3 C 101/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 716 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 799 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 917 Kč s úrokem ve výši 27,57 % ročně z částky 16 369 Kč od 26. 11. 2025 do 24. 2. 2026, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 16 369 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 369 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 716 Kč s příslušenstvím. Příslušenství představuje úrok 27,57 % ročně z částky 16 369 Kč od 26. 11. 2025 do 24. 2. 2026, úrok 11,5 % ročně z částky 16 369 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 369 Kč od 26. 11. 2026 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 4. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč zaslala na účet žalovaného a částku 2 500 Kč zaslala zprostředkovateli jako provizi. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč společně s úrokem, přičemž celkem měl zaplatit částku 44 424 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto jej žalobkyně prohlásila za splatný. Žalobkyně odeslala žalovanému opakovaně upomínku k úhradě dluhu a také předžalobní výzvu, ani poté však žalovaný dluh nezaplatil. Za každou odeslanou upomínku požadovala žalobkyně také náhradu ve výši 100 Kč s odkazem na ujednání ve smlouvě. Pokud jde o posuzování úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že prověřovala žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, informací o životním a existenčním minimu a lustrací v dostupných registrech. Žalovaná částka představuje dosud nesplacenou jistinu ve výši 16 369 Kč, částku 1 047 Kč jako úrok kapitalizovaný ke dni podání žaloby, a částku 300 Kč jako náklady za tři odeslané upomínky. Celkem tak žalobkyně požadovala 17 716 Kč s výše uvedeným příslušenstvím. V doplňujícím podání doručeném soudu dne 1. 6. 2026 žalobkyně dále uvedla, že měla ověřen příjem žalovaného ze zaměstnání (od , právnická osoba, ), a to jak na základě výplatních pásek, tak telefonicky přímo u zaměstnavatele. Dále žalobkyně žalovaného prověřovala v dostupných registrech, zda neprochází insolvenčním rejstříkem, centrální evidencí exekucí apod., přičemž žalobkyně zohledňovala normativní náklady na bydlení a životní a existenční minimum, a to s přihlédnutím k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2016 až 2022. Takto dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání dne 1. 6. 2026 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto o věci jednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je poskytovatelem spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení a vázaných spotřebitelských úvěrů s datem oprávnění k činnosti od 18. 5. 2018 do 31. 12. 2028.

5. Z dokumentu označeného jako „žádost/smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, ze dne 4. 12. 2023 soud zjistil, že v tomto dokumentu je žalovaný označen jako úvěrovaný (zákazník) a žalobkyně jako poskytovatel. Žalovaný je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonem, e-mailem, adresou trvalého pobytu a číslem bankovního účtu. K žalovanému je v dokumentu dále uvedeno, že má čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 51 200 Kč, výdaje na domácnost 8 900 Kč a výdaje na splátky dalších úvěrů ve výši 0 Kč. V části „specifikace spotřebitelského úvěru“ je uvedeno, že částka 2 500 Kč bude použita jako provize pro zprostředkovatele úvěru, přičemž celková výše úvěru činí 30 000 Kč. Žalovaný se měl na základě tohoto dokumentu zavázat vrátit celkovou částku 44 424 Kč v 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 27,57 % ročně. Úvěr byl podle smlouvy poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána, v podpisové části je uvedeno: „zákazník podepsal tuto smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1 Kč“. K tomu, že žalobkyně skutečně jednala při uzavírání smlouvy s žalovaným, doložila žalobkyně kopii občanského průkazu žalovaného. Součástí smlouvy je příloha č. , hodnota, obsahující úvěrové podmínky a příloha č. , hodnota, obsahující formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru se specifikací úvěru. Z navazujícího dokumentu označeného jako „záznam o vložení dokumentu do systému“ soud zjistil, že tyto dokumenty vložil do systému žalobkyně dne 4. 12. 2023 , jméno FO, , a to v čase 16:17:

49. Rozpis jednotlivých splátek vyplývá z listiny označení jako „smlouva=, Anonymizováno, “; podle tohoto dokumentu měl žalovaný splácet 1 234 Kč měsíčně.

