24 C 83/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 16 764 Kč

I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 16 764 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 29 692,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 16 764 Kč z titulu náhrady škody s odůvodněním, že dne datum žalovaná coby žákyně autoškoly provozované žalobcem jako podnikatelem při provádění výcviku jako řidička cvičného vozidla anonymizováno, registrační značka, náhle a neočekávaně strhla řízení v rychlosti číslo km/h na křižovatce ulic ulice a ulice v obec, čímž vjela do protisměru a na protilehlý chodník, kde vozidlo i přes zásah instruktora narazilo do zdi. V důsledku této události došlo k poškození levé strany vozidla. Podle přivolané policejní hlídky žalovaná porušila svým jednáním ustanovení zákona o silničním provozu a sama žalovaná svou vinu na vzniku dopravní nehody uznala, a to i v písemné formě dne datum. Věc byla řešena v přestupkovém řízení stát. instituce pod číslo jednací obec a číslo, který však toto řízení proti žalované a instruktoru jméno příjmení zastavil pro neprokázání spáchání přestupku. Náhrada vzniklé škody byla uplatněna u obec anonymizována dvě slova, která však s ohledem na výluky z pojistné smlouvy odmítla plnění. Po odmítnutí pojistného plnění pojišťovnou žalovaná svůj postoj změnila a tvrdila, že chyba byla u instruktora autoškoly, že ji žalobce k doznání nutil a že ovlivňoval správní orgány, což žalobce odmítá. Jelikož žalovaná porušila své povinnosti coby řidiče motorového vozidla, je odpovědná za vzniklou škodu, kterou po ní žalobce požaduje uhradit jen v poloviční výši 16 764 Kč s tím, že zbývající část se žalobci zavázal uhradit instruktor příjmení.

2. Žalovaná v podaných vyjádřeních uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Pokud se jedná o příčinu dopravní nehody ze dne datum, kdy jako žákyně autoškoly žalobce prudce odbočila vpravo do ulice ulice v obec, žalovaná reagovala na pokyn učitele autoškoly příjmení, který chtěl, aby žalovaná odbočila vpravo; tento pokyn ještě zopakoval a žalovaná jeho pokynu uposlechla. Chtěl-li učitel autoškoly, aby žalovaná odbočila až na další křižovatce, byl jeho pokyn v tomto smyslu nesrozumitelný; žalovaná tudíž jen vykonala, co po ní instruktor požadoval, a proto nemůže být odpovědná za následky, které splnění tohoto pokynu vyvolalo. Rovněž prošetřování nehody policií probíhalo nestandardně, neboť po příjezdu policejní hlídky a započetí vyšetřování se na místo nehody dostavil žalobce s tím, že policejní šetření nepožaduje, načež policejní hlídka z místa odjela. Následné řízení o přestupku vedené proti žalované u stát. instituce pod číslo jednací obec a číslo bylo zastaveno se závěrem, že spáchání přestupku nebylo žalované prokázáno. Pokud se jedná o písemné doznání viny žalované ze dne datum za dopravní nehodu, to samo o sobě nedokazuje, že by žalovaná porušila nějaký právní předpis; žalovaná navíc namítá jeho neplatnost, a to z několika důvodů: žalovaná jej sepsala v tísni a pod nátlakem žalobce v jeho provozovně, přičemž žalobce neumožnil žalované, aby si toto prohlášení před podepsáním odnesla domů ke konzultaci s rodiči, ačkoliv jej o to žádala; dále byla žalovaná v době sepsání tohoto prohlášení nezletilá, a tudíž nezpůsobilá zavazovat se takovýmto způsobem; a konečně uvedené právní jednání je v rozporu s dobrými mravy, jestliže se jím má nezletilá osoba zavázat k úhradě nezanedbatelné částky.

3. Při přípravném jednání dne datum učinili účastníci nespornými následující tvrzení: žalobce byl ke dni datum držitelem živnostenského oprávnění v oboru provozování autoškoly a fakticky tuto činnost k uvedenému dni vykonával; žalovaná byla ke dni datum žákyní autoškoly žalobce; dne datum řídila žalovaná za účasti instruktora jméno příjmení, narozeného datum, osobní automobil autoškoly žalobce značka automobilu, registrační značka, přičemž na křižovatce ulic ulice a ulice v obec prudce změnila směr jízdy vpravo, najela v ulici ulice na chodník a narazila levou přední částí vozidla do zdi domu (dále též jen„ předmětná dopravní nehoda“ nebo„ dopravní nehoda“); k vyšetření předmětné dopravní nehody byla přivolána hlídka Policie ČR – anonymizováno obec; Policie ČR učinila dne datum oznámení o přestupku, adresované odboru dopravy MÚ obec, který ve věci vedl správní řízení pod sp. zn. MěÚ obec a číslo proti žalované pro podezření ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a dne datum vydal usnesení, kterým uvedené správní řízení zastavil, neboť spáchání přestupku nebylo žalované prokázáno, a žalobce coby poškozeného odkázal s případným nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení u soudu; žalobce a žalovaná spolu neuzavřeli pro účely výuky žalované a jejího výcviku k získání řidičského oprávnění žádné ujednání týkající se odpovědnosti žalované z provozu vozidla autoškoly žalobce pro případ vzniku škody.

4. Z průkazu účastníka kurzu řidičů motorových vozidel soud zjistil, že žalovaná jako žákyně autoškoly žalobce prováděla dne datum svůj jedenáctý praktický výcvik v řízení vozidla. Z dokumentu„ Základní smluvní ujednání a zásady prováděného výcviku“ ze dne datum soud zjistil, že žák se zavazuje k úhradě škody, kterou způsobí porušením svých povinností či nerespektováním obecných pravidel bezpečného chování a provozu, a že je žák povinen plnit povinnosti, které v rámci výuky obdrží ze strany autoškoly, respektive jejích zaměstnanců. Z dokumentu„ Vzájemná ujednání o ukončení služby dle smluvního ujednání“ ze dne datum soud zjistil, že smluvní strany, tj. autoškola a žák, mají možnost vypovědět uzavřený smluvní vztah, přičemž žák je v takovém případě povinen mj. uhradit případnou vyčíslenou škodu, která nebyla uhrazena z platné pojistné smlouvy.

5. Z dohody ze dne datum ve věci náhrady škody z dopravní nehody ze dne datum soud zjistil, že učitel autoškoly příjmení příjmení, datum narození, se zavázal zaplatit žalobci do datum částku 16 764 Kč představující jednu polovinu škody vzniklé na vozidle anonymizováno, registrační značka, provozovaném žalobcem v rámci výuky autoškoly, k níž došlo v důsledku dopravní nehody výše uvedeného dne, kdy vozidlo řídila jako žákyně žalovaná; podle této dohody učitel příjmení nepochybil a nezanedbal náležitý dohled nad žalovanou a úhrada uvedené částky z jeho strany představuje způsob smírného řešení věci. Z rukou psaného a žalovanou podepsaného stanoviska ze dne datum ke způsobené škodě ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedla, že byla účastna dopravní nehody se příjmení jméno registrační značka, před jízdou byla v dobré pohodě, během jízdy ulicí ulice náhle z důvodu, který si již nevybavuje, strhla řízení doprava, aniž by k tomu pravděpodobně byl důvod, ve vzniklém chaosu, z nezkušenosti a neúmyslně mohla přidat plyn, přičemž situaci si žalovaná již nepamatovala, reagovala neočekávaně, vozidlem zastavila o stěnu domu v ulici ulice a učitel příjmení neměl možnost nehodě zabránit; žalovaná si uvědomovala svůj podíl na nehodě, kterou nezavinila úmyslně, ale asi špatným odhadem, a žádala o úhradu škody z titulu uzavřeného pojištění občanské odpovědnosti u anonymizováno. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě poloviny škody ve výši 16 764 Kč, vzniklé v důsledku žalovanou zaviněné dopravní nehody ze dne datum.

6. Z písemného vyjádření jméno celé jméno žalované, matky žalované, ze dne datum soud zjistil, že žalovaná jí volala do práce, říkala, že musí sepsat zprávu o nehodě, a přečetla ji do telefonu; matka žalované jí více než polovinu nerozuměla a nechtěla věc řešit před zákazníky, proto žalované řekla, ať to donese domů, kde se poradí co a jak; žalovaná matce sdělila, že žalobce to chce podepsat hned, proto ji matka odkázala na svého manžela; doma si matka chtěla zprávu přečíst, ale žalobce nedal žalované kopii. Z písemného vyjádření jméno příjmení, otce žalované, ze dne datum soud zjistil, že žalovaná zavolala svému otci, že píše u žalobce zprávu, otec chtěl, aby mu zprávu přečetla, ale měl špatný signál, proto žalované řekl, ať to přinese domů nebo že po práci zajede do autoškoly; doma žalovaná otci sdělila, že žalobce na věc pospíchal a tlačil, takto podepsala; dále otec žalované v prohlášení uvedl, že uzavřená pojistka se na věc podle pojišťovny nevztahovala, což bylo sděleno i žalobci, ale ten přesto požádal o kopii pojistky s tím, že si to vyřídí sám.

