3 C 130/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 828,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 794,47 Kč ve 13 měsíčních splátkách splatných vždy do každého 25. dne v měsíci až do úplného zaplacení dluhu počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, přičemž první až dvanáctá splátka činí 1 500 Kč a poslední splátka činí 794,47 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 034,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 628,9 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem 21,9 % ročně z částky 20 628,9 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 123,3 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 570,25 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 901 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 20 828,90 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 26. 11. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované porovnáním jejích příjmů a výdajů a ověřila, zda žalovaná neprochází bankovním a nebankovním registrem klientských informací, v rejstříku SOLUS a v interní databázi žalobkyně. Po ověření úvěruschopnosti žalované poskytla žalobkyně žalované částku 35 990 Kč jako účelový úvěr k nákupu zboží s akontací ve výši 5 990 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr společně s úrokovou sazbou 21,9 % ročně měsíčními splátkami. Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, proto ji žalobkyně opakovaně upomínala k zaplacení dlužné částky a ke dni 11. 9. 2025 jej prohlásila za splatný. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě duhu před podáním žaloby, žalovaná jej však neuhradila. Žalobkyně tak požadovala zaplacení částky 20 628,90 Kč jako nesplacenou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 570,25 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 123,30 Kč, dlužné poplatky ve výši 200 Kč, smluvní úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 20 628,90 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 628,90 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení. V doplňujícím podání ze dne 27. 5. 2026 žalobkyně specifikovala, že k uzavření smlouvy došlo na dálku přes internet, přičemž žalovaná nakoupila zboží od společnosti Český Triangl, a.s., která provozuje síť obchodů Datart.cz. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím bankovní identity. Žalovaná deklarovala při uzavření smlouvy příjem ve výši 50 000 Kč a žalobkyně dále příjem žalované neověřovala. Závazky žalované ve výši 9 998 Kč žalobkyně ověřila v bankovním a nebankovním registru klientských informací, ve kterých zjistila, že žalovaná má splátkové závazky ve výši 12 127 Kč. Dále žalobkyně prověřila žalovanou v insolvenčním rejstříku a počítala s tím, že všechny úvěrové závazky žalované mohou činit maximálně 50 % příjmů žalované. Měsíční výdaje žalované na bydlení a domácnost žalobkyně nezjišťovala. Žalobkyně sdělila, že žalovaná uhradila celkem částku 17 195,53 Kč.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že se stala obětí sofistikovaného finančního podvodu, úvěr sjednala v těžké finanční tísni, dluhové spirále a za stavu nouze, o čemž svědčí i to, že věc je prověřována policií. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalované, neboť pokud by si vyžádala výpis z účtu, zjistila by, že se žalovaná nachází v neřešitelné dluhové spirále. Žalovaná má proto za to, že smlouva je pro nedostatečné posuzování úvěruschopnosti žalované absolutně neplatná. Nadto žalovaná uvedla, že sjednané úroky odporují dobrým mravům, neboť jsou nepřiměřeně vysoké. Žalovaná tedy navrhla, aby jí soud uložil povinnost zaplatit pouze zbývající dlužnou jistinu ve splátkách po 500 Kč měsíčně a ve zbytku podanou žalobu zamítl. V doplňujícím podání ze dne 25. 5. 2026 žalovaná zopakovala, že považuje smlouvu za absolutně neplatnou a požadovala, aby žalobkyně předložila kompletní transakční historii všech splátek žalované. Při jednání žalovaná dále uvedla, že její měsíční příjem činí cca 35 000 Kč, přičemž celkové náklady na bydlení má ve výši 11 380 Kč (6 700 Kč nájem, 1 500 Kč elektřinu, 2 700 Kč plyn a 480 Kč internet) a splácí celkem na další závazky částku 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že je schopna hradit měsíční splátky ve výši 1 500 Kč.

3. Žalobkyně se z jednání dne 1. 7. 2026 omluvila, soud proto o věci jednal za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná dne 26. 11. 2024 žádala o poskytnutí úvěru za účelem úhrady kupní ceny zboží ve výši 35 990 Kč, přičemž uvedla, že má měsíční příjem ve výši 50 000 Kč.

6. Z výpisu z registru klientských informací soud zjistil údaje týkající se závazků žalované ke dni 26. 11. 2024. V tomto dokumentu je uvedeno, že žalovaná má celkem hodnota smluv s celkovou částkou 827 798 Kč, přičemž celková výše měsíční splátky činí 12 127 Kč. K žalované jsou dále vedeny čtyři kreditní karty s celkovou měsíční splátkou 3 301 Kč.

