3 C 94/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 68 086,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 442,75 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 643,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 152,43 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 68 086,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 152,43 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím webového portálu , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 35 500 Kč. Žalovaný na uvedeném webovém portále vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, své osobní údaje a na základě toho žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl počet společně žijících osob v domácnosti, pravidelné měsíční výdaje a příjmy. Žalobkyně dále prověřovala žalovaného v dostupných registrech. Po vyplnění žádosti a prověření žalovaného hodnotila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě metodiky schválené Českou národní bankou. Ověřený příjem žalovaného činil 25 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 12. 2021 částku 17 000 Kč a dne 19. 3. 2025 částku 17 580 Kč, tj. celkem 34 580 Kč. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Na smluvní pokutě žalobkyně požadovala částku 763,8 Kč. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr pouze částku 81 Kč, a to ve dvou platbách: dne 28. 1. 2025 částku 32,57 Kč a dne 27. 2. 2025 částku 48,43 Kč. Žalobkyně následně vypověděla uzavřenou smlouvu a vyzvala žalovaného k úhradě celkového dluhu. Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu ve výši 34 499,75 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 652,68 Kč, smluvní úrok ve výši 32 169,98 Kč, smluvní pokutu ve výši 763,8 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 152,43 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou. V podání ze dne 15. 4. 2026 žalobkyně znovu uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného zjišťováním údajů o žalovaném, přičemž ověřená výše čistého příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která bezproblémově umožňovala žalovanému splácení poskytnutého úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání dne 1. 6. 2026 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 35 500 Kč jako spotřebitelský úvěr. Žalobkyně je ve smlouvě identifikována mj. číslem bankovního účtu (č. , č. účtu, a č. , č. účtu, ). Žalovaný se zavázal úvěr splatit s pevnou úrokovou sazbou ve výši 0,933 % denně do 23. 6. 2026. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, a poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % denně z vyplacené části. Žalovaný je ve smlouvě označen jako „klient“, přičemž je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, telefonem a číslem účtu (č. , č. účtu, ). Smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána. V podpisové části je u klienta uvedeno „tímto podepisuji dne 31. 12. 2024, klient“. Ověření totožnosti žalovaného mělo proběhnout prostřednictvím náhledu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Na smlouvu navazuje přehled denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, informace pro spotřebitele o spotřebitelském úvěru a listina označená jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „, Anonymizováno, půjčka“.

4. Z listiny označené jako „obecné principy posuzování a filozofie Společnost“ soud nezjistil žádné konkrétní informace ve vztahu k žalovanému. Tato listina obsahuje obecné informace o tom, jakým způsobem žalobkyně posuzuje úvěruschopnost spotřebitelů. Ve vztahu přímo k žalovanému však tato listina neobsahuje nic konkrétního.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že žalobkyně počítala u žalovaného s tím, že má ověřený čistý příjem ve výši 22 797 Kč. Jako „vypočítané minimální výdaje“ žalobkyně uvedla částku 11 160 Kč. U položky výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je uvedena částka 10 000 Kč, u výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení částka 2 000 Kč, u dalších nezbytných výdajů částka 100 Kč a ostatních zbytných výdajů částka 4 000 Kč. Jako disponibilní příjem je uvedena částka 10 100 Kč, přičemž v závěru listiny je uvedeno „posouzení úvěruschopnosti: úspěšné“.

6. Listina označená jako „identifikované příjmy“ obsahuje seznam částek, které měl žalovaný obdržet na účet č. , č. účtu, v období od 9. 1. 2024 do 29. 12. 2024. Jde o seznam částek uvedený žalobkyní.

7. Z listiny označené jako přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že žalovanému byla dne 31. 12. 2024 zaslána na bankovní účet č. , č. účtu, částka 17 000 Kč a dne 19. 3. 2025 částka 17 580,75 Kč.

8. Z přípisu ze dne 30. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 72 194,73 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2025 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Výzva vyla žalovanému odeslána podle připojeného potvrzení o podání doporučené zásilky dne 5. 11. 2025.

