3 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 159 426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 980 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 91 446 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 528,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 048,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 287,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 391,31 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 513,04 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 8 513,04 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 159 426 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 18. 1. 2023 a 25. 3. 2023. Na základě těchto smluv byly žalovanému poskytnuty částky 10 000 Kč a 60 000 Kč. Ve smlouvě ze dne 18. 1. 2023 se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 6 měsíčních splátkách i částku 2 100 Kč (dále jen „poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 1 600 Kč, úroku ve výši 52,95 % ročně podle strany 2 smlouvy a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 500 Kč, a ve smlouvě ze dne 25. 3. 2023 se zavázal vrátit ve 21 měsíčních splátkách i poplatek ve výši 59 346 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 57 846 Kč, úroku ve výši 86 % ročně podle strany 2 smlouvy a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Celkem tak měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částky 12 100 Kč a 119 346 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jeho příjmů a výdajů. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil; ze smlouvy ze dne 18. 1. 2023 měla být celá částka uhrazena dne 23. 7. 2023, přičemž žalovaný uhradil pouze dne 2. 3. 2023 částku 2 020 Kč. Ze smlouvy ze dne 25. 3. 2023 měla být celá částka uhrazena dne 30. 12. 2024, avšak žalovaný na tuto částku neuhradil ničeho. S účinností ke dni 28. 4. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávky z obou smluv za žalovaným v neuhrazené výši. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 28. 4. 2025. Po datu postoupení pohledávek žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu z obou smluv. V podání ze dne 17. 1. 2026 žalobkyně dále uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela primárně z údajů poskytnutých žalovaným, které ověřovala podle předložených dokladů. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny předloženými dokumenty uvedenými v sekci „ověřené dokumenty“. Žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného činil cca částku 50 000 Kč. O tvrzených skutečnostech neměla právní předchůdkyně žalobkyně důvod pochybovat, vycházela ze zásady, že každý je povinen jednat v právním styku poctivě a v dobré víře. Pro případ nedostatečnosti tohoto postupu navrhla posoudit uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Dále uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, podle nichž údaje ověřovala; nicméně vycházela např. z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, podle něhož postačovalo, že listiny měla od žalovaného k dispozici v době, kdy údaje ověřovala.

2. Žalovaný podal proti původně vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor, jinak se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 1. 2023 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 2 100 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 1 600 Kč a poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 500 Kč, a to vše v 6 měsíčních splátkách po 2 017 Kč (poslední splátka měla činit 2 015 Kč). Pro bezhotovostní spotřebitelský úvěr jsou ve smlouvě uvedeny platební údaje pro hrazení splátek. Jako bankovní spojení žalovaného je uveden účet č. , č. účtu, .

6. Ze zákaznické karty ze dne 16. 1. 2023 vztahující se ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 34 355 Kč. Uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako dělník u zaměstnavatele , právnická osoba, , , adresa, . Dále uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, má učňovské vzdělání, je svobodný a má běžné výdaje domácnosti. Je vlastníkem auta a má vyživovací povinnost k jedné osobě. Běžné měsíční výdaje uvedl ve výši 2 000 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

7. Z tabulky umoření ze dne 6. 5. 2025 ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že na tento úvěr žalovaný uhradil dne 2. 3. 2023 částku 2 020 Kč.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 3. 2023 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 59 346 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 57 846 Kč a poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, a to vše ve 21 měsíčních splátkách po 5 684 Kč (poslední splátka měla činit 5 666 Kč). Pro bezhotovostní spotřebitelský úvěr jsou ve smlouvě uvedeny platební údaje pro hrazení splátek. Jako bankovní spojení žalovaného je uveden účet č. , č. účtu, .

9. Ze zákaznické karty ze dne 24. 3. 2023 vztahující se ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 27 861 Kč. I zde uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako dělník u zaměstnavatele , právnická osoba, , , adresa, . Dále uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, má učňovské vzdělání, je svobodný a má běžné výdaje domácnosti. Je vlastníkem auta a má vyživovací povinnost k jedné osobě. Běžné měsíční výdaje uvedl v celkové výši 4 017 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen z výplatních pásek.

