3 C 77/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30 799,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 999,06 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 999,06 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 29 999,06 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 607,1 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 954,65 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 403 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 30 799,06 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o kontokorentu, na základě které mohla žalovaná čerpat prostředky až do výše 30 000 Kč. To žalovaná využila a limit vyčerpala. Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas a její účet vykazoval nepovolený záporný zůstatek. Žalobkyně následně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu ve výši 29 999,06 Kč, dlužné poplatky ve výši 800 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 954,65 Kč za období do 28. 11. 2025 a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 607,10 Kč, úrok 8,05 % ročně z částky 29 999,06 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 999,06 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení. V doplňujícím podání ze dne 25. 2. 2026 žalobkyně dále uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů z běžného účtu žalované. Z něj žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalované. K finanční situaci žalované uvedla, že měla příjem ve výši 30 000 Kč a výdaje ve výši 26 200 Kč. Žalovaná tak měla platební kapacitu ve výši 3 800 Kč měsíčně, což jí umožňovalo hradit splátku 1 500 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání dne 20. 5. 2026 se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o , Anonymizováno, plus kontu ze dne 20. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala pro žalovanou vést bankovní účet č. , č. účtu, a smlouvou o poskytování služeb , Anonymizováno, elektronického bankovnictví ze dne 20. 10. 2021 se žalobkyně zavázala poskytovat služby telefonního a internetového bankovnictví.

5. Z žádosti o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná dne 8. 3. 2023 požádala o poskytnutí úvěru, přičemž uvedla, že má příjem ve výši 30 000 Kč a výdaje ve výši 25 000 Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájemním bytě a nemá žádné další výdaje na splátky jiných úvěrů.

6. Z předsmluvních informací ke kontokorentu soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované parametry poskytovaného úvěru ve výši 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,9 % ročně. Součástí těchto informací je také částka 300 Kč jako poplatek za upomínku o tom, že neproběhla splátka úvěru a částka 500 Kč jako poplatek za výzvu k úhradě splátek v prodlení.

7. Ze smlouvy o kontokorentu ze dne 8. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši do limitu 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr splácet s úrokovou sazbou ve výši 21,9 % ročně. Součástí smlouvy jsou také ujednání o poplatcích ve výši 300 Kč za upomínku, 500 Kč za výzvu k úhradě splátky v prodlení a 150 Kč za výzvu ke splnění smluvních povinností. Smlouvu žalovaná podepsala dne 8. 3. 2023 elektronicky prostřednictvím elektronického bankovnictví žalobkyně.

8. Z informací z , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaná neměla žádný další splátkový úvěr. Žalované však bylo dne 18. 9. 2022 odmítnuto poskytnutí dvou kreditních splátkových karet s požadovanými částkami 19 000 Kč a 18 000 Kč. Z připojených dat o žádosti soud zjistil, že žalobkyně evidovala k žalované kromě údajů o příjmu a výdajích informace o tom, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, jde o svobodnou ženu manuálně pracující na dobu neurčitou s výdaji ve výši 25 000 Kč měsíčně.

9. Z výpisu z úču č. , č. účtu, za měsíce prosinec 2023 a leden až březen 2023 soud zjistil, že žalovaná měla příjem ve výši 10 626 Kč z Úřadu práce , adresa, (v únoru 2023 činila výše příjmu 11 178 Kč), nájem činil částku 7 500 Kč. Dále měla žalovaná příjem řádově ve výši několika tisíc korun, avšak nejednalo se o pravidelné příjmy.

10. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaná splácela poskytnutý úvěr nepravidelně, přičemž ke dni 27. 9. 2024 činila nesplacená jistina částku 29 999,06 Kč. Z historie úvěrového účtu, kde žalovaná čerpala kontokorent, soud zjistil, že ke dni 8. 6. 2025 činila nesplacená jistina stále částku 29 999,06 Kč.

11. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 20. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splátky včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku spojeného s výzvou v celkové výši 3 493,35 Kč. Tato výzva byla podle připojeného poštovního podacího archu odeslána žalované dne 20. 8. 2024.

12. Z výzvy ze dne 12. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o povinnosti dodržovat smluvní podmínky, tj. mít na účtu k dispozici finanční prostředky alespoň ve výši 50 % sjednaného limitu kontokorentu a upozornila na zpoplatnění upomínky částkou 150 Kč. Výzva byla žalované odeslána dne 13. 9. 2024.

13. Upomínkou ze dne 24. 10. 2024 žalobkyně informovala žalovanou o prodlení s úhradou částky 847,50 Kč, včetně poplatku 300 Kč za zaslanou upomínku.

14. Výzvou ze dne 3. 11. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 1 913,93 Kč, ohledně které byla žalovaná v prodlení. Součástí této částky byl také poplatek ve výši 500 Kč za odeslanou výzvu.

15. Z dopisu ze dne 14. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Dopis byl žalované odeslán dne 15. 11. 2024.

16. Z výzvy ze dne 3. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z připojeného poštovního podacího archu soud zjistil, že výzva byla žalované odeslána téhož dne.

17. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se s žalovanou dohodla na tom, že žalobkyně bude pro žalovanou vést bankovní účet, ke kterému bude poskytovat také služby internetového bankovnictví. Žalovaná prostřednictvím internetového bankovnictví dne 8. 3. 2023 požádala o poskytnutí úvěru formou kontokorentu do výše 30 000 Kč, který se zavázala uhradit společně s úrokovou sazbou ve výši 21,90 %. Žalovaná nedodržovala podmínky poskytnutého kontokorentu, proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný dopisem ze dne 14. 11. 2024. Výzvou ze dne 3. 12. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (tj. i ke dni podpisu smlouvy o kontokorentu dne 8. 3. 2023), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr formou kontokorentu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

22. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalované úvěr splácet. I když žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu, který pro žalovanou vedla na základě smlouvy o ČSOB plus kontu, šlo o výpisy za období od prosince 2022 do března 2023, tj. do podpisu smlouvy, ze kterých vyplynulo, že příjem žalované představuje příspěvek zasílaný Úřadem práce , adresa, . V měsíci prosinec 2022 a leden 2023 činila výše příspěvku částku 10 626 Kč, v únoru 2023 částku 11 178 Kč. Na účtu žalované jsou zřejmé také další příchozí platby, jedná se však o platby řádově ve stovkách a jednotkách tisíc Kč, které rozhodně nelze hodnotit jako pravidelný měsíční příjem žalované. Pokud jde o výdajovou stránku, z výpisu z účtu je zřejmé, že nájem žalované činil v prosinci 2022 a lednu 2023 částku 7 500 Kč. Informace, které žalovaná uváděla v žádosti o úvěr, tj. že má příjem ve výši 30 000 Kč tak neodpovídaly těm údajům, které jsou zjistitelné z předloženého výpisu z účtu. Žalobkyně se tak měla příjmovou i výdajovou stránkou žalované zabývat důkladněji. Přesto žalobkyně počítala s tím, že žalovaná má měsíčně k dispozici částku 30 000 Kč a hradí výdaje v celkové výši 26 200 Kč. Konkrétní údaje o tom, co všechno tvoří celkovou částku 26 200 Kč jako výdaje přitom žalobkyně neuvedla a nelze je spolehlivě zjistit ani z předloženého výpisu z účtu. Pro úplnost soud dodává, že bližší skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně neposkytla ani při jednání dne 20. 5. 2026 na základě výzvy učiněné podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

23. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu, jak stanoví zákon. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy.

24. Žalobkyně však prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč (tato částka představovala vyčerpaný úvěrový limit), jakož i to, že nesplacená část jistiny činí do dnešního dne částku 29 999,06 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalované poskytla. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou a dosud neuhrazenou jistinu ve výši 29 999,06 Kč.

25. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu. Nicméně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

26. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci byla však žalovaná pasivní a jednání dne 20. 5. 2026 se nezúčastnila. O této své procesní povinnosti proto nemohla být poučena. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalované. Soud proto určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce 30 dnů, neboť má za to, že jde o lhůtu dostatečnou pro případné obstarání finančních prostředků a současně jde o lhůtu přiměřenou z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně (výrok I.).

27. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec poskytnuté a žalovanou dosud neuhrazené jistiny, včetně požadovaných úroků z neplatné smlouvy, poplatků, jakož i úroků z prodlení (ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 41 318,29 Kč, vyhověno jí však bylo jen do částky 29 999,06 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 72,6 %. Oproti tomu procesní úspěch žalované představuje zamítnutá část žaloby, což činí 27,4 %. Čistý úspěch žalobkyně tak činí 45,2 %.

29. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 232 Kč a náklady na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty 30 799,06 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a dále odměna za účast při jednání stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. a § 8 odst. 1 a. t. částkou 2 340 Kč, včetně jedné paušální náhrady výdajů podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. ve výši 450 Kč. Žalobkyni nebylo možné přiznat odměnu v plné výši podle § 7 a.t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, a to opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. věci sp. zn. 11 C 381/2025, sp. zn. 4 C 110/2025, ve kterých šlo rovněž o kontokorentní úvěry), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Rovněž nebylo možné přiznat odměnu za doplnění žaloby ze dne 25. 2. 2026, neboť žalobkyně tím k výzvě soudu doplnila tvrzení, které měly být součástí podané žaloby, přičemž tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Ve vztahu k účasti na jednání doložila žalobkyně výši cestovních výdajů, které představují náklady za cestu k jednání dne 20. 5. 2026 z , adresa, a zpět v délce 2 x 95 km podle § 13 odst. 5 a. t., za které náleží náhrada ve výši 1 503 Kč [34,70 Kč za litr paliva podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 573/2025 Sb., při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla podle § 1 písm. b) téže vyhlášky]. Dále náleží zástupci žalobkyně náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání ve výši 4 x 150 Kč podle § 14 odst. 3 a.t. Odměna a náhrady advokáta v celkové výši 5 790 Kč se zvyšují o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. o částku 1 216 Kč. Celkové náklady žalobkyně tak činí částku 9 741 Kč, z nichž je žalovaná povinna uhradit 45,2 %, tj. částku 4 403 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.