24 C 69/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 990,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 990,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 264,38 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroků ve výši 10,89 % ročně z částky 8 600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 936,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 14 990,80 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a zavázal se je vrátit spolu s úrokem a poplatky ve výši 10 950 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného použila právní předchůdkyně žalobkyně jeho pracovní smlouvu, návrh na mzdové zařazení, credit scoring, finanční analýzu a nahlédnutí do dostupných registrů. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byl úvěr ke dni 29. 12. 2018 zesplatněn. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně včetně pohledávky za žalovaným převedena na společnost právnická osoba, IČO Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalobcem postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Dne 18. 12. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 8 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 390,80 Kč a úroku z prodlení za dobu do 20. 5. 2020 ve výši 1 264,38 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z prodlení z částky 8 600 Kč od datum do zaplacení a též úrok z úvěru ve výši 10,89 % ročně z jistiny úvěru ve výši 8 600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. K poslednímu nároku žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok za dobu od marného uplynutí sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru do vrácení poskytnutého úvěru, který nebyl mezi stranami sjednán, a proto žalobkyně požaduje úrok podle § 497 a § 502 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve výši úrokové sazby, za kterou poskytovaly banky domácnostem úvěry na spotřebu se splatností 1-5 let platné v době uzavření smlouvy o úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že byla uzavřena dne datum mezi žalovaným jako úvěrovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně společně s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 10 950 Kč sestávajícími z úroku ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč, to vše ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Podle čl. III odst. 3 smlouvy budou z měsíčních splátek nejdříve hrazeny úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a až následně poté poskytnutá jistina. Úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek jsou splatné v prvních 5 měsíčních splátkách a také částečně v 6. splátce. Podle čl. III odst. 4 činí zápůjční úroková sazba v období, kdy jsou hrazeny pouze úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek 63,36 % ročně, v přelomové splátce, ve které je hrazena zbývající část úroků, poplatků za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek a část poskytnuté jistiny, činí zápůjční úroková sazba 19,20 % ročně a v období, kdy je hrazena již pouze poskytnutá jistina, činí zápůjční úroková sazba 0 % ročně. V čl. V. si strany ujednaly, že v případě prodlení žalovaného byl žalovaný povinen platit mimo jiné úrok z prodlení stanovený právními předpisy a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Z přiloženého předpisu splátek vyplývá, jak měly být jednotlivé splátky započítávány na dluh žalovaného ze smlouvy.

4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum podepsané žalovaným vyplývá, že žalovaný je zaměstnán jako anonymizováno u právnická osoba, jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 27 015 Kč a jeho průměrné měsíční výdaje činí 7 000 Kč. Z pracovní smlouvy uzavřené dne datum mezi právnická osoba, a.s. a žalovaným soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou od 15. 11. 2017 do 30. 11. 2018 jako anonymizována dvě slova. Z návrhu mzdového zařazení žalovaného u právnická osoba, anonymizováno se podává, že mzda žalovaného měla od 15. 11. 2017 činit 13 000 Kč. Z finanční analýzy ze dne 29. 11. 2017 soud zjistil, že žalovanému bylo možno poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 3 015 Kč. Z dokumentu nazvaného anonymizována dvě slova ze dne 29. 11. 2017 soud zjistil, že žalovanému bylo možno poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 950 Kč.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 17 350 Kč. Z notářského zápisu ze dne datum, sp. zn. NZ číslo, spisová značka, sepsaného notářkou anonymizováno jméno příjmení soud zjistil, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako prodávající a společnost právnická osoba jako kupující smlouvu o prodeji části závodu tvořenou divizí spotřebitelských úvěrů v rozsahu uvedeném v čl. III. odst. 3.2. smlouvy. Z výňatku z přílohy k této kupní smlouvě se podává, že součástí prodeje byla i pohledávka za žalovaným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, jejího dodatku číslo ze dne 13. 7. 2020 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne 29. 7. 2020 a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020 se podává, že žalobkyně zaplatila společnosti právnická osoba za postoupené pohledávky sjednanou kupní cenu. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba informovala žalovaného o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky do 2. 1. 2021; tato výzva byla podle podacího lístku odeslána dne 18. 12. 2020.

6. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz výpisem ze systémové časové řady ČNB – ARAD Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR za období od 30. 11. 2017 do 31. 12. 2018.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel částku 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s úrokem a poplatky v celkové výši 10 950 Kč ve 13 měsíčních splátkách. Součástí smlouvy bylo ujednání o úroku z prodlení a smluvní pokutě v případě prodlení žalovaného. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný je zaměstnán, a výši jeho měsíčního příjmu. Žalovaný na dluh uhradil jen částku 17 350 Kč a dostal se do prodlení s úhradou zbývající části úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku za žalovaným prodala společnosti právnická osoba, která ji poté postoupila žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a před podáním žaloby byl vyzván k úhradě svého dluhu.

8. Podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ustanovení § 2175 odst. 1 o. z. nabývá koupí závodu kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu. Podle ustanovení § 2177 odst. 1 o. z. se koupí závodu stává kupující věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek. Podle ustanovení § 2183 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru, která splňuje i podmínky zákona o spotřebitelském úvěru včetně dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným platně prodala společnosti právnická osoba jako součást podniku a tato společnost následně pohledávku za žalovaným platně postoupila na žalobkyni. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že zbývající část jistiny ve výši 8 600 Kč žalobkyni uhradil, soud žalobě v této části vyhověl. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně právo rovněž na úrok z prodlení z neuhrazené části jistiny úvěru ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni též náleží platně sjednaná smluvní pokuta za prodlení žalovaného se splacením úvěru, přičemž výše smluvní pokuty nepřesahuje zákonný limit uvedený v ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tudíž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tyto částky ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. Jako nedůvodný však soud posoudil nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku ve výši 10,89 % ročně z neuhrazené části jistiny úvěru ve výši 8 600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. V prvé řadě soud konstatuje, že s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru je vyloučeno, aby bylo možno na věc aplikovat ustanovení § 497 a § 502 obchodního zákoníku, jak požaduje žalobkyně, neboť tento právní předpis byl v době uzavření smlouvy již neúčinný a jeho aplikace neodůvodňuje ani žádný jiný tehdy účinný právní předpis (například prostřednictvím přechodných ustanovení). Obdobná právní norma je nicméně obsažena ve výše citovaném ustanovení § 1802 o. z.; soud nicméně zdůrazňuje, že její aplikace je možná jen v případě, kdy úroky nejsou (platně) dohodnuty ani stanoveny právním předpisem. V projednávané věci však byl úrok z úvěru dohodnut a byl splatný v prvních šesti splátkách, přičemž následně byla výše úrokové sazby dohodnuta ve výši 0 % ročně a pro případ prodlení žalovaného s hrazením dluhu si smluvní strany dohodly konkrétní sankční platby v čl. V. smlouvy o úvěru. Jelikož zde tudíž není žádný prostor pro aplikaci podpůrného ustanovení § 1802 o. z., soud žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 18 378,41 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 17 177,59 Kč, tj. z 93 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 1 200,82 Kč, tj. ze 7 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 86 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. pod sp. zn. 20 C 3/2021, 20 C 38/2021, 20 C 4/2021). Soud proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. 300 Kč z tarifní hodnoty 14 990,80 Kč, a náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to podání ze dne 13. 5. 2021 a 7. 7. 2021, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v nich obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tyto úkony vyhodnotil jako neúčelně vynaložené. Celkem tedy žalobkyně účelně vynaložila náklady ve výši 2 252 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 86 %, tj. částka 1 936,72 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.