3 C 57/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 132 689,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 89 635 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 054,2 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 536,4 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 333,96 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 130 261,2 Kč od 1. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 130 261,2 Kč od 1. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 159,3 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 132 689,2 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 29. 8. 2023. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 130 000 Kč, kterou žalovaný čerpal bezhotovostně. Úvěr byl žalovanému poskytnut v částce 49 959 Kč za účelem refinancování peněžitých zápůjček poskytnutých třetími osobami, zbývající část ve výši 80 041 Kč byla žalovanému poskytnuta bezúčelově. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s úrokem ve výši 19,99 % v měsíčních splátkách ve výši 2 778 Kč. Současně s tím si strany sjednaly pojištění pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti žalovaného, u kterého se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 244 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, proto žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 1. 2. 2025. Celková dlužná částka činila k tomuto dni 132 689,20 Kč. Společně s tím žalobkyně požadovala úrok z úvěru ve výši 12 % ročně od 2. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 2. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaná částka tak zahrnuje nesplacenou jistinu ve výši 130 261,20 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 536,4 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 333,96 Kč, úrok 12 % ročně z částky 130 261,2 Kč od 1. 10. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 130 261,2 Kč od 1. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12 % a neuhrazené poplatky ve výši 2 428 Kč. V doplňujícím podání ze dne 30. 1. 2026 žalobkyně dále uvedla, že vycházela z příjmu žalovaného u zaměstnavatele , právnická osoba, ., který činil 36 782,86 Kč, k tomu odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2017, č. j. 17 VSOL 127/2017-39, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 34 Cm 4712/2015. K výdajové stránce žalovaného žalobkyně uvedla, že sám žalovaný při sjednávání smlouvy o úvěru uvedl, že má měsíční náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč. V době uzavření smlouvy byl žalovaný zatížen kontokorentním úvěrem s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 150 Kč, revolvingovým úvěrem s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 150 Kč, úvěrem pro fyzické osoby se splátkou 1 400 Kč (tento úvěr byl v rámci smlouvy o úvěru zkonsolidován), přičemž nové splátkové zatížení žalovaného činilo 2 778 Kč, tj. se zohledněním ostatních splátek bylo nové zatížení žalovaného 3 078 Kč. U výdajů počítala žalobkyně s částkou 8 826 Kč, a to na základě údajů uvedených žalovaným v kombinaci s daty , právnická osoba, . Po odečtení všech výdajů žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovanému zbývá 24 879 Kč. Z hlediska výdajové stránky žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. 33 ICdo 27/2021-82, Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 104 VSPH 506/2020, Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, a řadu rozhodnutí okresních soudů.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K jednání dne 8. 4. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný v tomto dokumentu žádal o poskytnutí úvěru původně ve výši 80 000 Kč. Žalovaný uvedl své identifikační údaje a uvedl, že má příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, . ve výši 36 782,86 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájemním bydlení s výdaji 4 000 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému celkovou částku 130 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s úrokem ve výši 19,99 % ročně formou měsíčních splátek po 2 778 Kč, a to nejpozději do 20. 5. 2031. Částka 49 959 Kč byla použita na úhradu splátkového dluhu žalovaného u žalobkyně v této výši; zbývající část úvěru byla bezúčelová. Žalovaný měl celkem žalobkyni uhradit částku 257 953 Kč. Součástí smlouvy bylo také sjednané pojištění proti neschopnosti splácet pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti. Výše pojistného činila 244 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které žalobkyně ke smlouvě připojila, a ceník pro bankovní obchody.

6. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 29. 8. 2023 do 31. 12. 2023 soud zjistil, že úvěrový účet byl založen dne 29. 8. 2023; tohoto dne žalovaný čerpal úvěr ve výši 49 463,20 Kč a 80 536,80 Kč, tj. celkem částku 130 000 Kč. Žalovaný úvěr hradil od následujícího měsíce formou splátek po 2 778 Kč, přičemž žalovaný hradil dále sjednané pojistné. Podle tohoto výpisu z úvěrového účtu žalovaný uhradil v období od 29. 8. 2023 do 31. 12. 2023 žalobkyni celkem částku 13 167 Kč.

7. Z dokumentu označeného jako „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že vyjma výše uvedených splátek v období od 29. 8. 2023 do 31. 12. 2023 žalovaný na poskytnutý úvěr dále hradil splátky i v roce 2024. Od 1. 1. 2024 žalovaný uhradil žalobkyni částku 27 198 Kč. Celkem žalovaný žalobkyni uhradil za celou dobu splácení částku 40 365 Kč.