7. Dále soud prováděl dokazování listinami a elektronickými soubory, jež jsou součástí správního spisu stát. instituce, číslo jednací obec a číslo, (dále jen„ správní spis“): z protokolu ze dne datum o výpovědi svědka anonymizováno. jméno příjmení, narozeného datum, soud zjistil, že tento svědek jako policista vyšetřoval předmětnou dopravní nehodu žalované a že vypověděl, že žalobce se dostavil na místo dopravní nehody s tím, že se s oznámením dopravní nehody unáhlil a žádal nepokračovat v šetření dopravní nehody. Od učitele autoškoly, který jel ve vozidle s žalovanou, svědek zjistil, že žalovaná náhle odbočila vpravo a zřejmě sešlápla plyn a učitel nemohl na nastalou situaci reagovat. Tento průběh nehody měla přikyvováním s pláčem potvrdit i žalovaná. Podle svědka nemohl instruktor autoškoly nehodu odvrátit, podezřelou ze spáchání přestupku byla vyhodnocena žalovaná. Sama žalovaná při výslechu svědka uvedla, že potvrzuje, že takto se nehoda stala a že byla v šoku. Žalobce vlastnoručně připsal pod sepsaný protokol, že jako poškozený nesouhlasí se způsobem jednání a chování úřední osoby pana příjmení, které je nestandardní a neobjektivní a znevěrohodňuje průběh dokazování.

8. Z prohlášení žalované ze dne datum k řízení o dopravní nehodě z datum soud zjistil, že žalovaná nechápe, proč se učitel autoškoly podílí na řízení vozidla, ale nemá přitom žádnou odpovědnost, kterou má pouze žalovaná jako žák. Pokud by učitel příjmení netrval na tom, že žalovaná má odbočit do ulice ulice v obec v okamžiku, když již bylo vozidlo proti této ulici, neboť takto žalovaná jeho pokyn k odbočení vpravo pochopila, žádná dopravní nehoda by se nestala. Žalovaná si při řízení nebyla jistá, neboť nikdy žádné osobní vozidlo neřídila. Když jela směrem na anonymizováno, byl na silnici větší provoz, a proto se necítila jistě. Žalovaná ví, že jí učitel řekl, že má odbočit vpravo, ale nevěděla, že do ulice za uhelnými sklady; myslela si, že pojede vpravo až ve směru na anonymizováno, ale když přijeli k odbočce ulice za uhelnými sklady, učitel řekl, že chce odbočit sem; to již žalovaná nedokázala vybrat a ani učitel jí nijak nepomohl s volantem ani s brzděním a vše nechal na žalované. Ze stanoviska žalobce coby poškozeného ze dne datum k dopravní nehodě ze dne datum soud zjistil, že poškozené vozidlo registrační značka vlastní žalobce a že k dopravní nehodě došlo na ulici ulice v obec při prudké změně směru jízdy vpravo do ulice ulice. Vozidlo řídila žalovaná, učitel příjmení příjmení prováděl řádně její výcvik a neměl v této situaci možnost zabránit poškození. Žalovaná neočekávatelně změnila směr jízdy na přímém úseku silnice, učitel plnil náležitý dohled, nedal žádný špatný pokyn a nemohl předejít nepřiměřené reakci žalované. I podle podkladů Policie ČR nelze shledat odpovědným z porušení povinností učitele. U vozidla nebylo sjednáno havarijní pojištění. Podle žalobce je na místě řádně uplatnit náhradu škody u obec anonymizována dvě slova jako smluvního pojistitele žalované. Ze stanoviska učitele jméno příjmení ze dne datum ve věci dopravní nehody ze dne datum soud zjistil, že učitel příjmení považuje za podstatné především to, že žalovaná jako žákyně odbočila z přímého úseku silnice prudce vpravo v okamžiku, když již byli s vozidlem v místě, kde se doprava odbočit bezpečně nedalo. Učitel byl plně koncentrován a zasáhl do řízení, zčásti strhnul volant vpravo a intenzivně brzdil. Žalovaná asi v šoku ještě přidala plyn, učitel přesto pomocí druhého ovládání rychlost zpomalil. Vozidlo se i tak dostalo na chodník a narazilo vlevo do zdi. Žalovaná při vyšetřování nehody policistům popsala, že nějakým způsobem zmateně zareagovala a že neví, proč to udělala. Sám učitel z toho byl v šoku, neboť za svou praxi nic podobného nezažil. Z ručně psaného vyjádření a čestného prohlášení učitele jméno příjmení ze dne datum k dopravní nehodě ze dne datum soud zjistil, že žalovaná jako žačka řídila vozidlo registrační značka po rovném úseku komunikace a při rychlosti 30-40 km/h náhle a neočekávatelně prudce odbočila vpravo na ulici ulice. Přestože učitel aktivně zasahoval, aby vozidlo ovládl, došlo k vyjetí mimo vozovku a následnému poškození levé strany vozu. Bylo možné, že žalovaná si omylem spletla pedál plynu a brzdy, neboť vozidlo zrychlilo. Učitel je přesvědčen, že nehodě nemohl vůbec zabránit, protože nemohl nepředvídatelné jednání žalované ani při maximální opatrnosti předvídat. Z jednání žalované po nehodě bylo zřejmé, že si svoje pochybení uvědomuje.

9. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne datum, sepsaného prap. jméno příjmení, soud zjistil, že dne datum ve 13 hodin došlo na křižovatce ulic ulice a ulice v obec k dopravní nehodě, kdy při výcviku řízení vozidla autoškoly žalovaná jako jeho řidička neočekávaně změnila směr jízdy vozidla vpravo, a došlo k nárazu do kamenné zdi. Na tento neočekávaný manévr nemohl učitel autoškoly příjmení příjmení nijak reagovat, aby odvrátil náraz. Přivolaná hlídka policie na místě zjistila, že nedošlo ke zranění osob, dechová zkouška u žalované i učitele byla negativní a že hmotná škoda byla jen na vozidle žalobce v odhadované výši 50 000 Kč. Žalovaná hlídce policie uvedla, že při jízdě náhle strhla řízení vozidla vpravo a zřejmě pod stresem sešlápla pedál plynu; uvedla, že na vzniklou situaci nemohl zřejmě učitel autoškoly zareagovat. To na místě potvrdil i učitel příjmení. Událost byla na místě vyřešena s žalovanou domluvou. Rovněž z úředního záznamu Policie ČR ze dne datum soud zjistil, že prap. příjmení příjmení učinil záznam o tom, že dne datum ve 13 hodin došlo na křižovatce ulic ulice a ulice v obec k dopravní nehodě, kdy při výcviku řízení vozidla autoškoly žalovaná neočekávaně změnila směr jízdy vozidla vpravo, a došlo k nárazu do kamenné zdi. Na tento neočekávaný manévr nemohl učitel autoškoly příjmení příjmení nijak reagovat, aby odvrátil náraz. Přivolaná hlídka policie zjistila, že nedošlo ke zranění osob, dechová zkouška u žalované i učitele byla negativní, k hmotné škodě došlo jen na vozidle žalobce v odhadované výši 50 000 Kč. Žalovaná hlídce policie uvedla, že při jízdě náhle strhla řízení vpravo a zřejmě pod stresem sešlápla pedál plynu a že na vzniklou situaci nemohl zřejmě učitel zareagovat. To na místě potvrdil i učitel příjmení. Na místě přítomný žalobce uvedl, že nepožaduje další šetření dopravní nehody. Z grafického záznamu dopravní nehody ze dne datum, vypracovaného prap. jméno příjmení, soud zjistil schematické zakreslení dopravní nehody na křižovatce ulic ulice a ulice v obec. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne datum, vypracovaného prap. jméno příjmení, soud zjistil datum, čas a místo dopravní nehody, její účastníky, poškozené předměty a další skutečnosti včetně vylíčení události, podle kterého žalovaná jako řidička a žákyně autoškoly neočekávaně změnila směr jízdy vozidla vpravo a došlo k nárazu levé části vozu do kamenné zdi. Při popisu stop policie zjistila, že vozidlo se na místě v konečném postavení nacházelo tak, že se levou přední částí dotýkalo kamenného obvodového zdiva domu ulice číslo na povrchu komunikace se nenacházely žádné brzdné, smykové či jízdní stopy. Z doplnění a změn„ Protokolu o nehodě v silničním provozu“, vypracovaného prap. jméno příjmení, soud zjistil, že žalovaná jako řidička je podezřelá z porušení § 4 písm. a) a § 11 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. pro spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Dále je v tomto doplnění identifikován spolujezdec příjmení příjmení a jsou zde uvedeny technické údaje poškozeného vozidla. Z fotodokumentace k dopravní nehodě ze dne datum, vypracované prap. jméno příjmení, soud zjistil fotografické zaznamenání vozidla po nehodě, předmětnou křižovatku z různých pohledů, místo nárazu do zdi a poškození předmětného vozidla.

