24 C 80/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 11 455 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 455 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 965 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 890 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno zainteresované osoby 0/0, , advokátky.

1. Dvěma podanými žalobami se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 11 455 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené příspěvky za doby, po které bylo vozidlo žalovaného registrační značky , SPZ, provozováno v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů. Konkrétně žalobkyně požaduje zaplacení příspěvků ve výši 3 965 Kč s příslušenstvím za období od 4. 1. 2023 do 5. 3. 2023 a ve výši 6 890 Kč s příslušenstvím za období od 6. 3. 2023 do 19. 6. 2023 a částky 2 x 300 Kč za náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na dva příspěvky. Usnesením ze dne 18. 4. 2024, č. j. 24 C 80/2024-11, soud spojil ke společnému řízení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 80/2024 a 24 C 163/2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Jelikož žalovaný je státním občanem , Anonymizováno, , zabýval se soud nejprve příslušností vést řízení podle čl. 28 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen „nařízení Brusel I bis“) a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 4 odst. 1, 2 nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Podle čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Žalovaný měl podle výpisu z informačního systému základních registrů v době zahájení obou řízení bydliště v České republice na adrese , adresa, , a proto se příslušnost soudu určuje podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 84 o. s. ř. ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. Určení rozhodného práva se řídí čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), (dále jen „nařízení Řím II“), podle něhož mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země; podle čl. 2 odst. 1 nařízení Řím II zahrnuje pro účely tohoto nařízení škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Podle čl. 23 odst. 1 věty první nařízení Řím II se pro účely tohoto nařízení za obvyklé bydliště v případě společností a jiných zapsaných nebo nezapsaných právnických osob považuje místo jejich ústřední správy. Sídlo, tj. ústřední správa, žalobkyně se nachází v České republice na adrese , adresa, , , adresa, , žalovaný má své bydliště rovněž v České republice, jak je uvedeno výše, a proto je rozhodným právem, podle něhož soud posuzuje mimosmluvní závazkový vztah účastníků, právo české.

4. Z listin nazvaných Zjištěné údaje o vozidle soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla registrační značky , SPZ, . Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 27. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěný automobil registrační značky , SPZ, s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, jehož byl žalovaný podle údajů z registru vozidel vlastníkem/provozovatelem, a to za období od 4. 1. 2023 do 5. 3. 2023 v celkové výši 4 265 Kč do 60 dnů od doručení výzvy; ze sdělení České pošty soud zjistil, že zásilka nebyla adresátem převzata. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 10. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěný automobil registrační značky , SPZ, s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, jehož byl žalovaný podle údajů z registru vozidel vlastníkem/provozovatelem, a to za období od 6. 3. 2023 do 19. 6. 2023 v celkové výši 6 890 Kč do 60 dnů od doručení výzvy; ze sdělení České pošty soud zjistil, že zásilka nebyla adresátem převzata. Ze tří upomínek ze dne 2. 8. 2023, 1. 9. 2023 a 15. 11. 2023 a z kopie doručenky soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužných příspěvků. Ze dvou předžalobních výzev ze dne 13. 10. 2023 a 11. 12. 2023, z výpisů z aplikace Sledování zásilek a z poštovních podacích archů se podává, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě jeho dluhů.

5. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného jako vlastníka a provozovatele předmětného vozidla k úhradě dvou zákonných příspěvků nepojištěných vozidel do garančního fondu , právnická osoba, za období, během nichž nebylo vozidlo žalovaného pojištěno, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení příslušné výzvy. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě svého dluhu.

6. Podle § 1 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

7. Podle § 4 odst. 1 věty před středníkem zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst.

2. Podle § 4 odst. 3 zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

8. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „vyhláška“) denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle § 2a vyhlášky výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

9. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. Na základě zjištěných skutečností a za použití citovaných ustanovení zákonů a vyhlášky dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil zákonnou povinnost a provozoval vozidlo, jehož byl v rozhodných obdobích vlastníkem a provozovatelem, na pozemní komunikaci, aniž měl platně sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně odeslala výzvy k úhradě příspěvku žalovanému ve lhůtě 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek a vznikl jí tak vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvků ve výši určené jako součin počtu dní, kdy byla žalovaným porušována uvedená povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené ve vyhlášce včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle téže vyhlášky. Výše nároku žalobkyně je tak představována za období od 4. 1. 2023 do 5. 3. 2023 částkou 4 265 Kč, tj. součtem součinu denní sazby ve výši 65 Kč a počtu 61 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek a za období od 6. 3. 2023 do 19. 6. 2023 částkou 7 190 Kč, tj. součtem součinu denní sazby ve výši 65 Kč a počtu 106 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Celkem tak žalobkyni vznikl a nadále trvá vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 11 455 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a tuto částku přiznal žalobkyni včetně úroku z prodlení, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z dlužných příspěvků ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2014 Sb. od žalobkyní požadovaného data, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí doby splatnosti uvedené v každé z výzev doručených žalovanému, přičemž obě výzvy mu byly doručeny na základě domněnky třetí pracovní den po odeslání, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze dvou zaplacených soudních poplatků v celkové částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 11 455 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za úkony učiněné samostatně v každém ze spojených řízení, neboť je vyhodnotil jako neúčelně vynaložené: žalobkyně mohla oba nároky uplatnit jednou žalobou, neboť se jedná o nároky vůči témuž žalovanému a vymáhané v rámci období jednoho roku a za dvě bezprostředně po sobě jdoucí období. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.