24 C 41/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17 395 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 395 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 395 Kč od 30. 10. 2024 do 13. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 039,93 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 575,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 17 395 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností , Anonymizováno, s.r.o., IČO , IČO, , (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“) v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované dne 29. 9. 2024 poskytnuta částka 12 000 Kč bezhotovostním převodem na její účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zapůjčenou částku do 29. 10. 2024 spolu s poplatkem za sjednání úvěru a úrokem. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, seznámením se s parametry a poplatky požadovaného úvěru, uvedením osobních údajů a potvrzením textu smlouvy. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované nahlédla právní předchůdkyně žalobkyně do dostupných registrů CEE, ISIR, CRKI, EUCB, NRKI a BRKI. Žalovaná neuhradila sjednanou částku včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaná částka 17 395 Kč zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 12 000 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 5 039,93 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 355,07 Kč. Žalobkyně zaslala žalované upomínku k zaplacení, ale žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ ze dne 29. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako „úvěrující“ a žalovaná jako „úvěrovaný“ a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu , č. účtu, ; úvěrující se měl zavázat poskytnout úvěrovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a úvěrovaný se měl zavázat vrátit věřiteli tuto částku do 30 dnů od odeslání finančních prostředků úvěrovanému spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 535,94 Kč, respektive ve výši 5 039,93 Kč při překročení doby splatnosti, a úrokem ve výši 355,07 Kč. Podle čl. VII. smlouvy se smluvní strany měly dohodnout, že budou vzájemně komunikovat prostředky komunikace na dálku a že úvěrovaný je oprávněn užívat klientskou zónu, tj. prostor vymezený na internetových stránkách úvěrujícího, k němuž je zřízen přístup výlučně úvěrovanému na základě jedinečného přístupového kódu. Tento dokument nebyl úvěrovaným vlastnoručně podepsán, v místě pro podpis úvěrovaného je uveden vytištěný text: „Ja, , Jméno žalované, , rodné číslo , hodnota, potvrzují, že jsem dokument přečetl a s jeho obsahem souhlasím. Na důkaz toho, podpis proveden , Anonymizováno, elektronickým kódem , Anonymizováno, .“ Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry poskytovaného úvěru. Z listiny Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla dne 29. 9. 2024 kontrolu žalované v databázích , Anonymizováno, , Justice.cz a EUCB s negativním výsledkem a že žalovaná uvedla, že pracuje jako zaměstnanec s příjmem 19 163 Kč a její výdaje činí celkem 4 860 Kč; sjednávaný úvěr byl pro žalovanou třetí v pořadí, její limit zadlužení činil 90 % a maximální možná výše poskytovaného úvěru činila 12 872,70 Kč.

4. Z výpisu z databází „Informace o vlastníkovi“ a „Účet“ soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem účtu č. IBAN , IBAN, . Z potvrzení o provedení transakce ze dne 1. 12. 2025 soud zjistil, že z účtu č. , č. účtu, , jehož vlastníkem je právní předchůdkyně žalobkyně, byla dne 29. 9. 2024 odeslána na účet č. , č. účtu, částka 12 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 4. 2026 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byla v období od 1. 9. 2024 do 30. 9. 2024 žalovaná. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 29. 9. 2024 byla na tento účet připsána částka 12 000 Kč z účtu č. , č. účtu, s poznámkou „, Anonymizováno, pujcka ze dne , Anonymizováno, “.

5. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 27. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně si dohodla se svou právní předchůdkyní obecné postupy při postupování pohledávek. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 a z její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. , Anonymizováno, na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě dluhu do tří dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2025 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Podle potvrzení o podání doporučené zásilky bylo oznámení spolu s předžalobní výzvou odesláno žalované dne 5. 12. 2025.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč s datem splatnosti do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalované a žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tutéž částku s poplatkem za sjednání úvěru ve zvýšené výši 5 039,93 Kč a s úrokem v kapitalizované výši 355,07 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované částku 12 000 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která toto postoupení žalované oznámila a vyzvala ji předžalobní výzvou k úhradě dluhu. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.

7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

8. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

12. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

13. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

14. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 29. 9. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi smluvními stranami uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalované), jež časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění tohoto dokumentu v okamžiku jeho podepsání žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 29. 9. 2024 v podobě předložené soudu, neboť tento dokument nebyl žalovanou vlastnoručně podepsán, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že dne 29. 9. 2024 jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu.

22. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, z nichž žalovaná ničeho nevrátila. Nárok na vrácení této částky byl platně postoupen na žalobkyni. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že uvedenou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně uzavřena a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a následně byla pohledávka za žalovanou platně postoupena na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalované. Pokud se jedná o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2025 s lhůtou splatnosti do tří dnů, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 5. 12. 2025; na základě domněnky doby dojití podle § 573 o. z. došla výzva žalované dne 10. 12. 2025, lhůta k plnění jí uplynula dne 13. 12. 2025 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky 12 000 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení a uložil žalované zaplatit žalobkyni přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

23. Soud žalobkyni nepřiznal částku 5 395 Kč, zahrnující poplatek za sjednání úvěru ve výši 5 039,93 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 355,07 Kč, neboť tyto nároky měly být založeny smlouvou, kterou soud shledal nicotnou. Soud žalobkyni tudíž nepřiznal ani úrok z prodlení z těchto neexistujících nároků a ani úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 30. 10. 2024 do 13. 12. 2025, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že předžalobní výzva k plnění byla odeslána žalované dne 5. 12. 2025, na základě domněnky doby dojití došla žalované dne 10. 12. 2025, lhůta k plnění žalované uplynula dne 13. 12. 2025 a teprve dne 14. 12. 2025 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, a nikoliv již 30. 10. 2024. Dále soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení ve výši 1,25 % z částky 12 000 Kč za období od 14. 12. 2025 do zaplacení, neboť v tomto rozsahu převyšuje žalobkyní požadovaná výše úroku z prodlení výši zákonnou podle platných předpisů. Proto soud žalobu v uvedené části jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 20 978,28 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 12 725,91 Kč, tj. v rozsahu 61 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 8 252,37 Kč, tj. v rozsahu 39 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 22 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 17 395 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 615 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 22 %, tj. částka 575,30 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.