10. Ze záznamu o podání vysvětlení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná ve správním řízení vypověděla, že před tím, než došlo k dopravní nehodě, absolvovala trenažér a že to byla její jedenáctá hodina jízdy. Nebyla schopna uvést, čemu se věnoval učitel autoškoly při praktické jízdě těsně před dopravní nehodou, neboť žalovaná se snažila věnovat silničnímu provozu a dodržování dopravních značek. Těsně před dopravní nehodou, když jeli po ulici ulice, učitel žalované řekl, aby odbočila vpravo. Řekl jí to přibližně 10 m před odbočkou vpravo. Žalovaná si myslela, že má jet vpravo ve směru na anonymizováno, ale učitel chtěl odbočit do ulice ulice, a proto se žalovaná, když byla při odbočce do ulice ulice, pokusila odbočit do této ulice, ale zřejmě špatně odhadla rádius zatočení a vlivem toho došlo k nárazu do domu. Volant učitel žalované nestrhl a ztlumení jízdy brzdový pedálem žalovaná nepociťovala. ulice nehoda byla prošetřována policií, ale když se dostavil žalobce, který nežádal šetřit dopravní nehodu, policie odjela. K sepsání rukou psaného vyjádření o dopravní nehodě přiměl žalovanou žalobce, žalovaná jej sepsala datum a předala jej žalobci.

11. Ze záznamu Policie ČR o přijatém oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobce oznámil, že na ulici ulice v obec před domem adresa došlo k dopravní nehodě. Z oznámení přestupku ze dne datum soud zjistil, že Policie ČR oznámila stát. instituce podle § 74 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb. věc k projednání pro podezření žalované jako řidičky z porušení § 4 písm. a) a § 11 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. a ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. K dopravní nehodě došlo dne datum ve 13 hodin v ulici ulice v obec, kdy žalovaná neočekávaně změnila směr jízdy vozidla vpravo, a došlo k nárazu do kamenné zdi. Žalobce jako majitel vozidla nepožadoval věc šetřit jako dopravní nehodu, avšak dne datum dodatečně oznámil policii, že věc požaduje šetřit jako dopravní nehodu.

12. Z protokolu stát. instituce ze dne datum o ústním projednání přestupku soud zjistil, že žalovaná jako osoba obviněná z přestupku ve svém vyjádření u správního orgánu uvedla, že jela s panem příjmení, který řekl, že odbočíme doprava, a žalovaná to pochopila tak, že má odbočit ve směru na anonymizováno, ale on řekl těsně před křižovatkou, že odbočíme tady na vedlejší, a proto žalovaná strhla řízení vpravo. Chtěla sešlápnout brzdu, ale místo toho sešlápla plyn, přejela chodník a narazila do domu. Po zastavení žalovaná brečela, byla v šoku a nevnímala, co se kolem ní děje. Při praktické jízdě žalovaná poslouchala učitele příjmení a snažila se ovládat vozidlo. Žalovaná se domnívala, že učitel věděl o tom, že má problém s ovládáním auta. Směr jízdy určoval při praktické jízdě vždy učitel, žalovaná jezdila podle jeho pokynů. Žalovaná původně neviděla odbočku, ale když jí učitel řekl„ tady“, odbočila. První prohlášení o dopravní nehodě psala žalovaná pod vlivem žalobce, protože ji deptal, že pan příjmení utrpěl zranění a že je to vina žalované, proto se žalovaná rozbrečela a v tu chvíli by mu podepsala a napsala cokoliv. Chtěla si to odnést domů a poradit se s rodiči, ale nemohla, protože na ni žalobce vyvíjel nátlak, že už to chce mít hotové. Prohlášení žalovaná sepisovala u žalobce v kanceláři, psala jej podle žalobce, který jí to diktoval. Žalovaná dále znovu k dotazu uvedla, že přestupek spáchala neúmyslně, jen poslouchala učitele, a když na ni křikl, aby zatočila, tak zatočila. Žalovaná neměla čas snížit rychlost z 30-40 km/h, neboť zatočila podle příkazu pana příjmení. Podle žalované se jednalo o jasný příkaz, že teď má odbočit. Z přílohy k protokolu z ústního jednání ze dne datum, představované snímkem ze serveru Mapy.cz, soud zjistil schematickou situaci v místě dopravní nehody na křižovatce ulic ulice a ulice v obec; ručně je zde dopsána poznámka o prvním pokynu uděleném žalované na úrovni autobusové zastávky a o druhém pokynu v oblasti křižovatky. Z protokolu stát. instituce ze dne datum o výpovědi svědka soud zjistil, že učitel autoškoly příjmení příjmení vypověděl, že práci učitele praktického výcviku v autoškole vykonával 7 let jako externista a 2 roky na hlavní pracovní poměr. S žalovanou byl dne datum poprvé v provozu. Jak moc byla žalovaná pokročilá ve výcviku, to svědek s ohledem na předchozí hodiny praktických jízd žalované s jiným učitelem nevěděl. Celou situaci popsal svědek tak, že jeli ve směru od silnice I/23 na anonymizováno a na úrovni autobusové zastávky svědek určil směr další jízdy slovy:„ Doprava, vedlejší“. Žalovaná pokračovala v jízdě, zařadila třetí rychlostní stupeň a podle stylu jízdy svědek nabyl dojmu, že neví o avizované vedlejší komunikaci. Na úrovni křižovatky s vedlejší ulicí příjmení svědek informaci o vedlejší komunikaci zopakoval, myšleno pro informaci žalované, kdy mělo dojít k odbočení, ale myslel si, že k odbočení vzhledem k rychlosti jízdy už nedojde. V tu chvíli žalovaná strhla řízení doprava a svědek se snažil o zásah do řízení korekcí jízdy volantem a brzdou. Manévr byl ale prudký, rychlý a nečekaný, proto došlo k nárazu do domu. Žalovaná pak plakala s tím, že nabourala auto.

13. Z usnesení stát. instituce ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací obec a číslo, soud zjistil, že řízení o přestupku zahájené proti žalované na základě oznámení o přestupku Policie ČR ze dne datum pro podezření z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., ve věci dopravní nehody ze dne datum, se podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb. zastavuje, neboť spáchání přestupku nebylo žalované prokázáno; žalobce jako poškozený byl s nárokem na náhradu škody odkázán na občanskoprávní jednání u soudu. Rovněž z usnesení stát. instituce ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací obec a číslo, soud zjistil, že řízení o přestupku zahájené proti žalované a jméno příjmení na základě oznámení o přestupku Policie ČR ze dne datum pro podezření z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., ve věci dopravní nehody ze dne datum, se podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb. zastavuje, neboť spáchání přestupku nebylo žalované ani jméno příjmení prokázáno; účastníci řízení byli s případným nárokem náhrady škody odkázáni na občanskoprávní jednání u soudu. Z odvolání žalobce coby poškozeného ze dne datum proti usnesení stát. instituce ze dne datum soud zjistil, že žalobce namítal vadné právní posouzení a nesprávný procesní postup správního orgánu, které vedly k vydání nezákonného a nepřezkoumatelného rozhodnutí zastavující přestupkové řízení. Z plné moci ze dne datum soud zjistil, že žalobce udělil advokátce anonymizováno jméno příjmení plnou moc k zastupování mj. ve správním řízení. Z odvolání žalobce ze dne datum proti usnesení stát. instituce ze dne datum soud zjistil, že žalobce brojil proti závěru správního orgánu, že vinným z přestupku je příjmení příjmení, a uvedl, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v rozporu s právními předpisy, které je zatíženo procesními nedostatky a vadným právním posouzením. Z odvolání jméno příjmení ze dne datum proti usnesení stát. instituce, které bylo jméno příjmení doručeno dne datum, soud zjistil, že příjmení příjmení brojil proti rozhodnutí, kterým byl shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., a to s ohledem na procesní nedostatky a vadné právní posouzení, v jejichž důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Z odvolání žalobce ze dne datum proti usnesení stát. instituce ze dne datum soud zjistil, že žalobce napadl uvedené rozhodnutí, jímž byla posouzena jako zjevně nepřípustná žádost žalobce o zahájení řízení a o nahlédnutí do spisu; žalobce nesouhlasil mimo jiné se závěrem, že žalovaná nenese odpovědnost za vzniklou škodu při dopravní nehodě ze dne datum. Z dokumentu ze dne datum nazvaného„ Uplatnění náhrady škody a ušlého zisku ve věci dopravní nehody ze dne datum, cvičné vozidlo autoškoly registrační značka“ soud zjistil, že žalobce vyčíslil stát. instituce jako správnímu orgánu škodu vzniklou v důsledku uvedené dopravní nehody v celkové výši 58 455 Kč, konkrétně ve výši 33 528 Kč za škodu na vozidle, ve výši 3 627 Kč za náhradu za nemoc, ve výši 19 500 Kč za ušlý zisk z nemožnosti použít cvičné vozidlo v trvání 26 dnů a ve výši 1 800 Kč za odtah nepojízdného vozidla, úklid, zjištění rozsahu opravy, přípravné, organizační a další činnosti a kompletaci v souvislosti s likvidací dopravní nehody.