10. Soud si vyžádal výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období měsíců prosinec 2024 a březen 2025. Z výpisu z účtu za měsíc prosinec 2024 vyplynulo, že žalovanému na účet přišlo celkem 467 235,22 Kč, přičemž odešlo celkem 461 713, 42 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil 17 746,20 Kč. Žalovaný měl v tomto měsíci vysoké obraty, např. dne 10. 12. 2024 mu byla připsána částka 149 495 Kč, přičemž hned dne 13. 12. 2024 byla opět odepsána částka 154 242 Kč. Dne 19. 12. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka 162 648 Kč od společnosti , právnická osoba, ., přičemž téhož dne byla odepsána částka 185 385,60 Kč. Téhož dne žalovaný obdržel částku 22 797 Kč jako invalidní důchod 3. stupně. Dne 20. 12. 2024 byla opět na účet připsána částka 105 000 Kč, přičemž téhož dne byla odepsána částka 104 364,45 Kč. Dne 31. 12. 2024 byla na účet připsána částka 17 000 Kč od žalobkyně. V měsíci březen 2025 činily celkové příchozí transakce částku 75 460,75 Kč a celkové odchozí transakce částku 169 802,32 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil v tomto měsíci částku 971,77 Kč. Pokud jde o příjmy, žalovaný obdržel dne 19. 3. 2025 částku 1 741 Kč od společnosti , právnická osoba, ., téhož dne částku 17 580,75 Kč od žalobkyně, dne 20. 3. 2025 částku 23 168 Kč jako invalidní důchod 3. stupně. Oproti tomu, pokud jde o významnější výdajové položky, dne 10. 3. 2025 odešla z účtu žalovaného částka 89 579 Kč.

11. Rovněž žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, , a to za období od 18. 3. 2024 do 20. 3. 2025. I v dalších měsících jsou na účtu žalovaného zřejmé vysoké obraty (např. dne 20. 5. 2024 připsána a ihned odepsána částka 279 000 Kč; dne 21. 5. 2024 připsáno 279 000 Kč, dne 22. 5. 2024 odepsána částka 148 500 Kč a částka 132 000 Kč, dne 7. 6. 2024 připsána částka 296 501 Kč, dne 14. 6. 2024 odepsána částka 250 000 Kč). Z výpisu z účtu poskytnutého žalobkyní rovněž vyplynulo, že žalovaný čerpal také prostředky z jiných úvěrů (dne 9. 7. 2024 částku 40 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 17. 1. 2025 částku 14 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a částku 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .). Z žalobkyní doloženého výpisu z účtu dále vyplynulo, že žalovaný zaslal žalobkyni dne 28. 1. 2025 částku 4 328 Kč a dne 27. 2. 2025 částku 4 810 Kč (obě platby jsou identifikovány variabilním symbolem č. , var. symbol, a byly zaslány na účet žalobkyně č. , č. účtu, , kterým je žalobkyně identifikována v uzavřené smlouvě s žalovaným).

12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se s žalovaným dohodla prostřednictvím webového portálu , Anonymizováno, na poskytnutí úvěru až do výše 35 500 Kč. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 12. 2021 částku 17 000 Kč a dne 19. 3. 2025 částku 17 580,75 Kč, tj. celkem 34 580,75 Kč. Žalobkyně vycházela při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného z jím poskytnutých údajů a z údajů obsažených na výpisu z účtu. Žalovaný uhradil žalobkyni na poskytnutý úvěr celkem částku 9 138 Kč, a to ve dvou platbách. Žalovaný kromě prostředků od žalobkyně čerpal úvěry i od dalších nebankovních společností.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (tj. i ke dni uzavření smlouvy dne 31. 12. 2024), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Sám žalovaný se při podpisu smlouvy neidentifikoval jako podnikatel. I když předložená smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, zabýval se soud otázkou, zda žalobkyně při poskytnutí úvěru splnila svou zákonnou povinnost posuzovat schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Dospěje-li totiž soud k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu nesplnění zákonné povinnosti náležitě posuzovat úvěruschopnost žalovaného neplatná, není nutné zabývat se zachováním písemné formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Negativní důsledky nedodržení formy smlouvy se totiž v takovém případě již neprojeví (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-205, bod 25). Z ostatního dokazování (zejm. časových souvislostí sjednávání smlouvy) přitom vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným skutečně jednala a finanční prostředky mu na účet také zaslala.

17. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. I když žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za poměrně dlouhé období (od 18. 3. 2024 do 20. 3. 2025), z tohoto výpisu vyplynulo, že žalovaný má konstantní příjem spočívající v invalidním důchodu 3. stupně. Nad rámec toho jsou na účtu žalovaného zřejmé vysoké obraty řádově ve výši několika desítek tisíc korun až statisíců, současně je však z tohoto výpisu z účtu zřejmé, že v podstatě každou příchozí platbu v této výši následuje odchozí platba v podobné výši. Např. dne 10. 12. 2024 byla žalovanému připsána částka 149 495 Kč, přičemž hned dne 13. 12. 2024 byla opět odepsána částka 154 242 Kč. Dne 19. 12. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka 162 648 Kč od společnosti , právnická osoba, ., přičemž téhož dne byla odepsána částka 185 385,60 Kč. Dne 20. 12. 2024 byla opět na účet připsána částka 105 000 Kč, přičemž téhož dne byla odepsána částka 104 364,45 Kč. Dále např. dne 20. 5. 2024 byla žalovanému připsána a ihned odepsána částka 279 000 Kč; dne 21. 5. 2024 připsáno 279 000 Kč, dne 22. 5. 2024 odepsána částka 148 500 Kč a částka 132 000 Kč, dne 7. 6. 2024 připsána částka 296 501 Kč, dne 14. 6. 2024 odepsána částka 250 000 Kč. Z doloženého výpisu z účtu rovněž vyplynulo, že žalovaný čerpal finanční prostředky od několika nebankovních společností (dne 9. 7. 2024 částku 40 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 17. 1. 2025 částku 14 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a částku 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .). K tomu všemu přistupuje skutečnost, že žalovaný je poživatelem invalidního důchodu. Za této situace se žalobkyně měla příjmovou i výdajovou stránkou žalovaného zabývat podstatně důkladněji. Měla tedy zkoumat, co konkrétně tvoří příjmy žalovaného a na co vynakládá měsíčně tak vysoké finanční prostředky. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neprokázala. Jednání dne 1. 6. 2026 se žalobkyně nezúčastnila, proto již nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o následcích neunesení důkazního břemene.

19. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu, jak stanoví zákon. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy.

20. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 34 580,75 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný dosud uhradil částku 81 Kč ve dvou platbách (dne 28. 1. 2025 částku 32,57 Kč a dne 27. 2. 2025 částku 48,43 Kč). Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že žalovaný uhradil dne 28. 1. 2025 částku 4 328 Kč a dne 27. 2. 2025 částku 4 810 Kč. V tomto směru tak tvrzení žalobkyně neodpovídají provedenému dokazování. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému poskytla. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou a dosud neuhrazenou jistinu, tedy částku odpovídající rozdílu mezi poskytnutou jistinou ve výši 34 580,75 Kč a celkovou uhrazenou částku ve výši 9 138 Kč. Tento rozdíl pak činí částku 25 442,75 Kč.

21. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu. Nicméně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

22. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci byl však žalovaný pasivní, jednání dne 1. 6. 2026 se nezúčastnil. O této své procesní povinnosti proto nemohl být poučen. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalovaného. Soud proto určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce 30 dnů, neboť má za to, že jde o lhůtu dostatečnou pro případné obstarání finančních prostředků a současně jde o lhůtu přiměřenou z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně (výrok I.).

23. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec poskytnuté a žalovaným dosud neuhrazené jistiny, včetně požadovaných úroků z neplatné smlouvy, poplatků, smluvní pokuty, jakož i úroků z prodlení (ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 71 807,25 Kč, vyhověno jí však bylo jen do částky 25 442,75 Kč; ve zbylé části byla žaloba zamítnuta. V řízení tak byl úspěšnější žalovaný. Žalobkyně proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který má právo na náhradu nákladů řízení, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly (žalovaný byl pasivní, k žalobě se nevyjádřil a jednání se neúčastnil). Soud proto rozhodl, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.