3 C 136/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o 12 790,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 552,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 237,9 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 243,45 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 741,54 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 887,09 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 9 987,09 Kč od 20. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkové částky 12 790,76 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 4. 5. 2023 žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to zohledněním sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů. Předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu žalované a udržitelnost jejích příjmů a žalovaná potvrdila, že veškeré poskytnuté údaje jsou úplné a pravdivé. O takto poskytnutých údajích neměla předchůdkyně žalobkyně důvod pochybovat. Uzavřenou smlouvu tedy nelze hodnotit jako neplatnou, a to i s ohledem na skutečnost, že byla sjednána po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. Uzavřená smlouva obsahovala úvěrový rámec 10 000 Kč, žalovaná však celkem načerpala částku 32 983,26 Kč. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční platby do doby uhrazení celého dluhu. Konkrétní výši plateb předchůdkyně žalobkyně žalované sdělila prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalované dostupný on-line na webovém portálu www.creditea.cz. Žalovaná se zavázala uhradit také sjednaný smluvní úrok, poplatky a náklady související s úvěrem. Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení. Předchůdkyně žalobkyně proto zaslala žalované výzvu k úhradě celého dluhu. Do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem částku 32 433,47 Kč. Smlouvou ze dne 29. 9. 2025 předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila dopisem. Po uzavření této smlouvy již žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto po žalované požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 9 987,09 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 1 903,67 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 741,54 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 243,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 887,09 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 9 987,09 Kč od 20. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou. V doplňujícím podání ze dne 15. 5. 2026 žalobkyně zopakovala, že její předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zohledněním sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů, kontrolou bonity žalované a udržitelností jejích příjmů žalovanou doloženými doklady (výpisem z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do něj).

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání dne 22. 7. 2026 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto jednal za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 4. 5. 2023 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem celkovou částku 13 643,39 Kč, zahrnující roční úrokovou sazbu ve výši 60 %. Úvěr byl podle smlouvy poskytnut žalované bezhotovostně na bankovní účet č. č. účtu. Smlouva není žalovanou vlastnoručně podepsána, u jména žalované je uveden osobní identifikační kód č. hodnota. Na smlouvu navazuje příloha č. hodnota, kterou je formulář oznámení o odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, a formulář obsahující standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně doložila k uzavřené smlouvě také fotografii, na které je žalovaná, která drží svůj občanský průkaz.

5. Z doložených potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala z účtu č. č. účtu na účet žalované č. č. účtu dne 1. 3. 2024 částku 8 000 Kč a částku 2 000 Kč, dne 1. 9. 2023 částku 320,26 Kč, dne 3. 2. 2025 částku 439 Kč, dne 4. 5. 2023 částku 10 000 Kč, dne 5. 1. 2025 částku 250 Kč, dne 5. 3. 2024 částku 1 200 Kč, dne 6. 10. 2023 částku 371,96 Kč, dne 8. 3. 2024 částku 960 Kč, dne 10. 3. 2024 částku 3 840 Kč, dne 14. 6. 2024 částku 368,41 Kč, dne 20. 9. 2024 částku 500 Kč, dne 22. 6. 2023 částku 780 Kč, dne 22. 6. 2024 částku 362,09 Kč, dne 22. 11. 2024 částku 150 Kč, dne 23. 10. 2023 částku 160 Kč, dne 23. 11. 2023 částku 202,37 Kč, dne 24. 6. 2023 částku 189,61 Kč, dne 24. 7. 2023 částku 397,82 Kč, dne 25. 2. 2025 částku 340 Kč, dne 25. 10. 2023 částku 215,94 Kč, dne 26. 11. 2024 částku 250 Kč, dne 27. 9. 2024 částku 228 Kč, dne 27. 11. 2024 částku 100,92 Kč, dne 28. 3. 2024 částku 615,29 Kč, dne 29. 4. 2024 částku 341,59 Kč a dne 30. 3. 2025 částku 400 Kč. Celkem žalobkyně zaslala na účet žalované částku 32 983,26 Kč.

6. Z tabulky umoření (transakčního výpisu) soud zjistil, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem částku 32 430,4 Kč; jedná se o součet všech plateb provedených žalovanou v období od 4. 5. 2023 do 29. 9. 2025.

