3 C 93/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 019,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 019,96 Kč s úrokem z úvěru ve výši 13,23 % ročně z částky 6 466,07 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 019,96 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 432,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 019,96 Kč s úrokem z úvěru ve výši 13,23 % ročně z dlužné částky 6 466,07 Kč za období od 1. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 019,96 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že s žalovanou zavřela dne 16. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 30 000 Kč na bankovní účet vedený u žalobkyně. Smlouvu žalobkyně s žalovanou sjednala v rámci internetového bankovnictví poté, co žalovaná nejprve uzavřela s žalobkyní dne 19. 5. 2015 rámcovou smlouvu, a to osobně na pobočce v , adresa, . Následně se žalovaná dne 14. 6. 2022 přihlásila do svého internetového bankovnictví, ve kterém požádala o splátkový úvěr. Poté žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované a dne 16. 6. 2022 byla autorizována smlouva o úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované úvěr splácet především na základě jejích příjmů a výdajů zřejmých z bankovního účtu žalované. Žalobkyně měla ověřeno, že žalovaná má příjem ve výši 18 500 Kč měsíčně od zaměstnavatele a pravidelný měsíční příjem ve výši 9 600 Kč ze sociálních dávek. Celkový měsíční příjem žalované tak činil 28 100 Kč. Žalobkyně dále žalovanou prověřovala v dostupných databázích. Žalobkyně hodnotila výdaje žalované a dospěla k závěru, že jsou vyšší, než jaké uvedla sama žalovaná v žádosti o úvěr; žalobkyně proto počítala s výdaji ve výši 13 790 Kč (nikoli 10 000 Kč) a počítala také se splátkou úvěru u jiné společnosti ve výši 3 734 Kč. Žalované tak zůstávala měsíčně k dispozici částka 10 576 Kč. Žalovaná byla povinna zaplatit úvěr do tří let, a to v třiceti šesti měsíčních splátkách po 1 015 Kč. Úrok z úvěru byl ve smlouvě sjednán ve výši 13,23 % ročně. Součástí smlouvy bylo také ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení s jejím zaplacením. Žalovaná se do prodlení dostala dne 17. 10. 2022, avšak nepravidelně až do listopadu 2024 částečně úvěr hradila, jak vyplývá z přehledu plateb. Jelikož však dlouhodobě porušovala podmínky vyplývající ze smlouvy, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 26. 5. 2025. Celkový dluh žalované činí 12 019,96 Kč, který se skládá z nesplacené jistiny ve výši 6 466,07 Kč a příslušenství k jistině ve výši 5 553,89 Kč, které tvoří úrok z úvěru ve výši 1 107,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 294,47 Kč a smluvní pokuta ve výši 3 152,31 Kč. Výzvou ze dne 3. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek, ani poté však žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání dne 13. 5. 2026 se bez omluvy nedostavila, soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl o věci samé v nepřítomnosti žalované.

3. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 19. 5. 2015 soud zjistil, že žalobkyně se s žalovanou dohodla na zřízení bankovního účtu č. , č. účtu, . Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb a protokol o nastavení autorizace elektronických pokynů.

4. Z předsmluvních informací ke splátkovému úvěru soud zjistil parametry poskytovaného úvěru. Ze smlouvy o poskytnutí splátkového úvěru ze dne 16. 6. 2026, podepsané prostřednictvím internetového bankovnictví žalované (konkrétní čas podání žádosti o úvěr a jejího schválení je uveden v tabulce označené jako karta klienta na čl. 104 a 105), soud zjistil, že žalobkyně se s žalovanou dohodla na poskytnutí částky 30 000 Kč s úrokem z úvěru ve výši 13,23 %, přičemž žalovaná se zavázala úvěr vrátit v 36 měsíčních splátkách po 1 015 Kč. Celkem měla žalovaná žalobkyni vrátit částku 36 502,48 Kč. Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je klient v prodlení. Součástí smlouvy jsou rovněž obchodní podmínky žalobkyně pro poskytování splátkových úvěrů pro spotřebitele.

5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná dne 14. 6. 2022 požádala o poskytnutí splátkového úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž uvedla, že její výdaje činí 10 000 Kč a čisté příjmy 18 500 Kč a 9 600 Kč.