14. Z vyjádření a stanoviska jméno příjmení, narozeného datum, ze dne datum soud zjistil, že jméno příjmení jako otec žalované podal vyjádření k dopravní nehodě ze dne datum s tím, že je přesvědčen, že za způsobenou škodu nese odpovědnost z části žalovaná a zčásti samotná autoškola; z částky na opravu odhadované na 30 000 Kč je ochoten uhradit maximálně polovinu škody. Ze zápisu pojistitele právnická osoba, o poškození věcí movitých a nemovitých ze dne datum soud zjistil, že pojištěným je jméno příjmení, poškozeným je žalobce, příčina vzniku škody je uvedena tak, že dcera pojištěného způsobila při cvičné jízdě dopravní nehodu, a dále je zde podrobně popsán rozsah poškození vozidla žalobce.

15. Z prezentace s názvem Analýza nehodového děje předložené správnímu orgánu žalobcem a vypracované v programu PowerPoint soud zjistil obrazové zachycení jedoucího vozidla při různých rychlostech v místě dopravní nehody, mapové a schematické zachycení nehodového děje, předpoklady správného odbočení vpravo a textové doplnění k animacím v systému Virtual Crash. Z přiloženého obrázku soud zjistil fotografii poškozeného vozidla bezprostředně po nárazu do zdi. Ze šesti animací soud zjistil simulaci z horního pohledu pro průjezd křižovatkou a odbočení v místě dopravní nehody při různých rychlostech. Z šesti videosouborů soud zjistil simulaci průjezdu křižovatkou a odbočení v místě dopravní nehody při různých rychlostech, natočenou z pozice spolujezdce. Z pěti obrázků soud zjistil nafocenou situaci v místě dopravní nehody a simulaci průjezdu křižovatkou z horního pohledu.

16. Z výslechu svědka jméno příjmení, učitele autoškoly, který prováděl s žalovanou praktický výcvik, když došlo k dopravní nehodě, soud zjistil, že svědek jel s žalovanou v obec od křižovatky u kina na obec a u autobusové zastávky žalované řekl, že na křižovatce má odbočit doprava; žalovaná zařadila trojku, a když vůz míjel křižovatku s ulicí ulice, řekl svědek, že toto je také křižovatka, na které se dá odbočit, a žalovaná zatočila volantem doprava. Svědek se pokusil manévr korigovat, měl pocit, že auto zrychlilo, ale již nestihl situaci zachránit a následoval náraz do zdi. Poté svědek volal žalobci a policii. Žalovaná policii potvrdila, že to pokazila. S žalobcem svědek uzavřel dohodu o náhradě poloviny škody, protože mu to přišlo spravedlivé. Stav žalované byl před jízdou normální, pokyny jí svědek dával zavčas a slovně. Žalovaná asi nevěděla, o které křižovatce svědek mluvil, a když míjeli křižovatku s ulicí ulice, řekl jí, že zde je také křižovatka, kde by se dalo odbočit. Standardní činnost svědka jako instruktora zahrnuje říci zavčas a několikrát, že se bude odbočovat, aby žák zařadil dvojku, použil směrovku a vyhodnotil, zda jde o přehlednou křižovatku, a případně aby ještě zpomalil. Svědek dal žalované pokyn k odbočení u autobusové zastávky, což je asi 200 metrů před křižovatkou, druhý pokyn k odbočení jí vydal až v křižovatce. Žalovaná zařadila trojku a až později svědkovi došlo, že asi neví, o jakou křižovatku šlo.

17. Z výslechu svědka nprap. jméno příjmení, který jako policista dopravní nehodu vyšetřoval, soud zjistil, že na místě dopravní nehody se nacházela žalovaná jako řidička a žákyně autoškoly, instruktor a žalobce jako majitel autoškoly. Žalobce hlídce sdělil, že se unáhlil s oznámením a že nechce nehodu dále prošetřovat. Zranění nebylo nahlášeno, dechová zkouška u žalované i instruktora byla negativní. příjmení příjmení svědkovi řekl, že žalovaná strhla řízení, sešlápla plyn a instruktor již nemohl nijak reagovat. Po příjezdu do obec svědek věc zaevidoval na úřední záznam, pokuta nikomu uložena nebyla. Žalovaná byla po příjezdu policie rozrušená a plakala. Přítomnost policie nepřesáhla 15 minut. Svědek se klonil k tomu, že žalovaná asi musela místo brzdy sešlápnout plyn, měl podezření na reakci řidičky.

18. Z výslechu svědkyně jméno příjmení, manželky žalobce a pracovnice jeho autoškoly, soud zjistil, že svědkyně ví o tom, že žalovaná sepsala v kanceláři žalobce stanovisko k dopravní nehodě, neboť byla u toho. Kancelář autoškoly byla rozdělena překližkou na dvě části, dveře byly otevřené, svědkyně seděla ve druhé části, občas zašla do první kanceláře a slyšela dobře, co se tam projednává. Žalovaná měla přijít a mít sepsáno, jak se nehoda stala, ale toto neměla a řekla, že neví, jak to má napsat. Posadila se u žalobce, žalobce si dělal svou práci a žalovaná psala své prohlášení. Žalobce o věci s žalovanou diskutoval, ale svědkyně neslyšela, že by jí něco diktoval. Jejich jednání probíhalo delší dobu, žalovaná a žalobce věc probírali, pak žalovaná psala své prohlášení a s někým telefonovala, a to patrně víckrát. O obsahu prohlášení se žalobce s žalovanou bavil a asi si vysvětlili, co má žalovaná napsat. Svědkyně odmítla, že by žalobce na žalovanou při sepisování prohlášení vyvíjel nátlak, křičel na ni, nebo jí něco diktoval. Otce žalované svědkyně zná, neboť druhý den po nehodě přišel a pak ještě několikrát, řešil okolnosti nehody i to, jestli se škoda bude hradit z rodinné pojistky žalované, a předal autoškole své stanovisko.

19. Z výslechu svědkyně jméno celé jméno žalované, matky žalované, soud zjistil, že svědkyně ví, že žalovaná sepisovala prohlášení dva až tři dny po nehodě. Žalovaná to četla svědkyni do telefonu, ale byla rozrušená a plakala, svědkyně jí moc nerozuměla a řekla jí, že to má přinést domů a že má zavolat otci. Svědkyně viděla prohlášení žalované až při projednávání věci ve správním řízení a nikdy se nevyjádřila tak, že souhlasí s tím, aby žalovaná něco platila a že má převzít odpovědnost za způsobenou škodu. S žalovanou nebyla v té době moc řeč, pořád jen brečela, řekla jen to, že jí to žalobce diktoval a že to musela hned podepsat. Svědkyně s tím nic nedělala, protože si myslela, že dojde k dohodě.