6. Z listiny datované dnem 4. 12. 2023 označené jako „závazky spotřebitele“ soud zjistil, že žalovaný ke svým závazkům uvedl, že na jeho osobu není vedeno exekuční řízení a není v úpadku ani v hrozícím úpadku. Ve vztahu ke svým výdajům žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 8 900 Kč, splátky úvěru 0 Kč a jeho příjem činí 51 200 Kč.

7. Z nedatované e-mailové zprávy připojené ke smlouvě soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že jeho žádost o úvěr byla schválena. Žalobkyně žalovaného informovala o nutnosti podepsat dokumenty zasláním verifikační platby ve výši 1 Kč na účet č. , č. účtu, .

8. Z listiny označené jako „záznam o vložení dokumentu do systému“ s datem podpisu dne 5. 12. 2023 v 23:39:40 z IP adresy , Anonymizováno, nebyly zjištěny žádné rozhodující skutečnosti. Z této listiny není zřejmé, jaké dokumenty měly být do systému vloženy, o jaký systém se mělo jednat, ani kdo měl listiny do systému vkládat.

9. Z listiny označené jako „posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného počítala s jeho příjmem ve výši 51 200 Kč, přičemž vedle této částky je uvedeno „podle VP 50 900 Kč“. U zaměstnání žalovaného je uvedeno „VP + výpis BÚ“. V části výdajů je uvedeno „bydlení 8 900 Kč“ a „úvěry: 0 Kč“. V závěru „rozdíl: 42 000 Kč“. Na tuto listinu navazují informace o pozemku z aplikace nahlížení do katastru nemovitostí, podle kterých je žalovaný vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům (tj. adresní místo, které žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru jako své trvalé bydliště). Dále jsou k listině připojeny výplatní pásky žalovaného, podle kterých je žalovaný zaměstnán u , Anonymizováno, , přičemž v září 2023 byla na účet žalovaného připsána částka 50 586 Kč a v říjnu 2023 částka 51 261 Kč. Dále jsou k dokumentu připojeny listiny, ze kterých vyplývá, že ke dni 5. 12. 2023 žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem (výpis z insolvenčního rejstříku), na žalovaného nejsou vedeny exekuční řízení (potvrzení společnosti , právnická osoba, .), a žalovaný neprochází registrem REPI (výpis z registru platebních informací).

10. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 5. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalované odeslal ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, na účet žalobkyně č. , č. účtu, částku 1 Kč s variabilním symbolem č. , var. symbol, .

11. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 6. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala ze svého účtu č. , č. účtu, částku 27 500 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s variabilním symbolem č. , var. symbol, .

12. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 6. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala ze svého účtu č. , č. účtu, částku 2 500 Kč na bankovní účet , jméno FO, č. , č. účtu, s variabilním symbolem č. , var. symbol, .

13. Z přípisu ze dne 25. 9. 2025 a 25. 10 2025 soud zjistil, že žalobkyně těmito přípisy upomínala žalovaného k úhradě dlužných splátek. K těmto přípisům je připojeno čestné prohlášení , jméno FO, o odeslání zásilky a seznam odespaných zásilek.

14. Z přípisu ze dne 25. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě částky 17 416 Kč. Tento přípis byl žalovanému odeslán podle připojeného podacího lístku dne 25. 11. 2025.

15. Z listiny označené jako „bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem na splátkách úvěru částku 24 701 Kč.

16. Soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování výslechem pana , jméno FO, , který měl obstarat odesílání upomínek žalovanému, jak uváděla žalobkyně v návrhu na zahájení řízení. Těžiště dokazování v této věci směřovalo k tomu, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného; teprve poté, co by tato povinnost byla prokázána, by bylo namístě provádět dokazování k dalším skutečnostem týkajícím se odeslání výzev k úhradě apod. Výsledky provedeného dokazování však ukázaly, že žalobkyně dostatečně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala (viz další část odůvodnění rozsudku). V takové situaci by dokazování k odesílání jednotlivých výzev na výsledku věci nemohlo nic změnit.

