24 C 421/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 35 129 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 059 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 059 Kč od 10. 6. 2024 do 16. 10. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 059 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 566,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 53 070 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru poté, co se žalovaná zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně s uvedením požadovaných údajů, požádala o poskytnutí úvěru, zaslala ověřovací platbu ve výši 1 Kč a odsouhlasila podmínky jeho poskytnutí. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě lustrací v dostupných registrech, údajů sdělených žalovanou a dokladů o jejích příjmech. Žalobkyně poskytla žalované dojednaný úvěr ve výši 30 000 Kč ve dvou částkách dne 20. 11. 2023 a 15. 2. 2024 převodem na její účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny, přičemž úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou a žalovaná měla splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, proto jej žalobkyně ke dni 9. 6. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Podanou žalobou žalobkyně požaduje vedle nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč i kapitalizovaný úrok ve výši 12 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru a smluvní pokutu ve výši 11 070 Kč za období od 10. 6. 2024 do 14. 6. 2025. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to zejména výdajovou stránku jejího hospodaření. Proto žalovaná navrhuje, aby soud přiznal žalobkyni jen dosud neuhrazenou část jistiny úvěru ve výši 12 059 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kterou žalovaná uhradí do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve zbývající části má být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

3. Usnesením ze dne 22. 1. 2026, č. j. 24 C 421/2025-44, soud řízení částečně zastavil ohledně částky 17 941 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 941 Kč od 10. 6. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení, neboť žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu podáním doručeným soudu dne 14. 1. 2026 zpět, jelikož žalovaná uhradila částku 15 941 Kč ještě před podáním žaloby a částku 2 000 Kč po podání žaloby.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala uvedeného dne poskytnout žalované úvěrový limit do výše 20 000 Kč s tím, že žalovaná může po celou dobu trvání smlouvy žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, ovšem vždy pouze tak, aby celková výše jistiny poskytnuté na základě smlouvy dosahovala maximálně výše limitu; o opakované čerpání úvěru žalovaná požádá prostřednictvím webové aplikace dostupné na webových stránkách žalobkyně; smlouva byla uzavřena na dobu do úplného splacení úvěru. Žalovaná uvedla, že číslo jejího bankovního účtu je , č. účtu, , a zavázala se hradit úvěr spolu s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně a ohledně způsobu splácení je uvedeno, že žalovaná splácí každý měsíc, nejpozději k 6. dni v měsíci, úrok přirostlý za minulé období. Podle čl. 4.2. písm. c) smlouvy se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení žalované s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Podle čl. 6.2. smlouvy se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení žalované po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší se bez dalšího stává splatný celý dluh. Podle čl. 10.9. smlouvy se podpisem úvěrovaného rozumí také potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, v žádosti o úvěr. Z čl. 7.4. všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“) soud zjistil, že klient se musí zaregistrovat na webových stránkách žalobkyně, kde vyplní požadované osobní údaje a zvolí si heslo. Podle čl. 7.

5. VOP je registrace a vstup do klientské zóny podmíněn bezvýhradným souhlasem klienta s příslušnou smluvní dokumentací; souhlas klienta se osvědčuje tím, že zaškrtne příslušná políčka formulářů s odkazy na příslušnou smluvní dokumentaci. Podle čl. 7.

6. VOP dokončením registrace klienta a zadáním bezpečnostního SMS kódu se považují příslušné elektronické kanály pro doručování a komunikaci za jednoznačně spojené s podepisující osobou a umožňující identifikaci podepisující osoby, a jsou bezvýhradně odsouhlasené. Z kopie občanského průkazu a z kopie průkazu zdravotního pojištění žalované soud zjistil její osobní údaje poskytnuté žalobkyni.

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná zde uvedla své kontaktní a osobní údaje a dále uvedla, že je zaměstnaná ve společnosti , Anonymizováno, (, Anonymizováno, s měsíčním příjmem 37 605 Kč a s měsíčními výdaji 15 000 Kč. Z výplatních lístků za srpen, září a říjen 2023 soud zjistil, že žalované vyplatil její zaměstnavatel měsíční mzdu ve výších 36 639 Kč, 36 792 Kč a 39 384 Kč. Ze dvou potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z účtu žalobkyně byly na účet č. , č. účtu, odeslány dvě platby, a to částka 20 000 Kč dne 15. 2. 2024 a částka 10 000 Kč dne 20. 11. 2023. Z osmi potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že na účet žalované č. , č. účtu, byly připsány dvě platby, a to částka 20 000 Kč dne 15. 2. 2024 se zprávou „, právnická osoba, . Čerpání ze dne 15.02.2024“ a částka 10 000 Kč dne 20. 11. 2023 se zprávou „, právnická osoba, . Čerpání ze dne 20.11.2023“, a že z tohoto účtu bylo na účet č. , č. účtu, odesláno celkem , hodnota, plateb, a to částka 3 545 Kč dne 15. 12. 2023 se zprávou „, Anonymizováno, “, částka 4 346 Kč dne 15. 1. 2024 se zprávou „, Anonymizováno, “, částka 4 050 Kč dne 13. 2. 2024 se zprávou „, Anonymizováno, “, částka 2 000 Kč dne 16. 6. 2025 se zprávou „, Anonymizováno, “, částka 2 000 Kč dne 15. 8. 2025 se zprávou „, Anonymizováno, “ a částka 2 000 Kč dne 16. 10. 2025 se zprávou „, Anonymizováno, “.

