24 C 86/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr et Mgr Bc Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 957 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 957 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 957 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 957 Kč s příslušenstvím jako dluhu z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené účastníky dne [datum] za období od 26. 10. 2019 do 13. 2. 2020. Jelikož žalovaný je státním občanem [anonymizována dvě slova], zabýval se soud nejprve příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 15 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) platí, že od ustanovení tohoto oddílu (příslušnost ve věcech pojištění) je možné se odchýlit pouze dohodou uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. Žalovaný měl podle výpisu z registru obyvatel v době uzavření smlouvy bydliště v České republice na adrese [adresa], rovněž žalobkyně měla v téže době sídlo podle čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis v České republice na adrese [adresa], a účastníci si v čl. 1 odst. 2 Pojistných podmínek pro pojištění vozidel [anonymizována dvě slova], jež byly nedílnou součástí pojistné smlouvy, ujednali, že k řešení sporů jsou příslušné obecné soudy České republiky. Proto se příslušnost soudu určuje dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“) a soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle ustanovení § 84 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 85 odst. 1 o. s. ř. Jelikož si smluvní strany pojistné smlouvy nezvolily rozhodné právo, řídí se v souladu s čl. 4 odst. 2 ve spojení s čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), smlouva právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, tj. v tomto případě žalobkyně coby pojistitel, své obvyklé bydliště. Podle čl. 19 odst. 1 se pro účely tohoto nařízení za obvyklé bydliště obchodní společnosti, sdružení nebo právnické osoby považuje místo jejich ústřední správy. Sídlo, tj. ústřední správa, žalobkyně se nachází v České republice na adrese [adresa], a proto je rozhodným právem, podle něhož soud posuzuje závazkový vztah účastníků založený pojistnou smlouvou, právo české. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že dne [datum] spolu účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s počátkem pojištění dne 26. 7. 2019. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit čtvrtletní pojistné ve výši 1 448 Kč Součástí smlouvy byly pojistné podmínky a sazebník poplatků, které byl žalovaný povinen uhradit. Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 30. 12. 2019 k úhradě dluhu. Rovněž jej dopisem ze dne 27. 2. 2020 informovala o zániku pojištění dne 13. 2. 2020 z důvodu neplacení pojistného. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 18. 9. 2020. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3, § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný nesplnil svoji povinnost podle ustanovení § 2758 odst. 1 a § 2782 odst. 1 o. z. hradit žalobkyni sjednané pojistné, a tudíž došlo dne 13. 2. 2020 k zániku pojištění podle ustanovení § 2804 o. z. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení z přisouzené částky, na nějž jí vzniklo právo podle ustanovení § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po skončení pojištění, tj. od 14. 2. 2020, do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 957 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.