24 C 98/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 12 931 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 671 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 671 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 004 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 931 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] dne [datum] úvěrovou smlouvu. Uzavírání smlouvy proběhlo tak, že žalovaný vyplnil na uvedených stránkách požadované údaje a po provedeném schvalovacím procesu byl na žalovaným uvedené telefonní číslo zaslán podpisový SMS kód; zadáním tohoto kódu byla smlouva podepsána a byla zaslána na e-mailovou adresu žalovaného. Současně byl žalovaný za účelem potvrzení své identity a autentičnosti uvedeného bankovního účtu vyzván k úhradě 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Následně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet dne [datum] peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, a to prostřednictvím 24 měsíčních splátek. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřením jeho příjmů a výdajů, zohledněním jeho osobních a rodinných poměrů a kontrolou v příslušných registrech a rejstřících. Výsledkem bylo zjištění, že žalovaný nemá žádné existující závazky po splatnosti a jeho majetkové poměry jsou dostačující, aby mohl řádně splatit sjednaný úvěr. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, a sice že v době žádosti o úvěr dosahoval čistého měsíčního příjmu 24 000 Kč a výdaje měl ve výši 25 000 Kč, přičemž příjem ostatních členů rodiny měl činit 30 000 Kč. Ohledně výdajů pak žalobkyně vycházela ze životního minima dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů Českého statistického úřadu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Současně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za prodlení se dvěma splátkami a dále mu vyúčtovala náklady vymáhání v souhrnné výši 530 Kč. Žalobkyně také požaduje po žalovaném zaplacení jednorázové smluvní pokuty ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 14 329 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá úhrady částky 12 931 Kč sestávající z dlužné neuhrazené jistiny ve výši 9 879 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 198 Kč, úroků ve výši 927 Kč, nákladů ve výši 230 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 697 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci spolu uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poskytnutou částku a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a úrok ve výši 49,10 % ročně, a to prostřednictvím 24 měsíčních splátek. Výše splátek je uvedena ve splátkovém kalendáři a se pohybuje v rozmezí od 724 Kč do 1 459 Kč Součástí smlouvy byl rovněž Sazebník poplatků. Žalovanému byly současně veškeré informace o úvěru poskytnuty v podobě Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Oba dokumenty byly uloženy v klientské sekci na internetové stránce žalobkyně [webová adresa], jak má soud za prokázané z tvrzení žalobkyně podloženého výpisem ze systému žalobkyně (tzv. printscreenem). K této sekci má žalovaný své vlastní přihlašovací heslo. Úvěrová smlouva není žalovaným podepsána, pouze je v místě pro jeho podpis uveden kód [číslo]. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne [datum] peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.

4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že žalovanému byla předepsána úhrada poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, dále poplatek za bezpečnou splátku po 99 Kč měsíčně. Z výpisu má soud dále za prokázané, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 14 329 Kč. Žalovanému byla dále předepsána smluvní pokuta ve výši 2 197 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 560 Kč. K úhradě má zbývat žalovanému částka 13 811,78 Kč včetně dlužného úroku ve výši 927 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíc listopad 2018 soud zjistil příjmy a výdaje žalovaného v uvedeném období. Z dokumentu nazvaného„ úvěrová zpráva“ soud zjistil přehled dřívějších půjček žalovaného a jeho žádostí o půjčky. Ze snímků obrazovky ohledně kontroly v [příjmení], [anonymizováno], údajů poskytnutých žalovaným a ohledně odeslání SMS kódu a návrhu smlouvy soud zjistil, že žalobkyně nahlédla do uvedených registrů ohledně žalovaného, měla k dispozici údaje vztahující se k žalovanému a že mu odeslala návrh úvěrové smlouvy a SMS kód. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla tuto kopii s jeho osobními údaji k dispozici. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za měsíc leden 2019 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] částku 15 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 1. 2019 soud zjistil, že žalobkyně odeslala na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 15 000 Kč.

6. Z poslední výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 4 427 Kč. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 2. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 15 734 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 7. 2020, jež byla dle podacího archu odeslána dne 8. 7. 2020, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 12 931 Kč do 30 dnů od sepsání výzvy.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil, žalobkyně měla uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 15 000 Kč, kterou se měl žalovaný zavázat splatit spolu s poplatky a úroky. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se zaregistroval na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně do svého osobního účtu klienta, jehož prostřednictvím měl požádat o předmětný úvěr. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně nahlédnutím do dostupných registrů a výpisem z účtu žalovaného. Dne [datum] byla na účet žalovaného připsána od žalobkyně částka 15 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 14 329 Kč. Před podáním žaloby jej žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu.

8. Podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle ustanovení § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní klientského účtu žalovaného na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

13. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému částku 15 000 Kč převodem na jeho účet. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 14 329 Kč. V projednávané věci žalovaný netvrdil a neprokázal, že dluh nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Jelikož mezi účastníky není jiného platného ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení dluhu jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 671 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, a částkou, kterou žalovaný dosud žalobkyni vrátil. Jelikož byl žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z přisouzené částky 671 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení; žalovaný byl vyzván k úhradě jeho dluhu až předžalobní výzvou ze dne 7. 7. 2020, která byla odeslána dne 8. 7. 2020 s lhůtou 30 dnů od sepsání výzvy ke splnění závazku. Tato lhůta žalovanému uplynula až 6. 8. 2020, a tudíž je v prodlení od 7. 8. 2020. Žalovaný je povinen zaplatit svůj přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně poplatků a již vrácené části jistiny ve výši 11 333 Kč soud s ohledem na výše uvedenou zdánlivost právního jednání zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z těchto nároků, protože z důvodu neexistence uvedené smlouvy žalobkyni tyto nároky nepřísluší, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úroky z prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 13 942,30 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 724,84 Kč, tj. z 5 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 13 217,50 Kč, tj. z 95 %, a tudíž mu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 90 %. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.