7. Ze smlouvy o nákupu na splátky č. Anonymizováno soud zjistil, že žalobkyně se dne 26. 11. 2024 s žalovanou dohodla na tom, že za žalovanou uhradí kupní cenu zboží č. hodnota zprostředkovateli – společnosti Český Triangl, a.s., IČO: 25864106. Cena zboží byla sjednána ve výši 35 990 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit akontaci ve výši 5 990 Kč, výše úvěru byla tedy sjednána v částce 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve splátkách po splátkách ve výši 2 800 Kč měsíčně s úrokovou sazbou ve výši 21,9 % ročně; celkem tedy měla uhradit částku 33 595,49 Kč. Platby byla žalovaná povinna označit variabilním symbolem č. var. symbol. Smlouva není žalovanou vlastnoručně podepsána, v podpisové části je uvedeno jméno a příjmení žalované s tím, že žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu zaslaného na telefonní číslo. Součástí smlouvy jsou standardní informace o spotřebitelském úvěru a podmínky smlouvy o nákupu na splátky.

8. Z výpisu provedených transakcí právnická osoba. soud zjistil, že dne 26. 11. 2024 byla z účtu žalobkyně zaslána částka 35 990 Kč na účet č. č. účtu pod variabilním symbolem č. var. symbol.

9. Z doloženého přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná měla podle tabulky žalobkyně uhradit na poskytnutý úvěr dne 26. 11. 2024 částku 5 990 Kč, dne 20. 12. 2024 částku 2 800 Kč, dne 25. 1. 2025 částku 2 800 Kč, dne 24. 2. 2025 částku 2 802,53 Kč a dne 14. 4. 2025 částku 2 803 Kč. Totožné platby vyplývají z doložených potvrzení o provedených platbách předložených žalovanou.

10. Z dopisu ze dne 31. 7. 2025 a ze dne 12. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2026 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Výzva byla žalované odeslána podle připojeného poštovního podacího archu téhož dne.

12. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 3. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná popsala policii ČR, že hledala možnost přivýdělku. Nalezla inzerát, kde byla slíbena odměna za hodnocení jednotlivých e-shopů. Vyplnila kontaktní údaje a poté se jí ozvala žena, která jí popsala způsob, jakým bude zvedat uživatelská hodnocení u e-shopů. Přes aplikaci se žalované měla ukazovat částka tvořící její přivýdělek. Jelikož byl na počátku zřízený účet, kam měl být žalované připisován zisk, v mínusu, požadovali po ní, aby část uhradila ze svého. Žalovaná opakovaně takto převáděla své prostředky na zřízený účet. Celkem měla převést částku 384 034,71 Kč, které si musela také půjčit.

13. Z výpisu z účtu žalované za měsíc leden 2025 soud zjistil, že žalovaná měla v tomto měsíci příjem ze zaměstnání ve výši 51 410 Kč.

14. Při jednání žalovaná předložila soudu prostřednictvím mobilního telefonu potvrzení o obdržení výplaty od svého zaměstnavatele (Správa železnic s.r.o.), ze kterého soud zjistil, že příjem žalované v měsíci červnu 2026 činil částku 35 392 Kč.

15. Z tabulky uvozené slovy „register_description“ soud nezjistil žádné pro věc rozhodující skutečnosti. V této listině je obsažena tabulka s uvedením ID, řadou čísel a zkratek, aniž by bylo zřejmé, jaké údaje mají z této tabulky vyplývat.

16. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se s žalovanou prostřednictvím zprostředkovatele (spol. právnická osoba.) dohodla na poskytnutí částky 30 000 Kč (po odečtení akontace ve výši 5 990 Kč) za účelem úhrady kupní ceny zboží. Cena zboží byla uhrazena zprostředkovateli dne 26. 11. 2024. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v měsíčních splátkách, přičemž celkem se zavázala uhradit částku 33 595,49 Kč. Žalovaný uhradila dne 20. 12. 2024 částku 2 800 Kč, dne 25. 1. 2025 částku 2 800 Kč, dne 24. 2. 2025 částku 2 802,53 Kč a dne 14. 4. 2025 částku 2 803 Kč, tj. celkem uhradila 11 205,53 Kč. Při sjednávání smlouvy žalobkyně zjišťovala údaje o příjmu žalované, která uvedla, že její měsíční příjem činí 50 000 Kč. Žalobkyně také zjišťovala výši závazků žalované, přičemž z výpisu z registru klientských informací měla žalobkyně informace o tom, že žalovaná má celkem 15 splátkových smluv s celkovou výší splátek 12 127 Kč a 4 kreditní karty s celkovou výší splátek 3 301 Kč. Náklady na bydlení, stranu apod. žalobkyně nezjišťovala. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto ji žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě dluhu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu také předžalobní výzvou.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (tj. i ke dni podpisu smlouvy dne 26. 11. 2024), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. I když předložená smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, zabýval se soud otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru splnila svou zákonnou povinnost posuzovat schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí. Dospěje-li totiž soud k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu nesplnění zákonné povinnosti náležitě posuzovat úvěruschopnost žalované neplatná, není nutné zabývat se zachováním písemné formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Negativní důsledky nedodržení formy smlouvy se totiž v takovém případě již neprojeví (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-205, bod 25). Ostatně, sama žalovaná při jednání uvedla, že smlouvu skutečně uzavřela, proto se soud primárně zabýval otázkou posuzování úvěruschopnosti.

21. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně [blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (na který žalobkyně odkazovala), oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru].

22. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně žádným způsobem neprověřovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované. I když z následně žalovanou doloženého výpisu z účtu vyplynulo, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání ve výši cca 50 000 Kč, tj. v té výši, jakou tvrdila při sjednávání úvěru, žalobkyně neprověřovala zejm. výdajovou stránku žalované. Měla přitom informace o tom, že žalovaná má řadu dalších závazků (z výpisu z klientských informací vyplynulo, že jde o celkem 15 smluv), aniž by se zabývala tím, na co skutečně žalovaná finanční prostředky vynakládá. Žalobkyně pak sama uvedla, že měsíční výdaje žalované na bydlení a domácnost nezjišťovala. Žalobkyně tedy zcela rezignovala na ověřování zejm. výdajové stránky žalované. Za této situace musel soud uzavřít, že žalobkyně neprověřovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet dostatečně, v důsledku čehož nesplnila svou zákonnou povinnost posuzovat úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně se jednání dne 1. 7. 2026 nezúčastnila, proto již nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o následcích neunesení důkazního břemene.

23. Žalobkyně přesto prokázala, že žalované poskytla celkovou částku 30 000 Kč (po odečtení žalovanou uhrazené akontace ve výši 5 990 Kč), a to formou úhrady kupní ceny zprostředkovateli, společnosti Český Triangl, a.s. Stejně tak prokázala, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr pouze částku 11 205,53 Kč, a to ve čtyřech platbách (dne 20. 12. 2024 částku 2 800 Kč, dne 25. 1. 2025 částku 2 800 Kč, dne 24. 2. 2025 částku 2 802,53 Kč a dne 14. 4. 2025 částku 2 803 Kč). Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně za ní plnila třetí osobě bez právního důvodu. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 18 794,47 Kč, která představuje dosud nevrácenou jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru, a to z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalované. Nebylo přitom rozhodné, zda se žalovaná skutečně stala obětí podvodu či nikoli, jak tvrdila ve svých podáních. Z hlediska posouzení soukromoprávního nároku bylo stěžejní, že žalovaná finanční prostředky skutečně obdržela (resp. žalobkyně za ni uhradila kupní cenu zboží). To, jak žalovaná následně s těmito prostředky nakládala, na závěr o jejím bezdůvodném obohacení nemohlo mít vliv. S ohledem na závěr o neplatnosti sjednané smlouvy se soud již nezabýval výší sjednaného úroku, neboť je-li absolutně neplatná smlouva, jsou neplatná i ujednání o sjednaných úrocích a jiných poplatcích.

24. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

25. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci žalovaná ohledně svých možností, v jaké době je schopna jistinu vrátit, uvedla, že její současný příjem činí cca 35 000 Kč, přičemž má také další závazky spočívající v úhradě splátek jiných úvěrů. Ve vztahu k nákladům na bydlení uvedla, že hradí měsíčně celkem 11 380 Kč (6 700 Kč nájem, 1 500 Kč elektřinu, 2 700 Kč plyn a 480 Kč internet). Žalovaná výslovně uvedla, že je schopna hradit měsíčně částku 1 500 Kč. Svůj příjem žalovaná při jednání také doložila, soud proto návrhu žalované vyhověl a uložil jí vrátit dosud nesplacenou jistinu v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, a to vždy do každého 25. dne v měsíci po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení dluhu, přičemž první až dvanáctá splátka činí 1 500 Kč a poslední splátka činí 794,47 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Toto rozhodnutí zajišťuje, že žalobkyni bude postupně splacena celá dosud nevrácená jistina poskytnutého úvěru. Soud přitom nemohl rozhodnout o tom, že žalovaná je povinna hradit uvedenou částku ve splátkách „pod ztrátou výhody splátek“, neboť to by odporovalo aktuálnímu znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud tedy soud dospěl k závěru, že v možnostech žalované je uhradit dosud nesplacenou jistinu pouze ve splátkách, nemohl ve výroku uvést, že se tak děje právě pod ztrátou výhody splátek.

26. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec dosud nesplacené jistiny, včetně požadovaných úroků z prodlení, neboť jak již bylo uvedeno výše, splatnost poskytnuté jistiny je určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (výrok III.). Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 28 053,36 Kč, přisouzena jí byla částka ve výši 18 794,47 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 67 %. Oproti tomu procesní úspěch žalované představuje zamítnutá část žaloby, což činí 33 %. V řízení tak byla úspěšnější žalobkyně a její čistý úspěch činí 34 %.

28. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 834 Kč a náklady na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty 20 828,90 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Žalobkyni nebylo možné přiznat odměnu v plné výši podle § 7 a.t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, a to opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tak činí částku 2 649 Kč (ostatně, v této výši také žalobkyně náklady vyčíslila). Žalobkyně však byla úspěšná co do 34 %, proto je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 901 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvody (§ 160 o. s. ř.), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.