3 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 24 870 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 000 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 3. 2. 2025 do 24. 2. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 000 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, a částky 3 870 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 870 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaný si na této stránce zvolil parametry úvěru (výši, dobu splatnosti). Následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Registrace žalovaného byla podmíněna souhlasem se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil, pořízením kopie dokladu totožnosti a následnou platbou ve výši 1 Kč (tzv. ověřovací platba). K ověření příjmu žalovaný poskytl výpisy z bankovního účtu či výplatní listy. Žalobkyně žalovaného prověřovala ve veřejně dostupných databázích a neměla pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Úvěr ve výši 15 000 Kč žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet dne 10. 10. 2024, ze kterého byla poslána také ověřovací platba. Žalovaný se kromě poskytnuté jistiny zavázal žalobkyni vrátit také smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto byl žalobkyní upomínán a dne 30. 1. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 2. 2. 2025, od 3. 2. 2025 je proto žalovaný v prodlení. V podané žalobě žalobkyně požaduje jistinu ve výši 15 000 Kč a splatný úrok kapitalizovaný částkou 6 000 Kč, to vše s úroky z prodlení od 3. 2. 2025 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje částku 3 870 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý kalendářní den prodlení od 3. 2. 2025 do odeslání předžalobní výzvy dne 19. 10. 2025. V doplňujícím podání ze dne 2. 3. 2026 žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala lustrací ve veřejně dostupných databázích. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat žalobkyni, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný po podáním žaloby (dne 24. 2. 2026) uhradil na poskytnutý úvěr částku 3 000 Kč, v tomto rozsahu vzala žalobkyně podanou žalobu zpět, včetně úroku z prodlení v zákonné výši z částky 3 000 Kč ode dne 25. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně tak dále požadovala zaplacení částky 18 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 3. 2. 2025 do 24. 2. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 000 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, a dále částku 3 870 Kč jako smluvní pokutu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Při jednání dne 8. 4. 2026 žalovaný potvrdil, že žalobkyni před podáním žaloby uhradil 3 000 Kč. Při jednání dne 20. 4. 2026 žalovaný dále uvedl, že aktuálně není zaměstnán a žalobkyni na poskytnutý úvěr již nic neuhradil. Žalovaný dále sdělil, že společně s manželkou zvažuje zahájení insolvenčního řízení.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z listiny označené jako „žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “ soud zjistil, že v tomto dokumentu jsou uvedeny kontaktní údaje žalovaného, dále jeho způsob bydlení – vlastní dům bez hypotéky, nejvyšší dosažené vzdělání – základní, zaměstnavatel , právnická osoba, ., měsíční příjem ve výši 30 038 Kč, měsíční výdaje ve výši 12 000 Kč.

5. Z dokumentu označeného jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 10. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je v této smlouvě označena jako „úvěrující“ a žalovaný jako „úvěrovaný“. Žalovaný je identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 15 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit úvěr měsíčními splátkami až do úplného splacení úvěru, a to společně s úrokem z úvěru ve výši 40 % měsíčně. Tento dokument není žalovaným vlastnoručně podepsán. Žalobkyně k uvedené smlouvě připojila kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného.

6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 10. 10. 2024 soud zjistil, že dne 10. 10. 2024 byla z účtu žalobkyně odeslána na účet č. , č. účtu, částka 15 000 Kč.

7. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že jde o bankovní účet žalovaného. Na tomto bankovním účtu jsou zaznamenány následující významnější pohyby. Pokud jde o příjmy, dne 10. 5. 2024 byla na účet připsána částka ve výši 33 703 Kč od , právnická osoba, .; dne 23. 5. 2024 částka 36 058 Kč od společnosti , právnická osoba, ; dne 27. 5. 2024 částka 11 145,71 Kč od společnosti , právnická osoba, ; dne 10. 6. 2024 částka 38 379 Kč od , právnická osoba, .; dne 21. 6. 2024 částka 42 Kč od , právnická osoba, .; dne 22. 6. 2024 částka 1 180,78 Kč od , právnická osoba, ; dne 9. 7. 2024 částka 29 517 Kč od , právnická osoba, .; dne 8. 8. 2024 částka 29 836 Kč od , právnická osoba, .; dne 28. 8. 2024 částka 2 428,50 Kč od , právnická osoba, ; dne 30. 8. 2024 částka 5 000 Kč od , právnická osoba, .; dne 31. 8. 2024 částka 3 000 Kč od ThePay, a.s.; dne 9. 9. 2024 částka 30 761 Kč od , právnická osoba, .; dne 23. 9. 2024 částka 1 302,48 Kč od , právnická osoba, Pokud jde o výdaje (které jsou na účtu převažující), dne 10. 5. 2024 odešla platba ve výši 6 320 Kč s poznámkou „splátka půjčky Vávra“, téhož dne částka 2 122 Kč s poznámkou „telefony + notebook“, téhož dne odešla částka 3 021 Kč na účet , právnická osoba, ; dne 23. 5. 2024 odešla platba ve výši 1 575 Kč s poznámkou „prodloužení půjčky“; dne 10. 6. 2024 částka 3 041 Kč s poznámkou „splátka creditea“; dne 10. 6. 2024 částka 10 756 Kč s poznámkou „splátka půjčky Vávra“; dne 29. 7. 2024 odešla částka 20 000 Kč (aniž by bylo zřejmé, o jakou platbu se jedná); dne 29. 7. 2024 odešly dále platby 5 788 Kč a 10 756 Kč obě s poznámkou „splátka , Anonymizováno, “; dne 29. 7. 2024 odešla také platba 3 038 Kč na účet , právnická osoba, ; dne 10. 8. 2024 odešla platba 3 038 Kč na účet , právnická osoba, ; dne 9. 9. 2024 částka 3 040 Kč opět na účet , právnická osoba, Dále je na účtu zřejmá řada stovkových až tisícových odchozích plateb, aniž by bylo zřejmé, o jaké platby se jedná.

8. Soud si dále vyžádal výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc říjen 2024. Z tohoto výpisu soud zjistil, že na účet žalovaného byly dne 8. 10. 2024 připsány platby ve výši 19 188 Kč a 30 945 Kč od , právnická osoba, . Dne 10. 10. 2024 byla dále na účet připsána platba ve výši 15 000 Kč od ThePay, a.s. s poznámkou „, právnická osoba, , čerpání“. Dne 14. 10. 2024 byla dálo na účet připsána částka 7 500 Kč od , Anonymizováno, . a dne 29. 10. 2024 částka 18 961 Kč od , právnická osoba, Dne 25. 10. 2024 byla na účet připsána částka 595 005,33 Kč z účtu označeného jako „Vávra“, přičemž ještě téhož dne z účtu odešly platby ve výši 25 000 Kč, 37 440 Kč, 90 092 Kč, 99 823 Kč, 21 905 Kč, 182 195 Kč, 18 965 Kč, 27 702 Kč 18 965,48 Kč (tato platba měla poznámku „, právnická osoba, – platba“), 24 426,86 Kč (tato platba byla označena jako „, právnická osoba, .“) a částka 7 995 Kč (s označením , právnická osoba, .).

9. Z dopisu ze dne 30. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky ve výši 42 059 Kč do 3 dnů od doručení přípisu. K tomuto dopisu není připojen doklad o odeslání žalovanému.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 21. 10. 2025.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023 a navazující přílohy č. , hodnota, k této smlouvě ze dne 12. 8. 2024, včetně připojeného seznamu postupovaných pohledávek, soud nezjistil řádné rozhodující skutečnosti. Smlouvy se netýkají pohledávky žalobkyně za žalovaným vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

12. Při jednání dne 8. 4. 2026 žalovaný předložil soudu k nahlédnutí aplikaci internetového bankovnictví, ze které bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni dne 24. 2. 2026 uhradil částku 3 000 Kč.

13. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že ke dni 20. 4. 2026 nebylo vůči žalovanému zahájeno insolvenční řízení.

14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 15 000 Kč a žalovaný měl žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu společně s úrokem z úvěru ve výši 40 % měsíčně; tj. celkovou částku 21 000 Kč. Žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 15 000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů tvrzených žalovaným. Žalovaná vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 19. 10. 2025, odeslanou dne 21. 10. 2025. Dne 24. 2. 2026 zaplatil žalovaný žalobkyni částku 3 000 Kč.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. I když předložená smlouva a její dodatky neobsahují vlastnoruční podpis žalovaného, zabýval se soud otázkou, zda žalobkyně při poskytnutí úvěru splnila svou zákonnou povinnost posuzovat schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Dospěje-li totiž soud k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalované neplatná, není nutné zabývat se zachováním písemné formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Negativní důsledky nedodržení formy smlouvy se totiž v takovém případě již neprojeví (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-205, bod 25).

19. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

20. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. I když žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného, z něhož vyplývá, že žalovaný měl skutečně příjem ze zaměstnání od společnosti , právnická osoba, ., z výpisu z účtu je současně zřejmé, že žalovanému byly na účet opakovaně připisovány částky od nebankovních společností (, právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , právnická osoba, .). Z výpisu z účtu tak bylo zřejmé, že žalovanému příjem ze zaměstnání nepostačuje a opakovaně se obrací na nebankovní společnosti za účelem poskytnutí dalších finančních prostředků. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, v důsledku čehož nesplnila svou zákonnou povinnost posuzovat úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně se jednání dne 8. 4. 2026, ani 20. 4. 2026 nezúčastnila, proto již nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o následcích neunesení důkazního břemene.

21. Žalobkyně přesto prokázala, že žalovanému dne 10. 10. 2024 zaslala na účet částku 15 000 Kč, z nichž žalovaný dosud uhradil částku 3 000 Kč. Uhrazení této částky pak žalovaný potvrdil i při jednání dne 8. 4. 2026, při kterém soudu předložil k nahlédnutí aplikaci svého internetového bankovnictví. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně podáním ze dne 2. 3. 2026 vzala žalobu zpět, a to co do částky 3 000 Kč včetně úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 000 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení. S ohledem na tuto skutečnost soud výrokem I. řízení ohledně této částky zastavil. Žalovaný v řízení neprokázal, že žalobkyni zaplatil další část žalované částky. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na částečně zpětvzetí žaloby (jemuž odpovídá výrok I. o částečném zastavení řízení) soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

22. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

23. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci žalovaný sice ohledně svých možností, v jaké době je schopen jistinu vrátit, uvedl, že je nezaměstnaný a zvažuje zahájení insolvenčního řízení, svá tvrzení o nemajetnosti však ničím nedoložil. Ani z výpisu z insolvenčního rejstříku nebylo zjištěno, že by žalovaný skutečně byl v úpadku. Žalovaný neposkytl soudu informace a především důkazy o svých aktuálních majetkových poměrech ani na základě výzvy podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. učiněné při jednání dne 20. 4. 2026. Za této situace soud určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce 30 dnů, neboť má za to, že jde o lhůtu dostatečnou pro případné obstarání finančních prostředků a současně jde o lhůtu přiměřenou z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně (výrok II.).

24. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy v důsledku nedostatečného posuzování úvěruschopnosti žalovaného soud ve zbylém rozsahu (tj. vše nad rámec přisouzené a dosud nevrácené jistiny úvěru, včetně požadovaných úroků z neplatné smlouvy, poplatků, smluvních pokut, jakož i úroků z prodlení, ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou) zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 27 921,61 Kč. Její procesní úspěch pak tvoří výrok I. a II., neboť k částečnému zastavení řízení došlo pro pozdější chování žalovaného (žalovaný po podání žaloby částečně plnil). Žalobkyně tak byla úspěšná co do celkové částky 15 054,24 Kč, tj. ve 53,9 %. Oproti tomu procesní úspěch žalovaného představuje zamítnutá část žaloby, což činí 46,1 %. Čistý úspěch žalobkyně tak činí 7,8 %.

26. Náklady žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 995 Kč a z nákladů na zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty 24 870 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.; dále 2 100 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný po podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 bod 5 a.t. (částečné zpětvzetí), včetně jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t.; a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 4 050 Kč ve výši 850,5 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 5 895,5 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 7,8 %, tj. zaokrouhlená částka 460 Kč. Při vyhlášení rozsudku dne 20. 4. 2026 došlo ve výroku IV. k početní chybě, soud proto v tomto písemném vyhotovení rozsudku provedl soud opravu výroku rozhodnutí podle § 164 o. s. ř. (7,8 % z částky 5 895,5 Kč činí částku 460 Kč, nikoli 884 Kč). Žalobkyni nebylo možné přiznat odměnu v plné výši podle § 7 a. t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, a to opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. věci sp. zn. 3 C 75/2026, sp. zn. 4 C 440/2025, sp. zn. 11 C 440/2025 a další), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.