20. Z výslechu svědka jméno příjmení, otce žalované, soud zjistil, že žalovaná mu telefonovala do zaměstnání, že jí žalobce nadiktoval prohlášení pro pojišťovnu a že chce, aby to podepsala. Svědek neměl kvalitní signál, proto věc víc neřešil a žalované do telefonu řekl, aby prohlášení přinesla domů, že se na to podívají a že jej žalovaná donese žalobci příští den. To, že žalobce řekl žalované, jak to má napsat, řekla žalovaná svědkovi do telefonu. Žalovaná své prohlášení před podpisem nepřinesla, svědek jej četl, až když se věc projednávala na úřadě v obec. Svědek nikdy neřekl, že s obsahem toho prohlášení souhlasí. Svědek jednal s žalobcem o úhradě škody, nejprve to svědek chtěl hradit na třetiny, tj. třetinu autoškola, třetinu učitel a třetinu svědek za dceru, potom se to změnilo na poloviny. Po zamítnutí plnění pojišťovnou začal žalobce částku navyšovat a svědek se na radu právníka k věci dále nevyjadřoval. Žalobce nikdy neuvedl přesnou sumu, která se má platit, lítaly tam tisíce. Svědkovi pojišťovna odmítla plnit, žalobce však řekl, že si to vyřídí sám. Žalovaná nebyla v té době výdělečně činná a nebyla schopna hradit částky v desítkách tisíc korun. Svědek nevěděl, že vozidlo autoškoly není havarijně pojištěno, a nevěděl ani o dokumentu v autoškole, že žáci mají hradit škodu způsobenou na vozidle; s podpisem takové listiny žalovanou by nesouhlasil. Svědek od počátku zastává neměnný názor, že žalovaná je nevinná, přesto byl zpočátku ochoten část škody uhradit, aby vyšel vstříc žalobci a aby se věc ukončila. Pokud jde o dokument s názvem Vyjádření a stanovisko ze dne datum ze správního spisu, svědek uvedl, že jej podepsal, ale asi si to špatně přečetl.

21. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce byl k dopravní nehodě přivolán ihned poté, co k ní došlo. příjmení příjmení mu řekl, že volal policii, a žalovaná se vyjádřila, že situaci nezvládla, že je jí to líto a že asi přidala plyn. Žalobce usoudil, že není třeba volat policii, protože nedošlo k poškození domu ani ke zraněním. Žalovaná vše zopakovala hlídce policie s tím, že prý škodu uhradí z pojištění, které mají uzavřené. O zavinění nepochybovala; totéž vypověděl pan příjmení. Po odjezdu policie žalobce odvezl žalovanou k její matce a dohodli se, že následující den přijde žalovaná s vyjádřením, jak se nehoda stala, aby mohla být řešena s pojišťovnou. Následujícího dne se s žalobcem spojil otec žalované s tím, že si zjišťoval, jestli nepochybil učitel, neboť není možné, aby žačka autoškoly nesla plnou vinu za nehodu; otec žalované nahlásil nehodu pojišťovně, která však likvidaci zpochybnila. Dne datum se k žalobci dostavila žalovaná, že prohlášení o nehodě nemá a neví, jak ho napsat, a že se potřebuje poradit. Žalobce jí vysvětlil, jak se pojistná událost řeší a hlásí, a ona to chtěla napsat u něj. Asi přes hodinu o tom spolu diskutovali, žalovaná si prováděla zápis, opakovaně volala rodičům, jestli s tím souhlasí, oni řekli, že ano. Když to sepsala, žalobce to prodiskutoval s otcem žalované, podle jehož vyjádření ze dne datum je i on přesvědčen, že za nehodu může zčásti škola a zčásti žalovaná a že je ochoten zaplatit polovinu škody. Pojišťovna nakonec plnění odmítla a otec žalované reagoval tak, že nic hradit nebudou, že žalovaná není za nehodu odpovědná. Žalobce mu sdělil, že toto stanovisko neodráží skutková zjištění a že bude požadovat 50% náhradu škody. Žalobce má za to, že pokud by pojišťovna plnila, nedošlo by ke zpochybnění zavinění dopravní nehody žalovanou a k tvrzení, že ji žalobce nutil k podpisu jejího stanoviska. Veškeré dokumenty si žalobce a otec žalované předávali v kopii. To, že měl žalobce nutit žalovanou k podpisu jejího prohlášení, se žalobce dozvěděl až ve správním řízení. Po celou dobu jednání s žalovanou a sepisování jejího stanoviska byla v kanceláři přítomna manželka žalobce jako sekretářka. Událost přišla žalobci zbytečně komplikovaná, proto požadoval po žalované jen 50 % úhrady škody a s učitelem příjmení uzavřel dohodu, že zbývající polovinu uhradí on. Poté, co pojišťovna odmítla plnění, navrhl žalobce otci žalované, aby opravu zajistil sám, což otec žalované akceptoval, ale následně řekl, že se s nikým nedohodl a že má opravu zajistit žalobce. Otec žalované žalobci ani nenaznačil, že by na žalovanou vyvíjel žalobce nátlak ohledně sepisu prohlášení, o němž otec žalované věděl, neboť žalovaná při sepisování prohlášení volala rodičům. Havarijní pojištění poškozeného vozu nebylo uzavřeno proto, že případné škody byly hrazeny z jiných pojistných titulů. Část škody stejně hradila firma žalobce. Žalovaná byla těsně před dovršením 18 let, své prohlášení podle žalobce sepsala s vědomostí obou rodičů. Na prahu dospělosti žalovaná asi věděla, co píše. Žalobce ji nenaváděl, co má napsat, ona se zeptala, jestli to tak může být, pak si vzala kopii. Před podpisem stanoviska žalovaná nevyžadovala, aby si to mohla odnést; protože její rodiče s tím byli telefonicky seznámeni, nemělo žádnou logiku, aby si to odnesla. Animaci dopravní nehody, která je součástí správního spisu, vyhotovil syn žalobce, absolvent oboru soudní inženýrství na VUT v obec; nejedná se o soudního znalce.

22. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že žalovaná byla před jízdou možná trochu nervózní, ale cítila se normálně. Když jí instruktor příjmení dával pokyn k odbočení vpravo na úrovni autobusové zastávky, myslela si, že se jedná o odbočení dále na anonymizováno; přibližně na začátku křižovatky s ulicí příjmení svůj pokyn zopakoval a žalovaná nabyla dojmu, že má odbočit hned, proto odbočila. Když naznala, že nezatočí správně, chtěla sešlápnout brzdu, ale omylem šlápla na plyn. Žalobce volal žalované do školy, že má přijít a sepsat prohlášení. V oddělené části kanceláře, kde s ním byla žalovaná sama, jí žalobce řekl, ať to sepíše; žalovaná nevěděla jak a žalobce řekl, že jí to nadiktuje. Po příchodu do kanceláře žalobce řekl žalované, že se pan příjmení zranil, že je to její chyba a že mohla na chodníku někoho zabít. Žalobce diktoval žalované slovo od slova, žalovaná si tím nebyla jistá, proto si to chtěla vzít domů, ale žalobce to chtěl mít podepsané hned. Žalovaná volala své matce, ale ta tomu nerozuměla, a poté volala otci; ten chtěl, ať žalovaná vezme prohlášení domů, ale žalobce trval na tom, že žalovaná jej má týž den podepsat, a proto to podepsala. Nikdo se jí neptal, jestli chce obsah prohlášení s někým konzultovat. Žalovaná při podpisu nevěděla, jaké právní a finanční důsledky z toho prohlášení plynou, nevěděla, že tím přebírá částečnou odpovědnost za škodu nebo že tím uznává dluh, neboť ji o těchto právních důsledcích nikdo nepoučil. Žalovaná neví, jestli by to prohlášení podepsala, kdyby znala důsledky tohoto jednání. Domnívá se, že podepsanou listinu ani její kopii si potom neodnesla domů. Když žalovaná sepisovala prohlášení, žalobce na ni nezvýšil hlas a nebyl vulgární, ale psychicky na ni tlačil a říkal, že to žalovaná musí podepsat ten den; tento svůj požadavek žalobce opakoval více než třikrát. Manželka žalobce byla vedle v oddělené místnosti, za žalovanou a žalobcem nepřišla. Prohlášení mělo sloužit pro pojišťovnu, proto jej žalovaná sepsala, ale nebyla si vědoma žádných důsledků. Ohledně řízení vozidla byla žalovaná dost závislá na instrukcích pana příjmení; jeho druhý pokyn vnímala tak, že má odbočit na té křižovatce, kterou zrovna projížděli, že instruktor chce, aby tam hned zatočila. Žalovaná to brala jako pokyn, tak poslechla. Konkrétní slova instruktora si už nevybavila. Jiný instruktor, s nímž žalovaná jezdila při svých předchozích jízdách, jí dopředu říkal, co budou dělat, např. že budou odbočovat, dají blinkr, zařadí dvojku. Problém s instruktorem příjmení žalovaná neměla, ale byla to pro ni změna oproti tomu předchozímu, který jí vše vysvětloval. Obecně to fungovalo tak, že instruktor příjmení dával pokyn, když viděl, že žalovaná něco dělá špatně, ale když dělala vše správně, například řadila dvojku, nic neříkal. Po příjezdu policie žalovaná seděla na sedačce, brečela a nevnímala okolí. Těsně před nehodou žalovaná nezpomalila, nezařadila dvojku a nepodívala se do zrcátek, strhla volant na pravou stranu; blinkr stihla dát.

