4 C 10/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné pro neprovdanou matku, o úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně jako neprovdaná matka domáhala proti žalovanému zaplacení výživného pro sebe ve výši 5 000 Kč měsíčně za dobu dvou let od narození , jméno FO, dne 4. 9. 2022 a dále zaplacení nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 8 000 Kč.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 1. 11. 2024 domáhala proti žalovanému zaplacení výživného pro sebe jako neprovdanou matku ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to za dobu dvou let od narození , jméno FO, dne 4. 9. 2022. Dále se domáhala zaplacení nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 8 000 Kč. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila svými příjmy a výdaji. Dále v návrhu vylíčila, jaké věci a za jakou cenu musela v souvislosti s narozením syna pořídit.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.

3. Rodným listem , jméno FO, vystaveným , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, dne 27. 9. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně je jeho matka a žalovaný je jeho otec. , jméno FO, se narodil dne 4. 9. 2022.

4. Podle § 922 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

5. Výkladem uvedeného ustanovení občanského zákoníku a povahou lhůty dvou let od narození dítěte se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 6. 2021 ve věci sp. zn. III. ÚS 1133/21. Ústavní soud řešil tutéž situaci jako v tomto řízení, tedy žalobkyně podala žalobu o zaplacení výživného pro sebe jakožto neprovdanou matku za období dvou let a dále o zaplacení nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Žaloba byla ovšem (jako v řešeném případě) podána po uplynutí dvou let od narození dítěte. Ústavní soud neshledal důvod, pro který by měl zasáhnout do zamítavých rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, přičemž tyto soudy dospěly k závěru, že nárok žalobkyně uplynutím dvou let od porodu zanikl. Ústavní soud svůj závěr odůvodnil následovně:„Namítá-li stěžovatelka, že její právní postavení by se stalo při výkladu stojícím na dvouleté prekluzivní lhůtě pro uplatnění nároku nevýhodným oproti účastníkům, kteří mohou uplatnit svá práva v tříleté promlčecí lhůtě, je třeba uvést, že v posuzované věci jde o nárok na výživné. Ten je podle § 922 občanského zániku nárokem, jenž lze (mimo zákonem stanovených výjimek) uplatnit vždy jen do budoucna ode dne zahájení soudního řízení. Výživné neprovdané matky je v tomto smyslu výjimkou, beneficium zohledňující nastalou situaci neprovdané matky po porodu. Neprovdaná matka tedy může kdykoli v průběhu dvou let od porodu nejen svůj nárok uplatnit do budoucna (za dobu od podání návrhu do dvou let od porodu), ale může také žádat přiznání výživného zpětně (za dobu ode dne porodu do dne podání návrhu). V obou případech bude dosaženo toho, že nejpozději ke dni uplynutí dvou let po porodu jí bude výživné za 24 měsíců, požádá-li si o něj v tomto rozsahu, přiznáno. Po uplynutí této lhůty výživné, stejně tak jako úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, již přiznat nelze (§ 922 odst. 2 občanského zákoníku).Má-li stěžovatelka za to, že se její nárok na výživné promlčuje v obecné tříleté lhůtě, Ústavní soud poukazuje na § 613 občanského zákoníku, podle kterého právo na výživné nepodléhá promlčení, avšak jednotlivé splátky výživného jako forma plnění vyživovací povinnosti promlčení podléhají. V případech, kdy zákon stanoví možnost výživné přiznat i zpětně, je však vždy stanovena lhůta, ve které lze výživné zpětně přiznat. V případě výživného pro děti § 922 odst. 1 občanského zákoníku výslovně stanoví možnost přiznat výživné zpětně za dobu nejdéle tří let (zde tedy stanovená doba svým rozsahem koresponduje s délkou obecné promlčecí lhůty), ve věcech výživného neprovdané matky a úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze podle § 922 odst. 2 občanského zákoníku přiznat tato plnění nejdéle dva roky ode dne porodu. V obou případech však po uplynutí zákonem stanovené doby, za kterou lze přiznat výživné zpětně, možnost přiznat tyto nároky zaniká. Shodně na věc nahlíží komentářová literatura (srov. MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník - velký komentář. Svazek IV. § 655-975. , adresa, : Leges, 2016, s. 169-1700, kde se uvádí, že výživné neprovdané matky a úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat zpětně, a to za období ode dne porodu do dvou let po porodu, bylo-li řízení zahájeno v této době, a dále že nárok neprovdané matce nelze přiznat (ani zpětně), pokud jej uplatní po dvou letech po porodu.“6. Žalobkyně toto řízení zahájila žalobou podanou dne 1. 11. 2024. Stalo se tak dva roky a necelé dva měsíce po narození , jméno FO, . Soud proto žalobě s ohledem na zánik práva žalobkyně podle § 922 odst. 2 občanského zákoníku nemohl vyhovět. Dále viz citace odstavců 9. a 10. z odůvodnění nálezu Ústavního soudu.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému ovšem žádné náklady nevznikly, a proto mu jejich náhrada nebyla přiznána.