24 C 433/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 37 836 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 836 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 836 Kč od 6. 2. 2025 do 27. 6. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 836 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 297,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 37 836 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 15. 10. 2024 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) v elektronické podobě smlouvu o úvěru, ve znění jejích následných změn, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 18 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet a následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě, ve znění jejích dodatků, zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 6 516 Kč, a to do 14. 11. 2024, respektive do 2. 1. 2025 po změně smlouvy spočívající v prodloužení splatnosti úvěru. K uzavření smlouvy i jejích změn došlo po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, seznámením se s parametry a poplatky požadovaného úvěru, uvedením osobních údajů a potvrzením textu smlouvy. Žalovaný však sjednanou částku včas neuhradil. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaná částka 37 836 Kč zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč, smluvní úrok ve výši 6 516 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 320 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k zaplacení, ale žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 15. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou a telefonním číslem; věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 18 000 Kč na účet č. , č. účtu, a klient se měl zavázat vrátit věřiteli tuto částku s úrokem ve výši 4 140 Kč do 30 dnů, přičemž součástí textu bylo i ujednání, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení; tento dokument nebyl klientem vlastnoručně podepsán. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 10. 2024 soud zjistil, že tytéž smluvní strany se měly dohodnout na navýšení úvěru na částku 30 000 Kč a na navýšení smluvního úroku na částku 6 516 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 12. 2024 soud zjistil, že tytéž smluvní strany se měly dohodnout na změně délky splatnosti půjčky s tím, že nově bude půjčka splatná dne 2. 1. 2025. Žádný z obou dodatků nebyl klientem vlastnoručně podepsán.

4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně za část měsíce ledna 2023 a říjny 2024 se podává, že dne 23. 1. 2023 byla z účtu č. , č. účtu, připsána platba ve výši 0,01 Kč a že právní předchůdkyně žalobkyně poslala na účet č. , č. účtu, dne 15. 10. 2024 platbu ve výši 18 000 Kč s VS , var. symbol, a dne 23. 10. 2024 platbu ve výši 12 000 Kč s VS , var. symbol, . Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za říjen 2024 se podává, že na tento účet byla dne 15. 10. 2024 připsána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, platba ve výši 18 000 Kč s VS , var. symbol, a dne 23. 10. 2024 byla z téhož účtu připsána platba ve výši 12 000 Kč s VS , var. symbol, . Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 14. 1. 2026 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byl v říjnu 2024 žalovaný.

5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, z jejího dodatku č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2024 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2025, z předžalobní výzvy z téhož dne a z podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a rovněž byl vyzván k úhradě svého dluhu do 3 dnů; podle podacího lístku bylo oznámení spolu s předžalobní výzvou odesláno žalovanému dne 19. 6. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “, ve znění jeho dvou změn, se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr v souhrnné výši 30 000 Kč s datem splatnosti prodlouženým do 2. 1. 2025 a žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tutéž částku spolu s úrokem ve výši 6 516 Kč a v případě porušení smlouvy i smluvní pokutu ve výši uvedené ve smlouvě. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na účet celkem částku 30 000 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která žalovanému toto postoupení oznámila a vyzvala jej předžalobní výzvou k úhradě dluhu.

7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu, tj. smlouvy ze dne 15. 10. 2024, ve znění jejích dvou následných změn. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měly být smlouva i její změny uzavřeny mezi smluvními stranami elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru ani její změny vlastnoručně nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalovaného), jež časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejích změn, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy a jejích dodatků ve formátu elektronických souborů .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měly být smlouva a její změny v prostředí webového rozhraní uzavřeny. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění těchto dokumentů v okamžiku jejich akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 15. 10. 2024 ani její dvě změny v podobě předložené soudu, neboť tyto dokumenty nebyly žalovaným vlastnoručně podepsány, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že dne 15. 10. 2024 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejích změn v podobě předložené soudu a že tato smlouva i její změny byly uzavřeny v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy i jejích změn nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru a její změny v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivá jednání, k nimž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru ani jejích změn mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

13. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč, z nichž žalovaný ničeho nevrátil. Nárok na vrácení této částky byl platně postoupen na žalobkyni. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že uvedenou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru ani její změny nebyly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřeny a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a následně svou pohledávku za žalovaným platně postoupila na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 30 000 Kč z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud se jedná o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025ns lhůtou splatnosti do 3 dnů, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 19. 6. 2025; na základě domněnky doby dojití podle § 573 o. z. došla žalovanému dne 24. 6. 2025, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 27. 6. 2025 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud nepřihlédl k předžalobní výzvě ze dne 5. 2. 2025, sepsané právní předchůdkyní žalobkyně, neboť žalobkyně neprokázala odeslání této výzvy žalovanému. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 30 000 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

14. Soud žalobkyni nepřiznal částku 7 836 Kč, zahrnující smluvní úrok ve výši 6 516 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 320 Kč, neboť tyto nároky měly být založeny smlouvou, kterou soud shledal nicotnou. Soud žalobkyni tudíž nepřiznal ani úrok z prodlení z těchto neexistujících nároků a ani úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 6. 2. 2025 do 27. 6. 2025, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 19. 6. 2025, na základě domněnky doby dojití došla žalovanému dne 24. 6. 2025, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 27. 6. 2025 a teprve dne 28. 6. 2025 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu a nikoliv již 6. 2. 2025. Z uvedených důvodů soud žalobu v uvedené části jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 42 898,76 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 32 613,69 Kč, tj. v rozsahu 76 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 10 285,07 Kč, tj. v rozsahu 24 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 52 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 514 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 37 836 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 4 418 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 52 %, tj. částka 2 297,36 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to za podání ze dne 16. 2. 2026, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažené mohlo a mělo být již součástí žaloby; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.