3 C 91/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 994,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 475,64 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 519 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 589,96 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 398 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 994,64 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, ., IČO: , IČO, (dále také „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 30. 9. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 14 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně se smluvním úrokem a poplatkem ve splátkách, což však nečinil. Před poskytnutím úvěru žalovaný vyplnil formulář na stránkách , Anonymizováno, , kde si zvolil dobu splatnosti a výši úvěru, a následně zadal své osobní údaje. Žalovaný byl povinen doložit také výplatní pásky za poslední dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání a současně byl prověřován ve veřejně dostupných registrech. Po prověření žalovaného zaslala předchůdkyně žalobkyně žalovanému sjednanou částku na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 24,36 Kč. Smlouvou ze dne 7. 11. 2025 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V doplňujícím podání ze dne 13. 4. 2026 žalobkyně znovu uvedla, že prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet ve veřejně dostupných registrech a výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, ze kterého je úvěrovanému ponechána 10% rezerva.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání dne 1. 6. 2026 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto jednal za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 30. 9. 2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 14 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, celkový úrok činil 429,04 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30. 10. 2024 (v takovém případě se zavázal uhradit celkovou částku 20 714,50 Kč). Pro případ překročení doby splatnosti měl žalovaný splatit celkovou částku 21 019 Kč. Smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána, v podpisové části je uvedeno pouze jméno žalovaného, rodné číslo a čas uvedení podpisu elektronickým kódem. Parametry úvěru jsou uvedeny rovněž ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z listiny označené jako „úvěruschopnost klienta“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně počítala při poskytování úvěru s příjmem žalovaného ze zaměstnání ve výši 29 796 Kč a celkovými výdaji ve výši 9 500 Kč (z toho 5 000 Kč na splátky bankovních úvěrů, 3 000 Kč na splátky nebankovních úvěrů, 1 000 Kč jako náklady na bydlení a 500 Kč jako ostatní náklady). Jako maximální výši úvěru předchůdkyně žalobkyně uvedla částku 18 266,40 Kč.

6. Z informací o vlastníkovi účtu soud zjistil, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 30. 9. 2024 soud zjistil, že z účtu předchůdkyně žalobkyně byla na účet žalovaného uvedeného dne odeslána částka 14 500 Kč.

7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024, navazující dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025 a připojeného seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

9. Z výzvy k úhradě ze dne 3. 12. 2025 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky před podáním žaloby, tato výzva byla žalovanému odeslána podle potvrzení o podání doporučené zásilky dne 5. 12. 2025.

10. Soud si vyžádal také výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období měsíce září 2024, tj. za měsíc, ve kterém byl žalovanému poskytnut úvěr. Z výpisu z tohoto účtu vyplynulo, že celkový kreditní obrat žalovaného za tento měsíc činil 242 204 Kč a celkový debetní obrat částku 225 837,12 Kč. Pokud jde o příjmové platby, žalovanému byly zasílány na účet částky od několika fyzických osob, a to řádově ve výši jednotek tisíc Kč (2 200 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 300 Kč). Dne 18. 9. 2024 byla na účet žalovaného od fyzické osoby připsána částka 150 000 Kč s poznámkou „poslední, už nikdy“. Ostatní příjmové položky jsou od sázkových společností (Victoria – Tip, a.s. a Tipsport.net a.s.), od předchůdkyně žalobkyně (14 500 Kč), od ThePay s.r.o. (10 000 Kč) a od společnosti , právnická osoba, (30 604 Kč). Všechny ostatní položky na účtu jsou výdajové, přičemž drtivou většinu výdajů tvoří částky zjevně vynakládané na sázky (tipsport.cz, forbescasino.cz, ifortuna.cz).

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Předchůdkyně žalobkyně se dne 30. 9. 2024 dohodla s žalovaným na poskytnutí částky 14 500 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se proti tomu zavázal vrátit poskytnutou částku jednorázově, přičemž pro případ prodlení se splacením byla ve smlouvě ujednána odlišná výše úroku. Předchůdkyně žalobkyně zaslala 14 500 Kč na účet žalovaného dne 30. 9. 2024, přičemž při sjednávání smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným. Byť žalovaný smlouvu vlastnoručně nepodepsal, z časových souvislostí sjednání úvěru a odeslání částky na bankovní účet žalovaného je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně jednala dne 30. 9. 2024 právě s žalovaným. V měsíci září 2024 žalovaný opakovaně vynakládal finanční prostředky na sázky. Smlouvou ze dne 27. 8. 2024 a na ni navazující dílčí smlouvou ze dne 7. 11. 2025 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby výzvou ze dne 3. 12. 2025.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (tj. i ke dni uzavření smlouvy dne 30. 9. 2024), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní (resp. její předchůdkyní) a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Sám žalovaný se při podpisu smlouvy neidentifikoval jako podnikatel a uvedl, že je má příjem ze zaměstnání. I když předložená smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, zabýval se soud otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru splnila svou zákonnou povinnost posuzovat schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Dospěje-li totiž soud k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu nesplnění zákonné povinnosti náležitě posuzovat úvěruschopnost žalovaného neplatná, není nutné zabývat se zachováním písemné formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Negativní důsledky nedodržení formy smlouvy se totiž v takovém případě již neprojeví (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-205, bod 25). Z časových souvislostí sjednávání smlouvy přitom soud neměl pochybnosti o tom, že předchůdkyně žalobkyně jednala právě s žalovaným.

16. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

17. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. I když žalobkyně uváděla, že operovala s příjmem žalovaného ze zaměstnání, ověření jeho skutečné příjmové a výdajové stránky žádným způsobem nedoložila. Žalobkyně doložila pouze listinu označenou jako „úvěruschopnost klienta“, ze které vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši 29 796 Kč a výdaji ve výši 9 500 Kč. Tato listina však žádným způsobem nedokládá, zda žalobkyně skutečně prověřovala faktickou příjmovou a zejména výdajovou stránku žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného přitom vyplynulo, že jen v měsíci září 2024 žalovaný opakovaně vynakládal finanční prostředky na sázky. Kromě částky, kterou mu poskytla žalobkyně, byla na účet žalovaného připsána také částka 10 000 Kč od ThePay.cz, s.r.o. a částka 150 000 Kč s poznámkou „poslední, už nikdy“. Z toho lze dovodit, že žalovaný si opakovaně půjčoval finanční prostředky nejen od nebankovních společností, ale také od fyzických osob. Žalobkyně (resp. její předchůdkyně) přitom měla informace o tom, že žalovaný má více závazků, neboť počítala s výdaji v celkové výši 8 000 Kč na splátky bankovních a nebankovních úvěrů. Celkové výdaje pak měly činit 9 500 Kč, tj. pokud jde o náklady na bydlení, stravu apod., počítala předchůdkyně žalobkyně pouze s částkou 1 500 Kč, což lze hodnotit jako zcela nedostačující. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neprokázala. Nic konkrétnějšího žalobkyně soudu netvrdila a nedoložila ani na základě výzvy učiněné usnesením ze dne 5. 3. 2026, č. j. 3 C 91/2026-10. Jednání dne 1. 6. 2026 se žalobkyně nezúčastnila, proto již nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o následcích neunesení důkazního břemene.

18. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu, jak stanoví zákon. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy.

19. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 14 500 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný dosud uhradil částku 24,36 Kč. Soud v této části vyšel z tvrzení žalobkyně, neboť žalovaný k provedeným platbám neuvedl nic bližšího (k žalobě se nevyjádřil a k jednání se nedostavil). Žalobkyně dále prokázala, že na ni pohledávku za žalovaným postoupila její právní předchůdkyně. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní) a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně (její právní předchůdkyně) mu plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému poskytla. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou a dosud neuhrazenou jistinu, tedy částku 14 475,64 Kč.

20. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu. Nicméně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

21. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci byl však žalovaný pasivní, jednání dne 1. 6. 2026 se nezúčastnil. O této své procesní povinnosti proto nemohl být poučen. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalovaného. Soud proto určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce 30 dnů, neboť má za to, že jde o lhůtu dostatečnou pro případné obstarání finančních prostředků a současně jde o lhůtu přiměřenou z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně (výrok I.).

22. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec poskytnuté a žalovaným dosud neuhrazené jistiny, včetně požadovaných úroků z neplatné smlouvy, poplatků, smluvní pokuty, jakož i úroků z prodlení (ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 25 159,02 Kč, vyhověno jí však bylo jen do částky 14 475,64 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 57,5 %. Oproti tomu procesní úspěch žalovaného představuje zamítnutá část žaloby, což činí 42,5 %. Čistý úspěch žalobkyně tak činí 15 %.

24. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 840 Kč a náklady na zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty 20 994,64 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Žalobkyni nebylo možné přiznat odměnu v plné výši podle § 7 a.t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, a to opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. věci sp. zn. 3 C 83/2026, 3 C 43/2026, 3 C 21/2026), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Rovněž nebylo možné přiznat žalobkyni odměnu za doplňující podání ze dne 13. 4. 2026, neboť žalobkyně tím doplnila tvrzení, která měla být již součástí podané žaloby (což nelze klást k tíži žalovaného). Celkové náklady řízení žalobkyně tak činí částku 2 655 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná co do 15 %, proto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 398 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvody (§ 160 o. s. ř.), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).