8. Výzvou ze dne 31. 12. 2024 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 10 510 Kč. Dopisem ze dne 1. 2. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 132 690 Kč.

9. Předžalobní výzvou ze dne 18. 9. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkové částky ve výši 152 430,56 Kč, a to do 7 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla odeslána žalovanému dne 22. 9. 2025.

10. Z listiny označené jako „posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že tato listina se vztahuje k žalovanému. Žalobkyně počítá s existujícími závazky žalovaného (jde celkem o 3 závazky znějící na částky 5 000 Kč, 5 000 Kč a 50 000 Kč, přičemž celková výše splátek na tyto závazky činí 1 700 Kč. Dále žalobkyně počítá s výdaji žalovaného ve výši 4 000 Kč (nájemné) a částkou 8 826 Kč jako životních nákladů a nákladů na bydlení. V druhé části této listiny žalobkyně obecně popisuje argumentaci užití ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti.

11. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2023 až 31. 5. 2023 soud zjistil, že z účtu žalovaného odešla celkem částka 46 991,94 Kč, přičemž celkem byla připsána částka 49 066,80. Za tento měsíc činil konečný zůstatek na účtu částku -1 066,22 Kč. Dne 11. 5. 2023 přišla na účet částka 49 054 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, . Náklady SIPO činily částku 14 255 Kč.

12. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2023 až 30. 6. 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci přišlo na účet žalobce celkem 42 051,60 Kč; odešlo 42 028,92 Kč. Dne 13. 6. 2023 byla na účet připsána částka 42 027 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, .; náklady SIPO činily 14 255 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil v tomto měsíci částku -1 043,54 Kč.

13. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2023 až 31. 7. 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci přišla na účet žalovaného celkem částka 93 041 Kč. Dne 13. 7. 2023 přišla na účet částka 26 095 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, . I v tomto měsíci činily náklady SIPO částku 14 255 Kč. Dále byla na účet dne 25. 7. 2023 připsána částka 15 461 Kč, a to opět od zaměstnavatele , právnická osoba, . a dne 20. 7. 2023 byla na účet připsána částka 1 468 Kč jako nemocenské za období od 3. 7. 2023 do 4. 7. 2023. Nad rámec těchto příjmů byla na účet dne 27. 7. 2023 připsána částka 50 000 Kč. Ostatní položky jsou výdajové.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, ve které se s žalovaným dohodla na poskytnutí částky 130 000 Kč, a to tak, že částka 49 959 Kč bude použita na úhradu splátkového dluhu žalovaného u žalobkyně v této výši; zbývající část úvěru byla bezúčelová. Žalovaný měl celkem žalobkyni uhradit částku 257 953 Kč. Součástí smlouvy bylo také sjednané pojištění proti neschopnosti splácet pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti ve výši 244 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve splátkách. Žalovaný celkem žalobkyni uhradil částku 40 365 Kč. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, proto jej žalobkyně vyzývala k úhradě dlužných částek, přičemž dopisem ze dne 1. 2. 2025 prohlásila úvěr za splatný. Výzvou ze dne 18. 9. 2025 (odeslanou dne 22. 9. 2025) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě celého dluhu do 7 dnů od doručení výzvy.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tj. i ke dni podpisu smlouvy dne 29. 8. 2023), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně [blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (na který žalobkyně odkazovala), oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru].

19. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně především tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených žalovaným, tj. z jeho příjmu ze zaměstnání ve výši cca 36 000 Kč, přičemž zohlednila také náklady na bydlení. V doplňujícím podání ze dne 30. 1. 2026 žalobkyně specifikovala, že od příjmů žalovaného odečetla částku 8 826 Kč jako výdaje žalovaného a částku 3 078 Kč jako náklady na splátky. Byť žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 4 000 Kč, tato částka zjevně neodpovídá reálným nákladům na bydlení, které žalovaný skutečně hradil. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2023 do 31. 7. 2023, ze kterého je zřejmé, že žalovaný reálně hradil částku SIPO 14 255 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy sice měla k dispozici výpis z účtu, na základě kterého si ověřila příjem žalovaného ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., avšak fakticky už se nezabývala skutečnou výdajovou stránkou žalovaného. Přitom jak v měsíci květen 2023, tak v měsíci červen 2023 se konečný stav účtu žalovaného nacházel v záporných hodnotách. Vyjma příjmů ze zaměstnání obsahuje výpis z účtu v podstatě pouze odchozí platby, ze kterých je zřejmé, že reálné výdaje žalovaného byly mnohem vyšší, než s jakými počítala žalobkyně. V měsíci červenci 2023 byl sice zůstatek na konci měsíce na účtu žalovaného kladný, i zde však byly výdaje žalovaného v podstatě podobné, jako tomu bylo v předchozích měsících. Jedinou odchylkou je zde platba ve výši 50 000 Kč, která byla na účet žalovaného připsána dne 27. 7. 2023, a to z jiného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Není přitom zřejmé, o jaký účet se jedná, zda nejde o prostředky z dalšího úvěrového produktu apod. Bližší tvrzení ani důkazy k posuzování úvěruschopnosti pak žalobkyně neposkytla ani na základě výzvy soudu učiněné podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne 8. 4. 2026, čímž neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud jde o svou povinnost s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost žalovaného.

20. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu, jak stanoví zákon. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy. Na smlouvu o úvěru bylo navázáno také sjednané pojištění pro případ neschopnosti splácet. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je nutno nahlížet jako na neplatně sjednané i na toto pojištění.

21. Na závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy nemění ničeho ani odkaz žalobkyně na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2017, č. j. 17 VSOL 127/2017-39. Žalobkyně tímto odkazem zdůrazňovala, že zákon nestanoví hierarchii informací či přesný postup nutný k posuzování úvěruschopnosti. Zákon sice výslovně nic takového nestanoví, nicméně je povinností věřitele posuzovat úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Má-li však věřitel informace o vyšších výdajích dlužníka, musí při posuzování úvěruschopnosti pracovat s těmito reálnými (vyššími) výdaji a hodnotit je v kontextu dlužníkových příjmů. V opačném případě by se z posuzování úvěruschopnosti stal pouze formální postup vycházející ze statistických výdajů. Ze stejných důvodů neobstojí ani odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 34 Cm 4712/201. Pokud jde o ostatní odkazy žalobkyně na další rozhodnutí, obecná argumentace v nich obsažená je sice obecně použitelná, nicméně skutkový stav nyní projednávané věci (zejm. výdajová stránka žalovaného) měl vést žalobkyni k bližšímu a důkladnějšímu hodnocení jako faktické schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně měla do svých úvah o úvěruschopnosti žalovaného především zahrnout reálné výdaje žalovaného, nikoli částku, která vychází primárně z dat , právnická osoba, . Ani odkazy na další rozhodnutí proto na závěru o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho nemění.

22. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 130 000 Kč, jakož i to, že žalovaný dosud uhradil žalobkyni pouze částku 40 365 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému poskytla. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou a dosud neuhrazenou jistinu. Rozdíl mezi získanou a již vrácenou částkou činí 89 635 Kč, což je částka, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.

23. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu. Nicméně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

24. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci byl však žalovaný pasivní, jednání dne 8. 4. 2026 se nezúčastnil. O této své procesní povinnosti proto nemohl být poučen. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalovaného. Soud proto určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce 30 dnů, neboť má za to, že jde o lhůtu dostatečnou pro případné obstarání finančních prostředků a současně jde o lhůtu přiměřenou z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně (výrok I.).

25. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec poskytnuté a žalovaným dosud neuhrazené jistiny, včetně požadovaných úroků z neplatné smlouvy, poplatků, jakož i úroků z prodlení (ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 169 833,28 Kč, vyhověno jí však bylo jen do částky 89 635 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 52,8 %. Oproti tomu procesní úspěch žalovaného představuje zamítnutá část žaloby, což činí 47,2 %. Čistý úspěch žalobkyně tak činí 5,6 %.

27. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 308 Kč. Pokud jde o ocenění jednoho úkonu právní služby, tarifní hodnota představuje částku 132 689,20 Kč, jeden úkon právní služby je tak oceněn částkou 6 420 Kč [§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.“]. Žalobkyni byla přiznána odměna za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby, účast na jednání dne 8. 4. 2025). Za doplnění žaloby učiněné podáním ze dne 30. 1. 2026 soud náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal, neboť jím byla k výzvě soudu doplněna skutková tvrzení, jež měla být vylíčena již v žalobě. Tuto skutečnost pak nelze klást k tíži žalovaného, náklady na tento úkon proto soud nepovažuje za účelně vynaložené. Dále žalobkyni přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 4 x 450 Kč. Odměna advokáta a náhrada hotových výdajů se pak zvyšuje o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. o 5 770,8 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tak představuje částka 38 558,8 Kč. Žalobkyni byla přiznána náhrada s ohledem na čistý úspěch ve věci v rozsahu 5,6 %, což činí částku 2 159,3 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.).