboť za této situace by bylo v rozporu s dobrými mravy náhradu nákladů řízení žalobci nepřiznat pouze proto, že před podáním žaloby písemně žalovaného nevyzval k plnění.

47. Výše náhrady nákladů řízení je odvislá od tarifní hodnoty sporu, kterou je nutno hodnotit podle skutečné výše bolestného, jak bylo v řízení zjištěno, tj. částky 31 566 Kč podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.“), a nikoliv z původně žalované částky 33 784 Kč (blíže v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22, dostupném na adrese nalus.usoud.cz). Za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. tak náleží odměna ve výši 2 380 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. a. t. Zástupkyně žalobce účelně učinila celkem deset účelně učiněných úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) a. t. a § 11 odst. 3 a. t. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. f) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, jehož součástí byla i první porada s klientem ze dne 2. 11. 2022, žaloba, další porada s klientem dne 10. 2. 2023 přesahující jednu hodinu a týkající se setkání s mediátorem a odvolání proti usnesení ze dne 25. 1. 2023, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, dva úkony za setkání s mediátorkou přesahující dvě hodiny dne 15. 3. 2024, další porada s klientem dne 13. 5. 2024 přesahující jednu hodinu a týkající se vypracování repliky k vyjádření žalovaného a označení důkazů, replika k vyjádření žalovaného ze dne 21. 5. 2024, nahlédnutí zástupkyně žalobce do spisu dne 19. 2. 2025, k němuž ji soud vyzval výzvou ze dne 7. 11. 2024, tudíž jde o účelně vynaložený úkon právní služby ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18, další porada s klientem dne 25. 6. 2025 přesahující jednu hodinu a týkající se přípravy na nařízené jednání, účast u jednání soudu dne , datum, ) a jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. (odvolání proti usnesení ze dne 25. 1. 2023, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků), za který jí náleží odměna ve výši 1 190 Kč; za všechny uvedené úkony právní služby jí tak náleží odměna ve výši 27 370 Kč. Pokud jde o náhradu hotových výdajů, za úkony učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, další porada s klientem dne 10. 2. 2023 přesahující jednu hodinu, odvolání proti usnesení ze dne 25. 1. 2023, dva úkony za setkání s mediátorkou přesahující dvě hodiny dne 15. 3. 2024, další porada s klientem dne 13. 5. 2024 přesahující jednu hodinu, replika k vyjádření žalovaného ze dne 21. 5. 2024) náleží náhrada ve výši 8 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, zatímco za úkony učiněné od 1. 1. 2025 (nahlédnutí zástupkyně žalobce do spisu dne 19. 2. 2025, další porada s klientem dne 25. 6. 2025 přesahující jednu hodinu, účast u jednání soudu dne , datum, ) náleží náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Celkem tak činí odměna a náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobce 31 570 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu neúčelně vynaložených nákladů jeho zástupkyně, a to za úkon porada s klientem dne 2. 11. 2022 před podáním žaloby, neboť tento úkon je součástí úkonu příprava a převzetí zastoupení, za úkon prohlášení – žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 6. 1. 2023, neboť toto potvrzení vyplňoval žalobce a nikoliv jeho zástupkyně, která jej pouze doručila soudu, navíc se nejedná o úkon podřaditelný pod ustanovení § 11 a. t., za úkon sdělení soudu ohledně mediace a zaslání potvrzení, neboť se opět nejedná o účtovatelný úkon podřaditelný pod ustanovení § 11 a. t., a za úkony označení důkazů ze dne 10. 6. 2024, 8. 7. 2024 a 6. 3. 2025, neboť pouhé označení důkazů není účtovatelným úkonem ve smyslu ustanovení § 11 a. t. (k tomu blíže v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 57 Co 799/2013, nebo v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2022, č. j. 12 VSOL 44/2022-208). Dalším nákladem žalobce ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. byla částka 6 050 Kč za vypracování znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, . Znalec zpracoval znalecký posudek na základě žádosti žalobce, přičemž tento posudek sloužil v nynějším řízení jako důkaz. Částka 6 050 Kč je tak hotovým výdajem žalobce (nákladem na pořízení důkazu), který je žalovaný rovněž povinen žalobci uhradit (faktura znalce za vypracování znaleckého posudku je založen v trestním spise na č. l. 290 a doklad o zaplacení této částky žalobce je založen ve spise sp. zn. 24 C 397/2022 na č. l. 103). Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 37 620 Kč, z níž je žalovaný s ohledem na míru úspěchu obou účastníků povinen uhradit 90 %, tj. částku 33 858 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod.

48. O náhradě nákladů státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal oba účastníky řízení, neboť měli v řízení částečný úspěch (žalobce v rozsahu 95 % a žalovaný v rozsahu 5 %) a nebyly u nich shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, k jejich náhradě v míře odpovídající jejich úspěchu v tomto řízení. Žalobce proto nahradí vynaložené náklady státu v rozsahu 5 % a žalovaný v rozsahu 95 %. Náklady státu jsou představovány znalečným přiznaným znalci , tituly před jménem, , jméno FO, za jeho účast u jednání dne 26. 6. 2025. Jelikož však v době vyhlášení rozsudku nebylo o výši tohoto znalečného dosud rozhodnuto, rozhodl soud, že výše a splatnost náhrady nákladů státu budou pro oba účastníky stanoveny samostatným usnesením.