6. Z výpisu z bankovního účtu žalované , č. účtu, za období od 14. 12. 2021 do 13. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaná měla v tomto pravidelný příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, Žalovaná v uvedeném období pobírala také rodičovský příspěvek ve výši 9 600 Kč měsíčně. V březnu 2022 činil příjem od zaměstnavatele částku přesahující 18 500 Kč, v květnu 2022 dosahoval tento příjem částku přesahující 20 000 Kč. Pokud jde o výdaje na tomto účtu, žalovaná vynakládala běžné výdaje řádově ve výši několika stovek Kč za jednu platbu.

7. Z tabulky zpracované dne 14. 6. 2022 a navazujícího reportu soud zjistil, že žalobkyně hodnotila příjmovou i výdajovou stránku žalované, zohledňovala její měsíční obraty na bankovním účtu.

8. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaná dne 16. 6. 2022 čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Dosud nesplacená jistina činí částku 6 466,07 Kč, úrok z úvěru ke dni 28. 2. 2026 částku 1 107,15 Kč, úrok z prodlení ke dni 28. 2. 2026 částku 1 294,47 Kč a smluvní pokuta 28. 2. 2026 částku 3 152,31 Kč.

9. Z dopisu ze dne 12. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění celého úvěru. Tento dopis byl žalované odeslán prostřednictvím poštovní přepravy, přičemž dne 14. 5. 2025 byla zásilka vrácena odesílateli.

10. Výzvou ze dne 3. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu do sedmi dnů. Zásilka byla podle připojené kopie obálky odeslána k poštovní přepravě dne 3. 7. 2025 a dne 4. 7. 2025 byla vrácena odesílateli.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se s žalovanou dne 19. 5. 2015 dohodla na zřízení bankovního účtu č. , č. účtu, . Dne 14. 6. 2022 žalovaná požádala prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč a k tomu uvedla informace o svých příjmech a výdajích. Žalobkyně prověřovala údaje uvedené žalovanou, přičemž dne 16. 6. 2022 se s žalovanou dohodla na poskytnutí úvěru v celkové výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách společně s úrokem z úvěru ve výši 13,23 % ročně. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je žalovaná v prodlení. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Ke dni 28. 2. 2026 činila nesplacená jistina částku 6 466,07 Kč, úrok z úvěru částku 1 107,15 Kč, úrok z prodlení částku 1 294,47 Kč a smluvní pokuta 28. 2. 2026 částku 3 152,31 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (tj. i ke dni podpisu smlouvy dne 16. 6. 2022), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně [blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (na který žalobkyně odkazovala), oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru]. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele zákon sankcionuje neplatností smlouvy.

16. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované posuzovala dostatečně. Žalobkyně měla především k dispozici výpis z účtu žalované za poměrně dlouhé období (od 14. 12. 2021 do 13. 6. 2022), který rovněž soudu doložila a ze kterého si mohla učinit ucelený obrázek o tom, jaké jsou skutečné příjmy i výdaje žalované. Tyto údaje žalované kombinovala s prověřováním žalované v dalších databázích a na základě zjištěných skutečností uzavřela, že v možnostech žalované je hradit měsíční splátku úvěru ve výši 1 015 Kč. Žalobkyně rovněž prokázala, že ke dni 28. 2. 2026 činí nesplacená část jistiny částku 6 466,07 Kč, úrok z úvěru částku 1 107,15 Kč, úrok z prodlení částku 1 294,47 Kč a smluvní pokuta, na které se rovněž strany ve smlouvě dohodly, částku 3 152,31 Kč. Soud proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal také sjednaný úrok z úvěru, který žalobkyně požadovala za období od 1. 3. 2026 ve výši 13,23 % ročně do zaplacení a úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku a k prodlení došlo v druhém pololetí roku 2022, za období od 1. 3. 2026 do zaplacení.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 432,50 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty 12 019,96 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Za účast na jednání náleží žalobkyni podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. částka 300 Kč, neboť při jednání byla přítomna pověřená zaměstnankyně žalobkyně. V souvislosti s účastí na jednání doložila žalobkyně výši hotových výdajů – cestovného za cestu z , adresa, a zpět v celkové výši 317,50 Kč. Dále náleží žalobkyni náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Žalobkyni nebylo možné přiznat odměnu v plné výši podle § 7 a. t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, a to opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.