24 C 72/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr et Mgr Bc Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 510 Kč od 30. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 1 510 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za jízdu žalovaného dopravním prostředkem [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s., [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a přirážky k jízdnému na základě zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum]. Podmínky řízení k projednání a rozhodnutí věci byly splněny, neboť přestože bylo ve věci žalovaného coby dlužníka vedeno u [anonymizováno] soudu v [obec] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] insolvenční řízení, pohledávka uplatněná žalobou ze dne [datum] vznikla až v průběhu tohoto insolvenčního řízení, stala se splatnou až dne [datum] a lhůta pro přihlášení pohledávek uplynula dne [datum], a tudíž se nejedná o pohledávku týkající se majetkové podstaty žalovaného rozhodné pro uvedené insolvenční řízení podle ustanovení § 205 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Z provedeného dokazování soud zjistil, že se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne [datum] na lince [anonymizováno] autobusu. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. O provedené přepravní kontrole byl uvedeného dne sepsán na místě zápis [číslo] podle něhož byly dlužné jízdné a přirážka k jízdnému splatné ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne sepsání zápisu. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 28. 1. 2020. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako platně uzavřenou smlouvu o přepravě osob. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. V souladu s ustanovením § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužného jízdného za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu ve výši 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z přisouzené částky, na nějž jí vzniklo právo podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí lhůty 15 kalendářních dnů k zaplacení od data sepsání zápisu o provedené přepravní kontrole, tj. ode dne 30. 12. 2018, do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívající v úkonu účasti zástupkyně žalobkyně u jednání soudu dne 1. 6. 2021, neboť jej soud nepovažoval za potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud nijak nezpochybňuje právo účastníků řízení na projednání věci při ústním jednání; to však neznamená, že jim tím automaticky vzniká nárok na náhradu za tento úkon právní služby poskytovaný advokátem coby zástupcem účastníka. Žalobkyně uplatňuje formulářovými žalobami u (nejen) zdejšího soudu své nároky dlouhodobě a opakovaně, přičemž na základě ustálené praxe soudu může mít legitimní očekávání ohledně procesního postupu soudu. Jednak se jedná o skutkově i právně jednoduchá řízení, jejichž podstata spočívá v požadavku žalobkyně na úhradu dluhů vzniklých z jízd žalovaných bez platné jízdenky dopravními prostředky právní předchůdkyně žalobkyně. V minulosti žalobkyně souhlasila s rozhodováním soudu bez nařízení jednání (např. ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 47/2020, 24 C 48/2020, 24 C 49/2020 a mnoha dalších), přičemž v naprosté většině případů soud žalobě zcela vyhověl. Žalovaný byl v tomto řízení, jako v mnoha předešlých, zcela pasivní a k doručené žalobě se nijak nevyjádřil. Pokud by však vyjádření soudu doručil, soud by je obratem zaslal na vědomí žalobkyni, a tudíž by žalobkyně měla informace o uplatněné procesní obraně žalovaného a mohla by na ni adekvátně reagovat; to však nebyl případ tohoto řízení. Žalobkyně rovněž může mít legitimní očekávání z minulosti ohledně toho, že shledal-li soud, že žalobní tvrzení či důkazní návrhy nejsou dostatečné k vyhovění žalobě, žalobkyni nejprve písemně vyzval k jejich doplnění (např. ve věcech sp. zn. 24 C 101/2021 či 24 C 102/2021), a pokud žalobkyně požadovaná tvrzení či důkazní návrhy dostatečně nedoplnila, nařídil ve věci jednání (např. sp. zn. 24 C 65/2020, 24 C 77/2020 či 24 C 91/2020). Jinak řečeno, byly-li žalobní tvrzení a důkazní návrhy dostatečné, soud žalobě vyhověl, a to rozhodnutím bez nařízení jednání. Z uvedeného důvodu soud nepovažuje aktuální praxi žalobkyně spočívající v požadavku na nařízení ústního jednání za procesně opodstatněnou a považuje ji spíše za způsob nedůvodného navyšování nákladů řízení na úkor žalovaného, který je v řízení zcela pasivní a nijak se žalobě nebrání. Tento závěr soudu není v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, který se k problematice náhrady nákladů řízení u formulářových žalob v minulosti vyjadřoval a který např. v usnesení ze dne 5. 11. 2015, sp. zn.

III. ÚS 1859/15, dovodil, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat jen takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu; náklady spojené se zastoupením advokátem budou tomuto vymezení zpravidla odpovídat, jakkoli se mohou vyskytovat situace, kdy takové náklady nebude možné považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu, přičemž mezi takové situace patří např. zneužití práva na zastupování advokátem, resp. jeho šikanózní výkon spočívající v přímém úmyslu způsobit protistraně škodu. Jak již zdejší soud uvedl, žalobkyně má právo požadovat ústní jednání ve své věci, což však neznamená, že účast advokáta coby zástupce žalobkyně je v dané situaci nutno považovat za účelně učiněný úkon, za nějž by žalobkyni měla příslušet odměna v rámci přiznání náhrady nákladů řízení; soud zde spatřuje jinou motivaci žalobkyně, a to snahu navýšit náhradu nákladů řízení a tím i celkovou částku, kterou má žalobkyni uhradit žalovaný.