23. Z provedených důkazů soud dostatečně zjistil skutkový stav, a proto neprovedl pro nadbytečnost důkaz dokumentem„ Analogie deliktní způsobilosti (odpovědnosti za škodu) studenta vůči školskému zařízení“, fakturou číslo ze dne datum, fakturou číslo ze dne datum, fakturou číslo vystavenou jméno příjmení, dopisem Ministerstva dopravy ze dne datum ohledně trestní odpovědnosti žáka a učitele autoškoly, průvodkami elektronického podání ze dne datum, datum (2 x) a datum, sběrným archem spisů číslo jednací obec a číslo, poučením obviněné osoby ze dne datum před ústním jednáním o přestupku, e-mailovou komunikací mezi zástupcem žalované a prap. příjmení ze dne 13. až datum, výtahem z vyhlášky č. 167/2002 Sb., stanoviskem GP ČR k právní odpovědnosti žáka autoškoly při zavinění dopravní nehody, dokumentem„ Ustanovení obecné části trestního zákona důležitá pro posuzování trestných činů v dopravě“, právní větou z rozhodnutí Vyššího vojenského soudu Příbram ve věci sp. zn. 1 To 225/54 (č. 44/1988 Sb. rozh. tr.), vyjádřením jméno příjmení jako obviněného ze dne datum k předloženému odvolání včetně přiložené plné moci, písemným popisem událostí po nehodě sepsaným dne datum žalovanou a evidencí výcviku v řízení vozidla. Soud rovněž neprovedl důkazy označené žalobcem po koncentraci řízení, k níž ve vztahu k žalobci došlo skončením přípravného jednání dne datum, přičemž žalobce ve vztahu k později navrženým důkazům nenamítal, že je nemohl bez své viny označit před koncentrací řízení; konkrétně se jedná o důkazní návrhy výslechem svědků jméno příjmení a jméno příjmení k tvrzením ohledně rozsahu oprav poškozeného vozidla a listinami, které žalobce označil v podání ze dne datum a v úředním záznamu ze dne datum a které nejsou součástí správního spisu: žádost o vydání podkladů datum – jméno příjmení, stanovisko k žádosti pana příjmení (a) jméno k vydání podkladů při dopravní nehodě ze dne datum – obec datum, oznámení a návrh na zahájení řízení o přestupku ze dne datum, e-mailová komunikace mezi žalobcem a žalovanou (panem jméno příjmení), stanovisko žalobce coby poškozeného ve věci ze dne datum a reakce poškozeného na prohlášení celé jméno žalované (e-mail ze dne datum).

24. Z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků soud dospěl k závěru, že dne datum došlo v obec na křižovatce ulic ulice a anonymizováno k náhlému odbočení vozidla autoškoly žalobce, které jako žákyně řídila žalovaná pod dohledem instruktora příjmení, a k následnému nárazu vozidla do zdi. Instruktor vydal před křižovatkou pokyn k odbočení vpravo a v oblasti křižovatky opět zmínil možnost odbočení vpravo. Žalovaná se domnívala, že první pokyn se týká až další křižovatky, při druhém pokynu vyhodnotila, že po ní instruktor chce okamžité odbočení do ulice ulice, a chtěla tento pokyn splnit. Dne datum sepsala v té době stále nezletilá žalovaná v kanceláři žalobce s jeho pomocí prohlášení, v němž přijala svou odpovědnost za vzniklou a dosud nevyčíslenou škodu. Toto prohlášení si před podpisem chtěla odnést domů ke konzultaci s rodiči, avšak žalobce trval na jeho okamžitém podpisu. Rodiče žalované s obsahem tohoto písemného prohlášení nevyslovili souhlas.

25. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle § 2910 věty první o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Podle § 2912 odst. 1 o. z. nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale.

26. Podle § 30 odst. 1 o. z. plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Podle § 31 o. z. se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Podle § 581 věty první o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

27. Na základě provedeného dokazování, nesporných tvrzení účastníků a právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jak soud sdělil účastníkům při přípravném jednání dne datum, k dovození případné občanskoprávní odpovědnosti žalované za škodu vzniklou v důsledku předmětné dopravní nehody bylo nutno zjistit konkrétní okolnosti, jež vedly žalovanou jako řidičku vozidla autoškoly žalobce k náhlé změně směru jízdy, která bezprostředně vedla k dopravní nehodě. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, jak s ohledem na způsob řízení vozidla žalovanou jako žákyní autoškoly k dopravní nehodě došlo: při jízdě v přímém směru po ulici ulice v obec žalovaná v úrovni křižovatky s ulicí příjmení náhle změnila směr jízdy a odbočila vpravo do ulice ulice, spletla si brzdový pedál s plynovým, čímž vůz zrychlila, instruktor příjmení, který seděl na místě spolujezdce, již nebyl schopen tento manévr zcela korigovat a vozidlo narazilo levou přední částí do zdi domu a zastavilo. Pokud se jedná o další související okolnosti cvičné jízdy žalované dne datum, soud dokazováním zjistil, že šlo o jedenáctou jízdu žalované, žalovaná připustila mírnou nervozitu před jízdou, neboť si jako žákyně autoškoly nebyla zcela jistá a cítila se být závislá na pokynech instruktora. Z předchozích jízd s jiným instruktorem byla zvyklá na to, že jí instruktor dopředu říká, jaký konkrétní úkon má udělat; z tohoto pohledu představovala jízda žalované dne datum s instruktorem příjmení změnu, neboť ten jí vše nevysvětloval tak jako předchozí instruktor. Za klíčové soud považoval zjistit, jaká pohnutka či impulz vedly žalovanou k tomu, že změnila směr jízdy a odbočila do ulice ulice; z provedených důkazů jsou v tomto směru zásadní výpovědi dvou osob, jež se nacházely při uvedené jízdě ve vozidle, a to svědecká výpověď instruktora příjmení a účastnická výpověď žalované. Jejich výpovědi před soudem jsou v tomto ohledu ve vzájemném souladu, stejně jako jejich výpovědi před správním orgánem v přestupkovém řízení, jejichž záznamy soud rovněž provedl k důkazu. Ze všech těchto důkazů soud zjistil, že během jízdy žalované s instruktorem příjmení po ulici anonymizováno směrem na anonymizováno sdělil instruktor žalované na úrovní autobusové zastávky, tj. asi 200 metrů před křižovatkou s ulicí příjmení, že má odbočit vpravo. Žalovaná se domnívala, že pokyn k odbočení se týká až další křižovatky pro odbočení na anonymizováno, proto před blížící se křižovatkou s ulicí příjmení nezpomalila a zjevně neměla úmysl zde odbočit, což podle své výpovědi před správním orgánem z tohoto chování žalované pochopil i instruktor příjmení. Soud má tedy za prokázané, že těsně před tím, než instruktor podruhé upozornil žalovanou na možnost odbočení vpravo do ulice ulice, byla situace taková, že žalovaná měla v úmyslu odbočit až na následující křižovatce a instruktor příjmení coby zkušený a dlouholetý učitel autoškoly ze stylu jízdy žalované vytušil totéž, respektive vytušil to, že žalovaná nemá v úmyslu odbočit do ulice ulice. Nicméně přibližně na hranici křižovatky ulic ulice a ulice instruktor žalovanou slovy„ toto je také křižovatka, na které se dá odbočit“ znovu upozornil na možnost odbočení vpravo, což žalovaná pochopila jako pokyn k tomu, aby odbočila ihned do ulice ulice. Zároveň má soud za prokázané, že žalovaná nebyla na způsob jízdy a zadávání pokynů instruktorem příjmení zvyklá, neboť předchozí jízdy absolvovala s jiným instruktorem, který jí vždy přesně říkal postup, co má udělat (např. zařadit nižší rychlostní stupeň, zapnout pravý blinkr apod.), zatímco instruktor příjmení takto konkrétní v udílení pokynů nebyl. Žalovaná jako žákyně autoškoly a nezkušená řidička přitom podle své výpovědi pociťovala mírnou nejistotu a při řízení vozidla byla do vysoké míry závislá na pokynech instruktora, na něhož se spoléhala. Proto pochopila druhý pokyn instruktora příjmení tak, že má odbočit na té křižovatce, kterou zrovna projížděli, tj. do ulice ulice, tedy že instruktor chce, aby tam ihned zatočila. Žalovaná, která považovala jeho sdělení za pokyn k odbočení vpravo, jej proto poslechla. S ohledem na tato zjištění soud dospěl k závěru, že žalovaná se při své nejistotě a nezkušenosti v řízení vozidla spoléhala na to, co jí říká instruktor, a bezvýhradně se snažila plnit jeho pokyny, tedy včetně druhého pokynu k odbočení vpravo do ulice anonymizováno, který instruktor vydal při vjezdu do křižovatky. Žalovaná měla legitimní důvod spoléhat na to, že tyto pokyny jsou bezpečně proveditelné a že v případě hrozícího nebezpečí zasáhne do řízení instruktor tak, aby případné nebezpečí odvrátil. Důsledky toho, že se žalovaná s instruktorem nepochopili v tom, kde přesně má k odbočení dojít, nemohou být kladeny k tíži žalované, neboť ta se pouze snažila plnit pokyny instruktora a tím řídit vůz pod jeho dohledem ve smyslu § 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Žalovaná přitom vycházela ze svých dosavadních zkušeností z cvičných jízd s jiným instruktorem, a proto zcela logicky pochopila informaci o možnosti odbočení jako pokyn, aby tak učinila. Podstatným soud dále shledal to, že formulaci pokynu i jeho načasování měl plně ve své dispozici instruktor příjmení, který jako dlouholetý a zkušený instruktor měl a mohl předpokládat, že nevhodně formulovaná či načasovaná informace může žáka (žalovanou) zmást. Stejně podstatné je i to, že instruktor příjmení již před správním orgánem vypověděl, že ze stylu jízdy žalované bezprostředně před křižovatkou s ulicí ulice usoudil, že žalovaná bez zjevného důvodu do této ulice odbočit nehodlá; jako zkušený profesionál tudíž mohl a měl očekávat, že pokud možnost odbočení zmíní znovu, žák (žalovaná) jej pochopí tak, že má ihned odbočit. Z uvedených zjištění proto soud dovodil, že žalovaná nenese občanskoprávní odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku dopravní nehody, a to ani zčásti, neboť řídila vozidlo podle pokynů instruktora, tedy neporušila svých jednáním zákonnou povinnost, a to ani povinnost prevenční, neboť se naopak snažila svým povinnostem žákyně autoškoly v co nejvyšší míře dostát. Důsledky nejednoznačnosti pokynu k odbočení stíhají pouze instruktora, neboť ten rozhodoval o tom, jak pokyn formuluje a kdy jej žalované vydá. Žalovaná jako nezkušená řidička a žákyně autoškoly podle soudu rovněž nebyla schopna v tak krátkém časovém okamžiku posoudit, jestli manévr spočívající v okamžitém odbočení vpravo sama zvládne nebo nikoliv, a zcela logicky se proto spoléhala na zkušenosti a případný zásah instruktora. Stejně tak nelze žalované klást za vinu, že si v nastalé situaci prudkého odbočení vpravo jako nezkušená žákyně autoškoly spletla pedály a sešlápla plyn místo brzdy; také v tomto případě mohla zcela logicky spoléhat na případný zásah instruktora, který k tomuto účelu má na místě spolujezdce druhé ovládání vozu včetně brzdového pedálu. Rovněž v následném přestupkovém řízení žalovaná nebyla shledána vinnou ze spáchání přestupku při řízení vozidla.