7. Z výzvy ze dne 16. 6. 2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 2 358,43 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. hodnota. Z listiny nazvané „potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že žalobkyně zaplatila sjednanou částku za postoupení pohledávek podle výše uvedené ve smlouvě o postoupení pohledávek.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala ji k uhrazení dlužných částek. Součástí oznámení byla informace o zpracování osobních údajů.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 12. 2025 a z připojeného podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 15. 1. 2026. Tato předžalobní výzva byla odeslána dne 31. 12. 2025.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovanou ohledně smlouvy, na jejímž základě měla žalované poskytnout částku 10 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná měla podle této smlouvy poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 60 % ročně. Celkem předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované částku 32 983,26 Kč, přičemž žalovaná celkem předchůdkyni žalobkyně uhradila 32 430,4 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. I když předložená smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, zabýval se soud otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru splnila svou zákonnou povinnost posuzovat schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí. Dospěje-li totiž soud k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalované neplatná, není nutné zabývat se zachováním písemné formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Negativní důsledky nedodržení formy smlouvy se totiž v takovém případě již neprojeví (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-205, bod 25). Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou skutečně jednala.

16. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně [blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (na který žalobkyně odkazovala), oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru].

17. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně nedoložila jedinou listinu, ze které by skutečné prověřování úvěruschopnosti žalované vyplývalo. Žalobkyně neuvedla, jaké byly v době uzavření smlouvy příjmy a výdaje žalované, uvedla pouze obecné informace o tom, že její předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zohledněním sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů, kontrolou bonity žalované a udržitelností jejích příjmů žalovanou doloženými doklady (výpisem z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do něj). Výpis z bankovního účtu žalované však nedoložila. Nic bližšího žalobkyně neuvedla ani na základě výzvy soudu učiněné usnesením ze dne 12. 5. 2026, č. j. 3 C 136/2026-11 (v reakci na toto usnesení pouze zopakovala dříve uvedené obecné informace).

18. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Neobstojí proto argumentace žalobkyně, že smlouvu nelze hodnotil jako neplatnou, neboť k jejímu uzavření došlo po datu nabytí účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Naopak, zákon o spotřebitelském úvěru výslovně v § 87 odst. 1 stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. A byť je využití statistických a demografických dat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele možné, samotné zohlednění pouze těchto dat bez reálného ověření skutečných (nikoli pouze tvrzených) příjmů a výdajů s ohledem na individuální okolnosti konkrétního žadatele o úvěr dostatečné ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepředstavuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). V nyní řešeném případě předchůdkyně žalobkyně reálnou příjmovou a výdajovou stránku žalované nezohlednila, proto svou povinnost posuzovat úvěruschopnost žalované s odbornou péčí nesplnila. Jednání dne 22. 7. 2026 se žalobkyně nezúčastnila, proto již nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně skutečnosti, jakým způsobem její předchůdkyně před poskytnutím úvěru prověřovala schopnost žalované úvěr splácet.

19. Žalobkyně však prokázala, že její předchůdkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 32 983,26 Kč. Stejně tak žalobkyně prokázala, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 32 430,4 Kč. Byť žalobkyně v podané žalobě uváděla, že žalovaná uhradila celkem 32 433,47 Kč, doložené listinné důkazy prokázaly, že to byla právě celková částka 32 430,4 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, resp. žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Žalobkyně dále prokázala, že na ni její předchůdkyně pohledávku za žalovanou postoupila. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalované poskytla její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou a dosud neuhrazenou jistinu. Rozdíl mezi získanou a již vrácenou částkou činí 552,86 Kč, což je částka, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit.

20. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu. Nicméně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

21. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci však byla žalovaná pasivní, jednání dne 22. 7. 2026 se nezúčastnila. O této své procesní povinnosti proto nemohla být poučena. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalované. Soud proto určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce tří dnů, neboť má za to, že jde s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny o lhůtu zcela dostatečnou (výrok I.).

22. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec poskytnuté a žalovanou dosud neuhrazené jistiny, včetně požadovaných úroků z neplatné smlouvy, poplatků, jakož i úroků z prodlení (ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 15 659,54 Kč, vyhověno jí však bylo jen do částky 552,86 Kč. V řízení tedy byla úspěšnější žalovaná. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla v řízení pasivní a fakticky jí žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.