17. Z dokumentů označených jako „statistika rodinných účtů“, „výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu – národní pojetí“, „výše normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2023“, a „životní minimum 2023 od 1. 1. 2023“ soud nezjistil ve vztahu k žalovanému žádné rozhodující skutečnosti. Tyto dokumenty obsahují obecné údaje informace o tom, jaké jsou statisticky náklady domácnosti, jaká je výše normativních nákladů na bydlení v roce 2023 apod. Ve vztahu konkrétně k žalovanému však tyto dokumenty neobsahují žádné informace o tom, jaké má přímo žalovaný skutečné náklady na bydlení apod. Z tohoto pohledu neobsahují tyto listiny žádné konkrétní informace.

18. Soud si dále vyžádal výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období, kdy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr. Z tohoto výpisu vyplynulo, že celkový kreditní obrat činil v období od 22. 11. 2023 do 20. 12. 2023 částku 123 263 Kč, debetní obrat částku 131 973,04 Kč. Příjem žalovaného zaměstnavatele činil částku 53 213 Kč. Dále byly na účet žalovaného připsány následující významnější platby: dne 30. 11. 2023 částka 16 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 6. 12. 2023 částka 27 500 Kč od žalobkyně, dne 19. 12. 2023 částka 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba, jako půjčka od , právnická osoba, , dne 27. 12. 2023 částka 1 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., téhož dne částka 2 190 Kč od společnosti , právnická osoba, a dne 29. 12. 2023 částka 80 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .

19. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dne 4. 12. 2023 jednala s žalovaným ohledně poskytnutí finančních prostředků. Byť smlouva o úvěru není vlastnoručně podepsaná žalovaným, z časových souvislostí poskytnutí úvěru je zřejmé, že žalobkyně jednala právě s žalovaným. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, a to prostřednictvím zprostředkovatele, přičemž k posouzení úvěruschopnosti poskytl žalovaný žalobkyni údaje o své osobě, tj. že má příjem ve výši 51 200 Kč a že jeho náklady na bydlení činí 8 900 Kč. Žalobkyně následně prověřovala žalovaného v dostupných registrech a evidencích (insolvenčním rejstříku, katastru nemovitostí, prostřednictvím společnosti , právnická osoba, .) a měla ověřen příjem žalovaného za měsíce září a říjen 2023 z výplatních pásek žalovaného. Na základě toho žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 27 500 Kč, přičemž zbylou část úvěru ve výši 2 500 Kč zaslala na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaný hradil úvěr formou splátek, celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 24 701 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (tj. i ke dni uzavření smlouvy dne 4. 12. 2023), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Sám žalovaný se neidentifikoval jako podnikatel a uvedl, že má příjem ze zaměstnání. I když předložená smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, zabýval se soud otázkou, zda žalobkyně při poskytnutí úvěru splnila svou zákonnou povinnost posuzovat schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Dospěje-li totiž soud k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu nesplnění zákonné povinnosti náležitě posuzovat úvěruschopnost žalovaného neplatná, není nutné zabývat se zachováním písemné formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Negativní důsledky nedodržení formy smlouvy se totiž v takovém případě již neprojeví (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-205, bod 25). Z časových souvislostí této věci přitom bylo zjištěno, že žalobkyně (prostřednictvím zprostředkovatele) jednala skutečně s žalovaným. Ten se identifikoval mj. také číslem bankovního účtu, ze kterého odeslal požadovanou verifikační platbu ve výši 1 Kč a následně mu na tento účet byla připsána částka 27 500 Kč z účtu žalobkyně. Soud proto neměl pochybnosti o tom, že žalobkyně jednala právě s žalovaným.

23. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

24. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. I když žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky žalovaného za měsíce září a říjen 2023, tj. měla skutečně ověřený příjem žalovaného, nezabývala se dostatečně zejm. jeho výdajovou stránkou, tj. otázkou toho, na co skutečně žalovaný své finanční prostředky vynakládá a v jaké výši. Žalobkyně sice kontrolovala, zda žalovaný neprochází insolvenčním rejstříkem, či zda na něj není vedena exekuce, to však pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí nepostačuje. Poskytovatel úvěru je povinen při hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným – pokud však jde o výdajovou stránku žalovaného, v této části se žalobkyně fakticky nijak nezabývala tím, na co skutečně vynakládá žalovaný finanční prostředky a v jaké výši. Žalobkyně vyšla pouze z toho, že žalovaný má náklady na bydlení ve výši 8 900 Kč (k tomu si obstarala výpis z katastru nemovitostí a ověřila se bydlení žalovaného), avšak pokud jde o další výdaje – zejm. na splátky žalovaného, vycházela žalobkyně z toho, že žalovaný žádné další splátky úvěru nehradí – tomu odpovídá částka 0 Kč uvedená v listině označené jako „posouzení úvěruschopnosti zákazníka“. Jak však vyplynulo z doloženého výpisu z účtu žalovaného, jeho příjem činil v období, kdy mu žalobkyně úvěr poskytovala, z velké části právě z prostředků nebankovních společností (z půjček). Žalovaný tak musel mít výdaje rovněž na splácení dalších úvěrových produktů, což však žalobkyně žádným způsobem neprověřovala. Na tom nemění ničeho ani odkaz žalobkyně na využití statistických údajů o normativních nákladech na bydlení a životním a existenčním minimu. To, že žalobkyně využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, výdaje na bydlení, počet osob v domácnosti…), a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Využití statistických modelů bez reálného ověření skutečných (nikoli pouze tvrzených) výdajů s ohledem na individuální okolnosti konkrétního žadatele o úvěr dostatečné ověření úvěruschopnosti nepředstavuje. V nyní řešeném případě žalovaný vykazoval takové příjmy a výdaje, které měla žalobkyně dále prověřovat a neměla počítat pouze se statistickými údaji. Pro úplnost soud dodává, že jednání dne 1. 6. 2026 se žalobkyně nezúčastnila, proto již nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o následcích neunesení důkazního břemene.

25. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu, jak stanoví zákon. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy (včetně poplatků za upomínání úhrady splátek úvěru).

26. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 27 500 Kč, z čehož žalovaný dosud uhradil částku 24 701 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Pokud jde o provizi poskytnutou zprostředkovateli úvěru ve výši 2 500 Kč, v řízení bylo prokázáno, že tato částka nebyla zaslána na účet žalovaného. Smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla posouzena jako neplatná, soud proto zohledňoval pouze to, co žalobkyně skutečně poskytla žalovanému, tj. pouze částku 27 500 Kč. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému poskytla. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou a dosud neuhrazenou jistinu, tedy částku 2 799 Kč (27 500 Kč – 24 701 Kč).

27. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu. Nicméně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

28. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci byl však žalovaný pasivní a jednání dne 1. 6. 2026 se nezúčastnil. O této své procesní povinnosti proto nemohl být poučen. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalovaného. S ohledem na výši dosud neuhrazené jistiny soud rozhodl o povinnosti žalovaného k jejímu vrácení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.).

29. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec poskytnuté a žalovaným dosud neuhrazené jistiny, včetně požadovaných úroků z neplatné smlouvy, poplatků, smluvní pokuty, jakož i úroků z prodlení (ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 20 310,98 Kč, vyhověno jí však bylo jen do částky 2 799 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 13,8 %. Oproti tomu procesní úspěch žalovaného představuje zamítnutá část žaloby, což činí 86,2 %. V řízení tak byl úspěšnější žalovaný, jeho čistý úspěch činí 72,4 %. Žalobkyně proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný, jemuž právo na náhradu nákladů vzniklo, však žádné náklady fakticky neměl (v řízení byl pasivní, k žalobě se nevyjádřil a jednání se neúčastnil). Soud proto rozhodl, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.