6. Z dopisu ze dne 6. 6. 2024 soud zjistil, že dne 6. 6. 2024 došlo k zesplatnění úvěru žalované z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovanou, a žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 81 789 Kč do tří dnů od doručení dopisu. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě nesplaceného úvěru s příslušenstvím do tří dnů; z podacího lístku soud zjistil, že tato výzva byla odeslána žalované dne 14. 6. 2025.

7. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023, uzavřenou mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., a přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14. 12. 2023 uzavřených mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, .

8. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč a v níž se žalovaná zavázala splatit poskytnutou částku spolu s úrokem a smluvní pokutou v případě prodlení žalované se splácením úvěru. Předmětnou smlouvu měla žalovaná uzavřít poté, co se na webových stránkách žalobkyně zaregistrovala a elektronicky požádala o předmětný úvěr. Úvěruschopnost žalované posoudila žalobkyně na základě údajů sdělených žalovanou v žádosti o úvěr a jejích výplatních lístků. Na účet žalované byly po datu sjednání smlouvy připsány z účtu žalobkyně dvě platby v celkové výši 30 000 Kč. Z důvodu porušování smluvních podmínek žalovanou došlo k zesplatnění předmětného úvěru. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru žalobkyni celkem částku 17 941 Kč.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně však soudu neprokázala, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku hospodaření žalované při prověřování její schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně předložila soudu důkazy (výplatní lístky žalované za období od srpna do října 2023), kterými sice prokázala, že se při posuzování úvěruschopnosti zabývala příjmy žalované, nicméně měla rovněž přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala žádným přehledem výdajových plateb žalované. Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalované, které mohly ověřit a doplnit tvrzení žalované ohledně výše jejích výdajů, a tudíž její schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících zejména s bydlením, stravováním a ošacením. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované v pozici spotřebitele, když neposoudila její schopnost splácet spotřebitelský úvěr porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou, přičemž neplatná jsou tudíž i ujednání o smluvním úroku a smluvní pokutě, které byly přímo navázány na smlouvu o úvěru. (V podrobnostech soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020-68, dostupný v databázi ASPI.)

20. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila částku 17 941 Kč. Žalovaná tudíž dluží na jistině úvěru rozdíl těchto dvou částek ve výši 12 059 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že tuto nesplacenou část jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené jistiny úvěru nadále trvá. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 12 059 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu v předžalobní upomínce ze dne 14. 6. 2025 s lhůtou plnění do tří dnů. Žalovaná ve svých následujících vyjádřeních sporovala částku, kterou je povinna žalobkyni uhradit, ale nikoliv lhůtu k plnění, tj. námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná.

21. Pokud jde o příslušenství, soud poukazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupném na www.nsoud.cz, podle nichž je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přičemž výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Jelikož žalovaná se tak dosud nedostala do prodlení s úhradou nesplacené části jistiny úvěru, nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z této jistiny, a proto jí jej soud nepřiznal. S ohledem na výše uvedené proto soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k vrácení dlužné části jistiny úvěru neshledal důvod, tuto lhůtu považuje za přiměřenou možnostem žalované a i sama žalovaná ve svých vyjádřeních navrhovala tuto lhůtu k vrácení dlužné části jistiny úvěru, tudíž ji sama považovala za přiměřenou svým možnostem.

22. Zbývající část žaloby v částce 23 070 Kč, představovanou smluvními úroky a smluvní pokutou, soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z těchto nároků podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto částky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z dlužné části jistiny úvěru, a to s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu, formulované v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Rovněž v této části soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 64 390,72 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 12 059 Kč, tj. v rozsahu 19 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 29 954,15 Kč a co do částky 22 377,57 Kč, ohledně níž bylo řízení částečně zastaveno zaviněním žalobkyně, tj. v rozsahu 81 %. Míra úspěchu žalované tudíž dosáhla 62 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 53 070 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze dvou úkonů učiněných před částečným zpětvzetím žaloby a uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 7 420 Kč ve výši 1 558,20 Kč. Celkem tedy žalovaná vynaložila náklady ve výši 8 978,20 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 62 %, tj. částka 5 566,48 Kč. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to podání ze dne 29. 1. 2026, neboť doplnění tvrzení v něm obsažené mohlo a mělo být již součástí vyjádření žalované k žalobě; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.