10. Z tabulky umoření ze dne 6. 5. 2025 ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že na tento úvěr žalovaný čerpal dne 25. 3. 2023 a dosud na něj neuhradil ničeho.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazené pohledávky za žalovaným ze smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, .

12. Z listiny nazvané „potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že žalobkyně zaplatila sjednanou částku za postoupení pohledávek podle výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek.

13. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení obou pohledávek na žalobkyni a vyzvala jej k uhrazení dlužných částek ve výši 18 840,64 Kč a 160 970,97 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 5. 2025.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 8. 2025. Tato předžalobní výzva byla odeslána dne 30. 7. 2025.

15. Soud si dále vyžádal výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, , ze kterého vyplynulo, že žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnuty částky z výše uvedených smluv o spotřebitelských úvěrech; konkrétně dne 20. 1. 2023 částka 10 000 Kč (tato příchozí platba je označena variabilním symbolem shodujícím se se smlouvou č. , hodnota, ) a dne 27. 3. 2023 částka 60 000 Kč (tato příchozí platba je označena variabilním symbolem shodujícím se se smlouvou č. , hodnota, ). Dále z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že jde o kontokorentní účet; za měsíc leden 2023 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného částku -5 595,97 Kč. Tento měsíc byl na účet připsán příjem žalovaného od zaměstnavatele, kterého uvedl v zákaznických kartách (v lednu šlo o příjem ve výši 35 637 Kč). Současně je však z výpisu z účtu za měsíc leden zřejmé, že žalovaný dále čerpal další půjčky či úvěry od dalších společností. Konkrétně dne 2. 1. 2023 částku 4 667 Kč od společnosti , právnická osoba, , opakovaně byly na účet žalovaného připisovány desetitisícové částky prostřednictvím platební brány , právnická osoba, (v lednu šlo o celkem , hodnota, příchozích plateb) a dne 23. 1. 2023 čerpal žalovaný částku 3 000 Kč od společnosti , právnická osoba, Celková výše příchozích transakcí činila za měsíc leden částku 173 847,40 Kč, odchozí transakce přesahovaly 174 000 Kč. V měsíci únor 2023 činil příjem žalovaného od zaměstnavatele částku 30 116 Kč. Kromě toho byly na účet žalovaného připsány finanční prostředky ve výši 80 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dále 3 000 Kč (dne 1. 2. 2023) a 10 000 Kč (dne 13. 2. 2023) od společnosti , právnická osoba, a opakovaně byly na účet žalovaného připisovány několikatisícové platby z platební brány , právnická osoba, . Dále je z účtu žalovaného zřejmé, že mu byly strhávány platby z webových stránek chance.cz. Celková výše příchozích transakcí za měsíc únor 2023 činila částku 225 043,72 Kč, odchozí transakce převyšovaly 221 000 Kč. Konečný zůstatek na účtu v únoru 2023 činil -2 260,65 Kč. Pokud jde o měsíc březen 2023, i v tomto měsíci čerpal žalovaný finanční prostředky od společnosti , právnická osoba, (dne 4. 3. 2023 částku 3 000 Kč, dne 6. 3. 2023 částku 7 000 Kč) a byly mu na účet opakovaně připisovány několikatisícové platby z platební brány , právnická osoba, . Celková výše příchozích transakcí činila za březen 2023 částku 214 109,24 Kč, odchozích pak 215 050,70 Kč. Konečný zůstatek na účtu za měsíc březen 2023 činil -3 202,11 Kč.

16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy, na jejichž základě mu poskytla částky 10 000 Kč a 60 000 Kč, přičemž obě tyto částky byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s poplatky ve výši 2 100 Kč a 59 346 Kč. Při uzavírání obou smluv ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného, zjistila výši jeho příjmů a výdajů na základě jeho prohlášení a v zákaznických kartách zaškrtla, že k ověření majetkových poměrů žalovaného byly použity výplatní pásky žalovaného. Na svůj dluh žalovaný vrátil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 2 020 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovaným z předmětných smluv na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při těchto právních jednáních nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, které jsou oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

21. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet úvěry dostatečně. I když v obou zákaznických kartách uváděla, že ověřila příjem žalovaného z výplatních pásek, nezabývala se dostatečně zejména jeho výdajovou stránkou. Přestože žalovaný skutečně byl zaměstnán u zaměstnavatele, kterého sám v zákaznické kartě uvedl, rozhodně od něj nepobíral příjem, jaký uváděla žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 17. 1. 2026, tj. ve výši okolo 50 000 Kč. Naopak z výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že příjem žalovaného od zaměstnavatele činil v lednu 2023 částku 35 637 Kč, v únoru 2023 částku 30 116 Kč a v březnu 2023 částku 25 606 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, sám žalovaný uvedl, že žije v nájemném bydlení, tíží ho vyživovací povinnost k jedné osobě, avšak jeho měsíční výdaje měly v lednu 2023 činit 2 000 Kč a v březnu 2023 částku 4 017 Kč (se zohledněním splátky 2 017 Kč). Již tyto skutečnosti měly být pro žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelských úvěrů alarmující a měla se výdaji žalovaného více zabývat. Nadto pak z výpisu z účtu žalovaného dále vyplynulo, že si opakovaně půjčoval finanční prostředky od společností poskytujících spotřebitelské úvěry a opakovaně vynakládá prostředky na webových sázkových portálech. I za situace, kdy by skutečně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného z výplatních pásek, nebylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dostatečné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřovala zejména výdajovou stránku žalovaného. Již samotné informace uvedené žalovaným v zákaznických kartách měly vést žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni k bližšímu zkoumání příjmové i výdajové stránky žalovaného. Bližší tvrzení ani důkazy pak žalobkyně neposkytla ani na základě výzvy soudu učiněné podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., učiněné při jednání dne 4. 3. 2026, čímž neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud jde o povinnost posuzovat úvěruschopnost žalovaného.

22. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, a proto soud posoudil obě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu, jak stanoví zákon. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy.

23. Neobstojí přitom odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, na který upozorňovala v doplnění žaloby a podle kterého měl být její postup dostatečný. Zákon o spotřebitelském úvěru, do něhož se promítají požadavky evropské úpravy o ochraně spotřebitele, totiž vyžaduje, aby věřitel řádné ověření úvěruschopnosti dlužníka skutečně prokázal, k čemuž zákaznická karta nepostačuje (ta fakticky pouze opakuje tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost dlužníka prověřovala). Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele sankcionuje zákon o spotřebitelském úvěru absolutní neplatností (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). A pokud žalobkyně splnění této povinnosti právní předchůdkyní dokládala pouze kartami zákazníka, neunesla důkazní břemeno, které jí tížilo. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je totiž fakticky myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný, tzn. údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady, což v daném případě splněno nebylo.

24. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční částky ve výši 10 000 Kč a 60 000 Kč, jakož i to, že žalovaný dosud uhradil pouze částku 2 020 Kč. Žalobkyně také soudu prokázala, že na ni její právní předchůdkyně postoupila pohledávky za žalovaným. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyly platně a účinně uzavřeny smlouvy a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnuté jistiny. Na prvně uzavřené smlouvě se žalovaný obohatil částkou 7 980 Kč (z poskytnutých 10 000 Kč dosud uhradil 2 020 Kč) a z následně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru se obohatil o 60 000 Kč, což je celá poskytnutá jistina, na kterou neuhradil dosud ničeho. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 67 980 Kč.

25. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistin ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 odeslaném žalovanému dne 22. 5. 2025, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 13. 8. 2025. Nicméně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

26. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci byl však žalovaný pasivní, jednání dne 4. 3. 2026 se nezúčastnil. O této své procesní povinnosti proto nemohl být poučen. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalovaného. Soud proto určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce 30 dnů, neboť má za to, že jde o lhůtu dostatečnou pro případné obstarání finančních prostředků a současně jde o lhůtu přiměřenou z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně (výrok I.).

27. S ohledem na výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec poskytnutých a žalovaným dosud neuhrazených jistin, včetně požadovaných úroků z neplatných smluv, poplatků, jakož i úroků z prodlení (ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 186 846,27 Kč, vyhověno jí však bylo jen do částky 67 890 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 36,4 %. Oproti tomu procesní úspěch žalovaného představuje zamítnutá část žaloby, což činí 63,6 %. V řízení tak byl úspěšnější žalovaný. Avšak s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení pasivní a fakticky mu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.