24 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr et Mgr Bc Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 845 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 845 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 093 Kč od 24. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 786 Kč od 6. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 505 Kč od 27. 3. 2020 do 21. 4. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 966 Kč od 22. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, advokáta. Předmětem řízení je zaplacení částky 5 845 Kč s příslušenstvím představující neuhrazenou cenu za elektřinu odebranou žalovaným v období od 16. 7. 2017 do 29. 2. 2020 na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené účastníky dne datum. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že dne datum akceptoval dodavatel elektřiny přihlášku žalovaného k odběru elektřiny – rekreační odběr v obci obec. Dodavatel elektřiny, jímž je v žalovaném období žalobkyně, se zavázal dodávat elektřinu a zajistit související služby do odběrného místa žalovaného na adrese adresa žalovaného, a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni řádně a včas cenu elektřiny a souvisejících služeb. Fakturou číslo vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky 3 093 Kč za spotřebu elektřiny za období od 16. 7. 2017 do 20. 7. 2018, a to se splatností do 23. 8. 2018. Fakturou číslo vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky 1 786 Kč za spotřebu elektřiny za období od 21. 7. 2018 do 14. 8. 2019, a to se splatností do 22. 8 2019. Fakturou číslo vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky 1 505 Kč za spotřebu elektřiny za období 15. 8. 2019 do 29. 2. 2020, a to se splatností do 12. 3. 2020. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a to i přesto, že byl vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 5. 11. 2020. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky podle ustanovení § 18 odst. 1, § 39 odst. 2 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), ve znění účinném od 1. 1. 1972 do 23. 11. 1990, ve spojení s ustanovením § 3 odst. 1, § 21 odst. 2 à contrario vyhlášky č. 140/1978 Sb., o dodávce elektřiny obyvatelstvu, ve znění účinném od 1. 1. 1979 do 31. 12. 1994, s ustanoveními § 399 odst. 1, § 85 odst. 1 věty první, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 4. 1983 do 30. 6. 1988, ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o dodávce elektřiny, jež se podpůrně řídí úpravou kupní smlouvy v občanském zákoníku. Žalobkyně prokázala, že řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť dodávala do odběrného místa žalovaného ve shora specifikovaném období elektřinu i související služby. Rovněž prokázala, že žalovanému řádně vyfakturovala cenu odebrané elektřiny, avšak žalovaný netvrdil a neprokázal doplacení vyfakturované ceny elektřiny ve výši žalované částky. Soud proto návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, náleží žalobkyni od tohoto dne do zaplacení úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z příslušných dlužných částek. Soud proto žalobkyni přiznal i požadované příslušenství a uložil žalovanému zaplatit přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 5 845 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.