28. Jelikož soud neshledal odpovědnost žalované za vznik škody, nelze se její úhrady po žalované domáhat ani na základě dokumentů„ Základní smluvní ujednání a zásady prováděného výcviku“ a„ Vzájemná ujednání o ukončení služby dle smluvního ujednání“ ze dne datum, neboť ke vzniku škody nedošlo porušením povinností žalované.

29. Pokud se jedná o posouzení právního jednání žalované spočívajícího v sepsání prohlášení ze dne datum, jímž měla žalovaná uznat svou odpovědnost za předmětnou dopravní nehodu a zavázat se k úhradě vzniklé škody, soud shledal celkem tři důvody, proč toto prohlášení neobstojí. V prvé řadě soud předesílá, že bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná byla v době sepsání prohlášení nezletilá, a tudíž podle zákona nezpůsobilá ke všem právním jednáním. Soud má z provedených důkazů za prokázané, že žalovaná sepisovala své prohlášení v kanceláři žalobce, a to po poradě s ním, neboť sama nevěděla, jak má takové prohlášení napsat; to potvrdila při svém výslechu i svědkyně jméno příjmení, manželka žalobce. Zda žalobce celé prohlášení žalované nadiktoval nebo zda jej žalovaná nakonec po delší diskuzi s žalobcem, který jí vysvětlil, co má napsat, sepsala sama, soud nepovažuje za podstatné; zásadní je nicméně skutečnost prokázaná svědeckými výpověďmi rodičů žalované a účastnickým výslechem žalované, že žalobce naléhal na žalovanou, která zcela evidentně nedokázala sama na místě posoudit důsledky sepsaného prohlášení, aby toto prohlášení ihned podepsala, což žalovaná nakonec pod tlakem situace učinila. Soud ohledně této skutečnosti neuvěřil žalobci, že jej žalovaná nežádala o možnost odnést si prohlášení domů ke konzultaci s rodiči a podepsat jej až poté, a to jak s ohledem na opačné výpovědi rodičů žalované, kterým žalovaná v souvislosti se sepisováním prohlášení několikrát telefonovala, což žalobce i svědkyně jméno příjmení potvrdili, tak i s ohledem na výše uvedenou prokázanou skutečnost, že žalovaná důsledkům sepsaného prohlášení nerozuměla, neformulovala jej sama, ale za asistence žalobce, a tudíž soud považuje za zcela logické, že se po jeho sepsání a před jeho podpisem chtěla poradit o jeho obsahu s rodiči. Rovněž otec žalované vypověděl, že po žalované chtěl, aby sepsané prohlášení před podpisem přinesla domů, aby se na něj mohl podívat. Žalovaná nebyla připravena prohlášení podepsat již v kanceláři žalobce, tj. v té době neprojevila souhlasnou vůli s obsahem prohlášení, ale chtěla si vzít čas na rozmyšlenou a konzultaci, a došlo-li k podpisu, stalo se tak v situaci, kdy žalovaná pociťovala tlak ze strany žalobce, že své prohlášení musí na místě podepsat. Soud má proto za to, že za této situace, kdy k podepsání prohlášení došlo bez konzultace s rodiči nezletilé žalované, která sama nebyla s tímto prohlášením srozuměna, neboť jej ani sama nekoncipovala, a nechtěla jej podepsat a cítila se pod tlakem, nedošlo k projevení skutečné vůle žalované jako jednající osoby, což má za následek nicotnost takového právního jednání, k němuž nelze vůbec přihlížet.

