3 C 83/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17 741 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 875 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 866 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 736 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 864 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17 741 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 736 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 13. 11. 2024 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla ve třech platbách celkovou částku 13 700 Kč na bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, avšak svou povinnost porušila. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný. Ani poté žalovaná úvěr neuhradila a předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 12. 12. 2024 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek před podáním žaloby výzvou ze dne 18. 9. 2025. Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu, smluvní úrok ve výši 7 005 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 736 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení. V doplňujícím podání ze dne 2. 4. 2026 žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového portálu , Anonymizováno, . Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala schopnost žalované úvěr splácet nahlédnutím do veřejných rejstříků, do dlužnických registrů, přičemž z těchto databází nevyplynuly žádné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splácením jakéhokoli závazku vůči třetí osobě, že se nenachází v exekuci či insolvenci a není v tíživé životní situaci.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že se dostala do platební neschopnosti v důsledku finančního podvodu, jehož byla obětí. Podvodné jednání spočívalo ve vylákání finančních prostředků, v důsledku čehož přišla o značkou část svých financí. O této situaci informovala také policii ČR. V doplňujícím podání ze dne 8. 4. 2026 žalovaná uvedla, že k uzavření smlouvy došlo za nestandardních okolností, k čemuž odkázala na doložený úřední záznam o podaném vysvětlení. Předchůdkyně žalobkyně podle žalované nedostatečně posuzovala úvěruschopnost žalované – žalovaná mohla úvěr čerpat opakovaně, avšak kdyby se předchůdkyně žalobkyně dostatečně zabývala např. výpisy z účtu, zjistila by enormní množství mikro půjček, což svědčí o dluhové spirále žalované. Žalovaná dále uvedla, že považuje sjednaný úrok za nemravný a navrhla přiznat žalobkyni pouze neuhrazenou jistinu, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně. V podání ze dne 13. 5. 2026 žalovaná dále uvedla, že celkem od předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 13 700 Kč, na kterou uhradila dne 14. 1. 2025 částku 2 504 Kč, dne 12. 2. 2025 částku 2 451 Kč, dne 14. 4. 2025 částku 2 573 Kč a dne 15. 4. 2025 částku 1 297 Kč, tj. celkem uhradila 8 825 Kč, zbývá jí tedy doplatit 4 875 Kč. Při jednání žalovaná uvedla, že je společnost Správa železnic s.r.o. je její zaměstnavatel, u kterého je zaměstnána i nadále. Její příjem však oproti loňskému roku klesl na částku cca 35 000 Kč.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 11. 2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) se zavázala umožnit žalované čerpat částku do výše 12 000 Kč. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou a telefonním číslem, přičemž se zavázala vrátit čerpané finanční prostředky v měsíčních splátkách. Počáteční splátka byla sjednána ve výši 2 573 Kč, přičemž její výše se podle smlouvy každý měsíc mění. Jako datum prvního čerpání je uvedeno 13. 11. 2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 200 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 537,30 %. Smlouva není žalovanou vlastnoručně podepsána, v podpisové části jsou uvedeny údaje o tom, v jakém čase byl žalované odeslán potvrzovací kód na telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu. Žalovaná tento kód uvedla do smlouvy dne 13. 11. 2024 v čase 16:52:52.

5. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne 24. 2. 2025 byla odeslána na účet č. , č. účtu, částka 1 100 Kč, dne 13. 11. 2024 částka 12 000 Kč a dne 3. 1. 2025 částka 600 Kč.

6. Z dopisu ze dne 12. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 17 987 Kč. V záhlaví výzvy je uvedeno označení „kimbi“, přičemž výzva je podepsána , tituly před jménem, , jméno FO, z oddělení vymáhání pohledávek.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a připojeného dodatku č. , hodnota, k této smlouvě obsahujícího seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Dopisem ze dne 14. 9. 2025 předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalované. Tento dopis byl žalované odeslán dne 18. 9. 2025.

9. Z výzvy k úhradě ze dne 14. 9. 2025 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou, která byla žalované odeslána dne 18. 9. 2025.

10. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 3. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná popsala policii ČR, že hledala možnost přivýdělku. Nalezla inzerát, kde byla slíbena odměna za hodnocení jednotlivých e-shopů. Vyplnila kontaktní údaje a poté se jí ozvala žena, která jí popsala způsob, jakým bude zvedat uživatelská hodnocení u e-shopů. Přes aplikaci se žalované měla ukazovat částka tvořící její přivýdělek. Jelikož byl na počátku zřízený účet, kam měl být žalované připisován zisk, v mínusu, požadovali po ní, aby část uhradila ze svého. Žalovaná opakovaně takto převáděla své prostředky na zřízený účet. Celkem měla převést částku 384 034,71 Kč, které si musela také půjčit.

11. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období listopad 2024 soud zjistil že počáteční zůstatek na účtu činil 1 235,36 Kč, celkem na účet přišlo 144 312,76 Kč, odešlo 144 540,12 Kč a konečný zůstatek činil 1 008 Kč. Mezi příchozími platbami jsou v tomto měsíci částky 16 000 Kč s poznámkou „půjčka dle smlouvy Ceaihuja“, 40 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a částka 12 000 Kč od předchůdkyně žalobkyně.

12. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období leden 2025 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 884,45 Kč, celkem na účet přišlo 199 683,20 Kč, odešlo 192 151,80 Kč a konečný zůstatek činil 8 415,85 Kč. V tomto měsíci byla na účet žalované připsána částka 1 800 Kč s poznámkou „půjčka dle smlouvy , Anonymizováno, “, dne 3. 1. 2025 částka 600 Kč od předchůdkyně žalobkyně, dne 6. 1. 2025 částka 4 896,52 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 14. 1. 2025 částka 51410 Kč od , Anonymizováno, , dne 24. 1. 2025 částka 100 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . a dále je v tomto měsíci na účtu zřejmá řada dílčích odložených plateb prostřednictvím portálu twisto.cz.

13. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období únor 2025 soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 8 415,85 Kč, celkem na účet přišlo 122 208,17 Kč, odešlo 127 645,52 Kč a konečný zůstatek činil částku 2 978,50 Kč. Mezi příchozími platbami na tomto účtu je dne 4. 2. 2025 částka 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , dne 13. 2. 2025 částka 39 887 Kč od , Anonymizováno, , dne 20. 2. 2025 částka 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , od téže společnosti dne 21. 2. 2025 částka 3 000 Kč, dne 22. 2. 2025 částka 3 750 Kč a dne 24. 2. 2025 částka 4 297,87 Kč. Dne 24. 2. 2025 byla rovněž na účet žalované připsána částka 1 100 Kč od předchůdkyně žalobkyně. Dále byly na účet žalované připsány částky 8 000 Kč, 1 000 Kč a 900 Kč s poznámkou „půjčka dle smlouvy , Anonymizováno, “.

14. Z doložených potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalovaná dne 15. 4. 2025 zaslala na účet právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) s variabilním symbolem č. , var. symbol, částku 1 297 Kč, dne 14. 4. 2025 částku 2 573 Kč, dne 14. 1. 2025 částku 2 504 Kč a dne 12. 2. 2025 částku 2 451 Kč.

15. Z žalovanou doloženého výpisu z účtu za období od 1. 12. 2025 do 31. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaná měla v prosinci 2025 příjem od , Anonymizováno, ve výši 48 761 Kč.

16. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná se dne 13. 11. 2024 dohodla s předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) na poskytnutí revolvingového úvěru až do výše 12 000 Kč, který se zavázala vrátit měsíčními splátkami, přičemž první splátka měla činit 2 573 Kč a výše dalších splátek byla pohyblivá v závislosti na dalších okolnostech. Dne 13. 11. 2024 zaslala předchůdkyně žalobkyně na účet žalované částku 12 000 Kč, dne 3. 1. 2025 částku 600 Kč a dne 24. 2. 2025 částku 1 100 Kč. Smlouvou ze dne 12. 12. 2024 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což jí oznámila dopisem ze dne 14. 9. 2025, odeslaným dne 18. 9. 2025. Výzvou ze dne 14. 9. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, výzva byla žalované odeslána dne 18. 9. 2025. Žalovaná v měsících listopad 2024, leden a únor 2025 čerpala na svůj bankovní účet řadu dalších půjček od nebankovních společností. Výdaje na účtu činily v těchto měsících i přes relativně vysoké obraty částky v zásadě shodné s příjmy. Počáteční i konečné zůstatky na účtu činily řádově jednotky tisíc Kč. V měsíci prosinec 2025 měla žalovaná příjem od , Anonymizováno, ve výši cca 48 000 Kč; žalovaná je u tohoto zaměstnavatele zaměstnána i nadále. Žalobkyně zaplatila na poskytnutou smlouvu předchůdkyni žalobkyně dne 15. 4. 2025 částku 1 297 Kč, dne 14. 4. 2025 částku 2 573 Kč, dne 14. 1. 2025 částku 2 504 Kč a dne 12. 2. 2025 částku 2 451 Kč, tj. celkem žalovaná uhradila 8 825 Kč.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (tj. i ke dni podpisu smlouvy dne 13. 11. 2024), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně, resp. žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. I když předložená smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, zabýval se soud otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru splnila svou zákonnou povinnost posuzovat schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí. Dospěje-li totiž soud k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu nesplnění zákonné povinnosti náležitě posuzovat úvěruschopnost žalované neplatná, není nutné zabývat se zachováním písemné formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Negativní důsledky nedodržení formy smlouvy se totiž v takovém případě již neprojeví (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-205, bod 25).

21. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně [blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (na který žalobkyně odkazovala), oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru].

22. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalované úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neprověřovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně ostatně pouze tvrdila, že její předchůdkyně vycházela pouze z tvrzení žalované o tom, že není v prodlení se splacením jakéhokoli dluhu vůči jakékoli třetí osobě, že se nenachází v exekuci či insolvenci a není v tíživé životní situaci. Předchůdkyně žalobkyně sice měla prověřit žalovanou v dostupných databázích a veřejných rejstřících, informace o skutečných příjmech a výdajích žalované však nezjišťovala. Z výpisu z účtu žalované, který doložila sama žalovaná a který si také soud vyžádal, přitom vyplynulo, že žalovaná má řadu finančních závazků u třetích osob, opakovaně jí byly na účet připisovány platby od nebankovních společností. Za této situace musel soud uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně neprověřovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet dostatečně, v důsledku čehož nesplnila svou zákonnou povinnost posuzovat úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně se jednání dne 22. 5. 2026 nezúčastnila, proto již nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o neunesení důkazního břemene.

23. Žalobkyně přesto prokázala, že žalované její právní předchůdkyně poskytla celkovou částku 13 700 Kč, a to ve třech platbách – dne 13. 11. 2024 částku 12 000 Kč, dne 3. 1. 2025 částku 600 Kč a dne 24. 2. 2025 částku 1 100 Kč. Stejně tak prokázala, že předchůdkyně na ni pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná však současně prokázala, že předchůdkyni žalobkyně uhradila prostřednictvím bankovních převodů celkem částku 8 825 Kč. Skutečnost, že žalovaná hradila na poskytnutý úvěr předchůdkyni žalobkyně i poté, co byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, pak nelze klást k tíži žalované, neboť žalované bylo oznámení o postoupení pohledávky odesláno až 18. 9. 2025, tj. poté, co předchůdkyni žalobkyně na uzavřenou smlouvu o úvěru částečně hradila. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně uzavřena a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 4 875 Kč, která představuje dosud nevrácenou jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru, a to z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalované. Nebylo přitom rozhodné, zda se žalovaná skutečně stala obětí podvodu či nikoli, jak tvrdila ve svých podáních. Z hlediska posouzení soukromoprávního nároku bylo stěžejní, že žalovaná finanční prostředky skutečně obdržela, jak bylo prokázáno z doložených výpisů z účtu. To, jak žalovaná následně s těmito prostředky nakládala, na závěr o jejím bezdůvodném obohacení nemohlo mít vliv.

24. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

25. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Žalovaná sice ve svém podání ze dne 8. 4. 2026 uvedla, že není schopna hradit zbývající část jistiny jednorázově, nicméně z výpisu z jejího účtu za prosinec 2025 vyplynulo, že má měsíční příjem od Správy železnic, s.r.o. ve výši cca 48 000 Kč. Skutečnost, že je žalovaná stále u tohoto zaměstnavatele zaměstnána, ostatně žalovaná potvrdila i při jednání dne 22. 5. 2026, byť tvrdila, že její příjem klesl na cca 35 000 Kč. Za této situace a při zohlednění skutečnosti, že dosud nesplacená část jistiny činí 4 875 Kč, soud neshledal podmínky pro uložení povinnosti uhradit tuto částku ve splátkách. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že v možnostech žalované je uhradit tuto částku jednorázově. Soud proto žalované uložil, aby tuto částku zaplatila do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Pokud jde o uvedenou lhůtu v délce 30 dnů, tu soud shledal jako přiměřenou z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně a současně za dostatečnou pro žalovanou, která je (jak vyplynulo z provedeného dokazování) zatížena také dalšími závazky ve vztahu ke třetím osobám.

26. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec dosud nesplacené jistiny, včetně požadovaných úroků z prodlení, neboť jak již bylo uvedeno výše, splatnost poskytnuté jistiny je určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (výrok III.). Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 18 698,26 Kč, přičemž přisouzena jí byla částka ve výši 4 875 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 26 %. Oproti tomu procesní úspěch žalovaného představuje zamítnutá část žaloby, což činí 74 %. V řízení tak byla úspěšnější žalovaná a její čistý úspěch činí 48 %.

28. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši svých hotových výdajů, proto jí náleží podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náhrada hotových výdajů v paušální výši. Celkové náklady žalované činí 1 800 Kč za 4 úkony po 450 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. aplikovaného per analogiam (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Těmito úkony jsou vyjádření žalované k žalobě doručené soudu dne 30. 3. 2026, doplnění vyjádření ze dne 8. 4. 2026, doplnění vyjádření ze dne 13. 5. 2026 a účast na jednání dne 22. 5. 2026. Celkové náklady žalované tak činí 1 800 Kč, z nichž je žalobkyně povinna zaplatit 48 %, tj. částku 864 Kč, a to do tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvody.