3 C 12/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 42 822,03 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 822,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 42 822,03 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 822,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 42 822,03 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, a to z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., se sídlem , jméno FO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 42 822,03 Kč. Úvěr měl být splacen dne 10. 8. 2025. Žalovaný měl smlouvu uzavřít tak, že se zaregistroval na webové stránce , Anonymizováno, zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po ověření schopnosti splácet mu byl zaslán opět prostřednictvím webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve výši 42 822,03 Kč se splatností 10. 8. 2025. Úvěruschopnost zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně porovnáním příjmů a výdajů s tím, že žalovanému byla ponechána rezerva 10 %, která se musí rovnat minimálně částce životního minima. Dále právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do dostupných databází. Úvěr byl žalovanému poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouvou ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, a to i formou předžalobní upomínky, avšak poskytnutý úvěr nesplatil. V podání ze dne 11. 2. 2026 žalobkyně zopakovala způsob prověření úvěruschopnosti žalovaného, jakož i způsob sjednání úvěrové smlouvy prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z dokumentu označeného jako „úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 7. 4. 2025“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této smlouvě označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“. Žalovaný je identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s roční procentní sazbou nákladů 299,98 % a úrokovou sazbou 146,949 %. Celková splatná částka měla činit 53 879,21 Kč, kterou měl žalovaný vrátit v období jednoho kalendářního roku. Tento dokument není žalovaným vlastnoručně podepsán. K dokumentu je připojena anglická verze s názvem „Credit agreement applicable to customers with permanent residence in the Czech Republic into on the 7. 4. 2025“. K dokumentu je dále připojena listina uvozená slovy „Loan application info“, psaná v angličtině, a kopie občanského průkazu žalovaného, včetně jeho fotografie.

5. Z listiny označené jako „Application details“ soud zjistil, že v této listině měly být vyplněny údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Jako příjem (income) je uvedena částka 50 000 Kč, jako výdaje (expenses) částka 28 000 Kč.

6. Z listiny označené jako „standardní informace o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že tento dokument obsahuje obecné informace o právní předchůdkyni žalobkyně, o spotřebitelském úvěru, jeho výši, nákladů, včetně celkové částky k úhradě ve výši 53 879,21 Kč. Tento dokument je následně připojen také v angličtině (jde o listinu s názvem „Standard consumer credit information“).

7. Z dokumentu označeného jako „standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice“ soud zjistil, že tento dokument obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně, definici pojmů a další podmínky vztahující se k úvěrovým smlouvám. Dokument je připojen také v angličtině (jde o listinu s názvem „Standard Terms and Conditions of the Credit Agreement applicable to Customers in Czech Republic“).

8. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne 18. 11. 2021 a připojeného seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

9. Z faktury s variabilním symbolem č. , var. symbol, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně fakturovala žalovanému částku 18 135,14 Kč, přičemž tuto částku měl žalovaný zaplatit do 10. 8. 2025.

10. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Výzvou ze dne 11. 9. 2025 vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Výzva byla podle připojeného potvrzení o podání doporučené zásilky odeslána dne 15. 9. 2025.

12. Z potvrzení o provedených transakcích soud zjistil, že dne 7. 4. 2025 byla na účet označený jménem žalovaného odeslána částka 15 000 Kč, dne 16. 4. 2025 částky 6 000 Kč a 6 000 Kč a dne 17. 4. 2025 částka 3 000 Kč.

13. Z výpisu z účtu žalovaného č. , Anonymizováno, soud zjistil, že na účet žalovaného byla připsána dne 7. 4. 2025 částka 15 000 Kč, dne 16.

4. částky 6 000 Kč a 6 000 Kč a dne 17. 4. 2025 částka 3 000 Kč.

14. Z přehledů výběrů, faktur a plateb žalovaného, který doložila žalobkyně (listina označená slovy „data from ledger“), soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 7. 4. 2025 částku 15 000 Kč, dne 16.

4. částky 6 000 Kč a 6 000 Kč a dne 17. 4. 2025 částku 3 000 Kč. Oproti tomu žalovaný uhradil dne 19. 5. 2025 v čase 19:58 částku 1 500 Kč a dne 8. 8. 2025 v čase 19:08 částku 28 500 Kč.

15. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem „úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 7. 4. 2025“, se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 30 000 Kč a žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkovou částku 53 879,21 Kč v období jednoho kalendářního roku. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částky 15 000 Kč, 6 000 Kč, 6 000 Kč a 3 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil dne 19. 5. 2025 částku 1 500 Kč a dne 8. 8. 2025 částku 28 500 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která jej vyzvala předžalobní výzvou k úhradě dluhu.

16. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu, tedy smlouvy ze dne 7. 4. 2025. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis. Tento tzv. prostý elektronický podpis připouští i čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

24. V projednávané věci měla být smlouva mezi smluvními stranami uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně (www.ferratum.cz), přičemž žalovaný smlouvu o úvěru vlastnoručně nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalovaného), jež časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Podpis žalovaného však na smlouvě absentuje. Žalobkyní popsaný způsob uzavření smlouvy není způsobilý zajistit ochranu právního jednání před jeho změnou tak, jak požaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž dospět k závěru, že znění těchto dokumentů v okamžiku jejich podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 7. 4. 2025 v podobě předložené soudu, neboť tento dokument nebyl žalovaným vlastnoručně podepsán. Žalobkyni se tedy sice podařilo prokázat, že dne 7. 4. 2025 jednala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění. S ohledem na skutečnost, že § 104 zákona o spotřebitelském úvěru nespojuje s nedodržením písemné formy neplatnost smlouvy, je nutno na posuzovanou smlouvu nahlížet jako na zdánlivé právní jednání, ke kterému se podle § 554 ve spojení s § 551 o. z. nepřihlíží.

25. Žalobkyně přesto prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala dne 7. 4. 2025 částku 15 000 Kč, dne 16.

4. částky 6 000 Kč a 6 000 Kč a dne 17. 4. 2025 částku 3 000 Kč, tj. cekem částku 30 000 Kč (nikoli celkovou částku 42 822,03 Kč, jak tvrdila žalobkyně v podané žalobě). S ohledem na skutečnost, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a následně svou pohledávku za žalovaným platně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně však doložila také přehled výběrů a plateb žalovaného, z nichž je zřejmé, že žalovaný uhradil dne 19. 5. 2025 částku 1 500 Kč a dne 8. 8. 2025 částku 28 500 Kč. Bezdůvodné obohacení, ke kterému došlo na straně žalovaného, tak již žalovaný žalobkyni zcela vrátil. Z těchto důvodů soud neshledal podanou žalobu důvodnou. Žalovaný již není povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, neboť veškeré bezdůvodné obohacení již žalobkyni vrátil. Soud proto podanou žalobu v plném rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). V řízení byl zcela úspěšný žalovaný (podaná žaloba byla zamítnuta), proto by měl oproti žalobkyni právo na náhradu nákladů, které v souvislosti s tímto řízením vynaložil. Avšak s ohledem na skutečnost, že fakticky žalovanému žádné náklady nevznikly (k podané žalobě se nevyjádřil a k jednání se nedostavil), rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.