30. Přesto i v situaci, kdy by soud nevyhodnotil toto právní jednání jako nicotné, jsou zde další dva důvody jeho neplatnosti, kterou žalovaná v řízení namítla: nezpůsobilost žalované k převzetí odpovědnosti za dopravní nehodu a způsobenou škodu z důvodu její nezletilosti a dále rozpor s dobrými mravy. Při posouzení způsobilosti nezletilé žalované převzít na sebe odpovědnost za nehodu a škodu soud vyšel ze závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1639/18, dostupného na stránkách https://nalus.usoud.cz, tj. že soud se před vyslovením závěru, že nezletilý nemá k určitému právnímu jednání dostatečnou způsobilost, musí zabývat otázkou, zda takové právní jednání je co do povahy přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých téhož věku, a pokud dojde k závěru, že přiměřené je, je namístě přistoupit k hodnocení, zda nejsou dány důvody, pro které se v individuálním případě toho kterého nezletilého neuplatní vyvratitelná domněnka uvedená v § 31 o. z. Soud proto nejprve posuzoval, zda je právní jednání spočívající v sepsání uvedeného prohlášení ze dne datum přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých ve věku 11 dní před dosažením 18 let, což byl věk žalované v době sepsání předmětného prohlášení, a dospěl k závěru, že s ohledem na jeho obsah toto právní jednání přiměřené není. Právní posouzení důsledků případné občanskoprávní odpovědnosti vzniklé porušením povinnosti řidiče vozidla a zavázání se k úhradě vzniklé škody, která navíc ani nebyla v prohlášení vyčíslena, soud považuje za natolik komplexní otázku, že ani nezletilý ve věku těsně před dovršením zletilosti není schopen plně dohlédnout důsledků takového jednání. To znamená, že nezletilý uvedeného věku není v obecné rovině schopen v plné šíři posoudit, k čemu přesně a z jakého důvodu se zavazuje, jaké všechny dílčí nároky mohou být zahrnuty pod pojem„ škoda“ a co pro něj z takového právního jednání vyplývá a vyplývat bude – za situace, kdy škoda nebyla dosud vyčíslena; soud přitom vzal v úvahu i to, že žalobce následně uplatnil vyčíslením ze dne datum u správního orgánu škodu vzniklou v důsledku uvedené dopravní nehody v celkové výši 58 455 Kč, zahrnující různé dílčí nároky, konkrétně škodu na vozidle ve výši 33 528 Kč, náhradu za nemoc ve výši 3 627 Kč, ušlý zisk z nemožnosti použít cvičné vozidlo ve výši 19 500 Kč a náklady na odtah nepojízdného vozidla, úklid, zjištění rozsahu opravy, přípravné, organizační a další činnosti a kompletaci v souvislosti s likvidací dopravní nehody ve výši 1 800 Kč. Soud tudíž nepovažuje takové právní jednání za rozumově přiměřené pro nezletilého uvedeného věku. Soud nicméně i přes tento svůj závěr s ohledem na věk žalované v době sepisu prohlášení hodnotil, zda nejsou dány důvody, pro které se v individuálním případě žalované neuplatní vyvratitelná domněnka podle § 31 o. z., a dospěl k závěru, že i v tomto případě se uvedená domněnka neuplatní: z dokazování totiž soud zjistil, že již po příchodu do kanceláře žalobce žalovaná žalobci sdělila, že neví, jak se takové prohlášení píše, a žalobce jí s ním musel pomoci. Z výpovědi žalované soud rovněž zjistil, že žalovaná při podpisu prohlášení nevěděla, jaké právní a finanční důsledky z toho pro ni plynou, a nevěděla, že tím přebírá částečnou odpovědnost za škodu nebo že tím uznává dluh, neboť ji o těchto právních důsledcích nikdo nepoučil. Žalovaná dále uvedla, že neví, jestli by prohlášení podepsala, kdyby znala důsledky tohoto jednání. Dále samotný text prohlášení je příliš neurčitý na to, aby jej soud mohl vyhodnotit jako platný s ohledem na omezenou právní způsobilost žalované, neboť žalovaná v prohlášení uvedla, že si„ uvědomuje svůj podíl na nehodě“, aniž by tento její podíl byl jakkoliv kvantifikován či blíže popsán, a že„ žádá o úhradu škody“, aniž by opět byla výše této škody jakkoliv určena či omezena. Z těchto důvodů soud vyhodnotil, že ani v případě, kdyby uvedené právní jednání bylo možno v obecné rovině považovat za přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých v tehdejším věku žalované, by toto jednání bylo neplatné, a to pro vyvrácení právní domněnky podle § 31 o. z., neboť v tomto konkrétním případě žalovaná nebyla natolik rozumově vyspělá, aby byla způsobilá k uvedenému právnímu jednání, a to i s ohledem na svědeckou výpověď obou rodičů žalované jako jejích tehdejších zákonných zástupců, kteří s obsahem sepsaného prohlášení nikdy nevyslovili svůj souhlas.

31. Pokud se jedná o žalovanou namítnutou neplatnost uvedeného právního jednání pro jeho rozpor s dobrými mravy, i v tomto případě soud dospěl k závěru, že tato námitka je důvodná. Soud považuje za rozpornou s dobrými mravy opět tu část předmětného prohlášení, v němž žalovaná uvádí, že si uvědomuje svůj podíl na nehodě, aniž by tento její podíl byl jakkoliv kvantifikován, a že žádá o úhradu škody, aniž by byla výše této škody jakkoliv stanovena. Takto vágně sepsané prohlášení, bylo-li by platné, by zakládalo povinnost nezletilé žalované hradit škodu téměř jakéhokoliv druhu a v jakékoliv doložené výši, tj. potenciálně i řádově vyšší, než kolik činí žalovaná částka. Soud proto nepovažuje za možné, aby se nezletilá osoba neznalá důsledků takového jednání zavázala k úhradě blíže nespecifikované výše škody, kterou by pak ze svých prostředků i s ohledem na to, že v době sepsání prohlášení byla žalovaná ještě studentkou, nebyla patrně ani schopna uhradit, respektive soud považuje takové právní jednání nezletilé žalované za rozporné s dobrými mravy, a tudíž neplatné. Již jen na okraj soud doplňuje, že uvedené prohlášení nelze posoudit ani jako uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., neboť toto prohlášení mimo jiné neuvádí konkrétní výši uznávaného dluhu.

32. Pokud se jedná o písemné vyjádření otce žalované jméno příjmení ze dne datum, které je součástí správního spisu, soud jej sice provedl k důkazu, nicméně pro toto soudní řízení jej neshledal relevantním. Nejedná se totiž opět o uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., neboť ani toto vyjádření neobsahuje určení konkrétního rozsahu uznané odpovědnosti za žalovanou, respektive konkrétní výši dluhu, který měl být uznán, neboť otec žalované projevil ochotu uhradit„ maximálně polovinu z částky na opravu vozu, odhadované na 30 000 Kč“. Jelikož z obsahu tohoto prohlášení vyplývá, že jej učinil jméno příjmení sám za sebe svým vlastním jménem a nikoliv jako zákonný zástupce nezletilé žalované jejím jménem, nejednalo se ani o právní jednání za žalovanou, která jediná je podle podané žaloby pasivně legitimována v tomto řízení. Jinak řečeno, pokud by žalobce požadoval úhradu žalované částky z titulu jejího uznání otcem žalované, musel by jako žalovaného označit jméno příjmení a nikoliv jeho dceru. Obdobně soud neshledal důležitým pro posouzení odpovědnosti žalované za škodu zjištění, že škoda vzniklá na předmětném vozidle nebyla pokryta havarijním pojištěním žalobce, a ani prokázání skutečnosti, že otec žalované (a potažmo i sama žalovaná, která však byla nezletilá, když sepisovala příslušné prohlášení) byl zprvu ochoten podílet se na úhradě vzniklé škody, a poté, co zjistil, že z pojistky u obec anonymizována dvě slova nelze škodu hradit, změnil své stanovisko a nadále již odmítal hradit jakoukoliv část vzniklé škody.

33. Jelikož soud neshledal občanskoprávní odpovědnost žalované za škodu vzniklou v důsledku předmětné dopravní nehody a sepsané prohlášení ze dne datum shledal nicotným, případně neplatným, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 692,90 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 16 764 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 1 780 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření s návrhy důkazů po přípravném jednání, tři úkony za účast u jednání dne datum, které trvalo od 9:02 do 15:01 hodin a ani jedno z jeho tří přerušení nepřesáhlo 30 minut (k tomu analogicky viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 8 To 143/01, dostupné v databázi ASPI), účast u jednání dne datum, písemný závěrečný návrh) a z částky 890 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. (účast u přípravného jednání dne datum) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. za jízdy značka automobilu, registrační značka, v trase obec – obec a zpět, celkem 258 km, s průměrnou spotřebou paliva 5,4 litru nafty na 100 km, a to k přípravnému jednání dne datum při vyhláškové ceně 31,80 Kč (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 4,20 Kč (§ 1 písm. b) téže vyhlášky) v celkové výši 1 526,64 Kč, k jednání dne datum při vyhláškové ceně 27,20 Kč (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 4,40 Kč (§ 1 písm. b) téže vyhlášky) v celkové výši 1 514,15 Kč, a k jednání dne datum při vyhláškové ceně 47,10 Kč (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2020 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 4,70 Kč (§ 1 písm. b) téže vyhlášky) v celkové výši 1 868,80 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 18 započatých půlhodin po 100 Kč (vždy po šesti započatých půlhodinách ve vztahu k účasti u přípravného jednání dne datum, u jednání dne datum a u jednání dne datum) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 24 539,59 Kč ve výši 5 153,31 Kč. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon právní služby spočívající v replice ze dne datum, neboť tvrzení v ní obsažená jen opakují již učiněná stanoviska žalované a nepředstavují novou procesní reakci na nová tvrzení žalobce; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Soud rovněž nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení za tři úkony právní služby spočívající v přípravách na tři jednání soudu, neboť se nejedná o uznatelné úkony právní služby ve smyslu § 11 a. t., za které lze přiznat úspěšnému účastníku řízení náhradu nákladů, a navíc zástupce žalované soudu nedoložil bližší údaje k těmto úkonům, zejména délku a obsah přípravy na uvedená jednání. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalobci uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.